Rockefeller Center Christmas Tree

Vzpomínáte na Sám doma 2: Ztracen v New Yorku? Zdravím od známého vánočního stromu v newyorském Rockefellerově centru.

Štědrý den trochu jinak

První část Štědrého dne jsem strávil prací v knihovně. Že je knihovna otevřená v období prázdnin, kdy je na kampusu odhadem 1% studentů, s tím jsem se už smířil, ale proč měla regulérní otvírací dobu i na 24. prosince, to mi nezodpověděli ani supervizoři. Za celý den přišlo tak pět "zákazníků". Tím, že v knihovně nikdo nebyl, tak jsem ani neměl koho rušit, když jsem od pultu "skypoval" s rodinou.

Po knihovně jsme s Honzou přijali pozvání jedné ze supervizorek z knihovny. Měla velký zájem, abychom se na Christmas Eve nenudili a vyslala svého syna, aby pro nás přijel. Nevěděl jsem přesně, co mám čekat. Jestli party nebo večeři. Jestli 4 lidi nebo 20.

Poté, co jsme přijeli k světýlky obzdobenému baráku a byli přivítáni, byli jsme navzájem představeni se třemi dalšími hosty. Super, postoupili jsme do další místnosti, kde jsme pak jen stáli a kolem nás proudili další a další pozvaní, se kterými jsme si třásli rukou a vyměňovali naše jména. Mezitím přijížděla další auta a dorazili další hosté, takže chvíli trvalo, než jsme byli hotovi se všemi. Mnozí měli dlouhou cestu - někteří až z Kalifornie. Při tom všem hemžení a rozložení lidí do mnoho místností, nebylo možné všechny hosty spočítat, ale odhaduji tak na šedesát. Vysvětlení nabízí fakt, že Maureen je ze čtyř sourozenců a její manžel Andrew z jedenácti. Stejně si však nedokážu představit něco podobného v českých podmínkách. O tom, jak na nás všichni byli hodní a usměvaví, snad ani nemusím psát.

Jídlo, které party doprovázelo, bylo "trochu" něco jiného než to, co dostáváme v jídelnách. Velmi jsme si pochutnali. Ochutnal jsem i kousek čokoládového tradičního cheese cake. Byl výborný. K pití bylo na výběr téměř vše, co byste mohli chtít.

Koledy byly hrány živě na klavír jedním z bratrů a stavil se na chvíli i Santa, aby potěšil nejen mladé návštěvníky. Když čas pokročil, byl nám nabídnut odvoz zpět. Nebylo to ale tak jednoduché, když barák byl obklopen několika desítkami aut a to pravé stálo někde uprostřed. Připomnělo mi to drahá parkoviště z center velkoměst, kde řidič musí nechat klíčky, aby s auty - kvůli omezenému prostoru - mohli dle potřeby neustále hýbat. Před samotným odjezdem jsme ještě byli obdarování láhví australského vína. V červené ponožce samozřejmě.

Z jedné party jsme se přemístili na druhý večer - německochilskofrancouzskojaponskočeský, kde se pár blízkých mezinárodních studentů rozhodlo ukuchtit lasagne. Pouštěli jsme české koledy - ale moc se ostatním nelíbily - prý moc uspávají. Zdeněk dokonce umotal a upekl vánočku. Jak jsem mu říkal - byla to ta nejlepší nekupovaná vánočka upečená klukem, co jsem kdy měl. Ne vážně, povedla se.

Mexiko: Ubytování

• V Mexiku je naprosté minimum kempů a v této zemi to zrovna nepatří k nejbezpečnějším způsobům přespání, takže jsme volili hostely.


• Ceny se různí s regionem (a kvalitou samozřejmě), ve třech jsme za pokoj platili 170-400 pesos, což je přibližně 250-600 Kč za tři lidi.


• Nejluxusnější ubytování bylo asi v růžovoučkém hotelu v Tulum. Do prvního pokoje, který nám byl přidělen, jsme se ani nedostali a díky zvláštnímu stylu odemykání se nám bohužel podařilo zničit klíč. Majitel pak tak trochu vypadal, že nemá náhradní a zkoumal, jestli se dá dovnitř dostat oknem.


• Nejodpornější bydlení bylo v nejlevnějším hostelu v městečku Frontera. Dříve než jsme zahlédli plesnivé zdi, tak na nás ze zdi vykoukl malý ještěr.
  Nejbohatší nabídku hostelů měla Oaxaca.


• Jednu noc jsme se rozhodli strávit bez hostelu. To když jsme se od pacifického pobřeží odlepili až po osmé večer a před sebou jsme měli 600 km. Do Palenque jsme dorazili kolem 5:30 a snažili se ještě trochu dospat to, co se nezvládlo za jízdy. Harry nám připravil zážitek v podobě zapnutého ventilátoru a pak hledání někoho se startovacími kabely kvůli vybité baterii.


• Nejhůř se nám spalo v Campeche, protože nás několik hodin budili komáři - místnost nebyla úplně "utěsněná". Pak nám došla trpělivost, vyběhli jsme na chodbu a celá těla jsme si nastříkali naším supersilným toxickým repelentem. Pak se spalo dobře.


• V drtivé většině hostelů jsme měli někam napsat identitu aspoň jednoho z nás, ale jen jednou chtěli doklad totožnosti. To jsem se dozvěděl, že se jmenuji Prague Kubera. Při prezentování pasu většinou ukazuji stránku s vízem, kde je fotka mně méně nepodobná, a tam je první položka město a pak příjmení.


• Při druhém pobytu v Playa del Carmen jsme bydleli relativně levně pár metrů od pláže. To byla perfektní příležitost vstát na východ slunce - udělat pár pěkných fotek... Viděl jsem Mexičana s detektorem kovů, policisty na čtyřkolkách, vojáky, Kanaďana s problémem s platební kartou, mašinu upravující písek a taky úplně zataženou oblohu.

PF 2009

Ať už jste kdekoli na světě, přeji Vám krásné Vánoce a šťastný vstup do nového roku.

Mexico: Oaxaca

Pro pořádek uvádím náš kompletní itinerář, tedy v jakém pořadí jsme navštěvovali jaká místa:

Cancún - Playa del Carmen - Tulum - Cobá - Chichen Itzá - Izamal - Ticul - Uxmal - Frontera - El Bosque - Puebla - Africam Safari - Cholula - Teotihuacán - Mexico City - Oaxaca - Monte Albán - El Tule - Hierve el Agua - Salina Cruz - San Mateo del Mar - Playa del Brasil - Palenque - Campeche - Cancún - Isla Mujeres - Play del Carmen - Cancún

Dnes jsem přidal poslední sadu fotek a to z regionu, který se mi líbil nejvíc - Oaxaca. Také zabírá podstatnou část ve výše uvedeném itineráři. Jeho hlavní město, Oaxaca, bylo prvním mexickým městem, kde jsem si říkal, že by mohlo být vážně pěkné zůstat víc dní. Působilo velmi kulturně, velmi žilo, v pěkném centru hrála muzika a lidé byli na první pohled sympatičtější než kdekoli jinde. Pár kilometrů od města leží Monte Albán - nádherné tiché ruiny s ještě hezčím výhledem. Na cestě z Oaxacy jsme se zastavili v El Tule, abychom si prohlédli největší strom na světě. Fakt je velký. Stejně tak jsme zavítali do Matatlánu, vesničky, která je považována za světové centrum mezcalu, mexického alkoholického nápoje. Vápencové vodopády Hierve el Agua nabídly nádherné scenérie. Hledání pláže na pacifickém pobřeží nás zavedlo do zapadlého San Mateo del Mar, kde jako by se zastavil čas, ženy nosí barely vody na hlavách. Když projíždíme, dvacítka kopáčů na silnici přestane pracovat a prohlíží si nás. Hledání pláže mělo šťastný konec - našli jsme Playa del Brasil, pláž jako ve snu.

Několik kilometrů jen pro nás, skála, prostě nádhera. Vlny byly obrovské, nepředvídatelné, i my, vysocí hoši, jsme se párkrát octli hlavou vzhůru. Pochopili jsme, že to lidi opravdu může utopit. Házeli jsme si s frisbee, často zmizelo ve vlnách, ale vždycky po pár minutách někde vykouklo. Když vzpomínám na tuto pláž, vždy se mi vybaví šíleně horký písek. Nedalo se na něm stát. Nedalo se po něm chodit. I běžet po něm v ponožkách byla síla a doběhnout na ručník nebo mokrý studenější písek byla vždycky úleva. Představte si horkou plotnu, trochu přitopte a nejste daleko. Z pláže nás vyhnal nejen čas (měli jsme před sebou šestisetkilometrový přesun do Palenque), ale hlavně nekonečně malých protivných mušek. Takže závěrečný dojem musel zachraňovat západ slunce.

ER (Pohotovost)

Nevím, jestli jsem se nachladil na mexické pláži (bez legrace - poslední dny v Mexiku bylo zataženo a foukalo) nebo nezvládl teplotní a sněhový přechod po návratu do USA, každopádně se týden nemohu zbavit bolesti v krku. Když se přidal kašel a když celý den nedělám skoro nic jiného, než že vyhazuji papírové kapesníky, tak jsem si říkal, že s tím půjdu něco dělat. Health Services na kampusu jsou o prázdninách zavřené, takže prakticky jedinou možností je nedaleká Ellis Hospital.

Vytočil jsem 6911 pro Campus Safety, abych se jich zeptal, jestli je vhodné jet v neděli večer na pohotovost nebo mám radši počkat na všední den. "Jestli se necítíš dobře, můžeme tě hned vzít na E.R.". Kývnul jsem a za dvě minuty byl venku - a auto Campus Safety čekalo před domem.

Pohotovost byla celkem zážitek - prošel jsem pěti lidmi. Nejdříve jsem absolvoval předprohlídku, kde se mě ptali, co mi je (dostal mě, když chtěl popsat typ bolesti v krku), kolik vážím (což nevím v kilogramech natož v jejich jednotkách)... a položili pár otázek nařízených státem New York, například zda mám v úmyslu ublížit sobě nebo jiným. Pak jsem šel k jinému okénku, kde mě registrovali do databáze. Poté mě řekli, ať se jdu posadit, že si mě vyzvednou. Tak jsem si sednul a asi za 20 vteřin si mě vzal ten člověk z prvního okénka, dal mi na ruku pásku s mým jménem a čárovým kódem a odvedl mě do sálu s doktory. Přišla sestra, změřila mi tlak a teplotu, poděkovala a odešla. Pak se objevil doktor, zahrnul za sebou závěs, představil se jménem a řekl, že mě ošetří. Prohlédl mě, poslechl a něco se mu tam nelíbilo, takže mě poslal na rentgen plic. Tam si mě vyzvedl další asistent a jako skoro každý se mě ptal, odkud jsem a co studuji. Rentgen museli (jako posledně v Čechách) dělat na dvakrát, protože mám prý dlouhé plíce. Na plicích nic nenašli, tak to diagnozovali jako nějakou virózu a jako léčbu navrhli: odpočinek, tekutiny a ibuprofen.

Nejvíc mě překvapilo, že po mě nechtěli žádné peníze. Neznám přesné podmínky našeho pojištění (pro mezinárodní studenty to zase platí trochu jinak), ale měla by tam být asi nějaká dvacetiprocentní spoluúčast. No uvidíme, třeba mě ve schránce jednou překvapí tučný účet.

Mexiko: Ciudad de México

O hlavním městě Mexika jsem zmínil skoro vše podstatné v minulém článku o dopravě. Nyní jen několik dodatků.

Historické centrum se dá zhlédnout za 2 hodiny a pro Evropana je to celkem nuda.

Zastavili jsme se u davu, který obklopoval taneční vystoupení na ulici. Krátce na to se nás protagonista s mikrofonem vyptával, jak se jmenujeme a odkud jsme. Lidé se smáli, jakožto bílí a ještě k tomu vysocí jsme pro ně byli kuriozitou. Situace se opakovala o pár hodin u jednoho klauna, který se nás na něco zeptal, my odpověděli a on pak pro nás nesrozumitelně odpověděl, že se dav vřískal smíchy. Překvapilo mě, že i v metropoli jsem si připadal jak celebrita z vesmíru. No posuďte sami - kdy se vám naposled stalo, že by po vás zírala parta teenagerů nalepená na okna odjíždějícího metra?

Metro patří k nejlevnějším na světě - jedna jízda stojí 2 pesa (3 Kč). A když máte štěstí, máte to i s hudbou - to když zrovna vagonem prochází prodejce přepálených cdček za 10 peso (15 Kč).

K večeru jsme se vydali na univerzitu se setkat s místními studenty. Kampus byl celkem mrtvý, ale potkali jsme Mexičana, který má manželku z (v) ČR a brzy se tam chystá přestěhovat. Byl velmi hodný, odvezl nás do čtvrti San Angel, kde to v noci žije a zároveň je tam bezpečno.

Jaký je výhled z věže Latinoamericana? Omezený, protože Mexico City je opravdu hodně znečištěné. "Kochání se" je doprovázeno třemi druhy zvuků, které najednou slyšíte ze všech stran: houkačky, troubení aut a pískání policistů.

Fotky z Mexica City a nedalekého žhavého Teotihuacánu čerstvě naleznete ve fotogalerii.

Mexiko: 5 tisíc kilometrů

Dnesko to bude o dopravě, převážně automobilové. Připoutejte se a usaďte se pohodlně - bude to na dlouhé povídání...

Při 5000 ujetých kilometrů se snad nejde obejít bez technického problému s autem. Nás potkala naštěstí "jen" komplikace s pneumatikou, zato se to táhlo po několik dnů. Jednou jsme na benzínce byli upozorněni motorkářem, že máme ufouknutou jednu pneumatiku. Na čerpací stanici neměli kompresor, tak jsme vyrazili do zapadákova za pánem, který nám ji dohustil. Jelikož se na pneumatice utvořila boule, rozhodli jsme se ji nechat vyměnit (za levnou použitou). Vyměněná pneumatika nám ale druhý den praskla uprostřed serpentýn. Neměli jsme výstražný trojúhelník, i když nám říkali, že v autě u rezervy zaručeně je, takže jsem musel mávat na projíždějící auta, zatímco kluci měnili. Na rezervu jsme museli jet stovky kilometrů a pak už jsme radši koupili drahou novou pneumatiku.

Symbolem silnic snad musí být topes (angl. speed bumps) - retardéry, zpomalovače rychlostí. Jsou potřeba, neboť Mexikánci by jinak rychlost neomezovali. Je jich nespočetně druhů - různých rozměrů, tvarů, materiálů. Existují i "negativní" bumpy - ďolík místo kopečku - a také malé předbumpy před těmi většími. Jsou všudypřítomné - v některých městech před každou křižovatkou, občas i na dálnicích, někdy jsou značeny někdy ne. Po pár dnech začnete bump vidět i tam, kde není.

"They don't care." Při řízení platí snad nejvíc a maximálně v Mexico City. Dopravní předpisy fungují spíše jako pouhá doporučení. Blinkry nedáváme, chodci nás nezajímají a neptáme se, když chceme do vedlejšího pruhu - prostě ti tam vjedeme, ty už se s tím nějak porveš. Naprostá bezohlednost. Že se troubí asi tak stokrát víc než u nás, nikoho nepřekvapí. V centru Mexica City stojí na každé křižovatce policista. Jsou vtipní, jen furt pískájí a zběsile mávají rukama. Honza řídil až do samotného centra a zasloužil by si za to razítko do řidičáku, protože kdo řídil tam, toho na silnici už nic (nikdo) nezaskočí.

Protože Harry měl GPS navigační systém (TomTom), rozhodli jsme se do něj pořídit mapu Mexika. Těžko říct, zda nám za těch 60 dolarů (cena mapy) nadělal víc škody nebo užitku. Podrobné zobrazení ulic bylo jen v Mexico City a Cancúnu (a tam nám pomohl) - jinak jen ty nejdůležitější silnice a … Kdyby jen nejdůležitěší silnice. Několikrát nás zavedl na cesty, kde bych si nepřál jet ani na kole. Jeli jsme kilometry lesní cestou rychlostí poklusu a nevěděli jsme, jestli každou chvílí neskončí. V jiném případě opravdu v nějakém zarostlém poli s kameny skončila. Pokračování by znamenalo velký risk uvíznutí, takže jsme se museli vracet zpět. Nešťastný TomTomův výběr cesty se mnohokrát opakoval - například, když ze svého plánu nejrychlejší cesty úplně vynechal dálnici, protože na ní měl nastaven rychlostní limit 60 km/h.

V Mexiku jsou všechny čerpací stanice PEMEX (Petróleos Mexicanos) a benzín stál v přepočtu jen okolo 11 Kč na litr. Co se ušetří na benzínu, to se utratí na dálnicích. Většinou jsou placené - platí se zhruba 1 peso (1,50 Kč) na kilometr. Na placení stovkových částek za jízdu po dálnicích jsme nebyli zvyklí… Každopádně se to vyplatí. Ne že by dálnice byly tak kvalitní, ale nikdo jiný po nich skoro nejezdí, takže se dá jet rychle. Alternativa zdarma - tj. jezdit skrz města plná retardérů a po zničených cestách může zabrat třeba i 8x více času.

Byli jsme dopředu varováni více zdroji, že na kraji Mexica City jsou zlí policisté, kteří zastavují auta s cizími státními poznávacími značkami (tj. z jiných mexických regionů), vymýšlejí pro ně přestupky a nechávají se uplatit. Nás to potkalo až při úniku z tohoto děsivého města, když se nám na jedné podivuhodné kruhové křižovatce objevila ruka v okénku a zapla blinkr. Vzal si Harryho řidičák a řekl, že jej dostane zpět zítra na policejní stanici, kde musíme za nepoužití blinkru zaplatit vymyšlených 2500 peso (skoro 4000 Kč). Nevíme, jestli se na tom místě blinkr měl dát nebo ne (že to tam řidiči absolutně neřeší je věc druhá). Pokud by i pokuta byla oprávněná, pak jistě ne její výše. Šlo by pokutu neplatit, nechat si pomoct velvyslanectvím či španělsky mluvící známou-právničkou a věřím, že bychom "vyhráli". Všechno by to ale stálo ztracený čas a jiné výdaje a hlavně návrat do šíleného Mexica City. Podařilo se nám policistu uplatit za 800 peso (1200 Kč). Dříve než nás nechal odjet, nám na kus papíru napsal supertajný kód X3, který máme ukázat případné další policii jako signál, že už jsme té mafii jednou zaplatili. Po chvíli nás zastavili další policisti a to už se asi základalo na oprávněné "námitce". Mexico City má každý den zákazáno (kvůli regulaci znečištění) provoz aut s danými posledními číslicemi poznávací značky a my jsme se zrovna trefili. Po dlouhém předstírání, že nerozumíme, sdělování, že jsme chudí studenti, že máme namířeno ven z města a že jsme zaplatili před chvílí pokutu 2000 a ukázání kódu od předchozí policie nás však naštěstí nezištně nechali jet.

Postřehy okolo půjčoven aut by vydaly snad na celou knihu. Bylo by v ní o tom, jak nám Alamo naúčtovalo platbu dvakrát - zaplatili jsme ji v hotovosti a pak nám ji strhli z kreditky, a jak jsme se to z nich snažili osobně natřikrát dostat. Nebo jak nám na jeden den dočasně zablokovali 600 dolarů na kartě jako garanci, aniž by nám to řekli, takže jsme nemohli zaplatit druhé auto. Nebo jak některé karty nefungovali, i když měli, a jak si někdo zablokoval účet, protože si nemohl vzpomenout na jméno své první holky, a jak jsme kvůli tomu všemu dohromady ztratili den. Nebo jak Hertz byl jediný ochotný smlouvat cenu a zároveň působil nejseriózněji. Nebo jak se v Alamu vyřizují problémy mezi pobočkami - když čekáte podezřele dlouho a zeptáte se : "Jak to vypadá?". Dozvíte se: "Čekám na odpověď." Píšou si totiž přes MSN Messenger.

Mexiko: Stravování

Dnešní příspěvek bude jídlový, nápojový, restaurační až supermarketový.

• "Mexické jídlo je pálivé," říká se. Ano, pokud se tak rozhodnete. Standardně je pokrm nepálivý, ale je doplněn možností dochucení pálivou omáčkou (salsa), hořčicí, salátem… Po zelené salse se brečí nejvíc.
• Původně jsme zamýšleli jídlo nakupovat převážně v supermarketech, ale dychtiví po úspoře času, komfortu, chuti a touze poznat mexickou kuchyni jsme se stravovali v levných restauracích (pokud se to tak vůbec dá nazvat). Hlad jsme zaháněli prakticky jen tím, čemu se souhrně říká antojito. Pod antojita spadají všechny možné placky a housky s masem a dalšími přísadami. Taco byla většinou malá tortilla, torta byla houska, quesadilla je vždycky se sýrem, někdy i bez masa.
• Když se řekne Mexiko, někomu se jako první vybaví tequila, která je vlastně druhem méně známého ale významného mezcalu. Centrem výroby mezcalu je region Oaxaca, kde jsme navštívili vesničku Matatlán s jeho původní výrobou. Každý dům tam má nápis mezcal a nápoj minimálně prodává. My jsme si jej koupili (do plastové lahve) přímo u výrobce.
• V zahraničí nejznámějším pivem je pravděpodobně Corona, v Mexiku se však prodávají i lepší (např. Negra Modelo, Bohemia). Mexičané jsou však schopni míchat pivo s džusem, přidat koření a své pálivé omáčky, připravovat to v supermarketu a nazývat to michelada.
• V supermarketech mě občas překvapil nepořádek - povybalit paletu či krabici a nechat ji uprostřed uličky bych v některých nazval standardem. Když jsme před odjezdem chtěli koupit tequilu jako suvenýr, ve Wal-martu jsme se dozvěděli, že v neděli po 17. hodině se alkohol nesmí prodávat. Tak jsme to zkusili jinde druhý den ráno v osm. To zas bylo moc brzo. Co si Wal-mart a podobné supermarkety zaslouží pochválit je bohatý výběr levného pečiva.
• V Playa del Carmen se mi zalíbila jedna zmrzlinárna, i když na první prohled rozšířený komerční řetězec. Vybral jsem si kopeček čokolodávo a připravil si dvacet peso (cca 30 Kč), ať to bude stát, co to bude stát, že mi vrátí. Dostal jsem kornout a mrzí mě, že mě nikdo nevyfotil, když pán za pultem prohlásil 66 peso (cca 100 Kč). Naštěstí zmrzlinu mají tak drahou, že si můžou dovolit ji vzít zpět od klientů, kteří po oznámení ceny zůstanou stát s otevřenou pusou.

Postižen americkou kuchyní?

Chystal jsem se psát článek o mexické kuchyni, místo toho prezentuji, jak jsme "oslavili" návrat do Států. O prázdninách totiž jídelny nevaří, funguje tu jen drahý bufet, takže si vaříme sami. Takhle to dopadlo dneska:

P.S.: Byly přidány další dvě várky fotek z Mexika.

Mexiko: 20 symbolů

Vrátil jsem se z Mexika - tří týdnů a 5000 kilometrů autem - a jako 20 zemi charakterizujích spojení bych vybral následující:

leguán - kalkulačka - kaktus - internetová kavárna - smlouvání cen - palma - běžci a cyklisté s pochodněmi - pyramidy - pláž - speed bumps (rychlostní retardéry na silnicích) - španělština - džungle - "They don't care" - dopravní předpisy jako doporučení - pouliční prodej čehokoli kdekoli - VW Brouk - agáve - ruiny - mezcal a tequilla - antojitos (tacos, tortas, quesadillas…)

Přidal jsem první album fotek do fotogalerie, budu je řadit podle mexických států (regionů).

Mexiko: Zrušený let a vplutí do kultury

Zdravím z Playa del Carmen. Dobrodružství nám v pondělí začalo dříve, než jsme čekali. Plán cesty do Mexica byl jednoduchý - z Albany letadlem do Newarku (New Jersey), odtud let do Cancunu. Z prvního letiště odlet v půl sedmé ráno, přílet do Cancunu v půl jedné odpoledne místního času. Takový byl tedy plán.

Když jsme po odbavení na letadlo čekali ještě asi půl hodiny poté, co jsme už měli být v New Jersey a na světelné tabuli stále svítilo "on time", bylo nám řečeno, že náš let byl zrušen. Z důvodu údržby. U odbavovací přepážky nám našli náhradní let - z Newarku do texaského Houstonu a odtud do Cancunu. Do New Jersey nás odvezl taxík. Veškeré kontroly nám okořenil Harry, kterého si vždycky z neznámých důvodů vzali do speciální uličky, kde jeho věci podrobili speciálnímu zkoumání a byl to právě on, kdo později našel v kufru záznam, že mu jej prohlíželi.

Do Cancunu jsme přiletěli až po šesté večerní a pomalu jsme vyrazili domlouvat vypůjčení auta. Smlouvat cenu se překvapivě moc nedalo - mezi jednotlivými společnostmi nepanovala žádná soutěživost. Možná hrála roli večerní hodina, každopádně společnosti působily dohromady jako mafiánská skupina, která má spolu vše domluveno. (Proč mají u okének vysílačky? A proč tři po sobě nabízely úplně stejnou cenu?) Půjčili jsme si auto tedy jen na jeden den, které vrátíme v Playa del Carmen, kde se nám snad podaří výhodněji půjčit auto na celé tři týdny. Po ubytování se v levném hotelu jsme vyrazili prozkoumat do ulic noční život. Ochutnali jsme místní tortilly s masem včetně superpálivé omáčky a třešničkou na dobrou noc byla návštěva žijícího baru.

Adiós

Mexiko volá, tak se s vámi prozatím loučím, vzlétáme za 2 hodiny.

Španělská vesnice

Jedním z nezbytných předpokladů pobytu v Mexicu je zvládnutí základů španělštiny, protože jak všichni říkají, až na některá turistická letoviska s angličtinou moc nepochodíte. To byl jeden z důvodů, proč jsem si na podzimní trimestr zapsal Basic Spanish. Naučit se základ pro dorozumění za deset týdnů školní španělštiny, když začínáte s nulovými znalostmi? Může se zdát nemožné, když si zavzpomínáme, kolik jsme toho kdysi uměli po deseti týdnech výuky angličtiny. Když se k faktu, že španělština je relativně snadná, přidá špičkový styl výuky, nabývá to na realitě. Co dělá místní výuku jazyka tak efektivní?

1. Učebnice, která upřednostňuje význam před gramatikou (nejprve použijete sloveso v kontextu a až pak se naučíte koncovky)
2. Každý týden laboratoř vedená rodilou mluvčí (občas program s velmi aktivním zapojením - např. malé divadlo, projev kandidátů na prezidenta atp.)
3. Možnost jednou týdně poobědvat u stolu, kde se mluví jenom španělsky
4. Profesorka je prakticky celý týden k dispozici i mimo výuky
5. Na každou hodinu je úkol, obyčejně z látky, která se teprve bude probírat, což zajišťuje připravenost na hodinu
6. Pracovní sešit si student kompletně vypracovává doma a sám si ho opravuje podle klíče (profesorka jen zkontroluje, že si student zkontroloval), zahrnuje i poslechy na internetu, které si student samozřejmě může opakovat, čímž se zajistí opravdové porozumění
7. Nadšená a aktivní profesorka, která od druhé hodiny mluví 95% času španělsky. Pantomimou, psaným doprovodem na tabuli a opakováním je zajištěno plné porozumění.
8. Kromě předchozího bodu je pozornost zajištěna i prací ve dvojicích nebo atraktivitou tématu
9. Téměř každý týden nějaký test
10. Malá skupina (nás bylo 9), individuální přístup
11. Eseje se odevzdávají na dvakrát - nejprve profesorka nebo spolužák označí chyby, které student má šanci opravit

Na závěr přikládám písemnou práci, jejímž zadáním byla vtipná rodinná historka. Napsal jsem tři kratší příběhy - první je útržkem rodinného výletu, druhá je nemocnicová a třetí z jízdy metrem:

Voy a escribir más historias pequeñas.

1. Una vez, hace muchos años, mis padres, mi hermana y yo salimos en carro. No sé donde pero tal vez fuimos a visitar a nuestros parientes o fuimos de excursión. Hicimos una pausa en una gasolinera. Hizo calor. Yo vi que los reflectores del carro tenían muchas moscas y le dije a mi padre: "Tu los puedes encender, posiblemente ellos se vuelen". Yo no entendí porqué ellos se rieron de mí - yo no pensé las moscas ya habían muerto.
2. También hace muchos años, durante el adviento, yo fui al hospital porqué estuve enfermo (de niño estuve enfermo con frecuencia) . Por causa de laringitis yo no pude hablar. Por eso yo no pude charlar con otros pacientes. Por eso dormí, leí los periódicos y escuché radio o música. Me levanté temprano pero me despertaron para la medida de la temperatura, pero después yo me dormí. Recibí tres comidas diarias - desayuné, almorzé y cené.
   Una vez, una conocida cantante fue al hospital porque quiso cantar para los niños. Todos los niños recibieron un osito de peluche. Los niños menores recibieron los ositos más grande. Yo, el mayor, recibí el osito más pequeño. Mis padres me visitaron. Cuando entraron al hospital, ella los sorprendió mucho. A mi padres le gusta esta cantante, ella es una persona optimista y simpática. Mis padres dijeron "Buenos días". Ella sonrió muchísimo y saludó pero cantó constantemente.
3. También de niño, yo anduve en metro en Praga con mis padres. Yo vi unas personas negras - es posible que por primera vez. Yo dije: "¿Mamá, porqué son ellos muy negros?". Las personas escucharon, rieron y contestaron: "Porque somos de chocolate." A mí me gustó su respuesta.
   

Zavírám učebnice, otvírám průvodce

Zkouškový týden skončil, čelil jsem úternímu nečekaně těžkému testu z MBA kurzu (nevím, jestli těžký objektivně nebo mou "přípravou"). Čtvrteční psychologie byla dalším prověřením psané angličtiny - zodpovědět během dvou hodin 4 otázky na celkem 8 stránek byla výzva.

Páteční oficiálně dvouhodinovou zkoušku španělštiny koncipovala profesorka jako 90minutovou. Po hodině jsem odevzdával jako poslední, první ji měli za 30 minut. Že by další střípek poukazíjící na americký převažující důraz na kvantitu před kvalitou?

Pokud se najde čas, tak můžu ještě zabodovat úpravou písemné práce na psychologii. Jinak otevírám dveře prázdninám a dorazivšímu průvodci o Mexiku.V pondělí brzo ráno vyrážíme.

Fair play

Říká se, že američtí studenti neopisují. Za trimestr jsem tu psal zhruba dvacítku písemek různých velikostí a ani jednou jsem se nesetkal s tím, že by se někdo snažil odkoukat odpověď od souseda nebo nedejbože z taháku. To platí samozřejmě i v případě nepřítomnosti profesorky. Větší smysl pro fair play (nejen ve škole) je asi to, čeho si (když už takhle zevšeobecňuju) na Američanech vážím nejvíce a chci tím kompenzovat předchozí dva články.

Opisování při zkouškách se netoleruje podobně jako plagiarismus při tvorbě písemných prací. V psychologii jsme jeden takový příklad měli. Profesorka nám vrátila práce o tři týdny později, než měla s tím, že se jí to dřív nikdy nestalo a že s tím je dlouhý proces - kdy "vyšetřovatelé" museli kontrolovat práce všech studentů. Pak jsme podepisovali, že bereme na vědomí, že naše práce mohou být kontrolovány softwarem, který potenciální plagiarismus může odhalit porovnáními s miliony zdrojů v databázi. V Česku bych očekával nejspíše smích, zejména těch "zkušenějších", na jejichž podvod se nepřišlo. Tady panovala spíše atmosféra "jak jsi jen mohl?", jako když někdo spáchá nějaký zločin. Vzpomínám na jeden humanitní předmět na FELu, kde jsem si připadal jako jeden z mála, kdo práci nestáhli hotovou z internetu, ale napsali ji od začátku do konce.

Popisoval jsem situaci z psychologie kamarádovi, ale říkal jsem, že nevím, kdo to byl, že se dbá na diskrétnost. On reagoval: To je jednoduché, nejspíše dotyčného/ou příští hodinu už neuvidíš.

Stěhování

Dnes jsem se přestěhoval do Language House B, což jež takový domeček, o kterém třeba někdy ještě něco napíšu. Do pondělního odletu do Mexica tu budu bydlet s jedním fajnovým Američanem, který se právě chystá na pár měsíců do Ruska. Po Novém roce se počet Čechů v pokoji zdvojnásobí.

Opustil jsem svého dosavadního amerického spolubydlícího, takže na zážitky typu nepořádek jako po výbuchu nejen na "nespolečné" části pokoje; polštář špinavý od limonády; jeho sledování televize a telefonování s přítelkyní, když studuji nebo chci spát; nalezení svého časopisu pomuchlaného na zemi; teplotní extrémy (taky máte rádi 15 stupňů Celsia jako pokojovou teplotu?); používání mých věcí bez dotázání se; jeho kamarádi, které je třeba pracně přesvědčovat, že si fakt neužívám jejich vyřvávání ve dvě v noci, když v pět stávám na výlet; a řada věcí, o kterých se nehodí psát na tento blog, už snad můžu vzpomínat jen s úsměvem. Cenná zkušenost, poznal jsem, co je u devatenáctiletého amerického studenta normální a jaké je to skoro tři měsíce bydlet s někým, s kým jediné, co máte společného, je váš pokoj.

Představení spolubydlícího?

Tak dlouho jsem tu chtěl nějakým způsobem představit svého amerického spolubydlícího, trojnásobného milovníka amerického fotbalu (aktivní hra, sledování v televizi a hraní amerického fotbalu na playstationu), až nastal čas, kdy se od něj budu stěhovat.

Kdybych měl vybrat tři sekundy své interakce s ním, které ho budou charakterizovat, vybral bych moment ze včerejší noci. Krátce po tom, co jsem zalezl do postele, že půjdu spát, on vešel do pokoje a zároveň telefonoval - tuším, že se svou novou přítelkyní.

Do mobilu řekl mimo jiné: "Můj spolubydlící spí, proto mluvím tak potichu." A zapnul televizi.

Na hraně trimestru i svých možností

Pondělkem skončilo vyučování, a tak nám z podzimního semestru zbývá už jenom zkouškové období. Zkouškové je tu "trochu" jiné než na ČVUT. Netrvá šest týdnů, ale jen čtyři dny, zkoušky tu mají na celkovém hodnocení často jen dvacetiprocentní váhu, tudíž se ani nepočítá s opravami.

Dnes jsem korekcí ve writing centeru dokončil svojí písemnou práci na psychologii. Použití článků z profesionálních žurnálů, hladké přechody mezi odstavci, jasné plynutí a návaznost myšlenek na místu výčtu shrnutí, citování podle standardu APA (American Psychological Association), dostatečně formální styl psaní, doslovné citáty pouze pro posílení vlastních slov nikoli k jejich náhradě... byly jen některé z požadavků. To vše v omezeném čase a v cizím jazyce byl pro mě - když se ohlédnu zpět - asi zatím nejtěžší úkol, jaký jsem kdy do školy měl.

Mimochodem, součástí práce bylo na základě provedeného research navrhnout originální studii. Že by podobné "tvrdé" požadavky invence, které se na studenty kladou, byly jedním z důvodů, co Američany vede ke čtvrté stovce Nobelových cen?

Založena 1795

Když jsem se někdy před rokem rozmýšlel, jakou americkou školu si vyberu, srovnával jsem především nabídky předmětů, možnosti trávení volného času, práce, rozvoje angličiny a cestování.

Nijak jsem se příliš nezajímal o tradici, historii a podobná fakta o nabízeních univerzitách. Když jsem si vybral Union College, nepovažoval jsem ji za nějak výjimečnou mezi americkými college. Nicméně, ukázalo se, že jsem se možná trochu mýlil, a Union College není úplně jako ostatní. Zde jsou některé zajímavosti:

• první americká college s jednotným kampusem
• vysoce hodnocená za velmi bohatou nabídku studentských aktivit
• dostatečně malá pro obklopení lidmi, které znáš, ale dost velká pro potkávání nových lidí (heslo z prospektu není jen pouhou frází...)
• dvě třetiny studentů si vyzkouší studium v zahraničí
• poměr student:profesoři 11:1
• 1st U.S. college to offer engineering with liberal arts (raději jsem se nepokoušel o překlad)
• průměrně 20 studentů ve třídě
• Eliphalet Nott byl prezidentem 62 let (1804-1866)
• třetinový systém - jedna třetina předmětů povinná, druhá dána oborem studia, třetí volitelná
• školou v historii prošla řada amerických politiků (např. prezident Chester A. Arthur )
  do 1830 zde graduoval podobný počet studentů jako na jiných college v USA a Union College stála po boku univerzit jako Harvard, Yale a Princeton

10+10 slovíček

Abych si tu pomalu ale jistě rozšiřoval slovní zásobu, zapisuju si během dne nová slovíčka a fráze, ať už kolem mě proletí vzduchem, nebo na ně narazím při čtení. Večer si je přeložím a postupně učím. Za dva měsíce jsem si jich poznamenal kolem 500 (a naučil asi čtyři pětiny).

Následující nepatří mezi ta nejsložitější, ale kdybych seznam seřadil podle frekvence užití, byly by na vrcholu:

1. That's it. = To je vše. / A je to všechno. - Používá se často při objednávání (např. jídla) a nakupování. Velmi jednoduché, velmi frekventované
2. be set - Těžko se překládá, něco ve smyslu být nastaven, mít vyřízeno. Používá se často právě při nějakém zařizování a vyřizování . Větu "You are (all) set" uslyšíte, například když odevzdáte nějaké formuláře, daná osoba je přijme a chce vám sdělit, že je to vše. Když si půjčujete knížky v knihovně a nevíte jestli je to vše, co máte udělat, zeptáte se "Am I set?"
3. stop by = zastavit se (na chvíli, zaskočit) - př. I'll stop by on my way home.
4. bullshit! = To jsou kecy, hovadina (vulg.)
5. quizzes = orientační zkoušky, malé písemky
6. I'm kidding. = dělám si legraci
7. How come? = Proč? Jakto? (hovor.)
8. I don't care. = Nestarám se, je mi to jedno.
9. Are you serious? = Myslíš to vážně? Fakt?
10. Take care. = Opatruj se, dávej na sebe pozor. - Běžný způsob, jak se rozloučit.

Další vybraná slovíčka a fráze:

1. upside-down = vzhůru nohama, dnem vzhůru
2. on the dot = absolutně přesně, na chlup přesně
3. encounter = setkat se, narazit na, střetnout se - encounter a problem, typické učebnicové slovíčko
4. anticipate = předvídat, předbíhat, tušit
5. honk = troubit (auto klaksonem)
6. jot down = zaznamenat si, poznačit
7. ring a bell = připomínat - někdo nebo něco někomu někoho nebo něco připomíná, př. His name rings a bell but I can't remember him.
8. I'm pissed off. = Jsem naštvaný. (vulg.)
9. You stumped me. = Dostal jsi mě (nevím…).
10. president-elect = nově zvolený prezident

Itadakimasu

Přijal jsem pozvání mé host family na večeři v japonské restauraci. Dlouho jsem je neviděl a chtěli jsme se setkat ještě před zimními prázdninami, které klepou na dveře. Dopoledne se mě spolužák zeptal "What's new?", tak jsem mu odpověděl, že večer asi poprvé okusím japonskou kuchyni. Jelikož se učí japonsky a i v Japonsku byl několik měsíců, hned mi napsal na papírek, co se říká před jídlem, jak se děkuje či chválí.

Nejprve jsme vyzkoušeli nějaké předkrmy - mimo jiné knedlíky (dumplings), ale s těmi českými měly společný jen název. Jako hlavní chod jsem si vybral kuřecí sukiyaki, z čehož se později vyklubal kotlík sojové polévky s masem, zeleninou a houbami. Nicméně na hlavní jídla jsme čekali přes hodinu, a protože Al & Debbie spěchali do divadla a já zpátky pracovat do knihovny, večeře měla dobrodružný konec. Krátce po tom, co nám bylo naservírováno, jsme si totiž všechno zase nechali zabalit (moje sukiyaki jsem obdržel v obrovském kelímku). Aspoň jsem v knihovně mohl dát ochutnat Fumice z Japonska, abych otestoval "pravost". A že jí chutnalo.

(Zleva Jonathan z Německa, Al a Debbie)

Proč píši tento blog

"Co mi dává psaní blogu?" by mohlo být tématem na několikastránkovou esej a byla by rozhodně jednodušší než patnáctistránková písemná práce na psychologii, na které v těchto dnech pracuji. Nebojte, budu stručnější:

1. Poskytuje mi možnost informovat mé blízké okolí o mém pobytu. Na úkor méně osobní roviny (kterou naopak nabízí email, instant messengery atp.) informuje v kratším čase podrobněji více lidí, aniž by se zpráva musela opakovat.
2. Obsah může zaujmout i návštěvníky, s kterými bych jinak nebyl v kontaktu, a může být inspirací a zdrojem informací pro ty, kteří budou v podobné situaci.
3. Psaní blogu mi pomáhá prožívat věci podruhé. Přirozeně mě vede k rekapitulování a hodnocení. Zážitky, postřehy a dojmy se tak lépe ukotví.
4. K psaní deníku bych neměl motivaci, a přesto mi psaním blogu vzniká podobná vzpomínka (ač ne tak důvěrná, jako deníky bývají).
5. Většina článků je obrazem nějaké aktivity, a tak pohled na velkou část článků mi ukáže výsledky, což mě motivuje. Párkrát jsem váhal, zda do něčeho jít a vidina, jak o tom napíšu příspěvek, mě popohnala a také byla podpůrným motivačním prostředkem.
6. Během dne mám více "oči otevřené a uši nastražené", dívám se na věci trochu z nadhledu, více o nich přemýšlím a tvořím si na ně názor.
7. Částečná interaktivita v podobě komentářů poskytuje zpětnou vazbu a dělá z blogu nečistokrevné jednostranné médium.

Prostě je to efektivní.

Un fin de semana memorable

Je libo lekci španělštiny, přátelé? Říkáte si, že neumíte ani slovo španělsky? Nevadí, zkuste mrknout na můj domácí úkol psaný v neděli 19. října pozdě večer po návratu z New Yorku a uvidíte. Pokud budete chtít, velké části porozumíte...

El viernes pasado me levanté a las siete menos cuatro, hice ejercicio y desayuné en la cafetería. Yo no asistí a clase - nuestra profesora fue a California y yo fui a Nueva York con mi amigo para el fin de semana. Estudié cuando tomé el autobús. En Nueva York vi Times Square, Rockefeller Center y muchos otros monumentos, fui a la Catedral de San Patricio. Comí pizza en Little Italy. Las comidas son caras y los billetes también - gasté mucho dinero. Me acosté a las tres de la mañana.

Ayer, el sábado, me desperté muy tarde – a las doce. ¡No desayuné y yo almorcé a las cinco de la tarde! Por la tarde visité de lugares de interés, fui de compras y compré un suéter y di un paseo en Central Park. Regresé a cuarto a la una de la noche. Anoche yo navegué la Red, leí mis correos electrónicos y miré mis fotografías.

El domingo dormí ocho horas. Limpié el cuarto y salí. Fui en barco y visité la Estatua de la Libertad. Cuando fuimos a la universidad, yo no hice nada y me dormí. Por la noche hice mis tareas y escribí esta composición.

Veterans Day

Vítejte u dalšího vydání seriálu americké svátky. Jedenáctý listopad je Dnem válečných veteránů a nejdříve pod názvem Den příměří připomínal konec první světové války. V roce 1954 Kongres rozhodl, že bude oslavou všech, kteří kdy bojovali v ozbrojených konfliktech Spojených států.

Veterans Day je uznávaný jako federální i státní svátek ve všech státech. Naší školy se však dotkl jen několika balónky před hlavními budovami.

Náplň zimního trimestru

Často se mě z Česka někdo táže, jak se mi daří ve škole či co tu vlastně studuji. Když se ohlédnu za minulými příspěvky, je pravda, že jsem toho o studiu moc nenapsal.

Zatímco nyní ve škole prožívám zatím nejvíc challenging (pardon, ale neznám přesný český ekvivalent, tedy adjektivum od slova výzva) období, reflektovat ho budu spíše později. Teď bych rád zmínil, jaké předměty mě čekají příští trimestr, neboť jsme si je právě zapisovali.

1. počítačový kurz Vývoj rozsáhlého software (Large-Scale Software Development)
2. ekonomický kurz Úvod do finanční analýzy (Introduction to Financial Analysis)
3. MBA kurz Dosahování obchodní hodnoty z informačních technologií (Achieving Business Value from Information Technology) - Překlad zní strašně - dokážete to někdo lépe? :-) Jinak předmět s hodně zajímavým syllabem a švýcarským profesorem.

Všechny tři mi budou uznány za ekvivalentní povinné předměty na FELu (Úvod do softwarového inženýrství, Finance podniku a Informační systémy), jak mi potvrdili jejich garanti. Po studiu jazyka, manažerského kurzu a psychologie tu budu moct získat obrázek i o tom, jak se tu učí informatika a ekonomie.

Šachy na ledě

Dnes se školní klub curlingu rozhodl - letos poprvé - vyvinout aktivitu. Ikdyž jsme se sešli jen tři, vyjeli jsme do místní "curlingárny". Pat s Paulem už to hráli loni, takže trenérku, která nám byla k dispozici, jsem měl sám pro sebe.

Pro začátek není potřeba žádné speciální vybavení - místo speciálních curlingových bot postačí zapůjčený klouzavý návlek (na levé chodidlo). Vzhledem k tomu, že i XL návlek se mi nepodařilo natáhnout na mou botu, musel jsem si vystačit s takovou plackou, která klouže po ledě, ale bota na ní drží. Nejtěžší je to, co je zároveň nejdůležitější - totiž technika počátečního skluzu (s následným puštěním kamene), učil jsem se i základy míření. Samotné metání je jednoduché, i když je těžké odhadnout kdy zametat a kdy ne - ale o tom ta hra je.

Vzhledem k tomu, kolik nás bylo, jsme jen tak trénovali - jeden "házel" a dva zametali. Po Novém roce by se mělo začít chodit častěji a ve větším počtu - to už se budou moct hrát zápasy a začne vzrušující taktické soupeření.

Barevný tisk rodinných fotek - levně a spolehlivě

Další z řady zaručených návodů… Tentokráte, jak zařídit, aby vám profesorka chtěla vytisknout rodinné fotky, které si vyberete.

1. Buďte studenti Basic Spanish 1 u prof. Stacey Triplette.
2. Vydržte do páté lekce, až se bude probírat rodina.
3. Jednou vás profesorka zaúkoluje, ať si na příští hodinu přinesete fotografie členů své rodiny. Bude se totiž procvičovat sloveso parecerse, tedy podobat se. Kdo má fotky jen v elektronické podobě, může jí je poslat emailem.
4. Vyberte pár fotek, které se vám líbí, a pošlete je.
5. Na další hodině se postupně na plátně promítají fotky, ostatní hádají, čí to jsou příbuzní, v čem si jsou se studentem podobní. Užijte si "chvilky slávy" své sestry a rodičů a vyčkejte do konce hodiny, kdy za vámi profesorka přijde, předá vám vytištěné fotografie a ještě vám za to mnohokrát poděkuje.

5 otázek pro Paula

Jak jsem se stal malým

Otázky, kolik měřím a zda hraji basketbal, zůstávají top dotazy i v USA. Dokonce i ve Wal-Martu se mi několikrát stalo, že se jsem minul nějaké lidi, kteří se posléze otočily se slovy typu "oh my god, he's so tall". Předat odpověď na tu první otázku ze začátku vůbec nebylo jednoduché, když oni nemají ponětí o centimetrech a já to nevím ve stopách a palcích. Dřív než jsem se odhodlal to vypočítat, zeptali se m i v Health Services, když jsem byl konzultovat očkování do Mexika. A čistě se zájmu mě změřili, a tak už každému můžu s přehledem odpovědět "six six", neboli šest stop a šest palců, což je něco malinko pod dva metry.

Dnes večer jsem rozhodně nebyl ten vysoký. Na Union College zavítal Manute Bol, nejvyšší basketbalista, který kdy hrál v NBA (některé zdroje uvádějí, že Gheorghe Mureşan ho překonal). Přijel, aby vyprávěl svůj životní příběh, který je především o pomoci jeho rodné zemi, Súdánu.

Vlasy

Nečekejte recenzi slavného muzikálu - podíváme se na vlasy studentů Unionu. Zatímco v Česku jsem vnímal tendenci, že čím dál tím více kluků si nechává narůst dlouhé vlasy a holka, která má vlasy kratší než po bradu už není "divná", tak v USA je to jako ve slabikáři - holky dlouhé, kluci krátké. Dlouhé vlasy tu z kluků nemá takřka nikdo. A když už, tak je to Čech nebo Francouz. Hlavně v září tu byla vlna, kdy šlo spousta odvážlivců do hodně hodně krátka či úplně do hola a vůbec asi většina si vystačí s domácí mašinkou.

Já si na vzhledu svých vlasů příliš nepotrpím, ale jakmile mi dlouhá ofina začla lést do očí a přestával jsem vidět, začal jsem to řešit. A kde jinde než ve Wal-Martu. Kadeřnice odvedla precizní stříhací práci, za $14.95 jsem si ji taky zasloužil. Když jsem dorazil zpět na kampus, na večeři na mě čekali reakce typu "Ondra je ostříhaný, to ti dělal Lukáš?", "Stříhal jsi se sám?". Proč takové "děsivé" reakce? Inu, nabízí se několik vysvětlení...

A vítězem se stává...

Sedím se zhruba dalšími třemi desítkami studentů v jednom z Minerva domů. Spojuje nás natočení směrem k velké telivizi a sledování mnohohodinového programu na CNN - Election Night in America. Políčka na mapě padesátky států se postupně zabarvují - pokud v daném státě skončilo hlasování, tak z šedé na žlutou. A pokud se rozhodne, tak na modrou či červenou. (Mimochodem, technické zpracování "show" je velmi zajímavé - např. ve studiu živě promítli hologram člověka řečnícího v Chicagu.)

Když se podívám kolem sebe, tak můžu potvrdit, že mladý člověk na východu USA je typickým voličem Obamy. Někdo má tričko s Barackem, jiní se nechávají fotit s prsty do óčka, někdo přijde ke mně s notebookem, podívá se na mapu a prohlásí "Jestli tyhle tři šedá políčka zmodrají, hra skončila". A ani není třeba na tyto státy čekat - před pár momenty se dostavily výsledky z Kalifornie a CNN prezentuje titulek BARACK OBAMA ELECTED PRESIDENT.

On uklidil, já dopsal

Dnešek byl pro mě dvojitým svátkem.

Zaprvé si můj americký spolubydlící uklidil tak jako nikdy (asi mu nebudu muset kupovat vidle) a musím uznat, že to je poprvé, kdy jeho část pokoje ladí oku více než ta moje. Neznám jeho motivaci k tomuto činu, ale vsadil bych sto ku jedné, že za tím je nějaká holka. Jsem zvědav, jak dlouho mu to vydrží (myslím ten pořádek).

Zadruhé jsem dokončil osmnáctistránkovou práci na MBA kurz (no dobrá - povinné dvojité řádkování, počítám i titulní stránku, obsah a dvě stránky zdrojů..), takže dvě ze tří písemnných prací pro tento trimestr mám za sebou, před s sebou mám už jen tu nejtěžší. Psaní delších textů v angličtině je pro mě skutečně výzva a také dobrá příležitost pracovat na své psané angličtině. Obzvlášť, když tu existuje cosi jako Writing Center, pomáhající se školními pracemi. Přijdete tam, řeknete svůj "problém" a okamžitě se vás někdo ujme. Jakkoli dlouho a nadšeně s vámi prochází text, čte jej nahlas a společně opravujete chyby. Jsou ochotní a schopní pomoct nejen s gramatikou a pravopisem jako v mém případě, ale i s počátečními fázemi - konceptem, organizací myšlenek, stejně tak s formou či citacemi.

Má práce ja na téma Motivace dobrovolníků - koho by to zajímalo a nebojí se angličtiny, nechť se mi ozve, velmi rád text pošlu. Obsahuje i zkušenosti z našeho skautského střediska a rozhovor s šéfem amerických skautů ze zdejšího okresu.

"Čas šetřící denní světlo" skončil

Skončil týden, kdy jsem byl od Česka jen pět hodin. V USA se totiž přešlo z letního času až tuto neděli. Tedy abych byl přesný - letnímu času se tu říká daylight saving time.

Můj budík řízený z Frankfurtu se ze změny času za ten týden ještě nevzpamatoval, takže místo středoevropského času tam ukazuje, jak je uprostřed Ameriky. A nebo v Kazachstánu a Bangladéši - jak se to vezme. A ještě k tomu o pár minut špatně.

Karneval zvaný Halloween

Atmosféra Halloweenu se do amerického života promítala po několik týdnů, ale ten pravý den byl až vpátek. Hned ráno začátek a konec španělštiny byl o Halloweenu - naučili jsme se spoustu "užitečných" slovíček - třeba jak se řeknou všechna možná strašidla. V tu dobu už se začaly po kampusu objevovat různé kostýmy - nejrozšířenější byl jednoznačně duch alias kus bílé látky s dírami na oči.

Na Halloween mysleli i v jídelně, která byla vyzdobena i ozvučena do strašidelna, obsluha vítala v čarodejnických kloboucích. Podobná výzdoba je častá i na běžných verandách - dýně, pavučiny, bezhlaví panáci...

Halloween rozhodně nepůsobí vážně jako české svátky, na kampusu to byl spíš takový jeden velký tématický karneval. Já jsem večer do desíti pracoval v knihovně (mimochodem kombinace hezkého počasí a Halloweenu zapříčinala, že v ní bylo dohromady tak pět lidí), tak jsem se kostýmem nezabýval. Když jsem se poté prošel po kampusu a objevil na nějaké party, připadal jsem si podobně, jako když přijde někdo do tanečních v džínách. Ale vzhledem k tomu, že jsem s sebou po dlouhém dni měl narvaný batoh, deštník a bral jsem si i foťák, říkal jsem, že mám kostým turisty, a byl jsem za vodou.

5 otázek pro Fumiku

Kolik stojí očkování

Mexico se pomalu blíží a po zakoupení letenek je třeba podnikat další kroky. Dnes jsem si byl nechat dát dvě očkování - kolik taková legrace stojí?

1. Nový pacient - $66
2. První aplikace -$ 17
3. Druhá aplikace - $13
4. Vakcína proti Hepatitidě A -$ 60
5. Vakcína proti břišnímu tyfu -$ 57
   Celkem - $213

Některé položky mi dávají větší smysl, některé menší.

Počasí minulé i současné

Zažili jsme tu dny nádherného počasí i vedra, silný vítr, bouřky, deště, dusna, ale sněžilo až tento týden :-) Vedra počátkem září mi tu přišla jiná, než jaké znám ze střední Evropy - mnohem "těžší", že jsem místním docela porozuměl, že si to tu nedokážou představit bez klimatizace. Chladné dny obsahující déšť a vítr jsou také působivé, ale to pravé jistě přijde s větší nadílkou sněhu. Od 1. září se tu teploty pohybovaly v rozmezí 25 - 89°F, což je nějakých -4 až 32 stupňů Celsia.

Vzhledem k tomu, že se počasí relativně hodně mění, každé ráno je takové malé překvapení. Tím spíš, když nevidím ven (můj americký spolubydlící fandí sklopeným žaluziím a okno je u jeho postele) a když je naše místnost silně klimatizována. Pak se jako proaktivní řešení nabízí se ráno podívat na internetové počasí, které bývá překvapivě přesné - a vždycky je zajímavé si přečíst online, jak je tři metry vedle mě za oknem.

A ještě jedna poznámka: Zatímco v ČR ve vedru lidé inklinují k chlazeným nápojům a v zimě k horkým, tady studené preferují v lětě i v zimě. To, že je venku pod Celsiovou nulou ještě neznamená, že neuslyšíte to zvučné sypání ledu do 2/3 kelímku a následné dolití jedním z více než desítky sladkých nápojů.

Boston - část druhá

Harvardský kampus není tak jasně ohraničený jako Union College, více se mísí s vlastním městem, i proto je o poznání živější. Chvíli mi trvalo, než jsem našel to pravé místo, kde se nechat vyfotit. Je jím socha před University Hall. Podstavec nese nápis "John Harvard founder 1638", i když univerzita byla založena o dva roky dříve, Harvard nebyl jejím zakladatelem, ale jen dárcem majetku, a zpodobněný muž je student z doby 150 let po Harvardově smrti. Kdo se chce nechat se sochou vyfotit, musí většinout několik minut vyčkat, než se uvolní, a překousnout minidav převážně asijských návštěvníků, který na něj v jeden moment upře pohled.

M.I.T. je od Harvardu zhruba půl hodiny svižné chůze. Cestou mě zarazila česká vlajka ve výloze jedné restaurace. Byla zavřená, tak jsem se šel zvědavě informovat do sousední vinárny. Prý se kolemjdoucí Češi často ptají, ale prý se jedná o "náhodnou dekoraci". Brzy jsem zahlédl budovu s nápisem Massachusettes Institue of Technology a také průvodcem zmiňovanou architektonicky zajímavou posluchárnu Kresge Auditorium. Ani jsem moc nevěřil, že by šlo jít dovnitř, ale stejně jsem zkusil otevřít dveře - a rázem jsem byl v předsálí. Nikde nikdo kromě dvou čínských turistek a i ty se brzy vypařily. Zkusil jsem šáhnout i na kliku dalších dveří - otevřeno. Tak trochu s pocitem, že každou chvíli spustím někde alarm, jsem zkusil otevřít i poslední dveře, čímž se mi naskytl pohled do nasvícené ale prázdné moderní posluchárny. Na FELu se zamyká každá třída, na M.I.T. jsou dveře do místnosti s varhanami a sedačkami s deseticentimetrovým polstrováním otevřeny i o víkendu.

Během návratu směr centrum Bostonu jsem potkal Kate z Anglie a Vojtu, prošli jsme dlouhou, ale pěknou Commonwealth Avenue a relativně velkým parkem Boston Common, nedaleko od místa srazu. A pak už zas jen crazy jízda zpět...

Boston - část první

Než jsem se stihl vzpamatovat z New Yorku, už tu byl první výlet mezinárodních studentů - do Bostonu. Hned řidič autobusu nás obohatil - udělat z tříhodinové jízdy čtyřhodinovou není zas takové umění, ale nechat do autobusu pršet a couvat s ním na světelných křitovatkách nebo dálnici - za tím už musí být trochu odvahy.

Centrem města kolem nejdůležitějších historických památek vede tzv. Freedom Trail, která je značená červenými čarami nebo cihlami v dlažbě. Chtěl jsem si ji projít, tak jsem se přidal k početné skupině, která ji vyrazila následovat. Na první křižovatce jsem zjistil, že mají namířeno do aquaria. Ostatní už byli pryč, tak jsem kráčel po "Stezce svobody" jen s Duggiem z Anglie. Když krátce poté dychtivě zapadl do nějakého muzea, potkal jsem Yapenga z Číny. Navštívili jsme mimo jiné Quincy Market (pod kopulí této tržnice se nachází desítky fast-foodů nejrůznějších kuchyní), Paul Revere House (nejstarší dům v Bostonu) či USS Constitution. Yapeng si chtěl zajet nakoupit nějaké potraviny do čínské čtvrti a já jsem se metrem vydal do sousední Cambridge, sídla proslulých Harvard University a M.I.T. O nich si přečtete něco až zítra, ale fotky z celého výletu si můžete prohlédnout už teď.

Na pár hodin zpátky doma

Ačkoli je Lukáš ze Slovenska, rozhodl se, že v jednom z Minerva domů zorganizuje českou prezentaci a párty. Přišlo několik desítek lidí a Lukáš statečně skrze videa a komentované fotky doprovázené převážně českou živou hudbou prezentoval krásy naší republiky, vynálezy, ČVUT, osmičkové roky naší historie, Prahu, sport, památky, jídlo, pivo, české krásky… Diváky show očividně vtáhla. Jedno z prezentovaných videí o ČR a ČVUT si můžete prohlédnout i vy.

Největším lákadlem bylo samozřejmě české občerstvení. Popularitu českého piva snad ani netřeba zmiňovat. Willy, jeden z místních kuchařů, připravil svíčkovou s houskovým knedlíkem, česnečku a upekli i koláče. Ač v česnečce nebyla majoránka a polévka nebyla průhledná, protože do ní brambory trochu rozmixovali, byla dobrá. Tvarohové koláče, které pekli, byly také velmi chutné. Když jsem se zakusoval do knedlíků a na jazyku se mi rozplývala chuť svíčkové, tak se mi prvně zastesklo po české kuchyni. Jestli Willy nikdy neviděl "originály od maminky" , tak klobouk dolů.

5 otázek pro Zdeňka

NYC: Fotky

Ve fotogalerii naleznete výběr fotek z New Yorku - již zveřejněné na blogu i desítky nalších - Brooklynský most, Ground zero, katedrála Sv. Patrika, Wall Street...

NYC: Socha svobody

Na Ostrov svobody se dá dostat různými způsoby - třeba helikoptérou, my jsme se tam však rozhodli doplavit. Socha svobody se ve skutečnosti zdá býti menší, než jak působí v médiích. Zejména při pohledu z mrakodrapů se celkem ztrácí. Lístek jsme měli i dovnitř, ikdyž prohlídky jsou umožněny jenom do podstavce (ale vevnitř je vidět, jak interiér sochy pokračuje dále). Loď nás přeplavila i na ostrov Ellis, kterým během první poloviny 20. století prošlo na 12 miliónů imigrantů. V součastnosti zhruba každý třetí Američan má předka v jednom z nich. Dnes je z budovy právě Muzeum přistěhovalectví. Interaktivní, zajímavé, škoda, že jsme při jeho prohlídce byli tlačeni odjezdem autobusu...

NYC: V noci

Centrum New Yorku podle Googlu, davy lidí, proudy žlutých taxíků a hlavně blikající reklamní nápisy a obrovské světelné panely s vysokým rozlišením … to je Times Square.

Kousek od něj jsme narazili na partu pouličních tanečníků. Tak dlouho čekali se začátkem na obklopení publikem, až se krátce po startu objevil policista. Rychlé rozpuštění měli zjevně nacvičené, obrovský reproduktor ani nesundavají z koleček.

Pro přiblížení atmosféry nočního New Yorku jsme vlezli do několika barů. Často se čekají fronty (než vás pustí mohutní kontroloři ID), jsou spíše malé, přeplněné, drahé a díky hlasité hudbě se nedá takřka mluvit. Aspoň, že se v nich nekouří.

NYC: Metro

Když jsem vlezl do newyorského "subway", vzpomněl jsem si na Paříž - také platíte "za vstup" - jednou vlezete a můžete se vozit jakkoli dlouho, dokud nevylezete z nějaké stanice. A také to v podzemí vypadá jak na běžně špinavé ulici (na rozdíl od interiér budovy připomínající zastávky pražského metra). Jízdné je relativně drahé (ostatně - jako všude) - $2 za jízdu, $7.50 za den, ale když najdete na ulici tiket, na kterém je $15, není to tak zlé.

Zastesklo se mi po vynikající informovanosti, kterou v Praze DPP podává. V New Yorku se o výluce dozvíte, až na stanici, z které vám to dál nejede, a to ještě takovým způsobem, že tomu ani místní nerozumí a naivně čekají na příjezd vlaku. Mluvená angličtina, která se z reproduktorů ozývala je opravdu high level, jsem zvědav, jestli ji v létě, až poletím zpět, budu rozumět.

Když jsme přemýšleli o typech lidí, kteří jezdí metrem (tady vs. u nás), zasmáli jsme se nad vtipem, který jsme vymysleli. Vůbec si však netroufám doufat, že je pochopitelný i ostatním: "Co má společné pražské a newyorské metro? V obou můžete potkat českého herce."

NYC: Mrakodrapy

…jsou možná právě tím, co se vám vybaví, když slyšíte New York.
Těžko říct, zda je víc fascinující pohled zespoda, zeshora nebo z dálky.

Ten první se nám naskytl hned po vystoupení z autobusu. Procházka městem dostává třetí rozměr a turista se tak pozná nejen podle baťohu a foťáku, ale i podle toho, že často zaklání hlavu.
Ten druhý, zeshora, touží většina lidí absolvovat z Empire State Building, nejvyšší budovy v NYC. Nevýhodou je, že z něj Empire State Building není moc vidět :-) My jsme si na základě Tee-peeho doporučení vybrali pro rozhled GE Building Rockefellerova centra. Byť ne tak vysoký, je z něj lepší výhled (i na Central Park…), a nečeká se na něj 2 hodiny fronta.

Mezi další známé mrakodrapy patří Chrysler Building či Flatiron Building - "žehlička". Nejlepší pohled na Manhattan z dálky byl ze Sochy Svobody, ale o tom zas někdy jindy.

NYC: China Town a Little Italy

Jistě víte, že Manhattan v sobě skrývá i čínskou nebo italskou čtvrť. Když jsme se k nim přiblížili skoro v noci, China Town už bylo úplně mrtvé. Najít epicentrum Little Italy nebylo moc jednoduché. Když jsme se ptali, narazili jsme na problém s výslovností - museli jsme to asi pětkrát zopakovat, než nás dotyčný pán pochopil: "ahá vy hledáte-" a vyloudil něco jako plynulé
[ltltli]. Brzy jsme našli místa, kde to trochu žilo, ale zajímalo by mě, jestli by ti z "velké" Itálie vůbec jedli to, co tu nazývají "pizzou".

NYC: Auta. Spousta aut.

O New Yorku se zmíním asi navíckrát, fotky nahraju později kompletní, však také máme ještě něco před sebou.

Manhattan si hodně rozumí s auty- i v tom největším centru vládne hustý, ale plynulý provoz. Řidiči jezdí svižně, netrpělivě, nezvykle hodně se troubí, i když se to vůbec nemusí myslet zle. Bouračku jsme viděli jen jednu a očividně byla pro přihlížející senzací. Když jsem pořizoval snímek, hned mi jeden pán říkal "Pošlete to CNN!". Řidič černého vozu (zřejmě viník nehody) se snažil přesvědčit taxikáře, aby odjel z křižovatky a neblokoval dopravu, ten neúprosně setrvával na místě, zamkl se v autě a vyčkával na příjezd policie.

Jestli jste si mysleli, že scéna, kdy dáma nakročí doprostřed silnice a zuřivým máváním přivolává taxíka, se objevuje jen ve filmech, mýlíte se. Je to tu docela běžné, Manhattan je žlutými vozy opravdu pokrytý. Jednou kolem nás projela kolona zhruba čtyříctky taxi vozů, ale nejvíc nás překvapila mohutná fronta na taxi před Madison Square Garden (viz poslední ze čtveřice fotek níže).

A malý parkovací rébus na závěr:

Pozdrav z NYC

Zdravím z vrcholku Rockefellerova centra, kam jsme si vyjeli podržet Empire State Building.

Dokud se zpívá...

Praktický návod, jak zařídit, aby američtí studenti poslouchali českou hudbu:

1. Buďte studenti Psychologie paměti & myšlení na Union College.
   
2. Vyčkejte si, až bude laborka na téma stavem podmíněné učení. (Co se tím myslí? Stav, v kterém jste se nacházeli při učení, vám pomůže při vybavování. Zvuk, sebejistota, zápach, pohyb atp. Pokud se budete učit pod vodou, lépe si vybavíte látku zase pod vodou spíše než na souši. Kdo se bude studovat na suchu, více si vybaví opět na pevnině než pod vodou. Hm?)
   
3. Až se bude profesorka třídy ptát na návrhy experimentu, jak by se to dalo vyzkoušet, navrhněte poslech hudby.
   
4. Vyčkejte, až se hudba odsouhlasí jako nejlepší nápad.
   
5. Až se bude ptát, zda tu má někdo nějakou hudbu, nabídněte svůj notebook.
   
6. Pro účely experimentu pusťte studentům Nohavicu.
   

Reklama reklama článek reklama

Další pokračování "5 otázek pro…" vyjde až příští týden, protože se soubor redakci nepodařil otevřít. Jak se později dočtete, Sarah se Zdeňka mimo jiné ptá, jak by popsal USA třemi slovy. Zdeněk jako jedno z nich zmiňuje "commercial". Už jsem zde dříve naťukl téma televize, možná ale ještě více mě zarazil tisk. Po prolistování například slavných a seriózních The New York Times (cena $1.50), mi přijde, že v nich je poměr reklamy přibližně stejný, jako v plátcích, které v Praze dostanete každé ráno zadarmo. Noviny jsou mohutné, ale když dolistujete na konec, reklama přes celou pravou stránku a přes půlku levé vám už přijde něco jako standard. Z časopisů třeba National Geographic Adventure je na tom ještě lépe - tam se články musí vyloženě hledat - mezi některými je až 11 stránek reklam.

Různě proti chudobě

Letos to je poprvé, co ani na chvíli nebudu pomáhat stavět školu v Africe účastí na sbírce skautů a Člověka v tísni, která právě běží. Doufám, že za mě aspoň někdo z nějakého českého čísla pošle DMSku („DMS AFRIKA“ na telefonní číslo 87777) :-)

Jakých charitativních akcí se účastní místní skauti? Když jsem byl minulý týden na jejich radě, párkrát se tam zmínily nějaké tašky, ale nejprve jsem moc nerozuměl. Až při odchodu jsem zahlédl balíky igelitek a po nahlédnutí na jednu z nich jsem pochopil. Skauti roznáší tašky lidem, kteří je později naplní jídlem a nechají před domem, skauti je o sobotách posbírají a dopraví do místních spižíren, kostelů a útočiští pro bezdomovce. Celý projekt na boj proti hladu se jmenuje Scouting For Food, funguje od brzkých začátků skautského hnutí a postupně přichází s dalšími vylepšeními - jako je distribuce patřičných igelitek samotnými supermarkety či možnost zadat na online mapách lokaci dárce, který bude mít připravenou tašku s jídlem, což skautům proces sběru hodně zjednoduší.

Mimochodem, víte že je dneska Blog Action Day? Chudoba. Jedno téma, tisíce hlasů. Čtenáři-blogeři, třeba to taky ještě stihnete...

Columbus Day

Včera byl svátek Columbus Day jakožto připomenutí připlutí Kryštofa Kolumba (Cristóbal Colón, jak jsme se dozvěděli na poslední hodině španěštiny) do Ameriky.

Jak se možná někteří z vás učili na maturitní otázky z angličtiny, Američané mají většinu svátků flexibilně stanovené na čtvrtly, pátky a pondělí, aby se jim prodloužily víkendy - a mělo při jejich vzdálenost vůbec cenu vyjet k někomu na návštěvu.

Různé americké státy se v přístupu k tomuto svátku liší. Máme štěstí, že zrovna stát New York bere tento svátek jako den pracovního klidu, kdy úřady i veřejné školy mají zavřeno. Ale ne zas takové, aby ho jako volno vzala i naše škola.

Podzim barví

Když tady někdo prohlásil, že jeho oblíbeným ročním obdobím je podzim, většinou argumentoval nádherně zabarvenými stromy na kampusu. Už chápu.