Americké léto

Mám rád čekání na rozhodnutí, kdy jedna možnost, jak to může dopadnout, je příjemná, a ta druhá zní ještě lépe.

V tomto případě byla jednou možností vrátit se domů "už" na konci června, vidět se s lidmi, s kterými se vidět chci co nejdříve a přijmout všechny lákavé české a evropské nabídky na báječné prázdniny.

Druhou možností bylo prodloužit si zde pobyt o 8 týdnů prací na letním projektu z oboru, který mě snad bude bavit, udělám si v rámci něj bakalářskou práci a dostanu za něj slušně zaplaceno. Kromě toho finanční a časová příležitost strávit až čtyři další týdny cestováním.

V pátek mi přišel email od koordinátorky "I'm happy to let you know that your proposed project will be funded this summer (…)" a já tak můžu otevřít dveře druhé možnosti - létu v USA.

20 činností, které jsem se naučil v cateringu

O knihovně jsem se tu už zmínil, ale o druhé práci, cateringu, ještě ne. V cateringu se připravují a distribují jídla po kampusu nad rámec běžného stravování, pomáhám jim tam 5-9 hodin týdně. Studenti mají besedu nad filmem, prezident schůzi, pianisté představení a tak dále… Všude bez jídla ani ránu.

Jak tak o tom přemýšlím, práce v cateringu je vlastně děsně obohacující. Co jsem se tam například doposud naučil?

1. naplnit vanu hovězími steaky
2. ocenit chuť čerstvého ananasu
3. připravovat americkou "pizzu"
4. hrubě vyčistit nákladní prostor dodávky
5. prostřít ubrusy
6. hrát si se supermyčkou
7. naaranžovat košík s různými druhy čaje a cukru
8. skládat krabice na pizzu
9. zamíchat do rýže brokolici, sýr… pro 250 lidí
10. létat v dodávce
11. mít v pracovní dobu jídlo a pití zdarma
12. trhat bazalku
13. jak se řekne koště, zamést a vytřít
14. převážet výtahem pouze věci, protože hrozí, že byste v něm uvízli
15. že v nápojích hraje klíčovou roli možnost výběru
16. ještě více se zorientovat na kampusu (např. kde je prezidentova kancelář)
17. krájet cibule velké jako pomeranč, různé druhy melounů a lilků
18. držet správně velký kuchyňský nůž
19. zabalit tisíce příborů do látkových ubrousků
20. jezdit s elektrickým golfovým vozíkem

Jedním z motivátorů, které mě tam drží přiživu jsou lidé kolem. Ale o těch zase někdy příště.

All you can sníst (8.)

Obecně je tu spektrum příloh bohatší, ale někdy jsou natolik ochucené, že pro nás nepasují k hlavním jídlům. Například, co jsou schopni udělat s bramborami, to by jeden žasnul. Brambory tu mají na spoustu způsobů, ale ještě nikdy klasické obyčejné oloupané a uvařené, jako známe my. Hranolky jsou k dispozici "nonstop" (a nutno uznat, že jsou dobré), někdy i ve verzi curly fries (kudrnaté). Jinak jsou často k dispozici pečené brambory (slupku nechávají), někdy s česnekem. Jakmile to má ale v názvu sweet, od toho už radši dávám prsty pryč. Vrcholem je asi bramborová kaše, která je vynikající.

Do rýže také většinou něco přidají - od fazolí po maso, takže někdy je z ní rizoto. Těstoviny jsou vždy stejné ("sekané potrubí") - kvalitou průměrné, ale chce to fantazii, pokud máte touhu si je dát i k něčemu jinému než červenému cosi poblíž. Jako další přílohy se nabízí pečivo, chipsy, tortily apod.

A jestli jsem vás minule vyzýval, abyste si vážili poctivých českých polévek, tak dneska poděkujte knedlíkům!

Achieving Business Value from IT

…je název dalšího předmětu, který se pomalu blíží do finiše.

Oficiální popis zní:

Information Technology is pervasive in today’s organizations. For many firms IT
is the single largest capital investment, often exceeding 50% of capital
expenditures. As a result, in this course we take the strategic perspective of
the general manager and study how organizations can get more value from their IT
investments. Thus, the course focuses on the business value that can be achieved
rather than the details of the technology. The issues covered include planning
an IT application portfolio, enabling business processes with IT, and
implementing IT systems. The applications covered include transaction processing
systems, decision support systems, and knowledge-base systems. Participants will
work in a group environment on cases, presentations, and a project report as
described below.

An IT background is not required and this is not a
“technical” course. This is, however, an integrative course, including issues of
business strategy, finance, and the study of organizations and people for the
creation of business value requires the successful integration of these issues
with the potential of information systems.

Předmět je to jak ušitý pro můj felácký obor Manažerská informatika, neboť obsah kurzu stojí na pomezí informačních technologií a managementu, což je směr, jakým mě láká se ubírat.

Pouze třicetiprocentní váhu má závěrečná zkouška, zbytek hodnocení je pro týmové projekty. Ty tvoří jednak diskuze k případovým studiím, ale především práce na projektu z praxe. Po důkladném seznámení se zákaznickou firmou se snažíme najít nejlepší IT řešení pro spolupráci a komunikaci a jako týmy konzultantů připravujeme prezentace pro šéfy společnosti. Všichni členové danového týmu vždy dostávají stejné hodnocení. Měli jsme hodně našlápnutého lídra, než odešel na jinou školu. I taková je realita, teď si musíme poradit i bez něj.

Co jsem zaslechl, tak profesor na tento předmět je uznávaná kapacita. Je ze Švýcarska, studoval a učil na prestižní univerzitě v Zurichu a má bohaté konzultantské zkušenosti. Má (jako asi všichni kantoři tady) velmi vstřícný vztah ke studentům. Poté, co nám byla jako úkol zadána první případová studie, zjistil jsem, že v mém starším vydání učebnice je něco jiného. Napsal jsem mu email, zda bych se mohl stavit v kanceláři a okopírovat si patřičné stránky z nového vydání. Odpověděl, že určitě. Když jsem přišel v domluvený čas, na úhledně uklizeném stole na mě čekaly okopírované a zcvaknuté případové studie pro celý trimestr.

Zkouška bude z domova. Budeme moct použít veškeré materiály kromě webu. Kdyby to někdo porušil a zkopíroval nějakou pasáž z internetu, speciální systém na porovnávání textu s obsahem webu to stejně odhalí, a daný student bude vyhozen. Jako skupina jsme si mohli určit čas zkoušky - shodli jsme se na víkendu. Pokud ale někdo bude mít výmluvu typu "pes mi počůral počítač" nebo "moje žena otěhotněla", může prý zkoušku spáchat i v jiný termín.

Zabít dva ptáky jedním kamenem

Rozšiřte si slovní zásobu aneb další snímek našeho whiteboardu:

Teskně hučí Niagára

Lily se Stasem mě a Petrovi nabídli, že se k nim můžeme přidat na výlet za Niagarskými vodopády. Váhali jsme vážně jenom chvilku.

Niagarské vodopády se sice považují za jednu z největší atrakcí státu New York, ale mnohem lepší výhled je z kanadské strany a Češi mají to štěstí, že do Kanady nepotřebují vízum. Kontroly proběhly hladce a na kanadské straně při cestě zpět na vás místo člověka čeká turniket s žádostí o zaplacení padesáti centů.

Měli jsme celkem štěstí na počasí, sněžit začlo až k večeřu. Vody bylo hodně (to asi ale vždycky) a čím blíže jsme se blížili k vodopádové podkově, tím víc jsme měli pocit, že na nás "prší" ze všech stran. V zimě je spousta atrakcí zavřena, takže třeba žádná jízda lodí nebo procházka za burácející vodní stěnou (obojí v sexy pláštěnce), ale i výtahem a tunelem se mi podařilo se dostat celkem blízko k úpatí. A celkový dojem - sníh vodopádům kouzlo rozhodně nebere.

Cestou zpět jsme ještě zavítali do Buffala a podívali se na něj z auta za pozdního večera. Při rychloprohlídce jsme neminuli radnici, Liberty Building s dvěma replikami Sochy svobody nebo Anchor Bar, kde byly údajně prvně připraveny pověstné kuřecí Buffalo wings.

Za celý den jsme ujeli 680 mil, což je více než 1000 kilometrů. Cestu se snaží zpříjemnit odpočívadla -většina jich vypadá stejně, liší se jen fastfoodem, který je uvnitř. Na jednom motorestu jsme viděli skupinu amišů. Kde se ale vzali na dálnici, to nevím - žádné koně jsme neviděli. FOTKY

Czech guys 2008/09

Párkrát jsem tu použil spojení Czech guys. Možná by stálo zato si udělat rychlý souhrn, kdo že to je součástí letošní "generace". Na Petrově fotce (pořízena v září před večeří s prezidentem kampusu)...

... jsou zleva:

1. Zdeněk - basketbalista,
2. Lukáš - DJ ze Slovenska,
3. Honza - premiant & rebel v jedné osobě,
4. Vojta - snowboardista,
5. Petr D. - fotograf,
6. Kuba - jediný zástupce nejprestižnější fakulty ČVUT,
7. já.

V tu dobu tu ještě nebyl Petr S., můj současný spolubydlící.

What's my name?

Když se představím jako Ondřej, nikdo to nikdy nezopakuje. Když si zapamatují Ondra a později někde uvidí Ondrej (email, facebook…), znejistím je, jestli si to teda vlastně zapamatovali správně.

Proto se často snažím vybalit celou pravdu hned na začátku a na otázku "What's your name?" vybalím něco ve stylu: "I'm Ondra. Well, the official variant is Ondřej but since only our language has the letter ř, noone can pronounce that so I usually introduce myself as Ondra. Ondřej and Ondra is like your Andrew and Andy." A kdo ví - třeba je s dobrým úmyslem zmatu ještě víc.

Můj americký spolubydlící mě neosloval nijak, jeho kamarád mi říkal Andrew (možná protože se tak sám jmenoval), většina si pamatuje Ondra, někteří Ondrej a nejlepší hodí i pokus o Ondřeje. Nejlepší paní v cateringu mě oslovuje Óndréš nebo Óndráš a pár lidí to od ní odposlouchalo. Nevím, jak na to přišla, ale vždycky mě to rozesměje (zejména ta jistota, jakou to podává), takže jí to nijak nevyvracím.

Někteří jsou však na tom se jmény ještě lépe. Například Zdeněk je pro většinu výslovnostní oříšek. A o dvojici Jan-Honza ani nemluvím.

5 otázek pro Yiran

All you can sníst (7.)

Ačkoli v pražských menzách polévku téměř nevynechávám (především abych kompenzoval "dětskou porci" hlavního jídla), tady jsem ji měl zatím jen párkrát. Zejména proto, že jsou spíše ke konci a většinou si rozmyslím, zda si na tácu na ní nechat místo. Občas jsou dobré - jako třeba dnešní brokolicová, ale často se blíží spíše přesolené vodě, jako např. kuřecí s nudličkami - bez kuřete a bez nudliček. Nevím, jestli mají Američané nějaké typické polévky, ale opakuje se tu hodně italská Minestrone a italskoamerická Italian wedding soup. Obecně je ale nikdo moc nejí. Važte si v ČR poctivých gulášovek, hrachovek, česneček a bramboraček!

Change the Things You Can...

It's not what happens to you, it's how you handle it. Tak znělo hlavní poselství z přednášky Marcuse Engela, který přijel v pondělí navštívit Union College. Marcus jel v osmnácti s kamarády z hokeje, když je nabouralo auto s opilým řidičem. V nemocnici se probudil takřka beze všech smyslů. Na lůžku si stanovil cíl, že se chce co nejdřív vrátit do školy. Vize ho udržovala po dva roky léčby, stovky hodin operací obličeje… a měsíční trénink se slepeckým psem - už nikdy neuvidí. Nyní je mu 32, napsal dvě knihy o svém životním příběhu a cestuje, aby jej sdílel s ostatními.

Prostor byl i pro pár otázek - každý, kdo se zeptal, dostal knihu. Povídání ukončil prosbou: "A že si mě přidáte na Facebooku?"

NYC: MoMA a Central Park

V sobotu byla pro mezinárodní studenty organizována cesta do New Yorku - zpáteční autobus za $10. Většinu highlights, co jsem vidět chtěl, jsem navštívil už v říjnu, ale určitě je tam stále co objevovat. Já s Petrem, Sarah a Beatriz jsme se rozhodli pro The Museum of Modern Art (Gogh, Picasso, Dalí, Warhol, Gauguin, Monet…). Ač mě galerie někdy nudí, tohle muzeum za to fakt stálo - zejména pestrostí exponátů. Některé kousky mi připomněly Documentu, největší světovou výstavu současného umění v Kasselu.

Oběd jsme strávili fastfoodově (na Manhattanu to asi ani jinak nejde) v Subway. Pobyli jsme tam asi hodinu a půl, protože nás chytlo fotit, jak dvojice předvádí nejrůznější emoce a situace - zájemci nechť se podívají na facebooku. Odpoledne jsme se šli projít do Central Parku, konečně jsem se tam dostal za světla. Je libo fotky?

Jason Mraz

Říká vám něco jméno Jason Mraz? Zpěvák, který měl na našem kampusu koncert na Valentýna.
Já jsem dal před koncertem přednost dalšímu výletu do New Yorku, ale podle lístkové mánie, která prodej doprovázela, usuzuji, že je tady docela populární. Tikety se "šmelily" i po vyprodání, někteří si byli ochotni připlatit.

Pokud na vás Jasonovo příjmení působí tak trochu česky, máte boda. Má ho po československém dědečkovi.

The First Station in the Nation

Kampus Union College je ve srovnání s běžnými americkými univerzitami hodně malý, ale i tak působí trochu dojmem městečka - má vlastní poštu, divadlo, obchůdek, zdravotnické zařízení, "policii", noviny …, nebo také rádio s mnohaletou historií. Nalaďte si WRUC online, třeba zrovna hrají.

Problém s antimalariky aneb získej zdarma tričko z Ameriky!

Než jsme se v listopadu chystali do Mexika, zvažovali jsme, zda si kromě doporučených očkování koupit i antimalarika (proti malárii se nedá očkovat). Některé zdroje je do Mexika doporučují, jiné zas že je to zbytečné. Výhody antimalarik jsou zřejmé, ale mají také řadu nevýhod: možné vedlejší účinky, cena, neposkytují absolutní ochranu, v případě neúčinnosti mohou zmírnit projev a pak se na to hůř přijde.

Nakonec jsme se pro jistotu rozhodli, že si je pořídíme. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od jiných států Karibiku Mexiko není tak rizikové a nejeli jsme tam večery a rána trávit v džungli a měli jsme s sebou připraveni vysoce účinný repelent, jsme si řekli, že riskneme méně spolehlivou koupi léků přes internet. I za 40 dolarů plus 32 za urychlené poštovné to vyšlo několikanásobně levněji než v kamenné lékárně.
Složením jsou tablety stejné (Chloroquine Phosphate), ale ty v lékárnách jsou "značkové" a platíte tam za jejich marketing atp. Podobně jako když si koupíte William & Delvin džíny pod značkou Freeway. Objednali (= zaplatili) a čekali.

Jenže - když tablety nedorazily ve slíbeném čase ani do našeho odletu, rozjel se následující kolotoč:

• Já: O tablety už nemám zájem, chci zpět peníze.
• Oni: Můžeme vám je zdarma přeposlat do Mexika.
• Já: Nebudeme na jednom místě, chci zpět peníze.
• Oni: Vyjasníme situaci a ozveme se.
• Oni: Za 2-3 dny by zásilka měla dorazit.
• Já: Nedorazila mi v čase, který jsem si zaplatil, už ji nechci, chci zpět peníze.
• Oni: Až bude objednávka poslána zpět, vrátíme vám peníze.
• Oni: Zásilka byla doručena. (Zatímco jsme byli v Mexiku)
• Já: Co mám udělat, když chci poslat zpět zásilku na účet příjemce?
• Oni: Dle našich pravidel nebereme objednávky zpět. Měl jste ji odmítnout, pak bychom vám vrátili peníze. Teď s tím nemůžeme nic dělat, když zásilka byla doručena.
• Já: Neměl jsem možnost odmítnout zásilku. Nesplnili jste sjednané podmínky o čase doručení. Slíbili jste mi, že mi vrátíte peníze, až bude dobírka poslána zpět. Proto ji chci poslat lék zpět a vrátit peníze.
• Oni: Měl jste dobírku odmítnout, ne ji přijmout. Jen v tom případě bychom vám vrátili peníze. Není naše vina, že se pod příjem někdo podepsal. Zásilka byla doručena a doručené zásillky nebereme zpět.

Problém je v tom, že jsem neměl možnost zásilku odmítnout. Když mi ji na kampusové poště předávali, byla už školou dávno přijatá. Prášky jsou firmou Bayer vyrobené v Indii - odkud také přišly. Na celním prohlášení je zaškrtnuto dar a jako jméno a plná adresa příjemce "Ondrej USA" - asi jsem tu tedy jediný. Chápu, že lék není knížka a že ho nechtějí přijmout zpět (i když bůhví, jaké jsou tu na to zákony). Ale - co kdyby uvnitř nic nebylo? Jak to budu reklamovat? Navíc mi zásilka nepřišla do 9 dnů, jak jsem si připlatil.

Tak, teď už snad máte všechny indicie. Co byste dělali na mém místě? Napadá vás nějaké řešení, jak z nich dostat aspoň tu cenu poštovného? Kdo přijde z nápadem, který povede k tomu, že mi vrátí aspoň část peněz, má u mě tričko z Ameriky!

All you can sníst (6.)

Minule jsme nakousli zeleninu, dneska tu zdravost dojíme ovocem. Ať je snídaně, oběd či večeře, vždy jsou k dispozici koše s jablky (různých barev), pomeranči, banány, někdy navíc i něco extra - např. blumy či hrušky. V jedné z jídelen jsou skoro pořád dva druhy melounu (někdy i třetí - ten "náš"), grep a hroznové víno. Ta druhá zas bývá bohatší na kompoty - mandarinka, broskev, ananas atp. Když ještě přidám teplé jahody, borůvky a brusinky na vafle, tak už mě ani moc dalších druhů ovoce nenapadá.

Large-Scale Software Development

Bylo tu přání napsat něco bližšího o předmětech, které tu studuji, tak začnu Large-Scale Software Development, což by se dalo přeložit asi jako Vývoj rozsáhlého software.

Oficiální popis předmětu: 

Strategies for the systematic design, implementation, and testing of large software systems. Design notations, tools, and techniques. Design patterns and implementation idioms. Implementation, debugging, and testing. Includes team and individual software development projects.

Střípky:

1. Hlavní důraz je kladen na čtyři projekty - dva individuální a dva týmové.
2. Jak se rozhoduje mezi dvěma týmy, kdo bude mít tři a kdo čtyři členy? Pákou.
3. Část hodnocení tvoří také prezentace vybraného návrhového vzoru ostatním -naše dvojice už má za sebou.
4. Zkouška má váhu 25%.
5. Bilance holek ve třídě se blíží FELu (3 z 22).
6. Jeden z hlavních přínosů vidím v obohacení "softwarové angličtiny".
7. Předmět mi bude uznán na FELu za Úvod do softwarového inženýrství.
8. Jedna z povinných knih je klasikou v literatuře o návrhu software. Na čtveřici autorů se běžně odkazuje GoF či Gang of Four. Když mi přišla levnější mezinárodní verze, docela jsem se lekl - obálka a předmluva jsou v čínštině.

Jsme v polovině, co vám tu chybí?

Zrovna se nacházím někde v půlce druhého trimestru a možná to znamená, že i psaní tohoto blogu je v polovině.

Nejlepší čas se zeptat publika na zpětnou vazbu. A ať jsme konstruktivní, tak vám dám nějaké vodítko: Co vám tu chybí? Jsou nějaká témata, která by vás zajímala, ale ještě o nich nebyla zmínka? Nějaké otázky, na něž mohou blogové příspěvky odpovědět? (Čtenáři v USA naopak můžou mít nějaký nápad/doporučení, co tu prostě musí zaznít.)

Jelikož blog z části píšu i pro vás, milé čtenáře, tak k vašim nápadům třeba i vezmu ohled.

Díky.

Ledové lezení

Původně jsem zamýšlel o víkendu studovat a odpočívat, ale nabídce školního Outing Clubu nešlo odolat. Výlet v osmi lidech s názvem Ice Climbing za pouhých $15 - v ceně doprava, sendviče a hlavně den ledolezení v ceně $80 (vč. instruktora a zapůjčení všeho vybavení).

Vyjížděli jsme už v půl sedmé, cesta do Keene Valley (v Adirondacks, nedaleko Lace Placid) zabrala asi dvě hodiny. Nabrali jsme vybavení a instruktora a hurá k dvacetimetrovým skalám. Absolvovali jsme krátkou instruktáž - jak pracovat s cepínem, jak zakopávat mačky, jak postupovat, jak bezpečně jistit nebo jak komunikovat (příkazy On belay-Belay-Climbing-Climb, Slack, Tension, Ice, Off belay).

A pak? Nechám mluvit fotky...

Pokud budete mít také někdy tu příležitost a aspoň trochu chuť, neváhejte ani chvíli. Byl to opravdu skvělý zážitek, i když nás fyzicky vyčerpal. Jednou když jsem jistil Zdeňka a on si nahoře dával přestávku, volal jsem: "Bolí tě ruce?" "Všechno," odpověděl. A vystihl to.

Maus

Dovolím si doporučit jednu dvoudílnou knížku: Maus.

Maus je příběh Vladka Spiegelmana, Žida, který přežil holocaust a jeho syna, kreslíře, který se snaží vyrovnat s otcem, jeho hrozivým příběhem i dějinami jako takovými. Forma zpracování je komics - nacisté jsou zobrazeni jako kočky, Židé jako myši. (zdroj)

Opravdu výjimečné... Pokud se nerozhodnete ji číst každý den kousek jako já, věřím že ji přečtete na jeden nádech.

Mají ji v Luxoru (i na Amazonu), stejně jako v knihovnách !

Latinskoamerická noc

Interkulturní smršť - po čtvrtečním ruském večeru v pátek následovala latinskoamerická noc. Za rytmy saly přišly desítky lidí. Nevím čím to, ale ten večer jsem si připadal nějak extra vysoký.

Pár fotek od Petra Diviše:

борщ

привет! Ruská spolubydlící Lily ve spolupráci s profesory ruštiny a dalšími studentkami z východní Evropy uspořádala ruský večer, tak po nějaké době zase "domácí" jídlo… Den byl pro mě takovou malou revolucí - začal jsem mít rád boršč. Přítomný profesor pořád dokola prohlašoval, že to je ten nejlepší boršč, který kdy v životě měl. Lily, fakt se ti povedl.

Využil jsem přátelské atmosféry a s Charlesem (tím profesorem) jsem se dohodl, že si mě pravděpodobně vezme pod křídla na příští trimestr a budeme mít spolu ruštinu jako independent study (tj. něco mezi samostudiuem a výukou jeden na jednoho, počítá se jako jeden normální předmět).

Psychoexperimenty

Personality and Attitudes, Religious Attitudes and Beliefs, Inferring thoughts and feelings, Speeded Processing of Words & Numbers, Quality of Advertising, Mood and Cognition Study, Personnel Selection Social Attitudes… jsou názvy psychoexperimentů, kterých jsem se doposud zúčastnil. Profesoři z Katedry psychologie a studenti psychologie dělají experimenty, kam se každý může přihlásit on-line.

Katedra motivuje jednak penězi (většinou za půlhodinové dávají $4, za hodinové $8), ale někteří si tam chodí pro kredit. Příští týden mě čeká jeden devadesátiminutový "Stimulations and Performance", kam máme přijít pohodlně oblečeni a v teniskách, protože v průběhu bude nějaké cvičení nebo pohybová hra.

Některé pokusy jsou zajímavé - občas s překvapivým koncem (většinou vás prostě nějak ošálí). Někdy jsou bohaté na slovní zásobu. V jedné studii jsme zaškrtávali, jak se cítíme, a tolik adjektiv-emocí jsem snad pohromadě ještě neviděl.

All you can sníst (5.)

Že musí all-you-can-eat styl vést nutně k nezdravému stravování? A co když si můžete vzít i zeleniny, kolik chcete? Připravit si salát, když nemusíte nic krájet, je velmi pohodlné. A salát může být každý den jiný… Paprika, rajče, mrkev (malé mrkvičky i nastrouhaná), okurka (oba druhy), salát, cibule, kukuřice, brokolice, olivy, někdy listový špenát a hrášek jsou jen zlomkem nabídky - u některé zeleniny ani nevím, jak se jí říká. Přidejte si jeden z několika druhů nastrouhaného sýru a když vám to připadá příliš zdravé, můžete ochutit jedním z mnoha dresinků či omáček. Pro ty línější jsou saláty někdy předpřipravené - a často bývají s kousky chutného masa.

Díky, Tee-pee

Podobný příspěvek mám v plánu napsat skoro od samotného začátku psaní tohoto blogu, ale chtěl jsem si počkat, až trochu naroste návštěvnost, ať to má nějakou váhu.

Chtěl bych poděkovat Tee-peemu (nepřezdívkou Pavel Trojánek) za jeho nekonečnou pomoc s mým pobytem za oceánem. Od přijímacího řízení přes kontakty na jeho známé, vybavení, všeobecnou podporu, rady pro život na Unionu po cestovatelské tipy... Ani nevím, jestli si uvědomuje, kolik času ho všechny ty emaily, Skypy, setkání, icq a gmail chaty musely stát. Opravdu si toho vážím.

Mimochodem, Tee-pee má dneska narozeniny, tak mu tímto přeji VŠE NEJLEPŠÍ a úspěšnou cestu do Grazu !

Poprvé na běžkách

V sobotu jsem si poprvé v životě stoupnul na běžky, když jsem vyrazil na cross country skiing s Horizons do Lapland Lake. Z Unionu jsme jeli jen já, Yiran a vezli nás Al & Debbie. Protože jsme na místě byli z čtyřicítky účastníků jako první, vydali jsme se vstříc běžkovacím radovánkám dříve.

Po pár začátečnických trasách vč. té k zamrzlému jezeru (které zrovna nebylo zamrzlé natolik, aby se dalo i na něj) jsme se vrhli na více obtížné. Bylo příjemné, že jsme byli skupinka 4-5 lidí než se plácat v "davu" několika desítek lidí, a tak jsme si mohli dobře regulovat tempo. Prostě skoro taková rodinná atmosféra. Projeli jsme skoro všechny ne nejobtížnější trasy, některé i vícekrát, a "naběhali" 22 km.

V centru areálu (taková chatka s půjčovnou vybavení, společenskou místností atp.) bylo také moc dobře. Hřála nejen kamna, ale i přátelská atmosféra - Například jedna holka si zasteskla, že si nevzala rukavice a bude ji zima na ruce, a obratem ji jeden cizí pán nabídl své druhé - zbrusu nové high-tech. Neznali se a pán jen ukázal, kde má svůj batoh, kam je může odpoledne vrátit.

Na cestě zpět jsme zahlédli mraky jelenů a zastavili se na večeři v PizzaHut. Zrovna jsem Ala a Debbie přesvědčoval, že se v Americe více navazují rozhovory i mezi lidmi, kteří se neznají, a tak mi docela pomohl jeden pán, který se mě hned po vstupu otázal "How tall are you?". Číšnici jsem překvapil, když jsem k pití chtěl něco na zahřátí - čaj nebo čokoládu. To nevedou a kafe jsem nechtěl, tak jsem si dal vodu a - jako obvykle zapomněl říct bez ledu…

Běžkovací sobota byla tady asi pro mě zatím jedním z nejlepších dnů vůbec, ale ještě teď (ne)cítím stehna a třísla a chodím tak, jako bych si každý krok pečlivě rozmýšlel.

Více fotek

Neoficiální svátek Super Bowl

Třiačtyřicátý ročník Super Bowlu je právě v plném proudu. Američtí fotbalisté Pittsburgh Steelers momentálně vedou nad Arizona Cardinals ve finálovém zápasu severoamerické National Football League. V Americe obecně nejsledovanější televizní vysílání v roce.

Zajímavé je, že velká část populace se na Super Bowl nedívá kvůli fotbalu, ale díky přestávkovým reklamám. Mnohé se vyrábějí speciálně pro tento večer a patří mezi nejvtipnější, nejoriginálnější, nejoblíbenější a také nejdražší televizní reklamy vůbec.

Přízvisko "national holiday" si Super Bowl zaslouží i z hlediska konzumace jídla. Po Dnu díkuvzdání je Super Bowl dnem s největší spotřebou jídla.

Ne že by mě sportovní novinky nějak vzrušovaly, ale i tak mě překvapilo, že jsem o Super Bowlu neviděl ani jednu zmínku na českých zpravodajských serverech, protože v USA je to teď událost číslo jedna.

Na slovíčka jinak

S Petrem, spolubydlícím, se shodneme, že na naší anglické slovní zásobě zbývá stále dost práce, a proto jsme se rozhodli udělat další krok. Koupili jsme si whiteboard (to je taková ta bílá tabule), kam si píšeme pro nás nová nebo problematická slovíčka. Instalaci tabule jsme si užili vzhledem k tomu, že do zdi nesmíme nic vrtat - ani návodové háčky, a tak jsme rám oblepili takovou speciální oboustrannou páskou. Nicméně, jestli bude držet, už si dvakrát rozmyslela.

Docela to funguje, když slovíčka máte skoro furt na očích, povídáte si o nich a hlavně vás baví přidávat nová. Navíc - zkuste si někdy ve dvou pouštět různé výslovnosti pár slovíček a snažte se je co nejpřesněji napodobovat. Když budete mít štěstí, budete se u toho válet smíchy jako my.

Zkrátka - učení anglických slovíček mě asi nikdy dříve nebavilo tak jako teď.

A co vy - nechcete si taky pořídit jeden takový slovíčkový whiteboard?