Konec je konec a naopak

Jsem zpátky před louží. Téměř roční americká etapa skončila. Teď si jdu odpočinout od blogování a těšit se z komunikace naživo. Kdo ví, třeba se tu ještě někdy potkáme.

Přeji vám, ať se vám podaří chytit se podobných příležitostí.

"Následovat své sny stojí někdy mnoho, ale nenásledovat je stojí vždycky více." Conway Stone

O čem jsem (ne)napsal

Těch jedenáct měsíců v USA bylo bohatých (a ještě skoro celý den bude) a přicházelo strašně moc podnětů, o kterých mě tu bavilo psát. I drobnosti, detaily, které normálně nestojí za řeč, mě přišlo zajímavé sdílet - už jen protože tu bylo všechno aspoň trochu jiné. Stylem jeden příspěvek denně se mi sem nepodařilo vměstnat vše, o čem jsem chtěl napsat. Napravím to jedním shrnutím. Připraveni na informačně nejhustší článek na tomto blogu?

(Ne)napsal jsem o tom,

• jak využila můj výškový potenciál na svém domě šéfka cateringu
• jak jsem si tu rozuměl spíše s lidmi 30+ než 20-
• jak profesor ruštiny hrál návštěvu z Ruska a my mu dělali prohlídku kampusu v ruštině
• jak jsme si objednali pizzu online
• jak jsem se chtěl zapojit do podnikatelské soutěže o 1700 dolarů a ona se nekonala
• jak jsme vyplňovali a posílali daňové přiznání
• jak někdo prodává na craigslistu kradené iPody a netají se tím
• jak se tu hodně používá hlasová schránka (voice mail)
• jak těžké je získat srozumitelné a přesné informace o clech
• jak tu množství mléka může být vyjádřeno min. ve čtyřech různých jednotkách
• jak se mi připravoval RoveL na dálku
• jaké jsem dostal známky
• jaká hlavní jídla na nás čekala v jídelnách
• jak jsem se o některých amerických událostech dozvěděl od českých známých
• jakou pozornost mezi letními projekty vzbudil Second Life
• jak jsem si zahrál videohry - infantilní i jednu špičkovou detailní špionskou
• jaké aplikace na iPod Touch jsou lidi schopné vymyslet
• jak se střílelo nedaleko kampusu
• jak po mě z Wall Street Journal vymáhali peníze za noviny, které mi nepřišly
• jak vypadá město Schenectady
• jaká část ruské gramatiky je pro Američany nejsložitější a Čech ji pochopí během pár vteřin
• jak mnozí profesoři přistupovali k studentům velmi individuálně
• jak jsem se naučil azbuku s písankou
• jak mnoho tu je restaurací nabízející mezinárodní kuchyni a jak dobře jsme se najedli v jedné rodinné italské
• jak vypadaly pokoje, v kterých jsem bydlel
• jak jsem byl v kontaktu s domovem
• jak využíval můj spolubydlící žehlící prkno
• jak fungují a vypadají školní noviny
• jak jsem na jaře chodil poctivě do posilovny, než jsem onemocněl
• jak jsem se vyrovnával s kulturním šokem
• jaký je rozdíl mezi nurse, nurse practitioner a physician
• jaké slevy na mě čekaly v Crossgates při jarním nakupování
• jak se kampus neustále upravuje
• jak jsou učebnice robustní, plné obrázků, shrnutí a věnují dostatek prostoru motivaci ke studiu
• jak jsem se zúčastnil semináře o Mathematice a byl oslněn, co všechno tento program umí
• jaký smysl má Language House, kde jsme bydleli, jak to tam vypadalo a kdo tam všechno bydlel
• jak mi v jeden čas mnoho lidí nezávisle na sobě řeklo, že vypadám jako Harry Potter
• jak se liší dopravní značky
• jak vypadal můj běžný den a jak se změnil můj režim
• jak se staví na kampusu nová budova
• jak pen a pan se nevyslovuje stejně
• jak byla v knihovně party s tombolou
• jaké slevy nachystal bookstore na některé oblečení
• jak na horror night nepřišli ti, co slíbili
• jak se v knihovně nachází tajná místnost PBK, kterou doprovází řada mysteriózna
• jak jsem v cateringu sloužil prezidentovi
• jakými způsoby jsme propichovali desítky balonků po německém karnevalu
• jak a proč psát blog každý den

Summer Research - tak trochu jiná brigáda

Důvod, proč jsem tu až do srpna místo do června, a téměř nic jsem o něm nenapsal. Dovolte mi to tedy nyní trochu shrnout.

Můj a dalších devět projektů (i např. Honzův) byly trochu výjimečné tím, že se nutně nejednalo o výzkumy. Byly hrazené z CPATH grantů National Science Foundation, které mají za cíl podpořit využití počítačů v nepočítačových oborech, zejména humanitních.

O mém advisoru (profesoru, šéfovi, vedoucímu katedry Ekonomie) jsem tu už psal. Společně jsme pracovali na projektu s názvem Computation of Dynamic Models in Economics. Zní to dost hrůzostrašně, že? Computation protože cílem bylo využití výpočetního software. Dynamic Models popisují systémy, které v sobě mají prvek času. Economics protože celý projekt slouží k přípravě rozšířeného předmětu Quantitative Economics, který bude na Union College vyučován příští jaro.

Cože bylo mají prací? Studoval jsem matiku diferenčních rovnic a dynamické optimalizace z knížek z MIT a Cambridge, řešil příklady v Mathematice a MATLABu, porovnával software, psal manuály a programoval v MATLABu složitější dynamický model. Na jedné straně jsem byl profesorův pomocník, na druhé spíše student jako pokusný králík. Dával jsem mu zpětnou vazbu k učebnicím, vysvětlováním látky si vlastně zkoušel přednášku a vůbec si udělal obrázek, co za typ práce budou studenti schopni udělat.

Abych trochu přiblížil, o čem ty dynamické problémy jsou, použiju Stevův oblíbený příklad. Představte si jezero a v něm ryby. Vaší hlavní starostí je, kolik ryb chytit každým rokem. Ryby jsou obnovitelným zdrojem, tzn. necháme-li nějaké ryby v jezeře, máme více ryb v budoucnu.Nebudu vás zatěžovat tou matikou, ale při snaze o řešení byste došli k tomu, že pro optimální rozhodnutí potřebujete znát počet chycených ryb pro všechny budoucí časy. Což při neomezeném časovém horizontu bez počítače těžko spočítáte. Způsob řešení těchto a podobných problémů se říká dynamické programování. Podobné modely nacházejí praktické uplatnění třeba v řízení zásob nebo investic. Tato oblast mě zaujala především tím, že spojuje matematiku, ekonomii a management. Jen jedna znalost nestačí, je potřeba více pilířů.

Toť snad stačí. Kdyby někdo chtěl vědět víc, pošlu mu prezentaci, kterou jsme předváděli ve středu na symposiu, nebo třicetistránkovou závěrečnou zprávu, kterou jsem před pár hodinami dokončil. Pokud nebude mít Steve nějaké připomínky, tak hotovo.

Big and Tall

Už delší dobu jsem sháněl džíny. Dvoje jsem tu ke konci pobytu vyhodil, protože byly natolik zničené, že by je nemělo cenu tahat zpět. Sháněl jsem už třeba v San Franciscu přímo ve velkém obchodu Levi's, ale ani tam neměli na mě délku v nějakém přijatelném stylu (kde jinde by měli mít?). V Macy's v Crossgates jsem také nepochodil. Do hledání jsem zapojil asi čtyři zaměstnance včetně nějaké manažerky. Nutno říct, že byly celkem neschopní - jeden našel v počítači, že je mají, druhá šla hledat, třetí řekla, že ne, a čtvrtá přišla a řekla, ať si je objednám po internetu. Dopadlo to tak, že když jsem se po půlhodině šel jedné té paní ptát na plavky, tak se upřímně divila, že tam po tom všem ještě stále jsem.

V JCPenney to nebylo o moc lepší. Slečna mezi džíny mě poslala do sekce s nadměrnými velikostmi "Big and Tall". Odsud mě pán poslal zpátky mezi džíny. Prohlédaval jsem tedy obě místa a nenašel nic. Ta sekce "Big and Tall" mě ale docela pobavila. Nechápu druhou část názvu, když pro vysoké tam neměli vůbec nic. Zato "Big" sedí, protože džínů s pasem přes 50 tam měli mraky.

Úspěšný jsem byl až dneska, když jsem poprosil Brooke o pomoc. Zajeli jsme do Sears v jednom nákupním centru, kde už jsem dobře nakupoval s Debbie. A mohl jsem si dokonce i vybírat.

Bramboráky podruhé

Bramboráky podruhé, tentokrát kuchtěno s Honzou u Brooke z knihovny. Dělali jsme je pro šest lidí a zbylo jich tolik, že si Brooke myslela, že je budou jíst celý týden (jak jsme se ale později dozvěděli, nevydrželi tak dlouho :-).

(Foto: Jan Špidlen)

Jako na Floridě

Na Floridu jsem se nedostal, ale jako bychom tam byli... Tedy alespoň počasím. Vedro, vlhko, déšť. Vlhkost vzduchu se blíží 100%, tedy stavu, kdy se mokré prádlo samo neusuší. Asi všichni, co nosí brýle, znají pocit, jaké to je, když ze zimy vejdou dovnitř do vytopené místnosti. Dnes se mi poprvé zamlžily brýle po výstupu z auta ven.

Koncert Coldplay

Další takovou akcí (kterou nám zorganizoval Residential Life) byl pondělní koncert britské skupiny Coldplay:

• Nikde jsem se nedočetl, kolik tam bylo lidí. Ale odhadl bych (plus minus) fakt hodně.
• Jednou z předkapel byli Elbow z Manchesteru.
• Měl jsem tam jeden z nejdražších a nejhnusnějších hamburgerů. Divná placka (netroufám si říct z čeho) uprostřed rozmočeného pokusu o housku. Pak jsem se dozvěděl, že na lístek můžu dostat zadarmo hotdog, hranolky a kolu. Ne o moc lepší.
• Potkal jsem se tam z Collinem, kterého znám z cateringu. Byla s ním také Lenka z ČR - vaří spolu na nějakém táboře. Lenka se chystá v srpnu cestovat po USA, tak jsem ji dával nějaké rady.
• Líbila se mi interakce s publikem. Co takhle mexické vlny pomocí svítících mobilů?
• SPAC je areál, který z části tvoří hala (včetně balkónu) a zbytek lidí si program užívá z venkovního trávníku. Měli jsme docela slušný výhled - na kapelu i všechna plátna. Dvakrát vyšli z haly ven a hráli na předpřipravených minipódiích uprostřed publika. To jsme byli fakt blízko.Byla to skvělá show - světelné efekty..., technika zmůže divy. Při písničce Yellow se vyrojily desítky velkých žlutých balónků a publikum si je posílalo mezi sebou.

Paintball

Kancelář Residential Life, co nás (studenty) má přes léto na starost, zorganizovala takhle ke konci pár akcí. Zapsal jsem se skoro na všechny, a tak jsme včera v deseti lidech vyrazili na paintball. Bylo to poprvé, co jsem to hrál, a docela zážitek. Jen jsem skoro nic neviděl. Maska, kterou jsem dostal, byla extrémně poškrábaná. Podařilo se mi pod ní dostat brýle - když ale po nich teče pot, tak je to ale asi tak stejně hloupé jako bez nich. Personál na mě neudělal dvakrát dobrý dojem - když zbraň přestala střílet, přítomný asistent si s tím neviděl rady a poslal mě do hlavní budovy. Tam na mě čtyři zaměstnanci koukali s kuřecími křidýlky a nikdo se neměl k tomu se zbraní něco dělat. Když se toho jeden ujal, všechny kuličky vysypal - i do těch křidýlek.

Celkově je painball ale skvělé adrenalinové odreagování, kde trefa většinou bolí jak rána tenisákem, a možná si odnesete domů pár suvenýrů v podobě malých kulatých modřin na těle.

Poslední týden

Jako by každý týden utíkal o něco rychleji než ten předchozí. "Včera" jsem si říkal, že zbývají dva a dnes už pomalu vstupuji do toho posledního. Těším se domů, ale spousta mi toho bude chybět. Jestli máte pocit, že jsem tu za necelý rok nenapsal o něčem, o čem jsem napsat měl, nebo prostě máte nějaké přání, co byste se chtěli dozvědět, teď je asi poslední šance mi to říct. Díky!

Tři bydlení

Za rok jsem tu vystřídal tři bydlení. Na podzim College Park Hall, v zimě a na jaře Language House B, v létě West. Tady jsou hezky pohromadě:

www.craigslist.org

Craigslist.org je adresa, kterou by si měl zapamatovat každý, kdo jede na delší dobu do USA. Jednoduše řečeno je to takový online bazar - kdokoli může napsat inzerát nabízející/poptávající cokoli. V čem spočívá jeho síla oproti např. e-bay.com? Zejména v tom, že je orientován lokálně. Zboží vyhledáváte ve svém regionu a pak se s danou osobou nejspíše budete chtít setkat, posoudíte lépe důvěryhodnost a většinou je lepší předmět vidět předem na vlastní oči, než si ho nechat poslat.

Přes rok jsme na Craigslistu nic moc nekupovali, ale teď ke konci jsme ho využili. S Honzou jsme si takhle výhodně koupili Macbooky. Vždy je to ale samozřejmě risk. Chlápek, od kterého jsem chtěl počítač koupit, působil po telefonu velmi sympaticky. Pak mě ale trochu zaskočilo, když dvakrát odložil schůzku, aniž by mi to dal vědět. Když to konečně vyšlo, nechal jsem lehce čekat já jeho (i tak trochu záměrně, ať je to fér). Když jsme se s ním bavili (u Dodge Durango), pro zvýšení důvěryhodnosti nám pověděl něco o sobě (majitel firmy), ukázal kreditky a já jsem pochopil, proč dopoledne neřešil čas setkání. Asi je zvyklý, že se všechno točí kolem něj. Ukázal nám i týdenní výplatní pásku, aby nás přesvědčil, že nemá zájem nás okrást. Bylo na ní 7500 dolarů.

Večeře u profesora, judaismus a puky

Přátelský vztah profesor-student je jedna z věcí, které mi budou na FELu chybět. Megan, profesorka na psychologii, mi přinesla na půjčení svou učebnici, aniž bych se jí o to prosil - prostě zaregistrovala, že jí ještě nemám. Prof. Otto si dá záležet na pozdravu v posilovně. Stacey, španělštinářka, by si zase ráda povídala o cestování po Kalifornii. Charles na ruštinu pozdraví rusky i česky. Na té přátelskosti se mi líbí, že má daleko ke kamarádíčkování, které by mohlo zavánět protekcí. Oni jsou totiž přátelští ke všem.

Znova jsem o tom přemýšlel, když mě včera pozval Steve domů na večeři. Steve je šéf katedry ekonomie a můj advisor na summer research. Je dalším příkladem kombinace neuvěřitelné přátelskosti a profesionality. Na návštěvu jsem se moc těšil. I proto, že rodina je židovská, tak že poznám zase něco nového.

Působilo to u nich moc kulturně, příjemně. Zabodovali u mě, když mi limonádu nalili se slovy "omlouváme se, ale nemáme led, v tomhle jsme trochu víc evropští". Bylo zajímavé vidět profesora, jak se chová k dětem (cca 6-11 let). Líbilo se mi, jakým způsobem mezi s sebou komunikují a všichni se vzájemně respektují. Nejmladší Rachel teď jde do první třídy a Emily (studentka také na návštěvě) se jí zeptala, jestli už umí číst. Odpovědí nám bylo, že anglicky čte už od čtyř, hebrejsky od tří. U večeře jsme vyzvídali více o košer jídlu. Prý nemají problém s nakupováním třeba v PriceChopperu, protože většina košer potravin je označena u v kroužku.

V jednu chvíli mi řekla Stevova manželka: "Ondřeji, musíme ti něco ukázat." Vešel jsem do místnosti, kde byl velký karton, na něm spousta obrázků a odstavců a nápis Czech Republic. To mladší syn (ve spolupráci s rodiči) dělal projekt do školy, kdy měli zpracovat nástěnku o nějaké zemi. Samozřejmě jsem se hned zeptal, proč si vybrali právě Českou republiku. Důvodem byl hlavně Kafka a vazba prarodičů k židovské Praze. "A taky tohle," přiběhl školák a ukázal mi puk s velkým logem Union College a nápisem na boku: MADE IN CZECH REPUBLIC.

Monster Trucks

Jestli jsem se někdy chytnul na televizní reklamu, pak to bylo nedávno, když jsme zhlédli shot o monster trucks. Hned jsme si řekli, že pokud bude cena přijatelná, tak jedeme. Tak se i stalo a vyrazili jsme na výlet za další americkou zábavou. Ještě než se dostanu dál, tak bych zmínil jeden postřeh o cílenosti reklamy. Petr měl puštěnou reklamu televizi na nějakém celostátním kanále, ale reklamy byly lokální. Na cestě se z autorádia ozývala reklama na konkrétní obchod Chevrolet. Právě jsme kolem něj projížděli.

A teď k těm monster trucks:

• Sociologicky velmi zajímavé - chodí na to všichni - bohatí i chudí, i malé děti a překvapivě hodně žen.
• Občas dost hlučné - rodiče dětem zacpávají uši.
• Velká akce, na kterou přijíždějí mraky lidí. Po skončení jsme čekali asi hodinu, než jsme se dostali z parkoviště.
• Celá show měla dvě části - jednak rychlostní závody a jednak free-style.
• Aby si monster trucks odpočinuly a program se strochu natáhl, předváděla se i normální auta. Občas také pěkně skákala.
• Když jsme se vraceli z přestávky, zahlédli jsme přes tribuny nějaké záblesky. To byly plameny šlehající z rychloauta.
• Bylo to třetí - poslední - opakování této show, takže se vše o trochu méně šetřilo.
• Nejlepší byl samozřejmě free-style. Dva vozy skončily na boku, jeden na střeše.
• Pár fotek a hlavně video (od Petra Smejkala):

Dvě filmová doporučení

Poslední dobou jsme tu zhlédli spoustu filmů. Nebudu si tu hrát na filmovou databázi a každý nějak hodnotit, ale dva kousky se mezi nimi vyjímali a rád bych je tu vyzdvihl. Z nových filmů podle mě patří k těm nejlepším. Hotel Rwanda by byl hodně dobrý, i kdyby to nebyla realita. Jenže ona je. Gran Torino je skvělý počit Clinta Eastwooda, kde má podobně jako např. v Million Dollar Baby na svědomí režii, produkci, hudbu - i hlavní roli.