21 oborů, 120 studentů

Léto tady trávíme summer researchem a já tady o tom ještě téměř nic neřekl. Tak dneska uděláme první krok tím, že vás odkážu na zprávu na webu Unionu. Popisují v ní projekty čtyř studentů, aby poukázaly na pestrost oborů. A nebo se můžete mrknout na kompletní seznam všech studentů, co toto léto dělají summer research. Najdete nás tam?

Salátové saláty

Dlouho jsem tu nenapsal nic o jídle a napadla mě jedna zmínka k salátům. Překvapilo mě, že v Americe dávají téměř do jakéhokoli zeleninového salátu salát jako základ. Nechápu proč - nevěřím tomu, že by pro ně byla zelenina drahá a snažili se to zeleným salátem nastavovat. A to jak doma, tak v jídelnách či na různých akcích. Třeba v jídelně párkrát připravili Greek Salad. Na vrchu sice bylo nějaké rajčátko, okurka, oliva a sýr balkánského typu, ale základ (dvě třetiny) byl salát. Kdyby to ti Řekové viděli...

Návštěva dětského tábora

Před čtrnácti dny se mě Al zeptal, jestli se s ním nechci jet na večer podívat na tábor, kde Debbie každý z šesti týdenních turnusů vyváří okolo 80 dětem. Neváhal jsem. Po dvou hodinách jsem byl pln dojmů:

• Děti jsou rozděleny na skupiny (nejmladší kluci, nejmladší holky, starší kluci atp.). Každou skupinu má na starost jeden starší (cca 18 let) a jeden mladší (cca 14 let) counselor (=rádce). Skupina se jmenuje podle křestního jména staršího rádce.
  
• Každý den večer je táborák - zpívá se, předvádějí se scénky...
• Ubytovací zóna je rozdělena na dvě části - holky nesmějí na klučičí, kluci na holčičí.
• Klouboky (Vlajky...) jsou zjevně oblíbené dětmi po celém světě. Zde pod názvem Capture the Flag. Když byste slyšeli ten mohutný jásot, když se po večeři dozvěděli, že je to na programu.
• Bylo mi ukázáno, co děti vyrábějí při ručních pracích. Každý týden dělají nějaký praktický výtvor, který si pak mohou odnést domů. Tento týden už měli předpřipravené (nařezané) součástky na poličku a během týdne ji montovali. Jak řekl Al: "Dan nechce, aby si děti vyráběli věci, které jim zůstanou ležet na poličce. Chce, aby si udělali poličku."
• Debbie mě také provedla svým královstvím - kuchyní. Překvapilo mě, jaký systém v tom měli, všude pořádek, všechno označené... Ale jinak to asi nejde, když se vaří pro tolik dětí. Navíc Debbie má na vaření jen jednu pomocnici. Také hygienické požadavky jsou zde určitě přísnější - ještě jsem třeba neviděl na našich táborech nikoho kontrolovat teploměrem jídlo před podáváním. Tady je to norma.
• I pro strávníky tam měli táborová pravidla. Tak například lokty nesmí být na stole, během jídla by se nemělo chodit na záchod a všechno na stole se posílá ve směru hodinových ručiček. Každý večer se vyhlašuje kázeň při společných jídlech a vítězná družinka dostane putovního dřevěného psa.
• Při vší striktnosti, pravidlech atp. mě překvapilo, že nikomu nevadí, když děti moknou. Pláštěnky nikdo neřeší a i dětem to bylo očividně fuk.
• Po večeři se zpívá. Ty písničky o Bohu patrně neustále opakují, protože je děti perfektně umí. A milují je.
• U stolu jsem seděl i s Danem, který již třináctým rokem táboru šéfuje. U večeře ke mně vedl extrémně dlouhý monolog o Bohu a kritiku evoluce.
• Děti občas vyloví v řece malé raky a přijdou s nimi za Debbie, aby jim je uvařila. Haha, řekl jsem si - rošťáci. Netušil jsem, že jim je Debbie vždycky ohřeje a vážně je děti jedí.

Více: web tábora, pár mých fotek.

Kanadské štěstí

Škoda, že to budou mít naši následníci dražší a složitější, pokud se také rozhodnout si udělat výlet do Kanady. Protože např. kanadská strana Niagárských vodopádů nebo Montreal stály zato vidět. Měli jsme štěstí, že jsme tu byli zrovna v té krátké bezvízové pauze.

SkyEurope, drž se!

Prakticky celý rok jsem tu žil s nějakým cestováním před nosem - na podzim jsme plánovali a kupovali letenky do Mexika, v zimě jsem se těšil do Kalifornie a spol., o jarním semestru pak na výlet po městech na východě.  Teď se samozřejmě těším na "výlet" do Česka. A aby mi to cestování nechybělo, tak jsem si koupil zářijovou letenku do Itálie - a uvidím se po dvou letech s jednou kamarádkou z Neapole. Už se těším na pravou pizzu. Využil jsem velkých slev u SkyEurope, které byly do neděle. Cena byla natolik příznivá, že jsem to risknul a doufám, že s tím bankrotem ještě pár měsíců počkají.

Ztráta iluzí?

Kdysi jsem si v bufetu zapomněl foťák a skoro po hodině ho tam zase našel. Ne vždy je to taková idylka. Např. Honza si nechal v laboratoři přes noc pracovní dvd a usb flashku a druhý den ráno tam nebylo ani jedno. Taifovi před týdnem ukradli kolo. Dost se toho děje ale i přímo na našem patře. Michelle zmizela obrovská taška (zavazadlo). A - dneska Donaldovi od vedle z pokoje někdo ukradl notebook. Je to docela záhada, protože jak on tak Taif byli uvnitř. Oba si šli zrovna na chvíli lehnout, zloděj měl kolem půl deváté dost velké štěstí. A nebál se vzít s sebou i adaptér. Nikdo tady tomu moc nemůže uvěřit.

Kvalita za lepší cenu

Pěkně se nám to tu krátí a je nejvyšší čas… nakupovat. Snad všichni chceme využít potenciálu americké nabídky a nízkých cen. U internetového nakupování to chce mít dostatečnou časovou rezervu. Včera jsme s Honzou vyrazili do nákupního centra Crossgates (městským autobusem o víkendu je to jen pro ty s nejpevnějšími nervy). Koukli jsme se ještě po nějakém oblečení, elektro doplňkách, já se nechal ostříhat a hlavně jsme si koupili pořádná zavazadla, do kterých se budeme snažit namačkat ty mraky věcí, co jsme tu za ten rok nashromáždili. Kufry Samsonite patří k věcem, které v ČR patří k finančně nedostupnému luxusu, ale v USA jsou mnohem levnější, takže jsme si je mohli dovolit. Podobně je to třeba s švýcarskými noži Victorinox - skoro se tu rozpoutala victorinoxová horečka, pět si nás koupilo aspoň jeden nůž, někteří i více. Např. nůž za 450 Kč u nás stojí 750 Kč. A to nemluvím o oblečení či elektronice.

Baseball

S Petrem a Honzou jsme rozhodli přijmout pozvání na akci s Horizons a zhlédnout baseballový zápas mezi Valley Cats a Oneonta Tigers. Moc nechápu, jak to někoho může bavit se na to dívat přes tři hodiny. Akce zas tak moc nebylo. I tak to byl zajímavý zážitek - vč. komerčních přestávek, během kterých jezdili obrovští "králíci" na motokárách a házeli trička mezi fanoušky. Největší adrenalin je ale pocit, že na vás kdykoli může přiletět míček. Sedíte sice mimo výseč, ale občas to ulítne a skončí v publiku. A jednou ne zas tak daleko od nás. Celý večer byl zakončen ohňostrojem - docela podobným tomu před týdnem.

FOTKY

(Nechat si) Organizovat čas

• Pracovat můžete v jakoukoli hodinu.
• Nikdo vám nehlídá počet odpracovaných hodin.
• Nikdo nad vámi nestojí a neříká, abyste něco dělali.
• Můžete pracovat odkudkoli.

Takové vlastnosti má momentálně z většiny času můj summer research. A pak není vůbec jednoduché se opravdu odhodlat k pracovnímu nasazení. Navíc - profesor, s kterým spolupracuji, je ještě stále na dvoutýdenní dovolené.

Letmo jsem se o tom zmínil v komunikaci s mentorem. Odpověděl:

"Organizing your time to complete your summer research is a key part of the challenge. Good luck. Remember, those that can organize their time can grow into organizing time for others. Those that need others to tell them when to do everything will likely always be in that situation. Good luck!"

Docela mě to motivovalo. A vidím výsledky.

National Czech & Slovak Museum & Library

Jednou mě mile překvapila Debbie ("host máma"): Dala mi tři pohledy. Na jednom z nich byl Václav Havel spolu s Billem Clintonem a Michalem Kováčem. Mávají při dedikaci National Czech & Slovak Museum & Library v Cedar Rapids, Iowa. Al s Debbie se tam byli podívat při jarní dovolené. Předtím jsem vůbec nevěděl, že něco takového ve Státech existuje. Je milé, že se takto někde zajímají o naši historii a kulturu. Stát Iowa bohužel loni zasáhly ničivé povodně, tak je muzeum zavřeno . Otevřena je dočasná kolekce na jiném místě.

Případné zájemce odkazuju přímo na stránky muzea, kde se dozvíte plno dalších informací. Aktuální newsletter, zprávy z médií, fotky z povodní a e-shop se zajímavou nabídkou.

Upírské filmy

Během dvou týdnů jsme zhlédli řadu filmů a mezi nimi i dva upírské. První (švédská tvorba) se jmenuje Låt den rätte komma in (v angličtině Let the Right One In). Druhý (americký) nese název Stmívání (Twilight). Oba dva jsou z loňského roku.

Ten první by byl dobrý, kdyby nebyl tak zdlouhavě pomalý. Ten druhý by byl dobrý, kdyby tam aspoň někomu přišel divný makeup a zírání hlavního hrdiny. A kdyby nekončil "americky".

No, asi se budu muset zeptat Charlese na nějaká doporučení.

Večeře u Lily

Ještě tu mám jednu fotku od Lily. Začátkem května pozvala na večeři horní patro Language House B, kde dva trimestry bydlela. Pak se přestěhovala do domu jednoho profesora, který odjel na pár měsíců do Itálie a chtěl, aby se jim někdo staral nejen o dům, ale i diabetickou kočku. Mimo jiné na nás čekal samozřejmě výtečný boršč.

Zleva Petr (můj spolubydlící v zimním trimestru a teď na léto), já, Wendy, Lily, Stas (manžel Lily):

Studenti ruštiny

Lily mi včera poslala fotky, které vyfotila během ruštiny v průběhu semestru:

Kompletní sestava při hodině ruštiny - i s profesorem Charlesem:

Na laborce jsme se málokdy sešli všichni. Na druhé fotce je i Lily:

Každoúterní Ruský stůl - i s hosty:

Den nezávislosti - část druhá

…ale pokračoval pozváním na ohňostroj do Clifton Parku. Kromě Brooke a její dcery Elisabeth se k nám přidal ještě jejich známý Steve se synem. Vyfasoval jsem na chvíli americkou vlajku - prý, abych si připadal jako ve filmu. Když jsem ji nesl a projíždějící auta přátelsky troubila, Steve poznamenal: "Vidíš, teď jsi s každým kamarád." Také mě vyfotil před domem svých rodičů, který byl postaven jen pár let po roku, kdy byla vyhlášena nezávislost.

Fotky z Dne nezávislosti