Mexiko: Zrušený let a vplutí do kultury

Zdravím z Playa del Carmen. Dobrodružství nám v pondělí začalo dříve, než jsme čekali. Plán cesty do Mexica byl jednoduchý - z Albany letadlem do Newarku (New Jersey), odtud let do Cancunu. Z prvního letiště odlet v půl sedmé ráno, přílet do Cancunu v půl jedné odpoledne místního času. Takový byl tedy plán.

Když jsme po odbavení na letadlo čekali ještě asi půl hodiny poté, co jsme už měli být v New Jersey a na světelné tabuli stále svítilo "on time", bylo nám řečeno, že náš let byl zrušen. Z důvodu údržby. U odbavovací přepážky nám našli náhradní let - z Newarku do texaského Houstonu a odtud do Cancunu. Do New Jersey nás odvezl taxík. Veškeré kontroly nám okořenil Harry, kterého si vždycky z neznámých důvodů vzali do speciální uličky, kde jeho věci podrobili speciálnímu zkoumání a byl to právě on, kdo později našel v kufru záznam, že mu jej prohlíželi.

Do Cancunu jsme přiletěli až po šesté večerní a pomalu jsme vyrazili domlouvat vypůjčení auta. Smlouvat cenu se překvapivě moc nedalo - mezi jednotlivými společnostmi nepanovala žádná soutěživost. Možná hrála roli večerní hodina, každopádně společnosti působily dohromady jako mafiánská skupina, která má spolu vše domluveno. (Proč mají u okének vysílačky? A proč tři po sobě nabízely úplně stejnou cenu?) Půjčili jsme si auto tedy jen na jeden den, které vrátíme v Playa del Carmen, kde se nám snad podaří výhodněji půjčit auto na celé tři týdny. Po ubytování se v levném hotelu jsme vyrazili prozkoumat do ulic noční život. Ochutnali jsme místní tortilly s masem včetně superpálivé omáčky a třešničkou na dobrou noc byla návštěva žijícího baru.

Adiós

Mexiko volá, tak se s vámi prozatím loučím, vzlétáme za 2 hodiny.

Španělská vesnice

Jedním z nezbytných předpokladů pobytu v Mexicu je zvládnutí základů španělštiny, protože jak všichni říkají, až na některá turistická letoviska s angličtinou moc nepochodíte. To byl jeden z důvodů, proč jsem si na podzimní trimestr zapsal Basic Spanish. Naučit se základ pro dorozumění za deset týdnů školní španělštiny, když začínáte s nulovými znalostmi? Může se zdát nemožné, když si zavzpomínáme, kolik jsme toho kdysi uměli po deseti týdnech výuky angličtiny. Když se k faktu, že španělština je relativně snadná, přidá špičkový styl výuky, nabývá to na realitě. Co dělá místní výuku jazyka tak efektivní?

1. Učebnice, která upřednostňuje význam před gramatikou (nejprve použijete sloveso v kontextu a až pak se naučíte koncovky)
2. Každý týden laboratoř vedená rodilou mluvčí (občas program s velmi aktivním zapojením - např. malé divadlo, projev kandidátů na prezidenta atp.)
3. Možnost jednou týdně poobědvat u stolu, kde se mluví jenom španělsky
4. Profesorka je prakticky celý týden k dispozici i mimo výuky
5. Na každou hodinu je úkol, obyčejně z látky, která se teprve bude probírat, což zajišťuje připravenost na hodinu
6. Pracovní sešit si student kompletně vypracovává doma a sám si ho opravuje podle klíče (profesorka jen zkontroluje, že si student zkontroloval), zahrnuje i poslechy na internetu, které si student samozřejmě může opakovat, čímž se zajistí opravdové porozumění
7. Nadšená a aktivní profesorka, která od druhé hodiny mluví 95% času španělsky. Pantomimou, psaným doprovodem na tabuli a opakováním je zajištěno plné porozumění.
8. Kromě předchozího bodu je pozornost zajištěna i prací ve dvojicích nebo atraktivitou tématu
9. Téměř každý týden nějaký test
10. Malá skupina (nás bylo 9), individuální přístup
11. Eseje se odevzdávají na dvakrát - nejprve profesorka nebo spolužák označí chyby, které student má šanci opravit

Na závěr přikládám písemnou práci, jejímž zadáním byla vtipná rodinná historka. Napsal jsem tři kratší příběhy - první je útržkem rodinného výletu, druhá je nemocnicová a třetí z jízdy metrem:

Voy a escribir más historias pequeñas.

1. Una vez, hace muchos años, mis padres, mi hermana y yo salimos en carro. No sé donde pero tal vez fuimos a visitar a nuestros parientes o fuimos de excursión. Hicimos una pausa en una gasolinera. Hizo calor. Yo vi que los reflectores del carro tenían muchas moscas y le dije a mi padre: "Tu los puedes encender, posiblemente ellos se vuelen". Yo no entendí porqué ellos se rieron de mí - yo no pensé las moscas ya habían muerto.
2. También hace muchos años, durante el adviento, yo fui al hospital porqué estuve enfermo (de niño estuve enfermo con frecuencia) . Por causa de laringitis yo no pude hablar. Por eso yo no pude charlar con otros pacientes. Por eso dormí, leí los periódicos y escuché radio o música. Me levanté temprano pero me despertaron para la medida de la temperatura, pero después yo me dormí. Recibí tres comidas diarias - desayuné, almorzé y cené.
   Una vez, una conocida cantante fue al hospital porque quiso cantar para los niños. Todos los niños recibieron un osito de peluche. Los niños menores recibieron los ositos más grande. Yo, el mayor, recibí el osito más pequeño. Mis padres me visitaron. Cuando entraron al hospital, ella los sorprendió mucho. A mi padres le gusta esta cantante, ella es una persona optimista y simpática. Mis padres dijeron "Buenos días". Ella sonrió muchísimo y saludó pero cantó constantemente.
3. También de niño, yo anduve en metro en Praga con mis padres. Yo vi unas personas negras - es posible que por primera vez. Yo dije: "¿Mamá, porqué son ellos muy negros?". Las personas escucharon, rieron y contestaron: "Porque somos de chocolate." A mí me gustó su respuesta.
   

Zavírám učebnice, otvírám průvodce

Zkouškový týden skončil, čelil jsem úternímu nečekaně těžkému testu z MBA kurzu (nevím, jestli těžký objektivně nebo mou "přípravou"). Čtvrteční psychologie byla dalším prověřením psané angličtiny - zodpovědět během dvou hodin 4 otázky na celkem 8 stránek byla výzva.

Páteční oficiálně dvouhodinovou zkoušku španělštiny koncipovala profesorka jako 90minutovou. Po hodině jsem odevzdával jako poslední, první ji měli za 30 minut. Že by další střípek poukazíjící na americký převažující důraz na kvantitu před kvalitou?

Pokud se najde čas, tak můžu ještě zabodovat úpravou písemné práce na psychologii. Jinak otevírám dveře prázdninám a dorazivšímu průvodci o Mexiku.V pondělí brzo ráno vyrážíme.

Fair play

Říká se, že američtí studenti neopisují. Za trimestr jsem tu psal zhruba dvacítku písemek různých velikostí a ani jednou jsem se nesetkal s tím, že by se někdo snažil odkoukat odpověď od souseda nebo nedejbože z taháku. To platí samozřejmě i v případě nepřítomnosti profesorky. Větší smysl pro fair play (nejen ve škole) je asi to, čeho si (když už takhle zevšeobecňuju) na Američanech vážím nejvíce a chci tím kompenzovat předchozí dva články.

Opisování při zkouškách se netoleruje podobně jako plagiarismus při tvorbě písemných prací. V psychologii jsme jeden takový příklad měli. Profesorka nám vrátila práce o tři týdny později, než měla s tím, že se jí to dřív nikdy nestalo a že s tím je dlouhý proces - kdy "vyšetřovatelé" museli kontrolovat práce všech studentů. Pak jsme podepisovali, že bereme na vědomí, že naše práce mohou být kontrolovány softwarem, který potenciální plagiarismus může odhalit porovnáními s miliony zdrojů v databázi. V Česku bych očekával nejspíše smích, zejména těch "zkušenějších", na jejichž podvod se nepřišlo. Tady panovala spíše atmosféra "jak jsi jen mohl?", jako když někdo spáchá nějaký zločin. Vzpomínám na jeden humanitní předmět na FELu, kde jsem si připadal jako jeden z mála, kdo práci nestáhli hotovou z internetu, ale napsali ji od začátku do konce.

Popisoval jsem situaci z psychologie kamarádovi, ale říkal jsem, že nevím, kdo to byl, že se dbá na diskrétnost. On reagoval: To je jednoduché, nejspíše dotyčného/ou příští hodinu už neuvidíš.

Stěhování

Dnes jsem se přestěhoval do Language House B, což jež takový domeček, o kterém třeba někdy ještě něco napíšu. Do pondělního odletu do Mexica tu budu bydlet s jedním fajnovým Američanem, který se právě chystá na pár měsíců do Ruska. Po Novém roce se počet Čechů v pokoji zdvojnásobí.

Opustil jsem svého dosavadního amerického spolubydlícího, takže na zážitky typu nepořádek jako po výbuchu nejen na "nespolečné" části pokoje; polštář špinavý od limonády; jeho sledování televize a telefonování s přítelkyní, když studuji nebo chci spát; nalezení svého časopisu pomuchlaného na zemi; teplotní extrémy (taky máte rádi 15 stupňů Celsia jako pokojovou teplotu?); používání mých věcí bez dotázání se; jeho kamarádi, které je třeba pracně přesvědčovat, že si fakt neužívám jejich vyřvávání ve dvě v noci, když v pět stávám na výlet; a řada věcí, o kterých se nehodí psát na tento blog, už snad můžu vzpomínat jen s úsměvem. Cenná zkušenost, poznal jsem, co je u devatenáctiletého amerického studenta normální a jaké je to skoro tři měsíce bydlet s někým, s kým jediné, co máte společného, je váš pokoj.

Představení spolubydlícího?

Tak dlouho jsem tu chtěl nějakým způsobem představit svého amerického spolubydlícího, trojnásobného milovníka amerického fotbalu (aktivní hra, sledování v televizi a hraní amerického fotbalu na playstationu), až nastal čas, kdy se od něj budu stěhovat.

Kdybych měl vybrat tři sekundy své interakce s ním, které ho budou charakterizovat, vybral bych moment ze včerejší noci. Krátce po tom, co jsem zalezl do postele, že půjdu spát, on vešel do pokoje a zároveň telefonoval - tuším, že se svou novou přítelkyní.

Do mobilu řekl mimo jiné: "Můj spolubydlící spí, proto mluvím tak potichu." A zapnul televizi.

Na hraně trimestru i svých možností

Pondělkem skončilo vyučování, a tak nám z podzimního semestru zbývá už jenom zkouškové období. Zkouškové je tu "trochu" jiné než na ČVUT. Netrvá šest týdnů, ale jen čtyři dny, zkoušky tu mají na celkovém hodnocení často jen dvacetiprocentní váhu, tudíž se ani nepočítá s opravami.

Dnes jsem korekcí ve writing centeru dokončil svojí písemnou práci na psychologii. Použití článků z profesionálních žurnálů, hladké přechody mezi odstavci, jasné plynutí a návaznost myšlenek na místu výčtu shrnutí, citování podle standardu APA (American Psychological Association), dostatečně formální styl psaní, doslovné citáty pouze pro posílení vlastních slov nikoli k jejich náhradě... byly jen některé z požadavků. To vše v omezeném čase a v cizím jazyce byl pro mě - když se ohlédnu zpět - asi zatím nejtěžší úkol, jaký jsem kdy do školy měl.

Mimochodem, součástí práce bylo na základě provedeného research navrhnout originální studii. Že by podobné "tvrdé" požadavky invence, které se na studenty kladou, byly jedním z důvodů, co Američany vede ke čtvrté stovce Nobelových cen?

Založena 1795

Když jsem se někdy před rokem rozmýšlel, jakou americkou školu si vyberu, srovnával jsem především nabídky předmětů, možnosti trávení volného času, práce, rozvoje angličiny a cestování.

Nijak jsem se příliš nezajímal o tradici, historii a podobná fakta o nabízeních univerzitách. Když jsem si vybral Union College, nepovažoval jsem ji za nějak výjimečnou mezi americkými college. Nicméně, ukázalo se, že jsem se možná trochu mýlil, a Union College není úplně jako ostatní. Zde jsou některé zajímavosti:

• první americká college s jednotným kampusem
• vysoce hodnocená za velmi bohatou nabídku studentských aktivit
• dostatečně malá pro obklopení lidmi, které znáš, ale dost velká pro potkávání nových lidí (heslo z prospektu není jen pouhou frází...)
• dvě třetiny studentů si vyzkouší studium v zahraničí
• poměr student:profesoři 11:1
• 1st U.S. college to offer engineering with liberal arts (raději jsem se nepokoušel o překlad)
• průměrně 20 studentů ve třídě
• Eliphalet Nott byl prezidentem 62 let (1804-1866)
• třetinový systém - jedna třetina předmětů povinná, druhá dána oborem studia, třetí volitelná
• školou v historii prošla řada amerických politiků (např. prezident Chester A. Arthur )
  do 1830 zde graduoval podobný počet studentů jako na jiných college v USA a Union College stála po boku univerzit jako Harvard, Yale a Princeton

10+10 slovíček

Abych si tu pomalu ale jistě rozšiřoval slovní zásobu, zapisuju si během dne nová slovíčka a fráze, ať už kolem mě proletí vzduchem, nebo na ně narazím při čtení. Večer si je přeložím a postupně učím. Za dva měsíce jsem si jich poznamenal kolem 500 (a naučil asi čtyři pětiny).

Následující nepatří mezi ta nejsložitější, ale kdybych seznam seřadil podle frekvence užití, byly by na vrcholu:

1. That's it. = To je vše. / A je to všechno. - Používá se často při objednávání (např. jídla) a nakupování. Velmi jednoduché, velmi frekventované
2. be set - Těžko se překládá, něco ve smyslu být nastaven, mít vyřízeno. Používá se často právě při nějakém zařizování a vyřizování . Větu "You are (all) set" uslyšíte, například když odevzdáte nějaké formuláře, daná osoba je přijme a chce vám sdělit, že je to vše. Když si půjčujete knížky v knihovně a nevíte jestli je to vše, co máte udělat, zeptáte se "Am I set?"
3. stop by = zastavit se (na chvíli, zaskočit) - př. I'll stop by on my way home.
4. bullshit! = To jsou kecy, hovadina (vulg.)
5. quizzes = orientační zkoušky, malé písemky
6. I'm kidding. = dělám si legraci
7. How come? = Proč? Jakto? (hovor.)
8. I don't care. = Nestarám se, je mi to jedno.
9. Are you serious? = Myslíš to vážně? Fakt?
10. Take care. = Opatruj se, dávej na sebe pozor. - Běžný způsob, jak se rozloučit.

Další vybraná slovíčka a fráze:

1. upside-down = vzhůru nohama, dnem vzhůru
2. on the dot = absolutně přesně, na chlup přesně
3. encounter = setkat se, narazit na, střetnout se - encounter a problem, typické učebnicové slovíčko
4. anticipate = předvídat, předbíhat, tušit
5. honk = troubit (auto klaksonem)
6. jot down = zaznamenat si, poznačit
7. ring a bell = připomínat - někdo nebo něco někomu někoho nebo něco připomíná, př. His name rings a bell but I can't remember him.
8. I'm pissed off. = Jsem naštvaný. (vulg.)
9. You stumped me. = Dostal jsi mě (nevím…).
10. president-elect = nově zvolený prezident

Itadakimasu

Přijal jsem pozvání mé host family na večeři v japonské restauraci. Dlouho jsem je neviděl a chtěli jsme se setkat ještě před zimními prázdninami, které klepou na dveře. Dopoledne se mě spolužák zeptal "What's new?", tak jsem mu odpověděl, že večer asi poprvé okusím japonskou kuchyni. Jelikož se učí japonsky a i v Japonsku byl několik měsíců, hned mi napsal na papírek, co se říká před jídlem, jak se děkuje či chválí.

Nejprve jsme vyzkoušeli nějaké předkrmy - mimo jiné knedlíky (dumplings), ale s těmi českými měly společný jen název. Jako hlavní chod jsem si vybral kuřecí sukiyaki, z čehož se později vyklubal kotlík sojové polévky s masem, zeleninou a houbami. Nicméně na hlavní jídla jsme čekali přes hodinu, a protože Al & Debbie spěchali do divadla a já zpátky pracovat do knihovny, večeře měla dobrodružný konec. Krátce po tom, co nám bylo naservírováno, jsme si totiž všechno zase nechali zabalit (moje sukiyaki jsem obdržel v obrovském kelímku). Aspoň jsem v knihovně mohl dát ochutnat Fumice z Japonska, abych otestoval "pravost". A že jí chutnalo.

(Zleva Jonathan z Německa, Al a Debbie)

Proč píši tento blog

"Co mi dává psaní blogu?" by mohlo být tématem na několikastránkovou esej a byla by rozhodně jednodušší než patnáctistránková písemná práce na psychologii, na které v těchto dnech pracuji. Nebojte, budu stručnější:

1. Poskytuje mi možnost informovat mé blízké okolí o mém pobytu. Na úkor méně osobní roviny (kterou naopak nabízí email, instant messengery atp.) informuje v kratším čase podrobněji více lidí, aniž by se zpráva musela opakovat.
2. Obsah může zaujmout i návštěvníky, s kterými bych jinak nebyl v kontaktu, a může být inspirací a zdrojem informací pro ty, kteří budou v podobné situaci.
3. Psaní blogu mi pomáhá prožívat věci podruhé. Přirozeně mě vede k rekapitulování a hodnocení. Zážitky, postřehy a dojmy se tak lépe ukotví.
4. K psaní deníku bych neměl motivaci, a přesto mi psaním blogu vzniká podobná vzpomínka (ač ne tak důvěrná, jako deníky bývají).
5. Většina článků je obrazem nějaké aktivity, a tak pohled na velkou část článků mi ukáže výsledky, což mě motivuje. Párkrát jsem váhal, zda do něčeho jít a vidina, jak o tom napíšu příspěvek, mě popohnala a také byla podpůrným motivačním prostředkem.
6. Během dne mám více "oči otevřené a uši nastražené", dívám se na věci trochu z nadhledu, více o nich přemýšlím a tvořím si na ně názor.
7. Částečná interaktivita v podobě komentářů poskytuje zpětnou vazbu a dělá z blogu nečistokrevné jednostranné médium.

Prostě je to efektivní.

Un fin de semana memorable

Je libo lekci španělštiny, přátelé? Říkáte si, že neumíte ani slovo španělsky? Nevadí, zkuste mrknout na můj domácí úkol psaný v neděli 19. října pozdě večer po návratu z New Yorku a uvidíte. Pokud budete chtít, velké části porozumíte...

El viernes pasado me levanté a las siete menos cuatro, hice ejercicio y desayuné en la cafetería. Yo no asistí a clase - nuestra profesora fue a California y yo fui a Nueva York con mi amigo para el fin de semana. Estudié cuando tomé el autobús. En Nueva York vi Times Square, Rockefeller Center y muchos otros monumentos, fui a la Catedral de San Patricio. Comí pizza en Little Italy. Las comidas son caras y los billetes también - gasté mucho dinero. Me acosté a las tres de la mañana.

Ayer, el sábado, me desperté muy tarde – a las doce. ¡No desayuné y yo almorcé a las cinco de la tarde! Por la tarde visité de lugares de interés, fui de compras y compré un suéter y di un paseo en Central Park. Regresé a cuarto a la una de la noche. Anoche yo navegué la Red, leí mis correos electrónicos y miré mis fotografías.

El domingo dormí ocho horas. Limpié el cuarto y salí. Fui en barco y visité la Estatua de la Libertad. Cuando fuimos a la universidad, yo no hice nada y me dormí. Por la noche hice mis tareas y escribí esta composición.

Veterans Day

Vítejte u dalšího vydání seriálu americké svátky. Jedenáctý listopad je Dnem válečných veteránů a nejdříve pod názvem Den příměří připomínal konec první světové války. V roce 1954 Kongres rozhodl, že bude oslavou všech, kteří kdy bojovali v ozbrojených konfliktech Spojených států.

Veterans Day je uznávaný jako federální i státní svátek ve všech státech. Naší školy se však dotkl jen několika balónky před hlavními budovami.

Náplň zimního trimestru

Často se mě z Česka někdo táže, jak se mi daří ve škole či co tu vlastně studuji. Když se ohlédnu za minulými příspěvky, je pravda, že jsem toho o studiu moc nenapsal.

Zatímco nyní ve škole prožívám zatím nejvíc challenging (pardon, ale neznám přesný český ekvivalent, tedy adjektivum od slova výzva) období, reflektovat ho budu spíše později. Teď bych rád zmínil, jaké předměty mě čekají příští trimestr, neboť jsme si je právě zapisovali.

1. počítačový kurz Vývoj rozsáhlého software (Large-Scale Software Development)
2. ekonomický kurz Úvod do finanční analýzy (Introduction to Financial Analysis)
3. MBA kurz Dosahování obchodní hodnoty z informačních technologií (Achieving Business Value from Information Technology) - Překlad zní strašně - dokážete to někdo lépe? :-) Jinak předmět s hodně zajímavým syllabem a švýcarským profesorem.

Všechny tři mi budou uznány za ekvivalentní povinné předměty na FELu (Úvod do softwarového inženýrství, Finance podniku a Informační systémy), jak mi potvrdili jejich garanti. Po studiu jazyka, manažerského kurzu a psychologie tu budu moct získat obrázek i o tom, jak se tu učí informatika a ekonomie.

Šachy na ledě

Dnes se školní klub curlingu rozhodl - letos poprvé - vyvinout aktivitu. Ikdyž jsme se sešli jen tři, vyjeli jsme do místní "curlingárny". Pat s Paulem už to hráli loni, takže trenérku, která nám byla k dispozici, jsem měl sám pro sebe.

Pro začátek není potřeba žádné speciální vybavení - místo speciálních curlingových bot postačí zapůjčený klouzavý návlek (na levé chodidlo). Vzhledem k tomu, že i XL návlek se mi nepodařilo natáhnout na mou botu, musel jsem si vystačit s takovou plackou, která klouže po ledě, ale bota na ní drží. Nejtěžší je to, co je zároveň nejdůležitější - totiž technika počátečního skluzu (s následným puštěním kamene), učil jsem se i základy míření. Samotné metání je jednoduché, i když je těžké odhadnout kdy zametat a kdy ne - ale o tom ta hra je.

Vzhledem k tomu, kolik nás bylo, jsme jen tak trénovali - jeden "házel" a dva zametali. Po Novém roce by se mělo začít chodit častěji a ve větším počtu - to už se budou moct hrát zápasy a začne vzrušující taktické soupeření.

Barevný tisk rodinných fotek - levně a spolehlivě

Další z řady zaručených návodů… Tentokráte, jak zařídit, aby vám profesorka chtěla vytisknout rodinné fotky, které si vyberete.

1. Buďte studenti Basic Spanish 1 u prof. Stacey Triplette.
2. Vydržte do páté lekce, až se bude probírat rodina.
3. Jednou vás profesorka zaúkoluje, ať si na příští hodinu přinesete fotografie členů své rodiny. Bude se totiž procvičovat sloveso parecerse, tedy podobat se. Kdo má fotky jen v elektronické podobě, může jí je poslat emailem.
4. Vyberte pár fotek, které se vám líbí, a pošlete je.
5. Na další hodině se postupně na plátně promítají fotky, ostatní hádají, čí to jsou příbuzní, v čem si jsou se studentem podobní. Užijte si "chvilky slávy" své sestry a rodičů a vyčkejte do konce hodiny, kdy za vámi profesorka přijde, předá vám vytištěné fotografie a ještě vám za to mnohokrát poděkuje.

5 otázek pro Paula

Jak jsem se stal malým

Otázky, kolik měřím a zda hraji basketbal, zůstávají top dotazy i v USA. Dokonce i ve Wal-Martu se mi několikrát stalo, že se jsem minul nějaké lidi, kteří se posléze otočily se slovy typu "oh my god, he's so tall". Předat odpověď na tu první otázku ze začátku vůbec nebylo jednoduché, když oni nemají ponětí o centimetrech a já to nevím ve stopách a palcích. Dřív než jsem se odhodlal to vypočítat, zeptali se m i v Health Services, když jsem byl konzultovat očkování do Mexika. A čistě se zájmu mě změřili, a tak už každému můžu s přehledem odpovědět "six six", neboli šest stop a šest palců, což je něco malinko pod dva metry.

Dnes večer jsem rozhodně nebyl ten vysoký. Na Union College zavítal Manute Bol, nejvyšší basketbalista, který kdy hrál v NBA (některé zdroje uvádějí, že Gheorghe Mureşan ho překonal). Přijel, aby vyprávěl svůj životní příběh, který je především o pomoci jeho rodné zemi, Súdánu.

Vlasy

Nečekejte recenzi slavného muzikálu - podíváme se na vlasy studentů Unionu. Zatímco v Česku jsem vnímal tendenci, že čím dál tím více kluků si nechává narůst dlouhé vlasy a holka, která má vlasy kratší než po bradu už není "divná", tak v USA je to jako ve slabikáři - holky dlouhé, kluci krátké. Dlouhé vlasy tu z kluků nemá takřka nikdo. A když už, tak je to Čech nebo Francouz. Hlavně v září tu byla vlna, kdy šlo spousta odvážlivců do hodně hodně krátka či úplně do hola a vůbec asi většina si vystačí s domácí mašinkou.

Já si na vzhledu svých vlasů příliš nepotrpím, ale jakmile mi dlouhá ofina začla lést do očí a přestával jsem vidět, začal jsem to řešit. A kde jinde než ve Wal-Martu. Kadeřnice odvedla precizní stříhací práci, za $14.95 jsem si ji taky zasloužil. Když jsem dorazil zpět na kampus, na večeři na mě čekali reakce typu "Ondra je ostříhaný, to ti dělal Lukáš?", "Stříhal jsi se sám?". Proč takové "děsivé" reakce? Inu, nabízí se několik vysvětlení...

A vítězem se stává...

Sedím se zhruba dalšími třemi desítkami studentů v jednom z Minerva domů. Spojuje nás natočení směrem k velké telivizi a sledování mnohohodinového programu na CNN - Election Night in America. Políčka na mapě padesátky států se postupně zabarvují - pokud v daném státě skončilo hlasování, tak z šedé na žlutou. A pokud se rozhodne, tak na modrou či červenou. (Mimochodem, technické zpracování "show" je velmi zajímavé - např. ve studiu živě promítli hologram člověka řečnícího v Chicagu.)

Když se podívám kolem sebe, tak můžu potvrdit, že mladý člověk na východu USA je typickým voličem Obamy. Někdo má tričko s Barackem, jiní se nechávají fotit s prsty do óčka, někdo přijde ke mně s notebookem, podívá se na mapu a prohlásí "Jestli tyhle tři šedá políčka zmodrají, hra skončila". A ani není třeba na tyto státy čekat - před pár momenty se dostavily výsledky z Kalifornie a CNN prezentuje titulek BARACK OBAMA ELECTED PRESIDENT.

On uklidil, já dopsal

Dnešek byl pro mě dvojitým svátkem.

Zaprvé si můj americký spolubydlící uklidil tak jako nikdy (asi mu nebudu muset kupovat vidle) a musím uznat, že to je poprvé, kdy jeho část pokoje ladí oku více než ta moje. Neznám jeho motivaci k tomuto činu, ale vsadil bych sto ku jedné, že za tím je nějaká holka. Jsem zvědav, jak dlouho mu to vydrží (myslím ten pořádek).

Zadruhé jsem dokončil osmnáctistránkovou práci na MBA kurz (no dobrá - povinné dvojité řádkování, počítám i titulní stránku, obsah a dvě stránky zdrojů..), takže dvě ze tří písemnných prací pro tento trimestr mám za sebou, před s sebou mám už jen tu nejtěžší. Psaní delších textů v angličtině je pro mě skutečně výzva a také dobrá příležitost pracovat na své psané angličtině. Obzvlášť, když tu existuje cosi jako Writing Center, pomáhající se školními pracemi. Přijdete tam, řeknete svůj "problém" a okamžitě se vás někdo ujme. Jakkoli dlouho a nadšeně s vámi prochází text, čte jej nahlas a společně opravujete chyby. Jsou ochotní a schopní pomoct nejen s gramatikou a pravopisem jako v mém případě, ale i s počátečními fázemi - konceptem, organizací myšlenek, stejně tak s formou či citacemi.

Má práce ja na téma Motivace dobrovolníků - koho by to zajímalo a nebojí se angličtiny, nechť se mi ozve, velmi rád text pošlu. Obsahuje i zkušenosti z našeho skautského střediska a rozhovor s šéfem amerických skautů ze zdejšího okresu.

"Čas šetřící denní světlo" skončil

Skončil týden, kdy jsem byl od Česka jen pět hodin. V USA se totiž přešlo z letního času až tuto neděli. Tedy abych byl přesný - letnímu času se tu říká daylight saving time.

Můj budík řízený z Frankfurtu se ze změny času za ten týden ještě nevzpamatoval, takže místo středoevropského času tam ukazuje, jak je uprostřed Ameriky. A nebo v Kazachstánu a Bangladéši - jak se to vezme. A ještě k tomu o pár minut špatně.

Karneval zvaný Halloween

Atmosféra Halloweenu se do amerického života promítala po několik týdnů, ale ten pravý den byl až vpátek. Hned ráno začátek a konec španělštiny byl o Halloweenu - naučili jsme se spoustu "užitečných" slovíček - třeba jak se řeknou všechna možná strašidla. V tu dobu už se začaly po kampusu objevovat různé kostýmy - nejrozšířenější byl jednoznačně duch alias kus bílé látky s dírami na oči.

Na Halloween mysleli i v jídelně, která byla vyzdobena i ozvučena do strašidelna, obsluha vítala v čarodejnických kloboucích. Podobná výzdoba je častá i na běžných verandách - dýně, pavučiny, bezhlaví panáci...

Halloween rozhodně nepůsobí vážně jako české svátky, na kampusu to byl spíš takový jeden velký tématický karneval. Já jsem večer do desíti pracoval v knihovně (mimochodem kombinace hezkého počasí a Halloweenu zapříčinala, že v ní bylo dohromady tak pět lidí), tak jsem se kostýmem nezabýval. Když jsem se poté prošel po kampusu a objevil na nějaké party, připadal jsem si podobně, jako když přijde někdo do tanečních v džínách. Ale vzhledem k tomu, že jsem s sebou po dlouhém dni měl narvaný batoh, deštník a bral jsem si i foťák, říkal jsem, že mám kostým turisty, a byl jsem za vodou.

5 otázek pro Fumiku