Španělská vesnice

Jedním z nezbytných předpokladů pobytu v Mexicu je zvládnutí základů španělštiny, protože jak všichni říkají, až na některá turistická letoviska s angličtinou moc nepochodíte. To byl jeden z důvodů, proč jsem si na podzimní trimestr zapsal Basic Spanish. Naučit se základ pro dorozumění za deset týdnů školní španělštiny, když začínáte s nulovými znalostmi? Může se zdát nemožné, když si zavzpomínáme, kolik jsme toho kdysi uměli po deseti týdnech výuky angličtiny. Když se k faktu, že španělština je relativně snadná, přidá špičkový styl výuky, nabývá to na realitě. Co dělá místní výuku jazyka tak efektivní?

1. Učebnice, která upřednostňuje význam před gramatikou (nejprve použijete sloveso v kontextu a až pak se naučíte koncovky)
2. Každý týden laboratoř vedená rodilou mluvčí (občas program s velmi aktivním zapojením - např. malé divadlo, projev kandidátů na prezidenta atp.)
3. Možnost jednou týdně poobědvat u stolu, kde se mluví jenom španělsky
4. Profesorka je prakticky celý týden k dispozici i mimo výuky
5. Na každou hodinu je úkol, obyčejně z látky, která se teprve bude probírat, což zajišťuje připravenost na hodinu
6. Pracovní sešit si student kompletně vypracovává doma a sám si ho opravuje podle klíče (profesorka jen zkontroluje, že si student zkontroloval), zahrnuje i poslechy na internetu, které si student samozřejmě může opakovat, čímž se zajistí opravdové porozumění
7. Nadšená a aktivní profesorka, která od druhé hodiny mluví 95% času španělsky. Pantomimou, psaným doprovodem na tabuli a opakováním je zajištěno plné porozumění.
8. Kromě předchozího bodu je pozornost zajištěna i prací ve dvojicích nebo atraktivitou tématu
9. Téměř každý týden nějaký test
10. Malá skupina (nás bylo 9), individuální přístup
11. Eseje se odevzdávají na dvakrát - nejprve profesorka nebo spolužák označí chyby, které student má šanci opravit

Na závěr přikládám písemnou práci, jejímž zadáním byla vtipná rodinná historka. Napsal jsem tři kratší příběhy - první je útržkem rodinného výletu, druhá je nemocnicová a třetí z jízdy metrem:

Voy a escribir más historias pequeñas.

1. Una vez, hace muchos años, mis padres, mi hermana y yo salimos en carro. No sé donde pero tal vez fuimos a visitar a nuestros parientes o fuimos de excursión. Hicimos una pausa en una gasolinera. Hizo calor. Yo vi que los reflectores del carro tenían muchas moscas y le dije a mi padre: "Tu los puedes encender, posiblemente ellos se vuelen". Yo no entendí porqué ellos se rieron de mí - yo no pensé las moscas ya habían muerto.
2. También hace muchos años, durante el adviento, yo fui al hospital porqué estuve enfermo (de niño estuve enfermo con frecuencia) . Por causa de laringitis yo no pude hablar. Por eso yo no pude charlar con otros pacientes. Por eso dormí, leí los periódicos y escuché radio o música. Me levanté temprano pero me despertaron para la medida de la temperatura, pero después yo me dormí. Recibí tres comidas diarias - desayuné, almorzé y cené.
   Una vez, una conocida cantante fue al hospital porque quiso cantar para los niños. Todos los niños recibieron un osito de peluche. Los niños menores recibieron los ositos más grande. Yo, el mayor, recibí el osito más pequeño. Mis padres me visitaron. Cuando entraron al hospital, ella los sorprendió mucho. A mi padres le gusta esta cantante, ella es una persona optimista y simpática. Mis padres dijeron "Buenos días". Ella sonrió muchísimo y saludó pero cantó constantemente.
3. También de niño, yo anduve en metro en Praga con mis padres. Yo vi unas personas negras - es posible que por primera vez. Yo dije: "¿Mamá, porqué son ellos muy negros?". Las personas escucharon, rieron y contestaron: "Porque somos de chocolate." A mí me gustó su respuesta.