pondělí 23. února 2009

Teskně hučí Niagára

Lily se Stasem mě a Petrovi nabídli, že se k nim můžeme přidat na výlet za Niagarskými vodopády. Váhali jsme vážně jenom chvilku.

Niagarské vodopády se sice považují za jednu z největší atrakcí státu New York, ale mnohem lepší výhled je z kanadské strany a Češi mají to štěstí, že do Kanady nepotřebují vízum. Kontroly proběhly hladce a na kanadské straně při cestě zpět na vás místo člověka čeká turniket s žádostí o zaplacení padesáti centů.

Měli jsme celkem štěstí na počasí, sněžit začlo až k večeřu. Vody bylo hodně (to asi ale vždycky) a čím blíže jsme se blížili k vodopádové podkově, tím víc jsme měli pocit, že na nás "prší" ze všech stran. V zimě je spousta atrakcí zavřena, takže třeba žádná jízda lodí nebo procházka za burácející vodní stěnou (obojí v sexy pláštěnce), ale i výtahem a tunelem se mi podařilo se dostat celkem blízko k úpatí. A celkový dojem - sníh vodopádům kouzlo rozhodně nebere.

Cestou zpět jsme ještě zavítali do Buffala a podívali se na něj z auta za pozdního večera. Při rychloprohlídce jsme neminuli radnici, Liberty Building s dvěma replikami Sochy svobody nebo Anchor Bar, kde byly údajně prvně připraveny pověstné kuřecí Buffalo wings.

Za celý den jsme ujeli 680 mil, což je více než 1000 kilometrů. Cestu se snaží zpříjemnit odpočívadla -většina jich vypadá stejně, liší se jen fastfoodem, který je uvnitř. Na jednom motorestu jsme viděli skupinu amišů. Kde se ale vzali na dálnici, to nevím - žádné koně jsme neviděli. FOTKY

2 komentáře:

. řekl(a)...

A ta fotka ze sudu?

Ondřej Kubera řekl(a)...

Máš ji na mailu.