Mexiko: Stravování

Dnešní příspěvek bude jídlový, nápojový, restaurační až supermarketový.

• "Mexické jídlo je pálivé," říká se. Ano, pokud se tak rozhodnete. Standardně je pokrm nepálivý, ale je doplněn možností dochucení pálivou omáčkou (salsa), hořčicí, salátem… Po zelené salse se brečí nejvíc.
• Původně jsme zamýšleli jídlo nakupovat převážně v supermarketech, ale dychtiví po úspoře času, komfortu, chuti a touze poznat mexickou kuchyni jsme se stravovali v levných restauracích (pokud se to tak vůbec dá nazvat). Hlad jsme zaháněli prakticky jen tím, čemu se souhrně říká antojito. Pod antojita spadají všechny možné placky a housky s masem a dalšími přísadami. Taco byla většinou malá tortilla, torta byla houska, quesadilla je vždycky se sýrem, někdy i bez masa.
• Když se řekne Mexiko, někomu se jako první vybaví tequila, která je vlastně druhem méně známého ale významného mezcalu. Centrem výroby mezcalu je region Oaxaca, kde jsme navštívili vesničku Matatlán s jeho původní výrobou. Každý dům tam má nápis mezcal a nápoj minimálně prodává. My jsme si jej koupili (do plastové lahve) přímo u výrobce.
• V zahraničí nejznámějším pivem je pravděpodobně Corona, v Mexiku se však prodávají i lepší (např. Negra Modelo, Bohemia). Mexičané jsou však schopni míchat pivo s džusem, přidat koření a své pálivé omáčky, připravovat to v supermarketu a nazývat to michelada.
• V supermarketech mě občas překvapil nepořádek - povybalit paletu či krabici a nechat ji uprostřed uličky bych v některých nazval standardem. Když jsme před odjezdem chtěli koupit tequilu jako suvenýr, ve Wal-martu jsme se dozvěděli, že v neděli po 17. hodině se alkohol nesmí prodávat. Tak jsme to zkusili jinde druhý den ráno v osm. To zas bylo moc brzo. Co si Wal-mart a podobné supermarkety zaslouží pochválit je bohatý výběr levného pečiva.
• V Playa del Carmen se mi zalíbila jedna zmrzlinárna, i když na první prohled rozšířený komerční řetězec. Vybral jsem si kopeček čokolodávo a připravil si dvacet peso (cca 30 Kč), ať to bude stát, co to bude stát, že mi vrátí. Dostal jsem kornout a mrzí mě, že mě nikdo nevyfotil, když pán za pultem prohlásil 66 peso (cca 100 Kč). Naštěstí zmrzlinu mají tak drahou, že si můžou dovolit ji vzít zpět od klientů, kteří po oznámení ceny zůstanou stát s otevřenou pusou.