První část Štědrého dne jsem strávil prací v knihovně. Že je knihovna otevřená v období prázdnin, kdy je na kampusu odhadem 1% studentů, s tím jsem se už smířil, ale proč měla regulérní otvírací dobu i na 24. prosince, to mi nezodpověděli ani supervizoři. Za celý den přišlo tak pět "zákazníků". Tím, že v knihovně nikdo nebyl, tak jsem ani neměl koho rušit, když jsem od pultu "skypoval" s rodinou.
Po knihovně jsme s Honzou přijali pozvání jedné ze supervizorek z knihovny. Měla velký zájem, abychom se na Christmas Eve nenudili a vyslala svého syna, aby pro nás přijel. Nevěděl jsem přesně, co mám čekat. Jestli party nebo večeři. Jestli 4 lidi nebo 20.
Poté, co jsme přijeli k světýlky obzdobenému baráku a byli přivítáni, byli jsme navzájem představeni se třemi dalšími hosty. Super, postoupili jsme do další místnosti, kde jsme pak jen stáli a kolem nás proudili další a další pozvaní, se kterými jsme si třásli rukou a vyměňovali naše jména. Mezitím přijížděla další auta a dorazili další hosté, takže chvíli trvalo, než jsme byli hotovi se všemi. Mnozí měli dlouhou cestu - někteří až z Kalifornie. Při tom všem hemžení a rozložení lidí do mnoho místností, nebylo možné všechny hosty spočítat, ale odhaduji tak na šedesát. Vysvětlení nabízí fakt, že Maureen je ze čtyř sourozenců a její manžel Andrew z jedenácti. Stejně si však nedokážu představit něco podobného v českých podmínkách. O tom, jak na nás všichni byli hodní a usměvaví, snad ani nemusím psát.
Jídlo, které party doprovázelo, bylo "trochu" něco jiného než to, co dostáváme v jídelnách. Velmi jsme si pochutnali. Ochutnal jsem i kousek čokoládového tradičního cheese cake. Byl výborný. K pití bylo na výběr téměř vše, co byste mohli chtít.
Koledy byly hrány živě na klavír jedním z bratrů a stavil se na chvíli i Santa, aby potěšil nejen mladé návštěvníky. Když čas pokročil, byl nám nabídnut odvoz zpět. Nebylo to ale tak jednoduché, když barák byl obklopen několika desítkami aut a to pravé stálo někde uprostřed. Připomnělo mi to drahá parkoviště z center velkoměst, kde řidič musí nechat klíčky, aby s auty - kvůli omezenému prostoru - mohli dle potřeby neustále hýbat. Před samotným odjezdem jsme ještě byli obdarování láhví australského vína. V červené ponožce samozřejmě.
Z jedné party jsme se přemístili na druhý večer - německochilskofrancouzskojaponskočeský, kde se pár blízkých mezinárodních studentů rozhodlo ukuchtit lasagne. Pouštěli jsme české koledy - ale moc se ostatním nelíbily - prý moc uspávají. Zdeněk dokonce umotal a upekl vánočku. Jak jsem mu říkal - byla to ta nejlepší nekupovaná vánočka upečená klukem, co jsem kdy měl. Ne vážně, povedla se.
Po knihovně jsme s Honzou přijali pozvání jedné ze supervizorek z knihovny. Měla velký zájem, abychom se na Christmas Eve nenudili a vyslala svého syna, aby pro nás přijel. Nevěděl jsem přesně, co mám čekat. Jestli party nebo večeři. Jestli 4 lidi nebo 20.
Poté, co jsme přijeli k světýlky obzdobenému baráku a byli přivítáni, byli jsme navzájem představeni se třemi dalšími hosty. Super, postoupili jsme do další místnosti, kde jsme pak jen stáli a kolem nás proudili další a další pozvaní, se kterými jsme si třásli rukou a vyměňovali naše jména. Mezitím přijížděla další auta a dorazili další hosté, takže chvíli trvalo, než jsme byli hotovi se všemi. Mnozí měli dlouhou cestu - někteří až z Kalifornie. Při tom všem hemžení a rozložení lidí do mnoho místností, nebylo možné všechny hosty spočítat, ale odhaduji tak na šedesát. Vysvětlení nabízí fakt, že Maureen je ze čtyř sourozenců a její manžel Andrew z jedenácti. Stejně si však nedokážu představit něco podobného v českých podmínkách. O tom, jak na nás všichni byli hodní a usměvaví, snad ani nemusím psát.
Jídlo, které party doprovázelo, bylo "trochu" něco jiného než to, co dostáváme v jídelnách. Velmi jsme si pochutnali. Ochutnal jsem i kousek čokoládového tradičního cheese cake. Byl výborný. K pití bylo na výběr téměř vše, co byste mohli chtít.
Koledy byly hrány živě na klavír jedním z bratrů a stavil se na chvíli i Santa, aby potěšil nejen mladé návštěvníky. Když čas pokročil, byl nám nabídnut odvoz zpět. Nebylo to ale tak jednoduché, když barák byl obklopen několika desítkami aut a to pravé stálo někde uprostřed. Připomnělo mi to drahá parkoviště z center velkoměst, kde řidič musí nechat klíčky, aby s auty - kvůli omezenému prostoru - mohli dle potřeby neustále hýbat. Před samotným odjezdem jsme ještě byli obdarování láhví australského vína. V červené ponožce samozřejmě.
Z jedné party jsme se přemístili na druhý večer - německochilskofrancouzskojaponskočeský, kde se pár blízkých mezinárodních studentů rozhodlo ukuchtit lasagne. Pouštěli jsme české koledy - ale moc se ostatním nelíbily - prý moc uspávají. Zdeněk dokonce umotal a upekl vánočku. Jak jsem mu říkal - byla to ta nejlepší nekupovaná vánočka upečená klukem, co jsem kdy měl. Ne vážně, povedla se.
1 komentář:
Ahoj Ondro!
Zdravim! Ja jsem taky Ceska, ale ziji jiz 11 let v Americe. Koukam, ze jsi si toho "jeziska" uzil, co?
Ja mam blog pro Cechy a Slovaky zijici v Americe, tak si ho "ocekuj" az budes mit cas. Diky a hodne stesti!
Tana
Okomentovat