Pro pořádek uvádím náš kompletní itinerář, tedy v jakém pořadí jsme navštěvovali jaká místa:
Cancún - Playa del Carmen - Tulum - Cobá - Chichen Itzá - Izamal - Ticul - Uxmal - Frontera - El Bosque - Puebla - Africam Safari - Cholula - Teotihuacán - Mexico City - Oaxaca - Monte Albán - El Tule - Hierve el Agua - Salina Cruz - San Mateo del Mar - Playa del Brasil - Palenque - Campeche - Cancún - Isla Mujeres - Play del Carmen - Cancún
Dnes jsem přidal poslední sadu fotek a to z regionu, který se mi líbil nejvíc - Oaxaca. Také zabírá podstatnou část ve výše uvedeném itineráři. Jeho hlavní město, Oaxaca, bylo prvním mexickým městem, kde jsem si říkal, že by mohlo být vážně pěkné zůstat víc dní. Působilo velmi kulturně, velmi žilo, v pěkném centru hrála muzika a lidé byli na první pohled sympatičtější než kdekoli jinde. Pár kilometrů od města leží Monte Albán - nádherné tiché ruiny s ještě hezčím výhledem. Na cestě z Oaxacy jsme se zastavili v El Tule, abychom si prohlédli největší strom na světě. Fakt je velký. Stejně tak jsme zavítali do Matatlánu, vesničky, která je považována za světové centrum mezcalu, mexického alkoholického nápoje. Vápencové vodopády Hierve el Agua nabídly nádherné scenérie. Hledání pláže na pacifickém pobřeží nás zavedlo do zapadlého San Mateo del Mar, kde jako by se zastavil čas, ženy nosí barely vody na hlavách. Když projíždíme, dvacítka kopáčů na silnici přestane pracovat a prohlíží si nás. Hledání pláže mělo šťastný konec - našli jsme Playa del Brasil, pláž jako ve snu.
Několik kilometrů jen pro nás, skála, prostě nádhera. Vlny byly obrovské, nepředvídatelné, i my, vysocí hoši, jsme se párkrát octli hlavou vzhůru. Pochopili jsme, že to lidi opravdu může utopit. Házeli jsme si s frisbee, často zmizelo ve vlnách, ale vždycky po pár minutách někde vykouklo. Když vzpomínám na tuto pláž, vždy se mi vybaví šíleně horký písek. Nedalo se na něm stát. Nedalo se po něm chodit. I běžet po něm v ponožkách byla síla a doběhnout na ručník nebo mokrý studenější písek byla vždycky úleva. Představte si horkou plotnu, trochu přitopte a nejste daleko. Z pláže nás vyhnal nejen čas (měli jsme před sebou šestisetkilometrový přesun do Palenque), ale hlavně nekonečně malých protivných mušek. Takže závěrečný dojem musel zachraňovat západ slunce.
Cancún - Playa del Carmen - Tulum - Cobá - Chichen Itzá - Izamal - Ticul - Uxmal - Frontera - El Bosque - Puebla - Africam Safari - Cholula - Teotihuacán - Mexico City - Oaxaca - Monte Albán - El Tule - Hierve el Agua - Salina Cruz - San Mateo del Mar - Playa del Brasil - Palenque - Campeche - Cancún - Isla Mujeres - Play del Carmen - Cancún
Dnes jsem přidal poslední sadu fotek a to z regionu, který se mi líbil nejvíc - Oaxaca. Také zabírá podstatnou část ve výše uvedeném itineráři. Jeho hlavní město, Oaxaca, bylo prvním mexickým městem, kde jsem si říkal, že by mohlo být vážně pěkné zůstat víc dní. Působilo velmi kulturně, velmi žilo, v pěkném centru hrála muzika a lidé byli na první pohled sympatičtější než kdekoli jinde. Pár kilometrů od města leží Monte Albán - nádherné tiché ruiny s ještě hezčím výhledem. Na cestě z Oaxacy jsme se zastavili v El Tule, abychom si prohlédli největší strom na světě. Fakt je velký. Stejně tak jsme zavítali do Matatlánu, vesničky, která je považována za světové centrum mezcalu, mexického alkoholického nápoje. Vápencové vodopády Hierve el Agua nabídly nádherné scenérie. Hledání pláže na pacifickém pobřeží nás zavedlo do zapadlého San Mateo del Mar, kde jako by se zastavil čas, ženy nosí barely vody na hlavách. Když projíždíme, dvacítka kopáčů na silnici přestane pracovat a prohlíží si nás. Hledání pláže mělo šťastný konec - našli jsme Playa del Brasil, pláž jako ve snu.
Několik kilometrů jen pro nás, skála, prostě nádhera. Vlny byly obrovské, nepředvídatelné, i my, vysocí hoši, jsme se párkrát octli hlavou vzhůru. Pochopili jsme, že to lidi opravdu může utopit. Házeli jsme si s frisbee, často zmizelo ve vlnách, ale vždycky po pár minutách někde vykouklo. Když vzpomínám na tuto pláž, vždy se mi vybaví šíleně horký písek. Nedalo se na něm stát. Nedalo se po něm chodit. I běžet po něm v ponožkách byla síla a doběhnout na ručník nebo mokrý studenější písek byla vždycky úleva. Představte si horkou plotnu, trochu přitopte a nejste daleko. Z pláže nás vyhnal nejen čas (měli jsme před sebou šestisetkilometrový přesun do Palenque), ale hlavně nekonečně malých protivných mušek. Takže závěrečný dojem musel zachraňovat západ slunce.
Žádné komentáře:
Okomentovat