První kontakt s americkým skautingem

Jedním z mých dílčích cílů je setkat se s místními skauty. Vzhledem k tomu, že plánů je hodně a čas letí, řekl jsem si, že s tím nebudu dlouho čekat. Vygůglil jsem si řadu místních skautských stránek, rozeslal emaily a když přišla odpověď od šéfa oblasti: "Dear Staflik, We would love to have you as a guest", zajásal jsem.

Bližší pozvání - na setkání vedoucích a různých skautských šéfů z okresu - jsem dostal formou zprávy do hlasové schránky, v které jsem rozuměl dobře všemu - až na přesné určení místa. Už jsem chtěl počkat na spolubydlícího, jestli by si to neposlechl a nepřeříkal mi to, když se mi to s pomocí pár indicií podařilo vypátrat na mapě.

Vydal jsem se tedy na půl osmou do Emmanuel Frieden Church s dostatečnou časovou rezervou, která zmizela, když jsem se spletl o jednu ulici a kostel hledal zhruba tam, kde stojí hotel. Naštěstí mě zachránila paní recepční, která si ochotně poslechla voice mail a navedla mě správně. Přišel jsem na minutu přesně. Ve dveřích jsem byl přivítán Bobem, který lehce připomínal Jeana Reno. Když jsem viděl, že jsou všichni v kroji, také jsem si svůj oblékl. Bob mírně překvapeně konstatoval, že je rád, že i v České republice je skauting a snažil jsem se mu taktně vysvětlit, že fakt, že americké a naše košile mají hodně podobnou barvu může být i náhoda - že ne všechny košile jsou takové. Vzal mě do sálu, kde byli ostatní a jelikož jsem si přesně nepamatoval jméno toho, kdo mě pozval, Bob hlučně zvolal: "Dámy a pánové, našel se host, který je ztracen. Je tak ztracen, že je až z daleké České republiky. Je tu někdo, kdo se k němu přihlásí?"

Na první pohled mě zarazil věkový průměr přítomných. Mám pocit, že nechám i dostatečnou rezervu, když řeknu, že všem bylo nad čtyřicet. Také mi přišlo, že se navzájem více poslouchají, ale nemají příliš chuť daná témata disktutovat. Jako by nic něchtěli příliš prodlužovat. Řešilo se (nebo spíše jen informovalo) jen pár témat - např. nedělní odpoledne pro dětskou veřejnost (PR aktivita), problematika nošení válečných stuh na krojích vůdců, národní jamboree 2010 (u příležitosti 100 let skautingu v USA) či časopis Boys' Life - mluvčí přišel s časopisem a tvrzením, že stojí jen 2 dolary, ale má hodnotu 3. A tak dal jedné přítomné dolar, který právě ušetřil. Posledním tématem bylo ještě jedno představení toho z Czechoslovakia, což bylo super, protože za mnou hned poté přišlo spousta lidí - pozdravit, prohlédnout kroj, říct, ať všem okolo vzkážu, že už nejsme Czechoslovakia a nebo také pozvat na schůzky či výpravy dvou oddílů. V menším počtu pak následoval tzv. roundtable - vždy na nějaké téma, tentokrát na GPS a geo caching. A - svět je malý i v Americe - našel se tu i manžel kolegyně z knihovny, takže jsem měl i odvoz na kampus.

Po nějaké době zase jedna akce s hojnou účastí - bez jídla zdarma.