Před chvílí skončila show Steva Taubmanna, hypnotizéra, který zavítal na náš kampus. Něco neuvěřitelného. Něco, co mě tu emočně zatím nejvíc vyvedlo z normálu.
Malá odbočka: Je to už asi čtvrtá z řady show externistů a zdá se, že kvalita stoupá. Na první, Dueling Pianos, jsem vydržel tak 20 minut. Dva chlápci hráli na dvojité piano. Nápad dobrý -jen kdyby to nevypadalo (a neznělo), jako by se jeden z nich snažil mlácením pokazit hraní tomu druhému. Aspoň u toho bylo dobré jídlo. Na Intensity Game Show jsem přišel pozdě a stále se nic nedělo, tak jsem zase odešel, ale prý se vyhrávaly peníze. Minulý týden představení iluzionisty Jima Karola už docela stálo zato. A dneska…
Představte si dvacet dobrovolníku na pódiu, jak sedí na židlích.
(Je více než pravděpodobné, že účastníci nebyli podstrčení - mohl se zúčastnit kdokoli, jen byl na začátku takový test , kde se ukázalo, jak je kdo uvolněný a dokáže se koncentrovat a tam se to trochu protřídilo. A vězte, že to co jsme viděli, by nezvládl přesvědčivě zahrát ani oscarový herec, natož naši spolužáci.)
Steve začíná své hypnotické promluvy, a dobrovolníci na pódiu usínají. Docela nuda do té doby, než jedna z dívek, které se nevešly na židle a seděly na kraji pódia, s sebou švihne. Někteří se zaklánějí, jiní padají ze židlí. Diváci začínají nevěřit svým vlastním očím, když je účastníkům vsugerováno, že jsou na pláži. Po patřičných Stevových slovech se protahují, ohánějí po lítajícím hmyzu. Najednou je vedro, někteří svlékájí mikiny a za chvíli si všichni pomáhají rychlým máváním rukou k lepšímu dechu. Pro diváky neskutečně vtipné. Bimbác a ochladí se, někdo se schoulí do klubíčka, někdo se snaží zahřát o souseda. Prolamování ledů a interakce mezi účastníky jsou působivé. A v podobném stylu do pokračuje dále - nepojmu tu všechno, ale představte si je jako diváky v kině. Na komedii s sebou hází smíchy, na romantické slaďárně se objímají, při soundtracku Titanicu mají slzy na krajíčku a vzájemně se utěšují. Agenti, kteří se rozprchnou po sále a snaží se telefonovat skrze svou botu. Student, který po vyslovení jednoho Stevova slova jde odevzdat svou peněženku. Opakovaně. Muž, který začne rodit, a všichni mu běží na pomoc. Tarzan - sportovec ze sebe sundá triko a rozeběhne, začne skákat a bušit do hrudi. Střelba - na koho Steve nebo někdo jiný ukáže a Steve řekne do mikrofonu patřičný zvuk, dotyčný okamžitě upadne zpět do spánku. Nechává je tak uspávat i navzájem nebo dokonce "střelit" na sebe samotné. Závěrečná taneční party, kde to na pódiu pořádně roztočí.
Steve nám v průběhu vysvětluje: na této hypnóze jsou zajímavé tři věci. Účastník si myslí, že nikdy nebyl hypnotizován. Účastník nevěří, že by na něm hypnóza fungovala. A nepamatuje si své křestní jméno.
A skutečně - vyptává se a oni kroutí hlavou (pche, jaká hypnóza…). "A jak se jmenuješ?" Žádná odpověď. Někteří jméno řeknou, ale je špatně. Jedna studentka se dokonce své jméno zuřivě snažila najít na své ID kartě a prohlásila se za Chelsea. Špatně.
Na závěr si showman dobrovolníky vzal stranou a ujistil se, že jsou psychicky i fyzicky v pohodě, že už nejsou v hypnóze. A že si pamatují své jméno...
Petr snad brzy zveřejní spoustu fotek, jinak doporučuji ilustrační videa na oficiálních stránkách nebo na Youtube.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
U Tebe nezvykle dlouhý příspěvek. :-) Ale úplně jsem se do něj začetla, jak do nějakého profi článku v novinách. Musel to být skvělý zážitek, tedy hlavně pro diváky. Předpokládám, že účinkující si asi nepamatují, co všechno vyváděli.
Petr jich pár obíhal a ukazoval jim fotky na displeji ;)
Jedné holky jsme se poté zeptali, jestli si něco pamatuje a ona, že ví, že tancovala a pak že se před tím, než šla na pódium koukla na hodinky (bylo asi 22:15) a po skončení si myslela, že utekla tak půlhodina. Byla šokovaná, že už je skoro půlnoc.
Okomentovat