Jedním z mých dílčích cílů je setkat se s místními skauty. Vzhledem k tomu, že plánů je hodně a čas letí, řekl jsem si, že s tím nebudu dlouho čekat. Vygůglil jsem si řadu místních skautských stránek, rozeslal emaily a když přišla odpověď od šéfa oblasti: "Dear Staflik, We would love to have you as a guest", zajásal jsem.
Bližší pozvání - na setkání vedoucích a různých skautských šéfů z okresu - jsem dostal formou zprávy do hlasové schránky, v které jsem rozuměl dobře všemu - až na přesné určení místa. Už jsem chtěl počkat na spolubydlícího, jestli by si to neposlechl a nepřeříkal mi to, když se mi to s pomocí pár indicií podařilo vypátrat na mapě.
Vydal jsem se tedy na půl osmou do Emmanuel Frieden Church s dostatečnou časovou rezervou, která zmizela, když jsem se spletl o jednu ulici a kostel hledal zhruba tam, kde stojí hotel. Naštěstí mě zachránila paní recepční, která si ochotně poslechla voice mail a navedla mě správně. Přišel jsem na minutu přesně. Ve dveřích jsem byl přivítán Bobem, který lehce připomínal Jeana Reno. Když jsem viděl, že jsou všichni v kroji, také jsem si svůj oblékl. Bob mírně překvapeně konstatoval, že je rád, že i v České republice je skauting a snažil jsem se mu taktně vysvětlit, že fakt, že americké a naše košile mají hodně podobnou barvu může být i náhoda - že ne všechny košile jsou takové. Vzal mě do sálu, kde byli ostatní a jelikož jsem si přesně nepamatoval jméno toho, kdo mě pozval, Bob hlučně zvolal: "Dámy a pánové, našel se host, který je ztracen. Je tak ztracen, že je až z daleké České republiky. Je tu někdo, kdo se k němu přihlásí?"
Na první pohled mě zarazil věkový průměr přítomných. Mám pocit, že nechám i dostatečnou rezervu, když řeknu, že všem bylo nad čtyřicet. Také mi přišlo, že se navzájem více poslouchají, ale nemají příliš chuť daná témata disktutovat. Jako by nic něchtěli příliš prodlužovat. Řešilo se (nebo spíše jen informovalo) jen pár témat - např. nedělní odpoledne pro dětskou veřejnost (PR aktivita), problematika nošení válečných stuh na krojích vůdců, národní jamboree 2010 (u příležitosti 100 let skautingu v USA) či časopis Boys' Life - mluvčí přišel s časopisem a tvrzením, že stojí jen 2 dolary, ale má hodnotu 3. A tak dal jedné přítomné dolar, který právě ušetřil. Posledním tématem bylo ještě jedno představení toho z Czechoslovakia, což bylo super, protože za mnou hned poté přišlo spousta lidí - pozdravit, prohlédnout kroj, říct, ať všem okolo vzkážu, že už nejsme Czechoslovakia a nebo také pozvat na schůzky či výpravy dvou oddílů. V menším počtu pak následoval tzv. roundtable - vždy na nějaké téma, tentokrát na GPS a geo caching. A - svět je malý i v Americe - našel se tu i manžel kolegyně z knihovny, takže jsem měl i odvoz na kampus.
Po nějaké době zase jedna akce s hojnou účastí - bez jídla zdarma.
čtvrtek 9. října 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
8 komentářů:
Proč mám pocit, že se v Americe pořád jí??:DA to nejen z tvých článků. Měla jsem tam na studijním pobytu 2 kamarádky a obě si přivezly spoustu kil navíc. Dá se tomu jídlu nějak odolat?
Přijde mi, že na většině akcích funguje jídlo jako motivační nástroj, a proto je zmínka o něm důležitou sočástí jakékoli propagace (asi by tam jinak nešli). K té kultuře jistě přispěje i all-you-can-eat styl. He, určitě se dá odolat, je to na každém, jak k tomu přistoupí a v jídelnách je mj. k dispozici nepřeberné množství zeleniny a ovoce (ó, jak je tu jednoduché si každý den udělat jiný salát...) Já každopádně zatím na žádnou dietu nepomýšlím, doufám, že konečně jednou ztloustnu ;-)
Trochu té zeleniny prosím poslat i k nám do Prahy do menzy..tam zelenina znamená obrovský list salátu a nastrouhaná mrkev rozplesknutá na jakékoliv jídlo (omáčku, knedlíky, lívance..)
Fakt? To my jsme v ČVUT menze měli vždycky (kromě toho listu zakrývajícího prázdnotu půlky talíře) osminku rajčátka.
:D:D:D Tak teď nevim, co je lepší..Ale jo vim, ČVUTáci měli a mají vždycky lepší jídla, ale ty menzy jsou daleko a nestíhám se tam dopravit :(
"Bob vypadal jako Jean Reno" :D výborné :D.
Prosila bych fotku Boba.;-)
to veverka: Bohužel nemám, ale snad se ještě uvidíme. Tak mu řeknu, ať zapózuje pro jednu českou fanynku...
Okomentovat