Tak trochu jiný zápisník...

Je to už víc než rok, co jsem přesedlal z papírového plánovacího systému na elektronický styl a ADKčko mě přestalo bavit nosit furt s sebou jen jako "blok". Chtěl jsem si pořídit něco trvanlivého, kam si můžu poznamenávat nápady (třeba na psaní článků na tento blog), črtat myšlenkové mapy, psát anglická slovíčka atp. a slyšel jsem samou chválu na zápisníky značky Moleskine, tak jsem si nedávno řekl, že si jeden koupím už jen pro tu zkušenost.

Za těch $6.50 + poštovné (tolik mě stála verze Plain Notebook Pocket, v Česku za 250 Kč) dostanete blok v koženkovém obalu s gumičkou, šitým hřbetem, kapsou, kvalitním papírem zakulacenými rohy, stuhovou záložkou… Ale největší přidanou hodnotu vidím v tom, že vás do něj bude bavit psát a budete motivovaní se k zápiskám, nápadům, črtám… vracet.

Je to asi nejen o kvalitě, ale i o nějakém kouzlu navíc. Jako když má někdo pocit, že si nekoupí jiný batoh než Boll nebo Gemma, nůž Victorinox, termoprádlo Moira, zubní kartáček Curaprox… Napadá vás ještě nějaký příklad?

Hand Sanitizer

…tu potkáte při vstupu do jídelny, u počítačů v kancelářích či běžně jen tak na psacím stole.

Hand Sanitizer by se dalo přeložit asi jako desinfekce rukou a prodává se nejčastěji ve flaštičkách podobně jako tekuté mýdlo. Konzistencí je to gel nebo pěna. Nanesete, rozetřete a je to. Stejné dezinfekční účinky jako mýdlo, ale nepotřebujete vodu. Zabíjí 99,99% mikrobů.

Vzali jsme si ho do Mexika a párkrát se hodil, nedávno jsem si ho koupil i do pokoje na stůl. Po tom, co jsem se přestěhoval, se vzdálenost k mýdlu a vodě zvětšila o pár kroků a prevenci proti virózám nesmím nechat prohrát.

Tak to jen taková drobnost, která za pár let bude asi běžná i u nás.

All you can sníst (4.)

Už tři příspěvky o jídelnové stravě a ještě žádná zmínka o hamburgrech? Napravme to. Každý oběd a večeři v Uperclass (máme tu dvě jídelny - Uperclass a West) můžete zajít k pultu za Ericem. Eric vypadá tak, jak si možná představujete typického Američana.

Kromě "statických" hranolek se všechno dělá čerstvě na počkání. I když máte na výběr tak tři věci, co si můžete dát, Eric vždycky zopakuje vaši volbu a vůbec si komunikaci se studenty užívá. Oslovuje ve stylu How's it going, bro? (Jak to jde, kámo?), jednou mě přivítal What's up, big man? Nejčastěji objednávkou je dvojitý cheeseburger (double cheeseburger, double cheese), ale málokdo mu řekne něco jiného než double trouble [dáááábl trááábl]. Každý den je v nabídce něco speciálního (jiné maso, jiná houska atp.) - nemusíte vědět, jak se konkrétní druh řekne - stačí říct one [spééšl]. Jakmile vás Eric vyslechne, uslyšíte něco ve stylu double trouble come in up. Za chviličku to máte na talíři a když jste žena, uslyšíte gentlemanské cheeeeeseburger for the lady.

Občas si zajdu pro ten "blbý" hamburger jen pro to, abych mu udělal radost a on mě naoplátku rozesmál. Nejhorší je, když je u jiného pultu nějaké populární jídlo. To je mu trochu smutno, že k nimu skoro nikdo nejde.

Téměř každý pracovník je tu přátelský, ale Eric bere svou práci vážně a opravdu pracuje srdcem. Přál bych vám to zažít.

Pamětní Time a WSJ

Psal jsem o tom, jak nám kvůli ekonomickému předmětu chodí The Wall Street Journal. Neplatí nám to katedra, jak jsem si původně myslel, ale později v semestru má přijít účet k zaplacení $20, což je nějaká třetina dolaru na jedno číslo. Každopádně mně noviny dorazily jen prvních pět dnů a pak jen jednou minulý týden po Obamově inauguraci.

K předplatnému jsme obdrželi i online přístup, kde jsou celé noviny v elektronické podobě a který je platný po dobu předplatného. A tady začíná ta magie - systém hlásí, že mi předplatné skončilo 5. ledna. To je datum, kdy mi mělo začít a po kterém mi skutečně pár výtisků přišlo.

Napsal jsem jim maila, že mi noviny přestaly chodit a že mi to hlásí, že předplatné skončilo, ačkoli nám to profesor objednal na deset týdnů. Odpověděli, že se expiration date obnoví, až si předplatné prodloužím a zaplatím. Ze zvláštního důvodu mi běží stále online přístup (i když jsem "vypršel"), a tak tištěné noviny nepotřebuji. Doufám ale, že po mě aspoň nebudou chtít nic platit.

Také mi opět přišel další TIME magazine - číslo February 2, opět s Barackem, tentokráte po inauguraci. Amazon nabízí toto číslo za $16, inaugurační výtisk The Wall Street Journal (který mi nějakou náhodou přišel) za $29-166.

Happy Birthday, Wendy

V neděli měla Wendy (spolubydlící z patra) narozeniny, tak jsme udělali malou oslavu. Dobrá příležitost, aby se (skoro) celý dům sešel pohromadě.

Pohledný revolucionář, který jezdí na kole

• Sobotní večer jsem strávil s Horizons (to je ta křesťanská organizace hostitelských rodin) na Spring Semester Welcome Party. Podobnou večeři ve stejném duchu jsme zažili už v září - je určena především pro nově příchozí mezinárodní studenty. Z Unionu jsme tam byli jenom já a Lily se svým manželem, a tak byla příležitost poznat nové lidi z jiných škol.
• Opět bohatě mezinárodní - odhadem tak dvacítka států - od Guatemaly přes Singapur po Pobřeží slonoviny.
• Seděl jsem u stolu s pěti Korejčanky a dvěma Američany. Korejčanky zatím s angličtinou celkem bojovaly, takže byla spíše legrace než nějaké super dorozumění. Snažili se mě předat sdělení o nějakém známém [čeko men] a ani si nedokážete představit, jak jsem byl zvědavý, koho myslí. Skoro všechny si hrály se svými kapesními elektronickými překladači a za chvíli z nich vypadlo "revolution", tak jsem si chvíli říkal, jestli nemyslí Havla. Po chvíli se přidaly další indicie a už z toho byl pohledný revolucionář, který jezdí na kole, má něco společného s dramatem a nežije. Nejbohatší informace byla zmínka o prý populárním korejském tv drama Lovers in Prague / Praha Lovers. Tak nevím, asi mysleli hlavního hrdinu. I když komunikace s nimi stála hodně energie, pobavilo mě ale, jak bravurně si zvládly vyžádat email a telefonní číslo.
• Jako na všech akcí s Horizons zde měli největší zastoupení asiaté. To bylo poznat i ve chvíli, když sálem vládl hlučný šum a orgnizátor se snažil získat pozornost prosbou, abychom se posadili. Když opakovaně zanikla výzva v angličtině, poprosil čínsky mluvící ženu, aby to nahlas prohlásila v čínštině. Do pár vteřin všichni zticha seděli.
• Kromě jídla, seznamovacích her se zpívalo - nejen americké písně, ale i Číňané sborově předvedli, co se zpívá okolo jejich Nového roku a také Stas zahrál jednu ruskou.
• Těsně před ochodem za mnou přišel jeden pán a zeptal se: "Jaká je odpověď na otázku, kterou ti lidé kladou nejčastěji?" Chvíli jsem váhal, jestli myslí tu otázku, co já, a pak odpověděl: "Six six." Vzhledem k jeho spokojenosti jsem se asi trefil.

"Jak se jmenuje v USA listové těsto", zajímá návštěvníky

Trocha statistiky aneb co lidé zadávali do vyhledávačů, že je to přivedlo na tento blog (posledních 14 dní):

• největší strom na světě
• strava první trimestr
• itadakimasu použití
• socha svobody a ostrov ellis
• stravování v USA
• očkování do mexika
• tomtom mapa mexika
• kolik je hodin v USA
• union college
• dolar bankovky JAK VYPADAJÍ
• jak tisknout fotky na platno
• hledání na pláži
• automobilové poznávací značky mexica
• maturitní otazky z anglictiny svatky
• španělská vesnice

Nejvíc se mi ale líbí:

• neuvěřitelnosti
• stříhal dlouhé vlasy
• druhy detektorů kovu
• jak se jmenuje v USA listove testo
• fantastický výmysl

Continentální časokrádež

Kdysi jsem z Mexika psal, jak nám zrušili let a jak jsme místo toho jeli taxíkem do New Jersey a letěli přes Houston. Do Cancúnu jsme se dostali skoro o 6 hodin později, což vedlo k peripetiím s autopůjčovnami a ztrátě jednoho dnu dovolené…

Po návratu jsme si s Honzou řekli, že Continental Airlines budeme kontaktovat a požádáme je o nějakou refundaci. Když jsme ze Skypu volali na zákaznickou linku, přepojilo nás to někam, kde jsme byli vyzváni, ať počkáme. Po 40 minutách stále stejné hudby nás to přestalo bavit. Tak jsme poslali email. Odpověděli šesti odstavcemi plnými poděkováním, upřímnými omluvami, pochopením a sdělením, že pro bezpečnost svých cestujících musí často spozdit své lety. A také že nám poštou posílají tři Customer Care Kit. Co si pod takovou soupravou představíte? … Máte představu? Schválně jestli jste se trefili: Tvrdší papír o několika částech: 1) Karta, na kterou můžete napsat komentáře, zpětnou vazbu, a poslat ji zadarmo zpět. Je tu o ní zmínka, ale nevidím ji. 2) Sleva 10% na příští let. 3) V letadle buď 1 premium nápoj, nebo sluchátka zdarma (na to u jiných aerolinek nepotřebujete žádný poukaz), nebo slevu $15 při nákupu více než $75.

Přemýšlím, kde jsou ty hranice, co si bez finanční kompenzace mohou dovolit. Co třeba častěji prodat let Albany-NJ-Cancún a semtam tam hodit nějakou tu "závadu"? Nebo rovnou nabízet "přímý" let? Beru, že mohou nastat různé problémy, a jsem jenom rád, jak se dbá na bezpečnostní standardy, ale když mi je nabídnuta horší služba, než kterou jsem si zaplatil, chci přinejmenším část peněz zpět. V tomto jsou EU zákony mnohem dál - však si někdy přečtěte ty směrnice o kompenzacích při zrušení nebo spoždění letu a ujistěte se, jaká máte práva.

No nic, dneska jsem si koupil letenku do San Francisca. U konkurence.

Avenue Q

Ve středu jsem se poprvé dostal do Proctors, místního uznávaného divadla. Broadwayský muzikál Avenue Q mě mile překvapil - loutkoví maňásci ovládaní herci na jevišti, atraktivní témata, chytlavé písně, dynamika, interakce s publikem a skvělé technické zpracování budou jistě patřit mezi faktory, které muzikálu přinesly řadu významných ocenění a drží jej na 25. příčce v žebříčku nejhranějších představení na Broadway. Na internetu najdete řadu písní - poslechněte si např. It sucks to be me, Everyone's A Little Bit Racist, nebo I Wish I Could Go Back To College.

Foto: www.avenueq.com

All you can sníst (3.)

Samostatnou kapitolou by mohly být snídaně. Většinou si ráno vystačím s naspořenou houskou a na jídelnovou all-you-can-sníst snídani jdu jen párkrát do týdne. Snídaně jsou každý den stejné, ale pro nevybíravé je nabídka pestrá: omelety a další slané teplé záležitosti (klobása, brambor, míchaná vajíčka atp.); housky a chleby (možno zapéct) + sýr, arašídové máslo, marmeláda, med, máslo, jogurt, ovoce (melouny, grep, hroznové víno…), ovesná kaše (+ cukr, rozinky), cca 8 druhů cereálií. K pití stejná nabídka jako jindy - tedy od koly po energetický nápoj, kafe, čokoláda, čaj, mléko, džus…

Moji snídaňovou královnou je čerstvě dělaná vafle. Jsou na ně speciální waflovače, kam si sami nalejete těsto, zavřete ho a tři minuty čekáte. Výsledkem je výborná wafle - nově s nápisem a logem školy. A když si na ní dáte jahody...

I was like...uhh... you know

Jaké je v češtině nejpoužívanější parazitní slovo? Nemyslím hmm, no že (a vidličky), ale pořádné slovo. Nevím, ale kandidátem - i mezi schopnými řečníky - by mohlo být jakoby (i ", jako by"). Pamatuji si, že když jsem se na to v srpnu na jednom kurzu víc soustředil, nejenom že mě to u ostatních začlo víc iritovat, ale začal jsem to sám říkat ještě častěji.

Vemte si, kdy Čech řekne jakoby, přidejte ještě jako a mraky dalších použití a seznamte se s americkým like.

Nám, pro které je angličtina druhým jazykem, like zlehčuje život - když nevíme přesný výraz, pomůže s opisem. I tak nás ale většina mladistvých předčí, pro některé je to zhruba každé čtvrté vyslovené slovo. Jedná se spíše o holky, protože like nabízí snadnou cestu k vyjádření minulých emocí. Jak to vypadá v praxi? Nabízím pár častých příkladů:

• I was like oh my god!
• I was like yeah!
• I was like … ahh.
• I was like uhh
• I was like whoops !
• I was like.. you know
• I was like what?!
• I was like wooow !
  

Podmět možno zaměnit za it. Záleží jestli mluvíte o sobě nebo o něčem. Velmi jednoduché na slovní zásobu (srovnejte, jak bohatě byste různé situace popsali v češtině), ale velmi užitečná součást jazykové výbavy - dokážete tím říct "hodně" a vypadat profesionálně.

Na závěr si dovolím citovat jedno nařízení pro Američany z (Emou doporučeného) článku Declaration of Revocation:

"Generally, you should raise your vocabulary to acceptable levels. Look up 'vocabulary.' Using the same thirty seven words interspersed with filler noises such as 'uhh', 'like', and 'you know' is an unacceptable and inefficient form of communication. "

Levně, rychle, spolehlivě, pohodlně

Nakupování (nejen) knih přes internet je tak pohodlné… Nikdy jsem si nekoupil tolik knížek za pár měsíců jako tady, napočítal jsem jich aspoň jedenáct.

Dneska mi dorazil mj. Lonely Planet průvodce pro Kalifornii.

O nakupování a bramborácích

V sobotu jsem si užil odpoledne a večer s hostitelskou rodinou. Nejprve jsem s Debbie jel nakupovat, protože jsem vážně potřeboval novou zimní bundu a boty. Nakupovalo se dobře a to i díky výprodejům zimního zboží. Ne že to všechno bylo extra levné, ale dala se pořídit velmi dobrá kvalita za dostupnou cenu.

Na večer jsem slíbil, že jim udělám bramboráky (i když jsem je předtím nikdy nedělal sám). Suroviny byly připravené - vč. třeba koupeného česneku poamericku přednakrájeného ve skleničce. Debbie měla radost, že koupila přesně takovou majoránku (marjoram), jakou jsem potřeboval. První bramborák se nepovedl (jak tomu někdy bývá), ale pak začly vypadat jako doma a chytaly tu správnou barvu (mami, díky za recept!)… Příjemnou zpětnou vazbou pro mě bylo, když se ve čtyřech lidech snědlo všech jedenadvacet kousků. Vlastně jeden zbyl - to že si prý vyzkoušejí, jestli se opravdu dá jíst později i studený. Jako dezert jsem nabídl lázeňské oplatky. Al se chystá někdy do Prahy, tak prý budou na seznamu, co přivést zpět.

Po večeři jsem jim vyprávěl o Mexiku a ukazoval fotky. Na závěr chtěli ještě zopakovat, jak že se ty potato pancakes řeknou v češtině. Napsal jsem jim to, užitečnější než bramborák(y) bylo však bruambhoraack(ey).

5 otázek pro Anu

Paul zpovídá Anu. Odkud je? Proč si vybrala studium astronomie? Jak vnímá rozdíly mezi jiho- a severoamerickou kulturou? Mění pobyt ve Státech vnímání její rodné země? Jakými jazyky mluví kromě angličtiny?

O pilotu zachránci a krutých mrazech

Nevím, jaké pozornosti se v Česku dostalu pádu letadla v New Yorku, ale americká média mohutně oslavují sedmapadesátiletého pilota, který zachránil 155 cestujících nouzovým přistáním do Hudson Riveru vedle Manhattanu. I náš profesor ekonomie na hodině povídal, že až příště poletí, že ví, s jakým pánem.

Jinak tak nějak si začínám říkat, že informace v článku Počasí minulé i současné by stály za aktualizování. Dneska ráno říkala aktuální předpověď -18°C, feels like - 27°C (jak je teplota vnímána - díky větru atp.).

All you can sníst (2.)

Pokračujeme v jídelnovém seriálu. Tentokrát se zastavíme u dezertů. Těch je více či méně pestrá nabídka a v každé ze dvou jídelen se to trochu liší. V jedné se to točí především kolem malých donutů (to jsou takové ty prstencové koblihy, které znáte ze Simpsonů), marmeládových šátečků z listového těsta, muffinů a případně krémových dortů, které moc nemusím. V té druhé je téměř vždy k dispozici jeden druh cookies (čokolodávé, oříškové, lentilkové…), jinak dorty, brownies či něco, co mi připomíná český perník, a občas překvapí i novinkami.

Fakt, že dezerty bývají přeslazené, mi většinou nebrání, abych si jich vzal víc. Nejvíc fandím cookies - těch jsem si jednou v PriceChopperu koupil celou krabici, že se jich přejím. Nepovedlo se, furt mi chutnají.

Týdenní rozvrh

Modré studium, zelená práce.

Byl jednou jeden internet

V dnešní hodině MBA kurzu, který je převážně o informačních systémech, se látka točila především kolem internetu. K odlehčení pak profesor pustil následující video - názornost mi připomněla Byl jednou jeden život. Škoda, že se u nás běžně nepouští při výuce síťových technologií.



Mělo by být snad ke stažení i v dalších jazycích - např. v češtině.

House meeting u banánů s čokoládou

Dnes jsme měli poprvé house meeting, tedy setkání všech z domu. Je nás sedm - Maria a Lily z Ruska, Wendy a Mia z USA, Sarah z Německa a já s Petrem. Dávali jsme dohromady, jaké akce budeme pořádat, a domlouvali se na provozních záležitostech typu kdo co bude uklízet.

A hlavně - Maria přišla s nápadem jednoduchého - leč vynikajícího - dezertu, tak jsme si každý přinesli pár banánů z večeře. Následovně to vypadá, než se to dá do trouby. Pak šlupka zčerná, čokoláda se rozteče...

V Americe se nechodí

Dneska jsem poprvé zažil, jaké je běžet v Americe na autobus.

Protože jsem díky až úternímu příletu zmeškal první hodiny všech předmětů, zašel jsem za profesory, abych to dohnal. Profesor MBA kurzu mi řekl, že se na hodině rozdělili do týmů, v kterých se bude odvádět většina školní práce, a dal mi kontakt na šéfa mého týmu. Kurz je na graduate college, kde už většina studentů pracuje všude možně a 3x týdně si dojede navečer do školy. Když se mi s vedoucím týmu konečně v sobotu podařilo zkontaktovat a ptal jsem se ho, jestli se ode mě očekává nějaká příprava na příští hodinu, odpověděl, že si domluvili setkání na neděli ve 14 hod. v hospodě v Albany, 30 km pryč. Nevěděl, jestli tam někdo míří ze stejného směru jako já, že by mě vyzvedl, tak jsem se rozhodl tam dopravit autobusem - ty místní jsou totiž na rozdíl od dálkových překvapivě velmi levné.

Google říkal, že to trvá k zastávce od kampusu 10 min., vyrážel jsem asi 8 min. před a 5 min. mi zbývalo v místě, odkud to Google počítal. Problém nebylo pohybovat se dvojnásobně rychleji než průměr. Problém bylo, jak Amerika není stavěná pro chodce, obzvláště v zimě. Když skončí chodník s cedulí "Přejděte na druhou stranu", přejdete na druhou stranu, ale na chodník se nedostanete kvůli nametenému sněhovému valu. U křižovatky se proderete sněhem k zmáčknutí tlačítka pro chodce a čekáte. A čekáte. A když světlý panáček (nemají zeleného) nepřichází a nepřichází, stejně jdete na červenou. A když neuklouznete a stále vám zbývají asi dvě minuty, uvidíte autobus, jak vám ujíždí.

Dořítil jsem se k zastávce s nadějí, že to byl třeba jiný bus, a zeptal jsem se paní, co si myslí. Ona řekla, ať chvilku vydržím, vzala telefon a někomu zavolala, aby se podíval na jízdní řád, a - potvrdila mi, že to byl on. Další sice jel za půl hodiny, ale to už by se nevyplatilo. Paní se pak ještě otočila, vrátila se, aby se mě zeptala, jestli je všechno v pořádku, jestli nepotřebuji peníze nebo si zavolat.

All you can sníst (1.)

Již jsem se mnohokrát zmiňoval o jídle, jakou důležitou roli hraje například na všemožných akcích a událostech. Ještě jsem ale nezabrouzdal do struktury zdejší denní jídelnové stravy. Strava je zde hodně o kvantitě, takže to rozdělíme do více příspěvků :-)

Nejprve trochu oklikou: Mnoho studentů hlásí, jak z jídla tady byly ze začátku nadšeni, což časem přešlo a stalo se pro některé i jediným negativem pobytu. Někomu to trvalo dva týdny, někomu měsíc, jinému první trimestr. Od září jsem čekal každou chvílí, kdy se mi tu jídlo znechutí a přejí, ale dříve než se tak stalo, přišly prázdniny, mexická strava, domácí kuchyně… a začínáme tu odznova. I když mi česká kuchyně chybí (zejména všechny možné knedlíkové variace), jí se mi tu dobře - zatím - třeba mě ještě překvapí.

Přeplněná schránka

Když jsem si šel ve středu zkontrolovat poštovní schránku, čekala na mě řada milých překvapení. Kromě výplatní pásky, pohledů (autorkám děkuji :-) byla schránka nacpána třemi výtisky novin. Jako studenti kurzu Financial Analysis jsme totiž dostali automaticky desetitýdenní předplatné populárního deníku The Wall Street Journal.

Jak časopis se ztratil a spolubydlící ztratit nechtěl

Po listopadovém zvolení Obamy prezidentem mi přišlo pamětní číslo magazínu TIME s Barackem na titulní stránce. (Předchozí majitel schránky měl předplacené nějaké časopisy, takže mi občas něco přijde.) V tu dobu jsem si napsal poznámku, že napíšu článek o tom, jak se stane Osobností roku 2008 podle časopisu Time. Nestihl jsem to do 17. prosince, kdy Person of the Year byla vyhlášena.

Pamatuji si, jak jsem časopis jednoho dne zahlédl pomuchlaný na zemi u svého spolubydlícího. Říkal jsem si, že vyčkám, jestli se mi ho bude ráčet on nebo některý z jeho kamarádů vrátit. Nestalo se tak, mezitím jsem se přestěhoval a svého spolubydlícího opustil a na číslo s novým prezidentem jsem si vzpomněl zase až teď, kdy mezitím možná i nabylo na hodnotě.

Napsal jsem svému ex-spolubydlícímu, jestli na pokoji časopis náhodou nenašel.

Odpověděl mě uzemnila: "Už tam nebydlím, přestěhoval jsem se do Language House A."
To je domeček dva metry vedle toho našeho.

Praha-Schenectady podruhé

Dlouhá cesta je někdy automaticky příjemná, někdy ne.

Putování začlo v letištním autobusu, který nás měl dopravit z gate k letadlu. Převezl nás doprostřed letiště, tam jsme se asi 20 minut dívali na letadlo a pak jsme byli zase převezeni zpět. Chvíli trvalo, než nám oficiálně a moudře prozradili, že let bude mít spoždění a že je nějaký problém na letadle. Když jsem zaslechl jednoho pracovníka, jak do vysílačky říká "a není palivo", ubezpečili mě, že to mají pod kontrolou. Očekávaný čas odletu se mnohokrát změnil (oddálil), a tak lidé kolem mě postupně zjišťovali, jak nestihnout své návazné lety. Mě supervizor ujistil, že svůj stihnu. Místo 7:30 jsme odlétali v 9:50, ideální čas pro check-in v Berlíně. V letadle nás bylo asi 14, pro cestování letadlem velmi ekologické.

Naštěstí Berlín Tegel je malé letiště a check-in, odbavení zavazadla, bezpečnostní prohlídka a nástup do letadla je pro daný let vždy na jednom místě. Do New Yorku se chystalo už víc než 14 lidí, fronta, na jejíž konec jsem se zařadil, dělala dojem, že se to do jednoho letadla fakt nemůže vejít.

I když jsme odlétali o 45 min. později, na newyorskou runway jsme se dostali včas. Vynahradilo si čtyřicetiminutové čekání, než se uvolnilo místo u nějakého gate. K optimismu nepřidalo, když jsme při přistávání a kroužení po letišti viděli velký dým z jedné letištních budov. Doteď jsem nikde nenašel žádné podrobnosti, co se stalo. Třeba to je normální.

Imigračním důstojníkem jsem prošel rychle, ale dlouho se čekalo na zavazadla. Když už cestující skoro umírali netrpělivostí, vyplivlo jich to asi deset a pak na pár minut zase nic. V podobném intervalu to chodilo i nadále, takže jsem mohl být rád, že na to své jsem čekal asi jen hodinu.

Dobrodružství rozhodně nekončilo, měl jsem před sebou ještě dopravu přes celý New York, abych stihl vlak, na který jsem měl koupený lístek. O levnější alternativě-metru jsem si mohl nechat zdát, byl jsem rád, že jsem na poslední chvíli stihl městský vlak, který nikde nestaví, takže je 2x rychlejší. Klid nastal až po tom, co jsem na Penn Station, nejrušnějším nádraží v Severní Americe, přijal výzvu pěti minut na přestup.

AirFrance

Mimochodem, první setkání s AirFrance bylo docela milé. Na check-in na letišti v New Yorku si mě přivolala ta nejsympatičtější odbavovatelka. Když jsem se tázal, zda můžu mít na palubu letadla s sebou malý lék ve spreji, říkala, že určitě a pak se ptala, jestli jsem ho koupil v Americe - že to tu nemůže sehnat, že to zná z Francie. Abych ji vyzkoušel, jestli neblafuje, nechal jsem ji popsat, na co ten lék je a jestli si vzpomene, jak se jmenuje. Pak se mě ptala, kolik mi je. Když jsem odpověděl 21, zvedla telefon a volala kolegyni o kousek vedle a povídá: "Mám tu velmi vysokého muže…". Moc jsem nechápal, ale vše pak vysvětlila - změnila mi místo v letadle, kde budu mít dostatek prostoru na nohy - k únikovému východu, kam je podmínkou věk kvůli zodpovědnosti a znalost angličtiny, abych mohl ostatním pomáhat v případě nouze.

Samotný let byl ve srovnání s ČSA o něco luxusnější - např. každé sedadlo je vybaveno osobní obrazovkou s relativně velkým množstvím zábavy - filmy, seriály, hudba i hry… Že letíte s francouzskými aerolinkami bylo cítit na více vlnách: 1) Baget a minilahví francouzského vína, kolik si zamanete. 2) Bylo těžké zachytit, kdy letušky s instrukcemi přeply do angličtiny.

Štaflík v ČR

Blog mohl být na pár dnů přejmenován... Měl jsem sice v plánu jet na Floridu, ale když jsem nesehnal nikoho k sobě a zjistil jsem, že ceny letenek do Prahy na poslední chvíli jsou přijatelné, pokud se rozhodnu letět po Vánocích a vrátit až po začátku trimestru, vyrazil jsem domů.

Kromě nejbližší rodiny to v ČR nikdo nevěděl, a tak jsem si užíval spoustu báječných setkání-překvapení.

Reakce byly zajímavé po telefonu:

"Zdravím Tě z Čech."
"Odkud?"
"Z Čech."
"Děláš si srandu?"

Po chatu:

"hehe, co je to za vtip?"

Ale nejvíc samozřejmě osobně:

1. "Wow. Co tu děláš?"
2. "Ježiš. Počkej. Já to nechápu. "
3. "Proč jsi nic nenapsal?"
4. "Vždyť ty tu nejsi, ty jsi v Americe."
5. "A je to vůbec on?"
6. dlouhý pohled, ticho ……………………………….. "Hi."
7. "uáááááááá"

Děkuji všem, s kterými jsem se stihl vidět. Omlouvám se těm, kterým to způsobilo nepřiměřený adrenalin. A zítra, 6.1. v 7:30, vám všem zamávám z letadla.