Nejslavnější balet? Možná právě Labutí jezero. Po lednovém muzikálu přišla druhá příležitost zavítat do divadla Proctors. Charles (profesor ruštiny) koupil několik lístků na představení Ruského národního baletu. Během prvního aktu jsem trochu poklimbával, Čajkovského hudba byla mírně uspávající. Když se to ale přehouplo do druhého aktu, perfektně mě probudila nejen osoba kašlající hlasitě na celý sál, ale hlavně taneční kousky osmnáctky labutí. Když se k tomu přidalo nadpozemské umění kašpárka, v kombinaci s hudbou to nabralo ty správné grády. Jak možná víte, existuje mnoho verzí, jak Labutí jezero končí. My jsme měli samozřejmě ten romantický happy-end.
Po skončení představení ještě byla dobrovolná beseda s choreografem. Rusky mluvícímu vtipálkovi se párkrát podařilo dostat překladatele do úzkých. Dozvěděli jsme se, kolik měsíců vše nacvičují a že toto je už 106. (nebo 160.?) americké město, kde s tímto účinkují, takže prý zná USA mnohem lépe než většina lidí v hledišti. Poděkoval všem, kteří vzali na hru své děti, prý je to nejlepší způsob, jak předávat kulturní bohatsví dalším generacím. Poslední dotaz byl z úst malé holčičky. Ptala se, jestli by taky mohla být balerína. Choreograf odpověděl , že jasně, rozloučil se s publikem a za doprovodu tatínka ji vzal do zákulisí za baletkami.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat