Hned po ránu jsme se ještě vrátili na proslulou vyhlídku Zabriskie Point. Tentokrát měli nejen fotografové lepší podmínky pro kochání se neuvěřitelnou přehlídkou různých záhybů skal a jejich stínů.
Minihike v Golden Canyonu končil pohledem Red Cathedral a slovy:
Afro: "To vypadá jak cesta, z který se nikdo nevrátil."
Veve: "Je zajímavý, že stopy vedou jenom jedním směrem."
Štaflík: "No jo no, Údolí smrti."
Afro: "Nestraš."
Afro: "Kde je Čerw?!"
Údolí smrti toho nabízí opravdu hodně, my jsme stihli ještě:
- Harmony Borax Works - pozůstatky důlní společnosti, která ale neprosperovala dlouho, muly i dělníci brzy padli vyčerpáním
- Salt Creek Pupfish - jezírka s rybičkami, které se do oblasti dostaly už v době ledové a na rozdíl od ostatních živočichů přežily oteplování až dodneška
- Mesquite Flat Sand Dunes - Podle průvodce byla vzdálena od silnice 2 míle a podle Lucky (chybného překladu) byla 2 míle vysoká. Nakonec to bylo jen 30 metrů :-D, což je ale stejně dost. Většina z nás došla za první dunu, kde si udělala pár fotek a tím skončila, jenom Štaflík s Čerwem se odhodlali pokračovat. Po překonání dvou vrcholů byla nejvyšší duna už na dohled. Po přeběhnutí další písečné hrany jsme zjistili, že k cíli jich je dalších X, tak jsme naší cestu vzdali, udělali pár blbnoucích fotek a vrátili se. Sbíhání písečných kopců se osvědčila jako velmi dobrá a zábavná metoda pohybu v poušti.
- Mosaic Canyon se nakonec ukázal jako nejhezčí z navštívených kaňonů v údolí. První část bylo úzké koryto a na konci se otevřel nádherný výhled na červenožlutou stěnu - prostě nádhera.
Výškové a teplotní rozdíly znovu překonány, ubytováváme se v nádherném kempu u v Lone Pine u Diaz Lake. Jsme tam skoro sami, vítr nefouká, nabízí se nám pohled na Sierra Nevadu, vaříme další společnou večeři, spíme po pár dnech zase na trávě. Pohoda.
Žádné komentáře:
Okomentovat