V minulém příspěvku se autor ptal, zda jsou nějaké dotazy k cestě po západu. Já bych jeden měl: Jak se naše devítičlenná skupina dala dohromady?
To bylo tak. Ještě než jsem vůbec na konci léta odletěl, sestra a dvě kamarádky projevily zájem se během mého pobytu v USA také podívat za Velkou louži. Během podzimu jsme začali naťukávat termín a jako nejvhodnější se jevil můj (prodloužený) spring break. Bohužel ze čtveřice odpadla Jana, kterou by v tu dobu z pařížské školy nepustili. Když se začlo rýsovat, kam že bychom to mohli jet, došli jsme k závěru, že jeden řidič je fakt málo a rozhodli jsme se najít aspoň jednoho dalšího. A rovnou ideálně věkem nad 25, jinak budeme autopůjčovně platit šílený příplatek.
S Veverkou jsme vybrali a oslovili asi patnáctku skautských známých, Afro také rozhodila své sítě. A začly přicházet odpovědi. Musím říct, že mě mile překvapilo, jaký ohlas to vzbudilo a kolik lidí by se přidalo, kdyby jim v cestě nestály překážky jako finance či nedostatek dovolené. Občas se někdo zatvářil hodně pozitivně, ale pak z toho sešlo. Přesvědčivý krok (koupi letenky) udělal až Čerw (kamarád Afro) a Zdeněk (spolužák z Unionu). A řidičů jsme v tu dobu měli dost. Věkové záležitosti autopůjčoven nás přestaly zajímat, když svou účast potvrdil i Vítek. Kamarád pracující v Adventuře nám totiž přislíbil zajištění auta, poupravil itinerář a aby toho nebylo málo, přidal k sobě ještě Lucku a taťku Petra. Jako poslední si letenku koupila Julie (spolužačka z Unionu) a na road trip snů jsme se tak mohli připravovat v devíti...
Žádné komentáře:
Okomentovat