V Death Valley bylo fakt vedro. Když jsme v Grand Canyonu mrzli a přáli jsme si teplo, ještě jsme netušili, co nás čeká.V nejnižším bodě na západní polokouli (86 m pod mořem) v Badwater - haha, jak výstižný název - byla jen samá sůl, skoro vyschlé superslané jezírko a odhadem tak 35°C. A to jsme tam byli teprv koncem března, jak to tam asi musí vypadat uprostřed léta.
Dalšími zastávkami v Údolí smrti byl Natural Bridge (vč. suchého vodopádu) a Devil's Golf Course. Pláň hrudek krystalizované soli je to, kam chodí ďábel hrát golf.
Death Valley je pestré, není to jen o písku a soli. Ale třeba i o pestrobarevných minerálech a sopečném popelu, jak jsme se přesvědčili v Artist's Drive.
Jak se blížil večer, sluníčko bylo postupně zakrýváno zvířeným pískem a vítr dával dopředu vědět, že se v noci na nás ještě vyřádí.
Afro: "Tamhle asi někomu uletěla bunda nebo něc o tajkového. Bylo to velký a černý. "
Veve: "Tam lítal velkej černej havran."
---
Veve: "Nevím, jestli budu spát venku. Při mém štěstí mi do spacáku vleze pavouk nebo škorpion."
Čerw: "Prošel jsem 15 keřů a ani v jednom nic nebylo."
Po návratu do kempu ne všechny stany byly na svých místech a my začali vymýšlet všemožná opatření, jak čelit poryvům větru - kameny do stanů, zátarasy ze stolu, auto jako barikáda… Nicméně i šílený vítr nám nebyl překážkou v tom, abychom si konečně uvařili společnou večeři z ingrediencí nakoupených v prvním týdnu.
K tomu, jak míchat těstoviny, se postupně přišli vyjádřit skoro všichni. Vítek dokonce ohromoval experimentální metodou zjištování, jestli už jsou hotové. Dodneška netušíme, jak to z těch letících kolínek vyčetl.
Žádné komentáře:
Okomentovat