úterý 31. března 2009

UT, NV: Den jedenáctý - Zion, Las Vegas

Za krásami dalšího utažského národního parku jsme si přivstali. V Zionu jsme se rozdělili na dvě skupinky. Jedna vyrazila na procházku za vodopády (Emerald) a druhá tam, kde přistávají andělé (Angels Landing):

 

Podle Vítkovy hlášky "Bude to v pohodě" jsme se připravili na nejhorší. Ale stejně nás cesta na vrchol překvapila. Téměř polovina trasy vedla v serpentýnách v kolmé stěně, druhá půlka ve stinném a větrném   sedle. Když jsme se přiblížili k vrcholu, na obzoru jsme uviděli velký statný strom a zajásali jsme, že jsme u konce. To, co jsme spatřili na domnělém konci, nám vyrazilo dech. Před námi se tyčila stezka k opravdovému cíli naší cesty, která byla místy jen dva metry široká (Štaflík: "To je málo?" Čerw: "No když máš pod sebou osm set metrů kolmou stěnu na obě strany, tak docela jo."). V tomto adrenalinovém prostředí jsme se po řetězech dostali až na místo přistání andělů.

 

Společný piknik končil rozloučením s Davidem a Dášou a po výměně všech možných kontaktů jsme se vydali do města neomezených možností. Las Vegas.

 

Nadšení z toho, že jsme vůbec nezabloudili, vyprchalo ve chvíli, když jsme zjistili, že úžasný motel Travelodge na hlavním boulevardu, u kterého jsme zaparkovali, není ten, který jsme si rezervovali. Žádosti o změnu rezervace nebyly vyslyšeny a ubytování na dvou místech zároveň se nám také platit nechtělo. Tak jsme odjeli za tím "pravým" - naštěstí překvapivě jen o pár ulic dál.

 

Po ubytování jsme se vydali "za Číňanem", o kterém Vítek mluví už od začátky cesty. U Číňana je restaurace all you can eat na hlavním boulevardu, kde jak Čerwovi bylo přeloženo, si může nandat, kolik sní. Po hodinovém zápase s předkrmy, hlavními jídly, přílohami a dezerty jsme konečně vkročili mezi davy a kasína.

 

Las Vegas je specifické tím, že vás strašně rychle nakazí svou atmosférou. O to těžší musí být pak ranní vystřízlivění. Hlavní ulice, příznačně nazývaná Strip, je jeden velký bar. Minimálně v tom, pokud vylezete ze zakouřeného kasína, na ulici nepoznáte, žádný rozdíl, tedy krom toho, že tam nestojí moc automatů. Po ulicích se trousí různé existence. Ženy se dělí do tří skupin - rozdělení podle Čerwa: 1) Špekaté ženské v hrozných šatech 2) Celkem normální, ale šíleně oblečené 3) Normální ženské (prázdná skupina). Muži by se asi také dělili, ale v zásadě se liší maximálně výběrem kasína nebo velikostí břicha. Cíle má většina stejné.  Krom těchto dvou hlavních skupin se po ulici prohánějí různá individua. Jednu takovou specifickou skupinku jsme nazvali práskači, což jsou Mexičani, kteří nabízejí obrázky nahatých paní s telefonním číslem a veselým úsměvem. Protože jich jsou ale na ulici desítky, snaží se upoutat pozornost tím, že s balíčkem těch paní práskají o druhou dlaň v domnění, že to snad někoho přiláká.  Málokdo ale paní sbírá jako hokejisty, a tak patrně z nouze kartičky strkají opravdu všem - i proti jejich vůli. Pak to vypadá tak, že nechtěný balíček hodíte na zem a když to udělá každý, tak se na každém metru čtverečným valí asi tisíc paní a jediný efekt to má ten, že pokud vám trochu kloužou boty, tak tady zaručeně hodíte smyka.

 

Jinak je ale město celkem kosmopolitní. Za jeden večer jsme stihli projít New York, Paříž, Řím a Benátky, což se vám nikde jinde nepoštěstí. Nebylo by to ono si tady nevsadit nebo nezkusit své štěstí na jednom z mnoha automatů, proto jsme také vyrazili do světa, kde se peníze točí rychleji než zeměkoule. Asi jsme  ale jenom malé ryby, protože poté, co jsme za svůj dolar vůbec nic nevyhráli, už nás to gamblování moc nebavilo. To ale nemůžeme říct o Čerwovi, ten to rozjel ve velkém stylu. Na ruletě.

 

Po půlhodinovém pozorování hracího stolu se Čerw se Štaflíkem odvážili a přisedli si. Po zkontrolování IDček a vyměnění peněz za žetony bylo vsazeno $10 na červenou. Shodou okolností a tisíce náhod padla toužená barva a hned jsme měli dvojnásobek žetonů. Dalších deset dolarů bylo rozděleno na číslo, řádku a čtveřici a naše oči postrkovaly kuličku k tomu pravému číslu. Druhá sázka a zase štěstí. Uhádli jsme řádku, sebrali žetony v hodnotě $70 a šli je vyměnit za cash.  Tím skončil jeden velký hazard pro čecháčka v Las Vegas.


(Autoři: Afro, Čerw, Štaflík)

5 komentářů:

Pavel Trojánek, Tee-pee řekl(a)...

heeej, víte, jakou měli kluci radost, když jsem jim ty paní na kartičkách přivezl na campus? :D... taky dalo pěknou práci ty paní rozstřídit do kategorií a odstranit ty, co byly dvakrát... zábava na dlouhé cesty autem... :D

Kyslík řekl(a)...

Angels Landing - snad nejlepší místo mezi NP v US (pokud se to dá porovnávat tedy). Nedošla Vám cestou nahoru voda? Nám skorem hned a pak jsme sušili zbytek cesty hubu. Ale těch 800m dolů, to je to možná i víc, ne?

Ondřej Kubera řekl(a)...

to tee-pee: Tý jo, tak vy jste to fakt prožívali snad víc než ty hokejisty.. No já jsem využil jen jednu, když jsem si chtěl podložit kameru.

Ondřej Kubera řekl(a)...

to Kyslík - Byli tam jen někteří (holt, pestrá nabídka a čas omezený...), myslím, že s vodou větší problém neměli (byl jsi tam v létě za většího vedra?), ale nemůžu mluvit za ně :-)

Kyslík řekl(a)...

Byl jsem tam začátkem září. Pravda, jaro asi ještě není tak pekelné.