AZ: Den devátý - Glen Dam, Antelope Canyon, Horseshoe Bend

Ranní probuzení bylo pro většinu překvapením, neboť večer nebylo vidět, že jsme ubytováni skoro až u přehrady. Ikdyž nás ráno probudily krátké přeháňky a během snídaně foukal studený vítr, nabízel se nám krásný výhled na Lake Powell a hory za ním.

 

Po důkladné prohlídce detektory při vstupu do Visitor Centra jsme si užili pohled z výšky na Glen Dam, jednu z největších přehrad nejen na Coloradu. V centru nechyběly samozřejmě interaktivní panely s informacemi a dětský koutek, který si Štaflík musel vyzkoušet, jak jinak.

 

Největší místní atrakcí je ale Antelope Canyon, který je spravován indiánským kmenem Navajo. Pokud má člověk štěstí a dostane se do kaňonu v pravé poledne, naskytne se mu příležitost vidět úžasnou hru světel v červených skalních průrvách. S námi si sluníčko trochu zahrávalo a zalezlo za mraky a známější Upper Antelope Canyon byl zrovna nepřístupný. Proto jsme se po zaplacení vysokého vstupného zanořili pod zem z druhé strany, kde vstup hlídá jiná indiánská rodina. I tak se zde fotografové vyřádili.

 

Některé přírodní úkazy patří k méně profláklým, ale vůbec jim to neubírá na dokonalosti. Myslím, že nikdo nebude protestovat, když do takové kategorie zařadíme i Horseshoe Bend. Meandr Colorada ve tvaru podkovy se pro někoho stal nejestetičtější scenérií, kterou tu dosud viděl. Dojem kazila snad jen písečná smršť a fakt, že většině fotografům se nevešla do záběru.

 

Po esteticky přírodně povznášejícím zážitku jsme se vrátili zpátky na zem do mekky amerického konzumu, do Wal-martu. Tentokráte Afro nezaujala megabalení všech možných výrobků, ale na první pohled naprosto běžná věc - igelitová taška. U nás je zvykem, že je na tašce napsáno, ať se používá víckrát, abychom šetřili přírodu. Ale v Americe je na ní nápis: "Šetřte přírodu a po použití vraťte tašku zpět do obchodu."  A opravdu jste mohli vidět kontejner plný jednou použitých tašek… Ach ta ekologie.

Cestu do Bryce Canyonu jsme se rozhodli zkrátit napříč národním monumentem Grand Staircase - Escalante. Knižní průvodce sliboval vyprahlou planinu, úzké soutěsky a různobarevné pískovce. Jízda po prašné Cottonwood Canyon Road s vyjetými kolejemi a četnými výmoly sice připomínala pěkné divoké rallye, ale pohled na okolní skály a v závěru i na skalní oblouk nám všechno nepohodlí vynahradil.

 

Pár mil před naším cílem (2500 m. n. m)

Afro: "Ty jo, to bílý venku, to je sníh nebo písek?"

Ostatní: "Obáváme se, že sníh."

Afro: "No ty vole…"

Petr: "Tak to znělo fakt vážně."

A opravdu. Venku v Bryce Valley mrzlo jak v Rusku za Studené války. Všude okolo sníh a my mířili do kempu. Drzý provozovatel kempu nám ovšem znemožnil umrznutí tím, že bylo zavřeno. A tak jsme se dostali do pohádky. Spali jsme totiž v motelu, který byl fakt luxusní, měl vlastní bazén, vířívku, rychlý internet, pračky se sušičkou, všude bylo čisto, krásně, no prostě nádhera. Po večeři, ke které byl konečně chleba, který chutnal celkem česky, jsme spokojeně hověli v pokoji a na stany, co mrzly na zahrádce auta, jsme si ani nevzpomněli.