Konec výuky a rozprava o (in)dependent study

Dnes jsem řekl sbohem výuce na Unionu, třísemestrové vyučování jsem zakončil hodinou ruštiny, na které nám v závěru Charles opět zahrál píseň Если у вас нету тëти. Příští týden jsou zkoušky, v pondělí odpoledne mám z ruštiny, ve středu večer z marketingu.

 

Dnes jsem také odevzdal všechny papery na svou independent study. A u té bych se dnes rád dlouze zastavil. Jako téma jsem si zvolil E-Business, aby mi to na FELu uznali za Elektronické obchodování a logistiku či prostě jako povinně volitelný předmět. Formu independent study jsem zvolil jednak proto, že se tady na škole daná problematika neučí jako samostatný předmět  a jednak, že mi to nebude brát tolik času. Snad všechny zkušenosti ostatních, co jsem si předtím vyslechl, nasvědčovaly, že independent study  jsou úplně v pohodě a student si tam většinou sám určí obsah, formu i objem práce.  Jak se později ukázalo, asi jsem byl výjimkou.

 

V průběhu spolupráce s mojí profesorkou jsem zjistil, že máme naprosto jiná očekávání. Já se chtěl naučit co nejvíc o e-businessu, ona vyžadovala velmi formální písemné práce a brala to jako jediný prostředek mého studia. Nikde ale není stanoveno, že to tak má s independent study být.

 

Snažil jsem se s tím něco dělat - např. jsem ji navrhl, zda si místo jednoho paperu nemůžu připravit ústní prezentaci. Jsem přesvědčen, že to by mi co do obsahu dalo víc. Nepřistoupila na to, což pro mě bylo zklamání, protože věřím, že většina jiných profesorů by vyšla mnohem víc vstříc.

 

A tak jsem se prokousával nudnými profesionálními články a snažil se plodit krátké "dokonalé" research papery. Není to jako sednout a napsat. Stojí to dlouhé hodiny pročítání, analyzování, těžkého přemýšlení, formulování… Kontrola probíhala tím způsobem, že jeden den jsem ji to poslal a druhý den jsme se sešli. Vždycky měla mraky připomínek. Ty jsem se kromě práce na dalším paperu snažil implementovat - a připomínková spoušť se opakovala. Nepamatuju si, že by mě pochválila. Snad jen jednou stylem "Sice jste tady konečně udělal ABC, ale chybí XYZ...". Také mi vadilo, že při druhé revizi nacházela i chyby v částech, které jsem neměnil a při prvním prozkoumání podle ní byly v pořádku. O nějakém odškrtávání požadavků se mi mohlo zdát - tohle byl nekonečný boj za ideálním researchem.

 

Asi ji nemohu vytýkat požadavky, jaké na mě měla. Myslím, že měla pravdu a že ví perfektně, jak má vypadat skvělý research paper. Já jsem si ale studium o e-business představoval jinak. Nemám nejmenší tušení, co z toho dostanu, ale snad už je to za mnou a že s koncem trimestru končí i nekonečné opravování.

Nelituji. Poučil jsem se, získal další lekci do života. Co bolí, to sílí.