pondělí 29. června 2009

JFK -> Union College? Skoro jako New York -> Praha

New York - Philadelphia - Washington, D.C. - New York - Boston - New York


Eastern trip skončil a člověk by skoro nevěřil, že z letiště JFK na kampus Union College to nemusí trvat o moc kratší dobu než letadlem do Prahy. No, dobře - z JFK jsem nejel vlakem (LIRR), ale metrem, na Penn Station jsem na autobus čekal asi dvě hodiny… a nízkonákladovým autobusem skončil v Albany. Až na cestě tam jsem zjistil, že autobus z vlakového nádraží do centra Albany v neděli nejezdí. Není to daleko, ale je to přes řeku a most je součástí šílené spleti silnic, kterou ani nevím, zda se dá projít pěšky.


Zkusil jsem se slušně nepřímo zeptat jednoho páru, který zrovna odjížděl, zda by mě nemohli vzít kousek s sebou. Oni mi ještě slušněji dali najevo, že od toho jsou taxíky. To mi potvrdilo, že stopování a tak podobně se tu moc nenosí. Mezitím jsem se na nádraží potkal s dalšími lidmi z autobusu a jedna ženská iniciativně zavolala taxi, protože tam kupodivu žádné nestálo. Čekali jsme vážně dlouho. Mezitím přijely taxíky Capitaland, ale my jsme čekali na ty objednané. Když nekonečně dlouho nic nepřijíždělo, nastoupili jsme do těch městských. Už to vypadalo, že jedeme, když v tom tam přišel šéf a pohádal se s řidičem. Prý ho nezajímají "bus people", že mu za chvíli vlak přiveze pár set lidí. Takže jsme si zase vystoupili.


Mezitím jsem tam potkal jednoho Inda jménem Rahul, který měl také namířeno do Schenectady, takže jsme byli dva, co měli namířeno na autobus Albany-Schenectady. Slečna po telefonu objednala taxi od jiné společnosti. To opravdu za chvíli přijelo, tak jsme naskákali a jeli. Zeptal jsem se řidiče, zda na zastávce, odkud nám jede bus, může být do sedmi minut. Prý jo a cestou mě přesvědčoval, že nás může vzít až do Schenectady. Říkal něco o slevě, srovnával s konkurencí… Působil dost nesympaticky a proč platit desítky dolarů za taxi, když nám jede autobus za dolar a půl. Na autobusové nádraží to stihl, ale s cenou to dost přehnal - byl to jen kousíček. Prostě si ji vycucal z prstu a těžil z toho, že spěcháme. My jsme se vážně báli, abychom fakt stihli ten autobus, ale doteď trochu lituju, že jsem si aspoň neřekl o účet a nechal ho páchat tyhle zlodějiny. No, vizitku mám ještě schovanou, tak třeba o jeho firmě napíšu pravdu do nějakého místního fóra.


Aspoň jsem si dobře popovídal s Rahulem, šli jsme spolu ze zastávky na kampus (bydlí nedaleko) a slíbil mi slevu v Taj Mahal - indické restauraci, kde pracuje. Dorazil jsem do nového bydlení, zapnul počítač a pomalu šel kontrolovat přílet letadla do Prahy...

Žádné komentáře: