Good luck with the scouts!

Na marketing jsme jako semestrální práci měli napsat report k nějaké společnosti (co kapitola v knížce, to jeden odstavec) a připravit si k tomu pětiminutovou prezentaci. Na začátku semestru dal profesor pár tipů na firmy - většinou s nimi byl nějak spjat a byly ze státu New York. Řekl ale, že můžeme přijít i s vlastními návrhy.

Tak jsem se ho zeptal, jestli ta organizace může být nezisková. Řekl, že jo. Zeptal jsem se, jestli může být neamerická. Odpověděl, že určitě. Tak jsem si vybral Junák.

Minulý týden se odevzdávalo a prezentovalo. Na celém projektu (no, ono to opravdu nebylo nic velkého) jsem (jako řada kolegů) začal pracovat večer před tím. O kvalitu reportu jsem se moc nebál - on není typ člověka, který by se v tom moc rýpal. Přemýšlel jsem tak spíš o té prezentaci. Asi těžko budu mít lepší vlastní mluvený projev než Američani, musím vyniknout jinak. Ale jak? Trochu jsem o tom přemýšlel a dopadlo to takhle:

1. Těžil jsem z toho, že své téma perfektně znám. Jiní "svou" společnost "studovali" pár hodin, já pár let. To mi dalo tu výhodu, že aniž bych se vytvořenou powerpointovou prezentaci nějak učil, byl jsem schopen o tom mluvit.
2. Představoval jsem si, jak ostatní cpou do prezentací odstavce nudného textu. Konkuroval jsem spoustou poutavých barevných obrázků.
3. Na začátku prezentace jsem rozzářil tváře tím, že jsem si nasadil oranžový skautský šátek.
4. Na konci jsem nechal kolovat nálepky, které naše středisko dává dětem na náborech. Hned jsem jim na rovinu řekl, že tomu nebudou rozumět, ale to jim nevadilo. Snad každý si jednu vzal. Trochu "problém" byl u jedné slečny, která nedávala chvíli pozor u následující prezentace, protože si listovala celým balíčkem, aby si za velkého úsměvu vybrala ten nejlepší obrázek dinosauřího komiksu.

Když jsem se dneska odcházel po odevzdání písemky, tak na mě profesor ještě zvolal "Good luck with the scouts!".