"Co mi dává psaní blogu?" by mohlo být tématem na několikastránkovou esej a byla by rozhodně jednodušší než patnáctistránková písemná práce na psychologii, na které v těchto dnech pracuji. Nebojte, budu stručnější:
- Poskytuje mi možnost informovat mé blízké okolí o mém pobytu. Na úkor méně osobní roviny (kterou naopak nabízí email, instant messengery atp.) informuje v kratším čase podrobněji více lidí, aniž by se zpráva musela opakovat.
- Obsah může zaujmout i návštěvníky, s kterými bych jinak nebyl v kontaktu, a může být inspirací a zdrojem informací pro ty, kteří budou v podobné situaci.
- Psaní blogu mi pomáhá prožívat věci podruhé. Přirozeně mě vede k rekapitulování a hodnocení. Zážitky, postřehy a dojmy se tak lépe ukotví.
- K psaní deníku bych neměl motivaci, a přesto mi psaním blogu vzniká podobná vzpomínka (ač ne tak důvěrná, jako deníky bývají).
- Většina článků je obrazem nějaké aktivity, a tak pohled na velkou část článků mi ukáže výsledky, což mě motivuje. Párkrát jsem váhal, zda do něčeho jít a vidina, jak o tom napíšu příspěvek, mě popohnala a také byla podpůrným motivačním prostředkem.
- Během dne mám více "oči otevřené a uši nastražené", dívám se na věci trochu z nadhledu, více o nich přemýšlím a tvořím si na ně názor.
- Částečná interaktivita v podobě komentářů poskytuje zpětnou vazbu a dělá z blogu nečistokrevné jednostranné médium.
Prostě je to efektivní.
1 komentář:
Souhlasím :)
Okomentovat