To je psycho

Asi jediným humanitním oborem (nepočítaje jazyky), kterým by mě bavilo se zabývat, by byla psychologie. Když jsem ale slyšel, jakým způsobem probíhá studium psychologie například na Filozofické fakultě UK nebo nahlédl do některé studijní literatury, brzy mě přešla chuť. I proto jsem uvítal příležitost se obklopit psychologií tady na Unionu. Kromě manažerského kurzu, který je o organizační psychologii, mám Psychologii paměti & myšlení (= kognitivní psychologie).

Máme skvělou profesorku - je akční, pozitivně laděná a umí látku perfektně předat. Když jsem se jí po první hodině ptal na rozdíly v různých vydáních knihy, abych nenalétl při internetové koupi, na konci druhé přednášky za mnou přišla a půjčila mi svou učebnici do doby, než mi přijde. Když chce přetáhnout konec hodiny o minutu, zeptá se na svolení, a písemky dostáváme ve dvou kopiích - abychom si tu druhou pak mohli hned projít a prodiskutovat.

Příliš se nerýpeme v pojmech - spíš se snažíme pochopit, jak to všechno funguje, a to často na vlastní kůži skrze různé experimenty. Není výjimkou, že hodiny jsou zpestřeny zajímavými krátkými videy podporující výklad - třeba seznámení s člověkem s prosopagnosií, poruchou rozpoznávání obličejů.

Na poslední hodiny jsme začli s tématem pozornosti. Pokud máte chuť, zkuste si pustit video, kde si bude několik mladých lidí přihrávat basketbalovým míčem. Vaším úkolem je během sledování spočítat všechny přihrávky. Máte jen jeden pokus, pak napište komentář, kolik jste napočítali. Tak vzhůru do počítání.