První týden jsme v informačním balíčku dostali mimo jiné brožuru uvádějící nás do amerického stylu života. Zaujala mě kapitolka o americkém pohledu na čas. Kdy se má odevzdat ten projekt? Kolik na to máme? Jdu pozdě? Kolik zbývá času? Kdy je deadline? Kolik je hodin? Podobné časté otázky nám mohou připadat stresující, ale obecně se mi vnímání času jako něčeho, co se dá ušetřit, strávit, moudře využít nebo čím lze plýtvat, hodně líbí. Jednoduše - čas je vzácný, vyskytuje se jen v omezeném množství.
- A opravdu - skoro nikde vás nenechají čekat a když už, tak s velkou omluvou a snaží se to nějak kompenzovat. U doktora mi dali na výběr, zda chci raději 20 minut počkat nebo se přeobjednat (bojím se srovnat s ČR).
- Je tu cítit pravidlo "work first, play later", nejdříve práce, pak zábava. Zatímco ve všední dny má knihovna otevřeno do 2 hodin do noci, málokdo se učí v sobotu.
- Když profesor/ka zadává při hodině nějaký úkol, tak naprosto vždycky bez vyzvání řekne, kolik je na to času.
- Na hodiny se chodí včas a většinou se začíná na minutu přesně.
Čas se ale šetří i tam, kde to na první pohled ani nejde: Při psaní desetinných čísel mezi nulou a jedničkou se vynechává nula (tzn. 0,02 píší jako .02). A chvíli mi trvalo, než jsem se naučil psát jejich jedničku - tu "naší" tu čtou jako sedm, jejich psací jednička je prostě I.
2 komentáře:
Nejdřív jsem si říkala, kde berou ten čas na tolik hodin u televize a už je mi to jasné. Je třeba neplýtvat časem, aby stihli všechny ty reklamy :-)
he, jak to všecko do sebe zapadá...
Zajímalo by mě, kolik jedniček by museli denně napsat, aby získali čas na denní dávku reklam :-)
Okomentovat