"If you need any help, just ask"

Nejednou jsem dostal otázku stylu "A co Američani - už tě štvou?" . Neštvou. Když mi přijde něco zvláštní (a není toho málo), nenadávám - spíš se směju a užívám si odlišností.

Nerad bych Američany házel do jednoho pytle, obzvlášť , když jsem s nimi v kontaktu jen pár dnů. Je ale jedna velmi pozitivní charakteristika, u které mě to lehce začíná svádět. Nazval bych ji "nepodmíněné nabídky pomoci". Co tím myslím?

1. Z Albany do Schenectady nás vezla Brooke, supervizorka z knihovny. Druhý den po příjezdu mi psala email - velmi mile poděkovala za lázeňské oplatky a poprosila nás, ať ji dáme vědět, kdybychom měli jakoukoli otázku či bychom něco potřebovali.
2. Když jsme se byli první den podívat do kampusového obchodu se vším možným, strávili jsme tam asi půl hodiny povídáním si s paní za pultem. Kromě všeobecné pomoci nás pobídla, ať si za ní přijdeme popovídat kdykoli se nám bude stýskat a že nám ráda s čímkoli pomůže.
3. S Jaridem, svým spolubydlícím, jsme toho ještě moc nenamluvili, protože se na pokoji skoro nevidíme. Ale už jsem od něj slyšel, že když budu potřebovat jakoukoli pomoc, mám se na něj obrátit.
4. Když Rose (jedna profesorka, na kterou jsem měl kontakt od Tee-peeho) během telefonického hovoru zjistila, že mě čeká i psychologický předmět, nabídla mi, že má doma spoustu knih o psychologii, které si můžu zapůjčit. A samozřejmě - ať zavolám, kdybych cokoli potřeboval.
5. Ve čtvrtek večer jsme se účastnili večeře s hostitelskými rodinami. Beth Smith, s kterou jsem seděl u stolu, nám na kus papíru napsala kontakt a dodala: Kdykoli budete cokoli potřebovat, ozvěte se, rádi vám pomůžeme.
6. Když jsme si šli zařizovat účet do Bank of America pár minut před zavírací dobou, byli jsme přivítáni pozváním na sušenky a džus. Proces zřízení končil tím, že nám paní nabídla jakoukoli pomoc, obzvlášť, pokud bychom sháněli nějaké vybavení pokoje. Když se Honza zmínil, že mu na pokoji chybí lednička, hned vytáčela číslo někoho, kdo ji na internetu nabízel za 20 dolarů.

Podobná snaha pomáhat je cítit v jídelně, na ulici nebo třeba v bazénu. Už teď mám pocit, že tento jejich postoj je něco, co mi za rok v Čechách bude chybět.