Návštěva dětského tábora

Před čtrnácti dny se mě Al zeptal, jestli se s ním nechci jet na večer podívat na tábor, kde Debbie každý z šesti týdenních turnusů vyváří okolo 80 dětem. Neváhal jsem. Po dvou hodinách jsem byl pln dojmů:

• Děti jsou rozděleny na skupiny (nejmladší kluci, nejmladší holky, starší kluci atp.). Každou skupinu má na starost jeden starší (cca 18 let) a jeden mladší (cca 14 let) counselor (=rádce). Skupina se jmenuje podle křestního jména staršího rádce.
  
• Každý den večer je táborák - zpívá se, předvádějí se scénky...
• Ubytovací zóna je rozdělena na dvě části - holky nesmějí na klučičí, kluci na holčičí.
• Klouboky (Vlajky...) jsou zjevně oblíbené dětmi po celém světě. Zde pod názvem Capture the Flag. Když byste slyšeli ten mohutný jásot, když se po večeři dozvěděli, že je to na programu.
• Bylo mi ukázáno, co děti vyrábějí při ručních pracích. Každý týden dělají nějaký praktický výtvor, který si pak mohou odnést domů. Tento týden už měli předpřipravené (nařezané) součástky na poličku a během týdne ji montovali. Jak řekl Al: "Dan nechce, aby si děti vyráběli věci, které jim zůstanou ležet na poličce. Chce, aby si udělali poličku."
• Debbie mě také provedla svým královstvím - kuchyní. Překvapilo mě, jaký systém v tom měli, všude pořádek, všechno označené... Ale jinak to asi nejde, když se vaří pro tolik dětí. Navíc Debbie má na vaření jen jednu pomocnici. Také hygienické požadavky jsou zde určitě přísnější - ještě jsem třeba neviděl na našich táborech nikoho kontrolovat teploměrem jídlo před podáváním. Tady je to norma.
• I pro strávníky tam měli táborová pravidla. Tak například lokty nesmí být na stole, během jídla by se nemělo chodit na záchod a všechno na stole se posílá ve směru hodinových ručiček. Každý večer se vyhlašuje kázeň při společných jídlech a vítězná družinka dostane putovního dřevěného psa.
• Při vší striktnosti, pravidlech atp. mě překvapilo, že nikomu nevadí, když děti moknou. Pláštěnky nikdo neřeší a i dětem to bylo očividně fuk.
• Po večeři se zpívá. Ty písničky o Bohu patrně neustále opakují, protože je děti perfektně umí. A milují je.
• U stolu jsem seděl i s Danem, který již třináctým rokem táboru šéfuje. U večeře ke mně vedl extrémně dlouhý monolog o Bohu a kritiku evoluce.
• Děti občas vyloví v řece malé raky a přijdou s nimi za Debbie, aby jim je uvařila. Haha, řekl jsem si - rošťáci. Netušil jsem, že jim je Debbie vždycky ohřeje a vážně je děti jedí.

Více: web tábora, pár mých fotek.