Mexiko: 5 tisíc kilometrů

Dnesko to bude o dopravě, převážně automobilové. Připoutejte se a usaďte se pohodlně - bude to na dlouhé povídání...

Při 5000 ujetých kilometrů se snad nejde obejít bez technického problému s autem. Nás potkala naštěstí "jen" komplikace s pneumatikou, zato se to táhlo po několik dnů. Jednou jsme na benzínce byli upozorněni motorkářem, že máme ufouknutou jednu pneumatiku. Na čerpací stanici neměli kompresor, tak jsme vyrazili do zapadákova za pánem, který nám ji dohustil. Jelikož se na pneumatice utvořila boule, rozhodli jsme se ji nechat vyměnit (za levnou použitou). Vyměněná pneumatika nám ale druhý den praskla uprostřed serpentýn. Neměli jsme výstražný trojúhelník, i když nám říkali, že v autě u rezervy zaručeně je, takže jsem musel mávat na projíždějící auta, zatímco kluci měnili. Na rezervu jsme museli jet stovky kilometrů a pak už jsme radši koupili drahou novou pneumatiku.

Symbolem silnic snad musí být topes (angl. speed bumps) - retardéry, zpomalovače rychlostí. Jsou potřeba, neboť Mexikánci by jinak rychlost neomezovali. Je jich nespočetně druhů - různých rozměrů, tvarů, materiálů. Existují i "negativní" bumpy - ďolík místo kopečku - a také malé předbumpy před těmi většími. Jsou všudypřítomné - v některých městech před každou křižovatkou, občas i na dálnicích, někdy jsou značeny někdy ne. Po pár dnech začnete bump vidět i tam, kde není.

"They don't care." Při řízení platí snad nejvíc a maximálně v Mexico City. Dopravní předpisy fungují spíše jako pouhá doporučení. Blinkry nedáváme, chodci nás nezajímají a neptáme se, když chceme do vedlejšího pruhu - prostě ti tam vjedeme, ty už se s tím nějak porveš. Naprostá bezohlednost. Že se troubí asi tak stokrát víc než u nás, nikoho nepřekvapí. V centru Mexica City stojí na každé křižovatce policista. Jsou vtipní, jen furt pískájí a zběsile mávají rukama. Honza řídil až do samotného centra a zasloužil by si za to razítko do řidičáku, protože kdo řídil tam, toho na silnici už nic (nikdo) nezaskočí.

Protože Harry měl GPS navigační systém (TomTom), rozhodli jsme se do něj pořídit mapu Mexika. Těžko říct, zda nám za těch 60 dolarů (cena mapy) nadělal víc škody nebo užitku. Podrobné zobrazení ulic bylo jen v Mexico City a Cancúnu (a tam nám pomohl) - jinak jen ty nejdůležitější silnice a … Kdyby jen nejdůležitěší silnice. Několikrát nás zavedl na cesty, kde bych si nepřál jet ani na kole. Jeli jsme kilometry lesní cestou rychlostí poklusu a nevěděli jsme, jestli každou chvílí neskončí. V jiném případě opravdu v nějakém zarostlém poli s kameny skončila. Pokračování by znamenalo velký risk uvíznutí, takže jsme se museli vracet zpět. Nešťastný TomTomův výběr cesty se mnohokrát opakoval - například, když ze svého plánu nejrychlejší cesty úplně vynechal dálnici, protože na ní měl nastaven rychlostní limit 60 km/h.

V Mexiku jsou všechny čerpací stanice PEMEX (Petróleos Mexicanos) a benzín stál v přepočtu jen okolo 11 Kč na litr. Co se ušetří na benzínu, to se utratí na dálnicích. Většinou jsou placené - platí se zhruba 1 peso (1,50 Kč) na kilometr. Na placení stovkových částek za jízdu po dálnicích jsme nebyli zvyklí… Každopádně se to vyplatí. Ne že by dálnice byly tak kvalitní, ale nikdo jiný po nich skoro nejezdí, takže se dá jet rychle. Alternativa zdarma - tj. jezdit skrz města plná retardérů a po zničených cestách může zabrat třeba i 8x více času.

Byli jsme dopředu varováni více zdroji, že na kraji Mexica City jsou zlí policisté, kteří zastavují auta s cizími státními poznávacími značkami (tj. z jiných mexických regionů), vymýšlejí pro ně přestupky a nechávají se uplatit. Nás to potkalo až při úniku z tohoto děsivého města, když se nám na jedné podivuhodné kruhové křižovatce objevila ruka v okénku a zapla blinkr. Vzal si Harryho řidičák a řekl, že jej dostane zpět zítra na policejní stanici, kde musíme za nepoužití blinkru zaplatit vymyšlených 2500 peso (skoro 4000 Kč). Nevíme, jestli se na tom místě blinkr měl dát nebo ne (že to tam řidiči absolutně neřeší je věc druhá). Pokud by i pokuta byla oprávněná, pak jistě ne její výše. Šlo by pokutu neplatit, nechat si pomoct velvyslanectvím či španělsky mluvící známou-právničkou a věřím, že bychom "vyhráli". Všechno by to ale stálo ztracený čas a jiné výdaje a hlavně návrat do šíleného Mexica City. Podařilo se nám policistu uplatit za 800 peso (1200 Kč). Dříve než nás nechal odjet, nám na kus papíru napsal supertajný kód X3, který máme ukázat případné další policii jako signál, že už jsme té mafii jednou zaplatili. Po chvíli nás zastavili další policisti a to už se asi základalo na oprávněné "námitce". Mexico City má každý den zákazáno (kvůli regulaci znečištění) provoz aut s danými posledními číslicemi poznávací značky a my jsme se zrovna trefili. Po dlouhém předstírání, že nerozumíme, sdělování, že jsme chudí studenti, že máme namířeno ven z města a že jsme zaplatili před chvílí pokutu 2000 a ukázání kódu od předchozí policie nás však naštěstí nezištně nechali jet.

Postřehy okolo půjčoven aut by vydaly snad na celou knihu. Bylo by v ní o tom, jak nám Alamo naúčtovalo platbu dvakrát - zaplatili jsme ji v hotovosti a pak nám ji strhli z kreditky, a jak jsme se to z nich snažili osobně natřikrát dostat. Nebo jak nám na jeden den dočasně zablokovali 600 dolarů na kartě jako garanci, aniž by nám to řekli, takže jsme nemohli zaplatit druhé auto. Nebo jak některé karty nefungovali, i když měli, a jak si někdo zablokoval účet, protože si nemohl vzpomenout na jméno své první holky, a jak jsme kvůli tomu všemu dohromady ztratili den. Nebo jak Hertz byl jediný ochotný smlouvat cenu a zároveň působil nejseriózněji. Nebo jak se v Alamu vyřizují problémy mezi pobočkami - když čekáte podezřele dlouho a zeptáte se : "Jak to vypadá?". Dozvíte se: "Čekám na odpověď." Píšou si totiž přes MSN Messenger.