čtvrtek 23. července 2009

Monster Trucks

Jestli jsem se někdy chytnul na televizní reklamu, pak to bylo nedávno, když jsme zhlédli shot o monster trucks. Hned jsme si řekli, že pokud bude cena přijatelná, tak jedeme. Tak se i stalo a vyrazili jsme na výlet za další americkou zábavou. Ještě než se dostanu dál, tak bych zmínil jeden postřeh o cílenosti reklamy. Petr měl puštěnou reklamu televizi na nějakém celostátním kanále, ale reklamy byly lokální. Na cestě se z autorádia ozývala reklama na konkrétní obchod Chevrolet. Právě jsme kolem něj projížděli.

A teď k těm monster trucks:

  • Sociologicky velmi zajímavé - chodí na to všichni - bohatí i chudí, i malé děti a překvapivě hodně žen.
  • Občas dost hlučné - rodiče dětem zacpávají uši.
  • Velká akce, na kterou přijíždějí mraky lidí. Po skončení jsme čekali asi hodinu, než jsme se dostali z parkoviště.
  • Celá show měla dvě části - jednak rychlostní závody a jednak free-style.
  • Aby si monster trucks odpočinuly a program se strochu natáhl, předváděla se i normální auta. Občas také pěkně skákala.
  • Když jsme se vraceli z přestávky, zahlédli jsme přes tribuny nějaké záblesky. To byly plameny šlehající z rychloauta.
  • Bylo to třetí - poslední - opakování této show, takže se vše o trochu méně šetřilo.
  • Nejlepší byl samozřejmě free-style. Dva vozy skončily na boku, jeden na střeše.
  • Pár fotek a hlavně video (od Petra Smejkala):

středa 22. července 2009

Dvě filmová doporučení

Poslední dobou jsme tu zhlédli spoustu filmů. Nebudu si tu hrát na filmovou databázi a každý nějak hodnotit, ale dva kousky se mezi nimi vyjímali a rád bych je tu vyzdvihl. Z nových filmů podle mě patří k těm nejlepším. Hotel Rwanda by byl hodně dobrý, i kdyby to nebyla realita. Jenže ona je. Gran Torino je skvělý počit Clinta Eastwooda, kde má podobně jako např. v Million Dollar Baby na svědomí režii, produkci, hudbu - i hlavní roli.

úterý 21. července 2009

Klid před bouří

Počasí tu v těchto dnech máme asi vcelku podobné tomu v ČR. Dost teplo a do toho občas nějaká bouřka. Nedávno dokonce zaplavila sklep jedné z budov na kampusu.

Když jsem jednou utíkal před slejvákem domů, stihl jsem ještě vyfotit Nott Memorial:

pondělí 20. července 2009

Saratoga Springs. A krávy velké jako kráva.

Kdysi, na jednom lednovém setkání s Horizons, jsem se potkal s Ryanem - asi třicetiletým chlapíkem. Pár minut jsme si tam povídali. Říkal, že občas o sobotách hrajou florbal, tak že by mě mohl někdy vyzvednout, kdybych si chtěl taky zahrát. Bohužel to dopadlo tak, že když hráli, tak já jsem nemohl, a když jsem mohl, tak nehráli. Nedávno jsme se spojili a říkal, že musíme něco podniknout, než odjedu. "Ty jsi tady už jen dva tři týdny, vyber si, co chceš. Nechám to na tobě," napsal mi.

Navrhl jsem, že bychom se mohli podívat do městečka Saratoga Springs. Slyšel jsem, že je docela pěkné a navíc nedaleko odtud probíhala tento týden nějaká pouťová akce. Nápad se mu líbil a hrozně se divil, že jsem za celý rok nebyl v Saratoze. Později jsem mu ten "posměch" drobně oplatil, když jsem zjistil, že za celý svůj dosavadní život nebyl v Bostonu.

A v sobotu odpoledne jsme vyrazili. Cestou autem jsme si perfektně pokecali, Ryan pracuje ve zdravotní pojišťovně, a tak mi například vysvětlil, co tu dělá zdravotnické služby tak nákladné. V Saratoga Springs jsme se podívali nejprve do pěkného parku (Congress Park). Na hlavní třídě (Broadway) byly k nepřehlédnutí koňské sochy - obarvené styly různých umělců. To mi vybalo vzpomínky na výstavu CowParade v Praze před pěti lety. Něco podobného.

Také jsme zajeli omrknout Skidmore College - školu počtem studentů podobného rozsahu jako Union College. Je zajímavé, jak je obklopena zelení - na americké poměry bych řekl "uprostřed lesa".

Pak jsme vyrazili do Ballston Spa na Saratoga County Fair. Akce trvala skoro celý týden a očividně o ní byl zájem - přijížděly davy lidí... Protože parkoviště se rychle zaplnila, místní lidé nabízeli za pět až deset dolarů své zahrady. Shodou náhod je Ryan také jeden z místních a tak jsme žádné parkovné neplatili . Saratoga County Fair je zčásti pouť, zčásti zemědělský veletrh/přehlídka. Takže jsme si například zastříleli ze vzduchovky, viděli spoustu zvířat (ty krávy byly fakt velké) a ochutnali jablka v polevě a pouťovou klasiku - fried dough (takový sladký langoš) - obojí bylo moc dobré.

Celé odpoledne jsem si fakt užil. I výlet s člověkem, kterého téměř neznáte, může být super.

FOTKY

neděle 19. července 2009

21 oborů, 120 studentů

Léto tady trávíme summer researchem a já tady o tom ještě téměř nic neřekl. Tak dneska uděláme první krok tím, že vás odkážu na zprávu na webu Unionu. Popisují v ní projekty čtyř studentů, aby poukázaly na pestrost oborů. A nebo se můžete mrknout na kompletní seznam všech studentů, co toto léto dělají summer research. Najdete nás tam?

sobota 18. července 2009

Salátové saláty

Dlouho jsem tu nenapsal nic o jídle a napadla mě jedna zmínka k salátům. Překvapilo mě, že v Americe dávají téměř do jakéhokoli zeleninového salátu salát jako základ. Nechápu proč - nevěřím tomu, že by pro ně byla zelenina drahá a snažili se to zeleným salátem nastavovat. A to jak doma, tak v jídelnách či na různých akcích. Třeba v jídelně párkrát připravili Greek Salad. Na vrchu sice bylo nějaké rajčátko, okurka, oliva a sýr balkánského typu, ale základ (dvě třetiny) byl salát. Kdyby to ti Řekové viděli...

pátek 17. července 2009

Návštěva dětského tábora

Před čtrnácti dny se mě Al zeptal, jestli se s ním nechci jet na večer podívat na tábor, kde Debbie každý z šesti týdenních turnusů vyváří okolo 80 dětem. Neváhal jsem. Po dvou hodinách jsem byl pln dojmů:
  • Děti jsou rozděleny na skupiny (nejmladší kluci, nejmladší holky, starší kluci atp.). Každou skupinu má na starost jeden starší (cca 18 let) a jeden mladší (cca 14 let) counselor (=rádce). Skupina se jmenuje podle křestního jména staršího rádce.
  • Každý den večer je táborák - zpívá se, předvádějí se scénky...
  • Ubytovací zóna je rozdělena na dvě části - holky nesmějí na klučičí, kluci na holčičí.
  • Klouboky (Vlajky...) jsou zjevně oblíbené dětmi po celém světě. Zde pod názvem Capture the Flag. Když byste slyšeli ten mohutný jásot, když se po večeři dozvěděli, že je to na programu.
  • Bylo mi ukázáno, co děti vyrábějí při ručních pracích. Každý týden dělají nějaký praktický výtvor, který si pak mohou odnést domů. Tento týden už měli předpřipravené (nařezané) součástky na poličku a během týdne ji montovali. Jak řekl Al: "Dan nechce, aby si děti vyráběli věci, které jim zůstanou ležet na poličce. Chce, aby si udělali poličku."
  • Debbie mě také provedla svým královstvím - kuchyní. Překvapilo mě, jaký systém v tom měli, všude pořádek, všechno označené... Ale jinak to asi nejde, když se vaří pro tolik dětí. Navíc Debbie má na vaření jen jednu pomocnici. Také hygienické požadavky jsou zde určitě přísnější - ještě jsem třeba neviděl na našich táborech nikoho kontrolovat teploměrem jídlo před podáváním. Tady je to norma.
  • I pro strávníky tam měli táborová pravidla. Tak například lokty nesmí být na stole, během jídla by se nemělo chodit na záchod a všechno na stole se posílá ve směru hodinových ručiček. Každý večer se vyhlašuje kázeň při společných jídlech a vítězná družinka dostane putovního dřevěného psa.
  • Při vší striktnosti, pravidlech atp. mě překvapilo, že nikomu nevadí, když děti moknou. Pláštěnky nikdo neřeší a i dětem to bylo očividně fuk.
  • Po večeři se zpívá. Ty písničky o Bohu patrně neustále opakují, protože je děti perfektně umí. A milují je.
  • U stolu jsem seděl i s Danem, který již třináctým rokem táboru šéfuje. U večeře ke mně vedl extrémně dlouhý monolog o Bohu a kritiku evoluce.
  • Děti občas vyloví v řece malé raky a přijdou s nimi za Debbie, aby jim je uvařila. Haha, řekl jsem si - rošťáci. Netušil jsem, že jim je Debbie vždycky ohřeje a vážně je děti jedí.
Více: web tábora, pár mých fotek.

čtvrtek 16. července 2009

Kanadské štěstí

Škoda, že to budou mít naši následníci dražší a složitější, pokud se také rozhodnout si udělat výlet do Kanady. Protože např. kanadská strana Niagárských vodopádů nebo Montreal stály zato vidět. Měli jsme štěstí, že jsme tu byli zrovna v té krátké bezvízové pauze.

středa 15. července 2009

SkyEurope, drž se!

Prakticky celý rok jsem tu žil s nějakým cestováním před nosem - na podzim jsme plánovali a kupovali letenky do Mexika, v zimě jsem se těšil do Kalifornie a spol., o jarním semestru pak na výlet po městech na východě.  Teď se samozřejmě těším na "výlet" do Česka. A aby mi to cestování nechybělo, tak jsem si koupil zářijovou letenku do Itálie - a uvidím se po dvou letech s jednou kamarádkou z Neapole. Už se těším na pravou pizzu. Využil jsem velkých slev u SkyEurope, které byly do neděle. Cena byla natolik příznivá, že jsem to risknul a doufám, že s tím bankrotem ještě pár měsíců počkají.

úterý 14. července 2009

Ztráta iluzí?

Kdysi jsem si v bufetu zapomněl foťák a skoro po hodině ho tam zase našel. Ne vždy je to taková idylka. Např. Honza si nechal v laboratoři přes noc pracovní dvd a usb flashku a druhý den ráno tam nebylo ani jedno. Taifovi před týdnem ukradli kolo. Dost se toho děje ale i přímo na našem patře. Michelle zmizela obrovská taška (zavazadlo). A - dneska Donaldovi od vedle z pokoje někdo ukradl notebook. Je to docela záhada, protože jak on tak Taif byli uvnitř. Oba si šli zrovna na chvíli lehnout, zloděj měl kolem půl deváté dost velké štěstí. A nebál se vzít s sebou i adaptér. Nikdo tady tomu moc nemůže uvěřit.

pondělí 13. července 2009

Kvalita za lepší cenu

Pěkně se nám to tu krátí a je nejvyšší čas… nakupovat. Snad všichni chceme využít potenciálu americké nabídky a nízkých cen. U internetového nakupování to chce mít dostatečnou časovou rezervu. Včera jsme s Honzou vyrazili do nákupního centra Crossgates (městským autobusem o víkendu je to jen pro ty s nejpevnějšími nervy). Koukli jsme se ještě po nějakém oblečení, elektro doplňkách, já se nechal ostříhat a hlavně jsme si koupili pořádná zavazadla, do kterých se budeme snažit namačkat ty mraky věcí, co jsme tu za ten rok nashromáždili. Kufry Samsonite patří k věcem, které v ČR patří k finančně nedostupnému luxusu, ale v USA jsou mnohem levnější, takže jsme si je mohli dovolit. Podobně je to třeba s švýcarskými noži Victorinox - skoro se tu rozpoutala victorinoxová horečka, pět si nás koupilo aspoň jeden nůž, někteří i více. Např. nůž za 450 Kč u nás stojí 750 Kč. A to nemluvím o oblečení či elektronice.

neděle 12. července 2009

Baseball

S Petrem a Honzou jsme rozhodli přijmout pozvání na akci s Horizons a zhlédnout baseballový zápas mezi Valley Cats a Oneonta Tigers. Moc nechápu, jak to někoho může bavit se na to dívat přes tři hodiny. Akce zas tak moc nebylo. I tak to byl zajímavý zážitek - vč. komerčních přestávek, během kterých jezdili obrovští "králíci" na motokárách a házeli trička mezi fanoušky. Největší adrenalin je ale pocit, že na vás kdykoli může přiletět míček. Sedíte sice mimo výseč, ale občas to ulítne a skončí v publiku. A jednou ne zas tak daleko od nás. Celý večer byl zakončen ohňostrojem - docela podobným tomu před týdnem.


FOTKY

sobota 11. července 2009

(Nechat si) Organizovat čas

  • Pracovat můžete v jakoukoli hodinu.
  • Nikdo vám nehlídá počet odpracovaných hodin.
  • Nikdo nad vámi nestojí a neříká, abyste něco dělali.
  • Můžete pracovat odkudkoli.

Takové vlastnosti má momentálně z většiny času můj summer research. A pak není vůbec jednoduché se opravdu odhodlat k pracovnímu nasazení. Navíc - profesor, s kterým spolupracuji, je ještě stále na dvoutýdenní dovolené.


Letmo jsem se o tom zmínil v komunikaci s mentorem. Odpověděl:


"Organizing your time to complete your summer research is a key part of the challenge. Good luck. Remember, those that can organize their time can grow into organizing time for others. Those that need others to tell them when to do everything will likely always be in that situation. Good luck!"


Docela mě to motivovalo. A vidím výsledky.

pátek 10. července 2009

National Czech & Slovak Museum & Library

Jednou mě mile překvapila Debbie ("host máma"): Dala mi tři pohledy. Na jednom z nich byl Václav Havel spolu s Billem Clintonem a Michalem Kováčem. Mávají při dedikaci National Czech & Slovak Museum & Library v Cedar Rapids, Iowa. Al s Debbie se tam byli podívat při jarní dovolené. Předtím jsem vůbec nevěděl, že něco takového ve Státech existuje. Je milé, že se takto někde zajímají o naši historii a kulturu. Stát Iowa bohužel loni zasáhly ničivé povodně, tak je muzeum zavřeno . Otevřena je dočasná kolekce na jiném místě.


Případné zájemce odkazuju přímo na stránky muzea, kde se dozvíte plno dalších informací. Aktuální newsletter, zprávy z médií, fotky z povodní a e-shop se zajímavou nabídkou.