Amerika je plná drobných vynálezů, s kterými ne že by se nedalo v Evropě setkat, ale prostě nejsou tak rozšířené. Jako příklad mě napadá již zmiňovaný hand sanitizer nebo třeba držák nedojedeného banánu, který jsme viděli kdysi v Price Chopperu. You can enjoy half now, and half later.
Naposledy jsem se s poslední vychytávkou setkal, když jsem pomáhal Diane donést nějaké věci k autu. Čekal jsem, kdy zmáčkne dálkový klíč, aby vůz otevřela, ale ono nic. Prišla k předním dveřím a chvíli vyťukávala na tlačítcích kód. Celkem jsem zíral, auto na heslo jsem předtím neviděl a ona mezitím radostně zvolala: "Nemusím s sebou nosit klíč!"
Jedním tradičním typem akce pořádaných Language House B je promítání filmů, zpravidla pocházejících ze země jako někteří obyvatelé domu. Vzhledem k početnému českému zastoupení se tak chystá pouštěníUp and Down (Horem pádem), který měli v městské knihovně. Rádi bychom v tom pak pokračovali a bylo nám nabídnuto proplacení dvou filmů, které pak můžeme nechat školní knihovně. Máte nějaký dobrý tip? Výběr českých filmů na DVD s anglickými titulkami je omezený, jako jeden nás napadlo I served the King of England (Obsluhoval jsem anglického krále). DVD musí být v českém znění s možností anglických titulek, výhodou je přítomnost na Amazonu s možností poštovného zdarma (Eligible for FREE Super Saver Shipping). Díky.
Když v domě bydleli Lily se Stasem, měli tu kočku. Tedy kocoura, který chudák také cestoval až z Ruska. Říkají mu Žoryk, což je prý jako George, takže jsme na něj občas volali Jiříku. Byla s ním strašná legrace, tak chytrou kočku jsem ještě neviděl.Spíš než jak zvíře se choval jako malé dítě a podle toho, co Lily vyprávěla, s ním mají opravdu spoustu zážitků. S Petrem jsme ho asi dvakrát dostali na povel, když tu nebyli o víkendu a je to mistr schovávač. Jednou někam zmizel a my ho nemohli najít ani tam, kde být nemohl. Prohledali jsme vše a už se začli trochu bát, kam utekl. Pak na nás vykoukl pod postelí u Wendy v pokoji - vychytrale totiž dokázal přebíhat z místa na místo, jak jsme je kontrolovali. Nejvíc roztomilé mi přišlo, do jakých póz často ulehl, následující koláž ukazuje některé z nich:
Pamatujete si, jak jsem tady psal v prosinci o návštěvě doktora? Vůbec nic vážného, asi týden mi bylo blbě a chtěl jsem se dát do pucu před odletem do ČR. Děsila mě představa, že cenných 10 dnů doma strávím v posteli, tak jsem si řekl, že se pro jistotu nechám někde poslechnout. Jenže zdravotní služby na kampusu byly přes prázdniny zavřené, takže nezbývala jiná možnost než zamířit na pohotovost do nemocnice. Když jsem tenkrát popisoval detaily, ještě nebylo jasné, kolik ta celá sranda stojí. Trvalo pár měsíců, než dorazily veškeré účty a všechno se vyřídilo, ale nyní se už vše vyvrbilo.
Nuže, nechme mluvit čísla:
ELLIS HOSPITAL
DIAGNOSTIC LAB/XRAY $272
OUTPATIENT HOSPITAL $370
DOCTOR HOSP VISIT $125
SCHENECTADY RADIOLOG
DIAGNOSTIC LAB/XRAY $27
THE NEW YORK PUBLIC
NYS SURCHARGE $59.05
Takže např. cca 3 minuty doktora za 125 dolarů, práce laboratorního pracovníka, který si prohlédne snímky, za 59 babek. Sečteno a podtrženo, celková cena mé malé návštěvy je $853,05. Naše pojištění nabízí úlevy na některé poplatky a jinak vyžaduje 20% spoluúčast. Ve výsledku po mě chtěli tedy $126,43 (naštěstí je tu osoba, která to zaplatila za mne). Nepochybuji, že hrubépřevody na koruny zvládnete sami.Ještě stále vám přijde hodně 60 Kč, které byste za odpovídající služby zaplatili u nás?
Pondělkem vypukl International Culture Week. V minulosti byl na Unionu jednou v roce mezinárodní jeden den, letos se organizace ujal Lukáš Jančok a rozhodl se "zmezinárodnit" celý týden. S týmem připravili následující řetězec akcí:
Opening Ceremony
Food and Traditions
How to Conquer Europe
Importance of Second Language
South Asian Night
International Festival and Study Abroad Fair
Closing Ceremony
Around The World
Opening Ceremony, na kterou se přišel podívat i prezident, otevřela fotografickou výstavu soutěže World Culture Through My Eyes. Do užšího výběru 102 fotek mi postoupily tyto dvě:
Nejslavnější balet? Možná právě Labutí jezero. Po lednovém muzikálu přišla druhá příležitost zavítat do divadla Proctors. Charles (profesor ruštiny) koupil několik lístků na představení Ruského národního baletu. Během prvního aktu jsem trochu poklimbával, Čajkovského hudba byla mírně uspávající. Když se to ale přehouplo do druhého aktu, perfektně mě probudila nejen osoba kašlající hlasitě na celý sál, ale hlavně taneční kousky osmnáctky labutí. Když se k tomu přidalo nadpozemské umění kašpárka, v kombinaci s hudbou to nabralo ty správné grády. Jak možná víte, existuje mnoho verzí, jak Labutí jezero končí. My jsme měli samozřejmě ten romantický happy-end.
Po skončení představení ještě byla dobrovolná beseda s choreografem. Rusky mluvícímu vtipálkovi se párkrát podařilo dostat překladatele do úzkých. Dozvěděli jsme se, kolik měsíců vše nacvičují a že toto je už 106. (nebo 160.?) americké město, kde s tímto účinkují, takže prý zná USA mnohem lépe než většina lidí v hledišti. Poděkoval všem, kteří vzali na hru své děti, prý je to nejlepší způsob, jak předávat kulturní bohatsví dalším generacím. Poslední dotaz byl z úst malé holčičky. Ptala se, jestli by taky mohla být balerína. Choreograf odpověděl , že jasně, rozloučil se s publikem a za doprovodu tatínka ji vzal do zákulisí za baletkami.
Jsou události, o kterých by se dalo psát pořád, a vždycky by ještě něco zbylo. Jako např. náš road trip po západu USA. O co se cítí jedna z členek výpravy obohacena? Jak fungují národní parky a kempy? Doporučené aerolinky? Celkový dojem? Čtěte u Afro na blogu.
Ve školních novinách se pravidelně objevuje rubrika Questions About U..., ve které na položenou otázku odpovídají čtyři studenti (občas i někdo z řad zaměstnanců). Aby to někoho zajímalo, tak otázky se zpravidla týkají jídla (nebo sexu) - např.: Kafe ve Starbucks nebo Dunkin' Donuts?
Posledně otázka zněla "Co říkáte na Pondělí bez hovězího, která mají za cíl snížit 'školní' emise uhlíku způsobené stravováním o 12% ?"
Uvedu i volný překlad dvou odpovědí:
"Nelíbí se mi to, ale jeden den bez hovězího asi zas tak nevadí. Pro lidi ze sportovních týmů, kteří se snaží přibrat, to ale může být problém."
"Jasně, mně to nevadí - pokud tam je kuře nebo jiné alternativy."
Možná víte, že Wal-Mart v USA má takovou politiku, že můžete zboží vrátit do 90 dnů od nákupu a peníze dostanete zpět. Samozřejmě to má pár omezení, že média s hudbou nebo software musí zůstat neotevřeny a na řadu věcí je ta doba zkrácená (GPS - 15 dnů, foťáky - 30 dnů). Každopádně když jsem slyšel, že to funguje spolehlivě, rozhodl jsem je prověřit "nákupem" videokamery pro výlet na západ. Dával jsem na ní dvakrát víc bacha, aby se jí nic nestalo. Natáčelo a vůbec manipulovalo se s ní pohodlně, ale kvalita obrazu je dost špatná a fakt s tím nejsem spokojen. Tak jsem měl aspoň nějaký důvod, který jsem mohl říci paní v Customer Service, když jsem ji skoro po měsíci šel vrátit. Sice zkontrolovali, že nechybí žádné části, ale nezajímalo je, zda vůbec funguje. Peníze na kartě jsem měl zpět za 2 dny, hotovost za pouzdro na kameru mi dali okamžitě. Takže z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jejich Return Policy opravdu platí.
Mimochodem, na videu se pracuje. Až se vzpamatuju z nevysvětlitelné chyby, kterou mi Sony Vegas Studio hází, a smířím se s tím, že kus práce budu muset dělat znovu, tak budu zase pokračovat.
Představte si jednoho chlápka ze Skotska. Říkejme mu třeba Stevie. Máte? Prima. Stevie rád polyká věci. Hm, to děláme přeci všichni, když jíme. On ale nepolyká jen jídlo a vše rád i vrací zpět. Stevie si spolkne třeba kulečníkovou kouli nebo žárovku, přesvědčí vás, že v puse nic nemá a za chvíli to vychrchlá zpět. Sci-fi? Ne. Show Stevieho Starra na Union College, pátek 10.4.2009, před zraky mnoha desítek studentů.
Představte si tu nejkurióznější věc, co se vejde do pusy, a Stevie je ji schopen spolknout a pak dostat zpět ven. Kromě kulečníkové koule a žárovky to byla třeba menší rubikova kostka (kterou byl schopen pootočit), cukr (který z pusy vysypal suchý), magnety, prstýnky desítky slečen, deset dolarových mincí (které vracel po jednom, dvou, čtyřech, jak si publikum řeklo) či malý balonek (a jehlu, kterou ho v břiše prasknul). Nebo do sebe nastříkal butan a pak ho vydýchával a zapaloval - mezitím samozřejmě přesvědčil, že ho nemá v puse. A co když se spolkne mýdlo a voda? No jasně, vylezou bubliny. Když Stevie spolkne prstýnek, zámeček a klíček, vrátí se prstýnek zamčený v zámku. To si říkáte, jestli vás Stevie trochu nebalamutí a jestli není spíše takový malý copperfield. Možná jo, možná ne. Když byl v Japonsku, tak ho při show prověřovali rentgenem. I když by však byl tak trochu iluzionista, na jeho polykacích schopnostech asi něco bude.
Vrcholem večera však bylo polykání živých rybek. Živé se i vrátily. A protože nebyly jeho, ale kupovala je pro akci Union College, a už je nepotřebovali, Julie si je vzala a Zdeněk je má teď na pokoji.
Velikonoce se tu zase tolik neprožívaly, i když je fakt, že byly důvodem, aby mnoho studentů odjelo za svými rodinami. Obzvlášť pondělí tu nic moc neznamená, a tak se Zdeněk chytil příležitosti uplést pomlázku, když se o víkendu dostal na venkov. A hned ne jednu, ale tři. Celkem originální budíček pro Miu a Sarah u nás v domě. Sarah si krátce nato změnila facebook status na: "spanked out of bed by czechs, best wake up ever...and now i am fresh? Aaah, yeah, I can already feel the effect!"
Navíc s Honzou dostali nápad prezentovat tuto českou tradici ostatním v Reameru (centrum kampusu). Samozřejmě šlehat jen ty známé - kdoví, kdo a za co všechny by nás mohli žalovat. Některé holky i při decentním poplácání vřískaly a asi nepřekvapí, že jich to většina vůbec nechtěla pochopit.
Už tu bylo naťuknuto Čerwovo snažení vyfotit spzky všech amerických států. Postupně se z toho stala kolektivní záležitost a málokdo z nás se podíval na nějaké vozidlo bez zkontrolování značky. Podařilo se ukořistit i některé cenné z východu a ve finále jsme se zastavili na jednačtyřiceti. Dokonce i taková Aljaška, která by se mohla zdát nereálná, nám byla dvakrát na dosah.Bohužel, protisměr byl proti nám. Devět tedy chybí, ale hra možná ještě neskončila… Přehled najdete v Čerwově fotogalerii některé státy mají i více různých exemplářů.
Když už jsme u těch fotek, tak se sluší a patří uvést odkaz na Čerwův výběr TO NEJ Z JŮ-ES-EJ, doufejme, že z těch dvou tisíců fotek ještě něco přidá.
V minulém příspěvku se autor ptal, zda jsou nějaké dotazy k cestě po západu. Já bych jeden měl: Jak se naše devítičlenná skupina dala dohromady?
To bylo tak. Ještě než jsem vůbec na konci léta odletěl, sestra a dvě kamarádky projevily zájem se během mého pobytu v USA také podívat za Velkou louži. Během podzimu jsme začali naťukávat termín a jako nejvhodnější se jevil můj (prodloužený) spring break. Bohužel ze čtveřice odpadla Jana, kterou by v tu dobu z pařížské školy nepustili.Když se začlo rýsovat, kam že bychom to mohli jet, došli jsme k závěru, že jeden řidič je fakt málo a rozhodli jsme se najít aspoň jednoho dalšího. A rovnou ideálně věkem nad 25, jinak budeme autopůjčovně platit šílený příplatek.
S Veverkou jsme vybrali a oslovili asi patnáctku skautských známých, Afro také rozhodila své sítě. A začly přicházet odpovědi. Musím říct, že mě mile překvapilo, jaký ohlas to vzbudilo a kolik lidí by se přidalo, kdyby jim v cestě nestály překážky jako finance či nedostatek dovolené. Občas se někdo zatvářil hodně pozitivně, ale pak z toho sešlo. Přesvědčivý krok (koupi letenky) udělal až Čerw (kamarád Afro) a Zdeněk (spolužák z Unionu). A řidičů jsme v tu dobu měli dost. Věkové záležitosti autopůjčoven nás přestaly zajímat, když svou účast potvrdil i Vítek. Kamarád pracující v Adventuře nám totiž přislíbil zajištění auta, poupravil itinerář a aby toho nebylo málo, přidal k sobě ještě Lucku a taťku Petra. Jako poslední si letenku koupila Julie (spolužačka z Unionu) a na road trip snů jsme se tak mohli připravovat v devíti...