Fantastický výmysl

"...a po nocích hraju fyziku," povídá Petr. "Dobrovolně?" nechápavě se na něj podívám a on vysvětluje, že se jedná o propracovanou flashovou hru, ve které se musí něco přemístit pomocí pohyblivých koleček a tyčí. Zajímat mě to začne ve chvíli, když začne popisovat různé příklady a jejich kreativní katapultová řešení. Furt si to ale nedokážu úplně představit a tak ho poprosím, aby mi poslal odkaz. A nelituji - Fantastic Contraption je asi nejlepší flashová hra, jakou jsem viděl - řešení je nekonečně mnoho, to své můžete uložit a zároveň žasnout, co za neuvěřitelnosti vymysleli jiní.

První jedenáctku kol jsem dal před týdnem, když jsem ještě na něco takového měl čas… Máte-li chvíli a alespoň trochu fyzikálních a tvůrčích buněk, doporučuji.

Drahý klíč ke vzdělání

Jestli je tu něco fakt hodně drahé, tak jsou to učebnice (bez kterých by se tu studovalo opravdu těžce). Už ve zvacím dopise nás informovali, že nás mohou stát 500 dolarů za trimestr (porovnejte s výdaji na česká vysokoškolská skripta). A opravdu - kdybych si měl všechny kupovat nové, stálo by mě to přes $540. Naštěstí to šlo i jinak.

• Učebnice na Španělštinu stojí cca $110, pracovní sešit $50. Ale když vám ji někdo půjčí... (Tee-pee, díky!)
• Učebnici na psychologii prodávájí v bookstoru na kampusu za $124. Na internetu jsem použitou (ale ve velmi dobrém stavu) sehnal za $14.
• Na MBA kurz potřebujeme dvě učebnice - jednu za $90 a druhou za $170. Ta první se dala sehnat nová za $48 a druhá (použitá a v desáté vydání místo dvanáctém) za neuvěřitelných 82 centů.

To je psycho

Asi jediným humanitním oborem (nepočítaje jazyky), kterým by mě bavilo se zabývat, by byla psychologie. Když jsem ale slyšel, jakým způsobem probíhá studium psychologie například na Filozofické fakultě UK nebo nahlédl do některé studijní literatury, brzy mě přešla chuť. I proto jsem uvítal příležitost se obklopit psychologií tady na Unionu. Kromě manažerského kurzu, který je o organizační psychologii, mám Psychologii paměti & myšlení (= kognitivní psychologie).

Máme skvělou profesorku - je akční, pozitivně laděná a umí látku perfektně předat. Když jsem se jí po první hodině ptal na rozdíly v různých vydáních knihy, abych nenalétl při internetové koupi, na konci druhé přednášky za mnou přišla a půjčila mi svou učebnici do doby, než mi přijde. Když chce přetáhnout konec hodiny o minutu, zeptá se na svolení, a písemky dostáváme ve dvou kopiích - abychom si tu druhou pak mohli hned projít a prodiskutovat.

Příliš se nerýpeme v pojmech - spíš se snažíme pochopit, jak to všechno funguje, a to často na vlastní kůži skrze různé experimenty. Není výjimkou, že hodiny jsou zpestřeny zajímavými krátkými videy podporující výklad - třeba seznámení s člověkem s prosopagnosií, poruchou rozpoznávání obličejů.

Na poslední hodiny jsme začli s tématem pozornosti. Pokud máte chuť, zkuste si pustit video, kde si bude několik mladých lidí přihrávat basketbalovým míčem. Vaším úkolem je během sledování spočítat všechny přihrávky. Máte jen jeden pokus, pak napište komentář, kolik jste napočítali. Tak vzhůru do počítání.

První upomínka

Již třetím týdnem pracuji v knihovně - 10 hodin týdně, z čehož dvě hodiny jsou Shelving (vracení knih do regálů) a zbytek trávím na Circulation Desku (výpůjčky apod.). Obzvlášť teď, v pátek večer, se do knihovny nikomu moc nechce, tak je tu pěkný klid - a příležitost vás takto pozdravit.

Kolik je hodin?

První týden jsme v informačním balíčku dostali mimo jiné brožuru uvádějící nás do amerického stylu života. Zaujala mě kapitolka o americkém pohledu na čas. Kdy se má odevzdat ten projekt? Kolik na to máme? Jdu pozdě? Kolik zbývá času? Kdy je deadline? Kolik je hodin? Podobné časté otázky nám mohou připadat stresující, ale obecně se mi vnímání času jako něčeho, co se dá ušetřit, strávit, moudře využít nebo čím lze plýtvat, hodně líbí. Jednoduše - čas je vzácný, vyskytuje se jen v omezeném množství.

• A opravdu - skoro nikde vás nenechají čekat a když už, tak s velkou omluvou a snaží se to nějak kompenzovat. U doktora mi dali na výběr, zda chci raději 20 minut počkat nebo se přeobjednat (bojím se srovnat s ČR).
• Je tu cítit pravidlo "work first, play later", nejdříve práce, pak zábava. Zatímco ve všední dny má knihovna otevřeno do 2 hodin do noci, málokdo se učí v sobotu.
• Když profesor/ka zadává při hodině nějaký úkol, tak naprosto vždycky bez vyzvání řekne, kolik je na to času.
• Na hodiny se chodí včas a většinou se začíná na minutu přesně.

Čas se ale šetří i tam, kde to na první pohled ani nejde: Při psaní desetinných čísel mezi nulou a jedničkou se vynechává nula (tzn. 0,02 píší jako .02). A chvíli mi trvalo, než jsem se naučil psát jejich jedničku - tu "naší" tu čtou jako sedm, jejich psací jednička je prostě I.

250 miliard hodin ročně

Když bych se měl transformovat do průměrného Američana, jednou z věcí, s kterou bych měl problém, by bylo sledování televize průměrně 4 hodiny denně. Zatímco televizi vlastní 99% domácností (průměrná domácnost má dokonce více než 2 přístroje) a dohromady všichni nakoukají 250 miliard hodin ročně, jen necelá polovina přiznává, že se na TV dívají příliš často.

Když nepočítám mnoho hodin poslechu zapnuté televize (což je vždycky, když je můj spolubydlící na pokoji a nespí), prvně jsem se na něco díval až tento týden. Mám rád dva americké sitcomy - The Big Bang Theory a How I Met Your Mother. Televize CBS je vysílá hned po sobě, tak jsem v pondělí viděl "živě" první díly nových řad těchto populárních seriálů.

Pokud vám přijde, že Nova dává do filmů a seriálů moc reklam, tak pak CBS spíše pouští dlouhé reklamní bloky okořeněné seriály. Takže ve statistikách věřím i 2 miliónům. Tolik televizních reklam v životě tu totiž viděl průměrný pětašedesátník.

Všechny cesty...

Dneska jsem se ze zvědavosti podíval do statistik tohoto blogu, jakými cestami se sem návštěvníci dostávají. Většinou samozřejmě přímým zadáním, občas sem někoho navede facebook či jiný blog. Jsou ale i tací, které sem poslal Seznam.cz, že tu najdou nejlepší odpověď na otázku, jak vypadají bankovky dolaru. Podívejte na tu "encyklopedickou" odpověď, kterou jim vyhledávač nabízí.

Foto zářijového kampusu

Přináším slibovanou galerii snímků z kampusu.

Náročnějším možná přijde vhod i odkaz na mapu areálu.

Fotky jsou z více dnů - jednou jsem při jejich pořizování stál uprostřed velmi málo frekventované ulice. Zkoušel jsem i zoomovat, spoušť jsem mačkal opatrně, aby se mi nezatřásla ruka. Zalíbil se mi i stroj, kterým nedaleko chlapík sekal trávu. Když jsem dofotil a dokochal se a chtěl odejít, otočil jsem se a zjistil, že za mnou stojí auto. Nevím jak dlouho, ale i vteřiny pro řidičku nemohly být málo. Nadávky, troubení, kroucení hlavou…? Kdepak, bohatý úsměv a zamávání.

Jednou jsem byla láhví

Hike ve dvou, večeře ve čtyřech

Sobotu jsem se rozhodl strávit s mými hostitelskými rodiči. Dostal jsem na výběr několik možností odpoledního programu - hike, večeře u nich doma, nákup ve Walmartu nebo všechno dohromady. Jelikož ve Walmartu jsem byl ve středu a zrovna nic nepostrádám, kývl jsem na první dvě nabídky. Odpoledne mě tedy vyzvedl Al a jeli jsme do rezervace Plotter Kill (přeložte si), kde jsme si udělali kolečkový hike (tady asi nelze absolvovat pěší výlet jinak než systémem kolečko nebo tam-zpět, když všude přijedete autem). Příroda je pěkná, příliš se neliší od té naší. Cestou jsme potkali asi jen tři dvojice lidí a zahlédli volavku - bohužel na focení odlétla dále a maskovala se v kamenité stráni. Večeře (s oběma rodiči a jednou z jejich dcer) pak byla velmi příjemnou relaxací od studentské jídelny - podávala se taková míchanice ze zeleniny ze zahrádky s masem, klas kukuřice a spousta domácích - ještě teplých - muffinů.

Pár fotek se na vás určitě těší.

Ahoj, já jsem...

Přemýšleli jste někdy o tom, jestli lze nějak zobecnit či zprůměrovat vzájemné představování studentů? Myslím tím otázky, které si položí, první informace, které si poskytnou… V ČR mě to nikdy nenapadlo, v USA ano. Zajímaly by mě statistické výsledky, kolik procent konverzací dvou seznamujících se studentů americké vysoké školy obsahuje údaje:

• křestní jména
• odkud jsou
• jejich obor, hlavní předmět studia
• v jakém jsou ročníku

První dvě záležitosti zvládne český student levou zadní po velmi málo hodinách studia angličtiny, ty další dvě napoprvé spíše ne ani po několika stovkách hodin. Proč? Protože na hlavní předmět studia se ptají "záhadně" What's your major? a když se zeptají na ročník studia, tak neočekávají žádnou číslovku, ale jednu z těchto možností: freshman, sophomore, junior nebo senior. Prvák, druhák, třeťák, čtvrťák.

Škoda, že se v českých školách a učebnicích nedělá trošku větší exkurs do americké angličtiny.

Svátek měsíčních koláčů

Když zpětně koukám na předvčerejší příspěvek a rozmýšlím ten dnešní, napadá mě, zda nezavedu nějakou zkratku pro "Další z nekonečné řady akcí spjatých s jídlem bylo...". Ale ne, začnu jinak. Jedním z dvou nejdůležitějších čínských svátků je patnáctý den osmého měsíce podle jejich kalendáře. Měsíc je v úplňku a lidé se schází, aby oslavili letní úrodu. Tradiční jídlem tohoto svátečního dne jsou tzv. mooncake, tedy něco jako "měsíční koláčky". A především právě jimi byla na Unionu možnost tento asijský Mid-Autumn Festival připomenout.

"Inflace" veverek

A třeba se mi ji přeci jen podařilo vyfotit :-)

Mezinárodní BBQ

Další z nekonečné řady akcí spjatých s jídlem bylo uvítací barbecue pro mezinárodní studenty. Speciálně ze začátku setkání mnoho nových studentů chybělo, což vybízelo ke konverzaci se zástupci školy a nebo studenty, kteří jsou na Union College již několikátým rokem. Čechy si většinou dobře pamatují - např. Jabesh z Ghany (na posledním snímku vpravo) živě vyprávěl záležitosti okolo aut posledních generací českých studentů či Shanique (původem z Jamajky), jejíž přítel má stejné křestní jméno jako já.