Nedělní večeře byla neobyčejná - místo jídla ve školní jídelně jsme se rozhodli udělat tatarák - i to nejlepší maso je tu třikrát levnější. Pro některé z nás to byla životní premiéra a vyklubala se z toho příjemná společenská událost. Nechci to zakřiknout, ale v nemocnici ještě nikdo neskončil.
pondělí 2. března 2009
neděle 1. března 2009
Německý karneval
Jako Language House B musíme jednou za čas uspořádat nějakou akci pro ostatní. Samozřejmě se očekává nějaká vazba na Německo nebo východní Evropu. Sarah přišla s nápadem Faschingu, karnevalových oslav před velikonočním půstem.
Nakoupily se klobásy, kyselé zelí, pečivo, preclíky, koblihy, balónky a krepáky v německých barvách, pár masek a další ozdob. Z rozpočtu se nesmí kupovat alkohol, ale nealkoholická německá piva ke klobásám prošla. Ještě k těm koblihám - je prý německým zvykem, dát do jedné hořčici a vyčkat, kdo na ní narazí. Jak se tvářili ti, kdo ochutnali? Mrkněte na fotky.
Nakoupily se klobásy, kyselé zelí, pečivo, preclíky, koblihy, balónky a krepáky v německých barvách, pár masek a další ozdob. Z rozpočtu se nesmí kupovat alkohol, ale nealkoholická německá piva ke klobásám prošla. Ještě k těm koblihám - je prý německým zvykem, dát do jedné hořčici a vyčkat, kdo na ní narazí. Jak se tvářili ti, kdo ochutnali? Mrkněte na fotky.
sobota 28. února 2009
Americké léto
Mám rád čekání na rozhodnutí, kdy jedna možnost, jak to může dopadnout, je příjemná, a ta druhá zní ještě lépe.
V tomto případě byla jednou možností vrátit se domů "už" na konci června, vidět se s lidmi, s kterými se vidět chci co nejdříve a přijmout všechny lákavé české a evropské nabídky na báječné prázdniny.
Druhou možností bylo prodloužit si zde pobyt o 8 týdnů prací na letním projektu z oboru, který mě snad bude bavit, udělám si v rámci něj bakalářskou práci a dostanu za něj slušně zaplaceno. Kromě toho finanční a časová příležitost strávit až čtyři další týdny cestováním.
V pátek mi přišel email od koordinátorky "I'm happy to let you know that your proposed project will be funded this summer (…)" a já tak můžu otevřít dveře druhé možnosti - létu v USA.
V tomto případě byla jednou možností vrátit se domů "už" na konci června, vidět se s lidmi, s kterými se vidět chci co nejdříve a přijmout všechny lákavé české a evropské nabídky na báječné prázdniny.
Druhou možností bylo prodloužit si zde pobyt o 8 týdnů prací na letním projektu z oboru, který mě snad bude bavit, udělám si v rámci něj bakalářskou práci a dostanu za něj slušně zaplaceno. Kromě toho finanční a časová příležitost strávit až čtyři další týdny cestováním.
V pátek mi přišel email od koordinátorky "I'm happy to let you know that your proposed project will be funded this summer (…)" a já tak můžu otevřít dveře druhé možnosti - létu v USA.
pátek 27. února 2009
20 činností, které jsem se naučil v cateringu
O knihovně jsem se tu už zmínil, ale o druhé práci, cateringu, ještě ne. V cateringu se připravují a distribují jídla po kampusu nad rámec běžného stravování, pomáhám jim tam 5-9 hodin týdně. Studenti mají besedu nad filmem, prezident schůzi, pianisté představení a tak dále… Všude bez jídla ani ránu.
Jak tak o tom přemýšlím, práce v cateringu je vlastně děsně obohacující. Co jsem se tam například doposud naučil?
Jak tak o tom přemýšlím, práce v cateringu je vlastně děsně obohacující. Co jsem se tam například doposud naučil?
- naplnit vanu hovězími steaky
- ocenit chuť čerstvého ananasu
- připravovat americkou "pizzu"
- hrubě vyčistit nákladní prostor dodávky
- prostřít ubrusy
- hrát si se supermyčkou
- naaranžovat košík s různými druhy čaje a cukru
- skládat krabice na pizzu
- zamíchat do rýže brokolici, sýr… pro 250 lidí
- létat v dodávce
- mít v pracovní dobu jídlo a pití zdarma
- trhat bazalku
- jak se řekne koště, zamést a vytřít
- převážet výtahem pouze věci, protože hrozí, že byste v něm uvízli
- že v nápojích hraje klíčovou roli možnost výběru
- ještě více se zorientovat na kampusu (např. kde je prezidentova kancelář)
- krájet cibule velké jako pomeranč, různé druhy melounů a lilků
- držet správně velký kuchyňský nůž
- zabalit tisíce příborů do látkových ubrousků
- jezdit s elektrickým golfovým vozíkem
Jedním z motivátorů, které mě tam drží přiživu jsou lidé kolem. Ale o těch zase někdy příště.
čtvrtek 26. února 2009
All you can sníst (8.)
Obecně je tu spektrum příloh bohatší, ale někdy jsou natolik ochucené, že pro nás nepasují k hlavním jídlům. Například, co jsou schopni udělat s bramborami, to by jeden žasnul. Brambory tu mají na spoustu způsobů, ale ještě nikdy klasické obyčejné oloupané a uvařené, jako známe my. Hranolky jsou k dispozici "nonstop" (a nutno uznat, že jsou dobré), někdy i ve verzi curly fries (kudrnaté). Jinak jsou často k dispozici pečené brambory (slupku nechávají), někdy s česnekem. Jakmile to má ale v názvu sweet, od toho už radši dávám prsty pryč. Vrcholem je asi bramborová kaše, která je vynikající.
Do rýže také většinou něco přidají - od fazolí po maso, takže někdy je z ní rizoto. Těstoviny jsou vždy stejné ("sekané potrubí") - kvalitou průměrné, ale chce to fantazii, pokud máte touhu si je dát i k něčemu jinému než červenému cosi poblíž. Jako další přílohy se nabízí pečivo, chipsy, tortily apod.
A jestli jsem vás minule vyzýval, abyste si vážili poctivých českých polévek, tak dneska poděkujte knedlíkům!
Do rýže také většinou něco přidají - od fazolí po maso, takže někdy je z ní rizoto. Těstoviny jsou vždy stejné ("sekané potrubí") - kvalitou průměrné, ale chce to fantazii, pokud máte touhu si je dát i k něčemu jinému než červenému cosi poblíž. Jako další přílohy se nabízí pečivo, chipsy, tortily apod.
A jestli jsem vás minule vyzýval, abyste si vážili poctivých českých polévek, tak dneska poděkujte knedlíkům!
středa 25. února 2009
Achieving Business Value from IT
…je název dalšího předmětu, který se pomalu blíží do finiše.
Oficiální popis zní:
Předmět je to jak ušitý pro můj felácký obor Manažerská informatika, neboť obsah kurzu stojí na pomezí informačních technologií a managementu, což je směr, jakým mě láká se ubírat.
Pouze třicetiprocentní váhu má závěrečná zkouška, zbytek hodnocení je pro týmové projekty. Ty tvoří jednak diskuze k případovým studiím, ale především práce na projektu z praxe. Po důkladném seznámení se zákaznickou firmou se snažíme najít nejlepší IT řešení pro spolupráci a komunikaci a jako týmy konzultantů připravujeme prezentace pro šéfy společnosti. Všichni členové danového týmu vždy dostávají stejné hodnocení. Měli jsme hodně našlápnutého lídra, než odešel na jinou školu. I taková je realita, teď si musíme poradit i bez něj.
Co jsem zaslechl, tak profesor na tento předmět je uznávaná kapacita. Je ze Švýcarska, studoval a učil na prestižní univerzitě v Zurichu a má bohaté konzultantské zkušenosti. Má (jako asi všichni kantoři tady) velmi vstřícný vztah ke studentům. Poté, co nám byla jako úkol zadána první případová studie, zjistil jsem, že v mém starším vydání učebnice je něco jiného. Napsal jsem mu email, zda bych se mohl stavit v kanceláři a okopírovat si patřičné stránky z nového vydání. Odpověděl, že určitě. Když jsem přišel v domluvený čas, na úhledně uklizeném stole na mě čekaly okopírované a zcvaknuté případové studie pro celý trimestr.
Zkouška bude z domova. Budeme moct použít veškeré materiály kromě webu. Kdyby to někdo porušil a zkopíroval nějakou pasáž z internetu, speciální systém na porovnávání textu s obsahem webu to stejně odhalí, a daný student bude vyhozen. Jako skupina jsme si mohli určit čas zkoušky - shodli jsme se na víkendu. Pokud ale někdo bude mít výmluvu typu "pes mi počůral počítač" nebo "moje žena otěhotněla", může prý zkoušku spáchat i v jiný termín.
Oficiální popis zní:
Information Technology is pervasive in today’s organizations. For many firms IT
is the single largest capital investment, often exceeding 50% of capital
expenditures. As a result, in this course we take the strategic perspective of
the general manager and study how organizations can get more value from their IT
investments. Thus, the course focuses on the business value that can be achieved
rather than the details of the technology. The issues covered include planning
an IT application portfolio, enabling business processes with IT, and
implementing IT systems. The applications covered include transaction processing
systems, decision support systems, and knowledge-base systems. Participants will
work in a group environment on cases, presentations, and a project report as
described below.
An IT background is not required and this is not a
“technical” course. This is, however, an integrative course, including issues of
business strategy, finance, and the study of organizations and people for the
creation of business value requires the successful integration of these issues
with the potential of information systems.
Předmět je to jak ušitý pro můj felácký obor Manažerská informatika, neboť obsah kurzu stojí na pomezí informačních technologií a managementu, což je směr, jakým mě láká se ubírat.
Pouze třicetiprocentní váhu má závěrečná zkouška, zbytek hodnocení je pro týmové projekty. Ty tvoří jednak diskuze k případovým studiím, ale především práce na projektu z praxe. Po důkladném seznámení se zákaznickou firmou se snažíme najít nejlepší IT řešení pro spolupráci a komunikaci a jako týmy konzultantů připravujeme prezentace pro šéfy společnosti. Všichni členové danového týmu vždy dostávají stejné hodnocení. Měli jsme hodně našlápnutého lídra, než odešel na jinou školu. I taková je realita, teď si musíme poradit i bez něj.
Co jsem zaslechl, tak profesor na tento předmět je uznávaná kapacita. Je ze Švýcarska, studoval a učil na prestižní univerzitě v Zurichu a má bohaté konzultantské zkušenosti. Má (jako asi všichni kantoři tady) velmi vstřícný vztah ke studentům. Poté, co nám byla jako úkol zadána první případová studie, zjistil jsem, že v mém starším vydání učebnice je něco jiného. Napsal jsem mu email, zda bych se mohl stavit v kanceláři a okopírovat si patřičné stránky z nového vydání. Odpověděl, že určitě. Když jsem přišel v domluvený čas, na úhledně uklizeném stole na mě čekaly okopírované a zcvaknuté případové studie pro celý trimestr.
Zkouška bude z domova. Budeme moct použít veškeré materiály kromě webu. Kdyby to někdo porušil a zkopíroval nějakou pasáž z internetu, speciální systém na porovnávání textu s obsahem webu to stejně odhalí, a daný student bude vyhozen. Jako skupina jsme si mohli určit čas zkoušky - shodli jsme se na víkendu. Pokud ale někdo bude mít výmluvu typu "pes mi počůral počítač" nebo "moje žena otěhotněla", může prý zkoušku spáchat i v jiný termín.
úterý 24. února 2009
pondělí 23. února 2009
Teskně hučí Niagára
Lily se Stasem mě a Petrovi nabídli, že se k nim můžeme přidat na výlet za Niagarskými vodopády. Váhali jsme vážně jenom chvilku.
Niagarské vodopády se sice považují za jednu z největší atrakcí státu New York, ale mnohem lepší výhled je z kanadské strany a Češi mají to štěstí, že do Kanady nepotřebují vízum. Kontroly proběhly hladce a na kanadské straně při cestě zpět na vás místo člověka čeká turniket s žádostí o zaplacení padesáti centů.
Měli jsme celkem štěstí na počasí, sněžit začlo až k večeřu. Vody bylo hodně (to asi ale vždycky) a čím blíže jsme se blížili k vodopádové podkově, tím víc jsme měli pocit, že na nás "prší" ze všech stran. V zimě je spousta atrakcí zavřena, takže třeba žádná jízda lodí nebo procházka za burácející vodní stěnou (obojí v sexy pláštěnce), ale i výtahem a tunelem se mi podařilo se dostat celkem blízko k úpatí. A celkový dojem - sníh vodopádům kouzlo rozhodně nebere.
Cestou zpět jsme ještě zavítali do Buffala a podívali se na něj z auta za pozdního večera. Při rychloprohlídce jsme neminuli radnici, Liberty Building s dvěma replikami Sochy svobody nebo Anchor Bar, kde byly údajně prvně připraveny pověstné kuřecí Buffalo wings.
Za celý den jsme ujeli 680 mil, což je více než 1000 kilometrů. Cestu se snaží zpříjemnit odpočívadla -většina jich vypadá stejně, liší se jen fastfoodem, který je uvnitř. Na jednom motorestu jsme viděli skupinu amišů. Kde se ale vzali na dálnici, to nevím - žádné koně jsme neviděli. FOTKY
Niagarské vodopády se sice považují za jednu z největší atrakcí státu New York, ale mnohem lepší výhled je z kanadské strany a Češi mají to štěstí, že do Kanady nepotřebují vízum. Kontroly proběhly hladce a na kanadské straně při cestě zpět na vás místo člověka čeká turniket s žádostí o zaplacení padesáti centů.
Měli jsme celkem štěstí na počasí, sněžit začlo až k večeřu. Vody bylo hodně (to asi ale vždycky) a čím blíže jsme se blížili k vodopádové podkově, tím víc jsme měli pocit, že na nás "prší" ze všech stran. V zimě je spousta atrakcí zavřena, takže třeba žádná jízda lodí nebo procházka za burácející vodní stěnou (obojí v sexy pláštěnce), ale i výtahem a tunelem se mi podařilo se dostat celkem blízko k úpatí. A celkový dojem - sníh vodopádům kouzlo rozhodně nebere.
Cestou zpět jsme ještě zavítali do Buffala a podívali se na něj z auta za pozdního večera. Při rychloprohlídce jsme neminuli radnici, Liberty Building s dvěma replikami Sochy svobody nebo Anchor Bar, kde byly údajně prvně připraveny pověstné kuřecí Buffalo wings.
Za celý den jsme ujeli 680 mil, což je více než 1000 kilometrů. Cestu se snaží zpříjemnit odpočívadla -většina jich vypadá stejně, liší se jen fastfoodem, který je uvnitř. Na jednom motorestu jsme viděli skupinu amišů. Kde se ale vzali na dálnici, to nevím - žádné koně jsme neviděli. FOTKY
neděle 22. února 2009
Czech guys 2008/09
Párkrát jsem tu použil spojení Czech guys. Možná by stálo zato si udělat rychlý souhrn, kdo že to je součástí letošní "generace". Na Petrově fotce (pořízena v září před večeří s prezidentem kampusu)...
... jsou zleva:
- Zdeněk - basketbalista,
- Lukáš - DJ ze Slovenska,
- Honza - premiant & rebel v jedné osobě,
- Vojta - snowboardista,
- Petr D. - fotograf,
- Kuba - jediný zástupce nejprestižnější fakulty ČVUT,
- já.
V tu dobu tu ještě nebyl Petr S., můj současný spolubydlící.
sobota 21. února 2009
What's my name?
Když se představím jako Ondřej, nikdo to nikdy nezopakuje. Když si zapamatují Ondra a později někde uvidí Ondrej (email, facebook…), znejistím je, jestli si to teda vlastně zapamatovali správně.
Proto se často snažím vybalit celou pravdu hned na začátku a na otázku "What's your name?" vybalím něco ve stylu: "I'm Ondra. Well, the official variant is Ondřej but since only our language has the letter ř, noone can pronounce that so I usually introduce myself as Ondra. Ondřej and Ondra is like your Andrew and Andy." A kdo ví - třeba je s dobrým úmyslem zmatu ještě víc.
Můj americký spolubydlící mě neosloval nijak, jeho kamarád mi říkal Andrew (možná protože se tak sám jmenoval), většina si pamatuje Ondra, někteří Ondrej a nejlepší hodí i pokus o Ondřeje. Nejlepší paní v cateringu mě oslovuje Óndréš nebo Óndráš a pár lidí to od ní odposlouchalo. Nevím, jak na to přišla, ale vždycky mě to rozesměje (zejména ta jistota, jakou to podává), takže jí to nijak nevyvracím.
Někteří jsou však na tom se jmény ještě lépe. Například Zdeněk je pro většinu výslovnostní oříšek. A o dvojici Jan-Honza ani nemluvím.
Proto se často snažím vybalit celou pravdu hned na začátku a na otázku "What's your name?" vybalím něco ve stylu: "I'm Ondra. Well, the official variant is Ondřej but since only our language has the letter ř, noone can pronounce that so I usually introduce myself as Ondra. Ondřej and Ondra is like your Andrew and Andy." A kdo ví - třeba je s dobrým úmyslem zmatu ještě víc.
Můj americký spolubydlící mě neosloval nijak, jeho kamarád mi říkal Andrew (možná protože se tak sám jmenoval), většina si pamatuje Ondra, někteří Ondrej a nejlepší hodí i pokus o Ondřeje. Nejlepší paní v cateringu mě oslovuje Óndréš nebo Óndráš a pár lidí to od ní odposlouchalo. Nevím, jak na to přišla, ale vždycky mě to rozesměje (zejména ta jistota, jakou to podává), takže jí to nijak nevyvracím.
Někteří jsou však na tom se jmény ještě lépe. Například Zdeněk je pro většinu výslovnostní oříšek. A o dvojici Jan-Honza ani nemluvím.
pátek 20. února 2009
čtvrtek 19. února 2009
All you can sníst (7.)
Ačkoli v pražských menzách polévku téměř nevynechávám (především abych kompenzoval "dětskou porci" hlavního jídla), tady jsem ji měl zatím jen párkrát. Zejména proto, že jsou spíše ke konci a většinou si rozmyslím, zda si na tácu na ní nechat místo. Občas jsou dobré - jako třeba dnešní brokolicová, ale často se blíží spíše přesolené vodě, jako např. kuřecí s nudličkami - bez kuřete a bez nudliček. Nevím, jestli mají Američané nějaké typické polévky, ale opakuje se tu hodně italská Minestrone a italskoamerická Italian wedding soup. Obecně je ale nikdo moc nejí. Važte si v ČR poctivých gulášovek, hrachovek, česneček a bramboraček!
středa 18. února 2009
Change the Things You Can...
It's not what happens to you, it's how you handle it. Tak znělo hlavní poselství z přednášky Marcuse Engela, který přijel v pondělí navštívit Union College. Marcus jel v osmnácti s kamarády z hokeje, když je nabouralo auto s opilým řidičem. V nemocnici se probudil takřka beze všech smyslů. Na lůžku si stanovil cíl, že se chce co nejdřív vrátit do školy. Vize ho udržovala po dva roky léčby, stovky hodin operací obličeje… a měsíční trénink se slepeckým psem - už nikdy neuvidí. Nyní je mu 32, napsal dvě knihy o svém životním příběhu a cestuje, aby jej sdílel s ostatními.
Prostor byl i pro pár otázek - každý, kdo se zeptal, dostal knihu. Povídání ukončil prosbou: "A že si mě přidáte na Facebooku?"
Prostor byl i pro pár otázek - každý, kdo se zeptal, dostal knihu. Povídání ukončil prosbou: "A že si mě přidáte na Facebooku?"
úterý 17. února 2009
NYC: MoMA a Central Park
V sobotu byla pro mezinárodní studenty organizována cesta do New Yorku - zpáteční autobus za $10. Většinu highlights, co jsem vidět chtěl, jsem navštívil už v říjnu, ale určitě je tam stále co objevovat. Já s Petrem, Sarah a Beatriz jsme se rozhodli pro The Museum of Modern Art (Gogh, Picasso, Dalí, Warhol, Gauguin, Monet…). Ač mě galerie někdy nudí, tohle muzeum za to fakt stálo - zejména pestrostí exponátů. Některé kousky mi připomněly Documentu, největší světovou výstavu současného umění v Kasselu.
Oběd jsme strávili fastfoodově (na Manhattanu to asi ani jinak nejde) v Subway. Pobyli jsme tam asi hodinu a půl, protože nás chytlo fotit, jak dvojice předvádí nejrůznější emoce a situace - zájemci nechť se podívají na facebooku. Odpoledne jsme se šli projít do Central Parku, konečně jsem se tam dostal za světla. Je libo fotky?
Oběd jsme strávili fastfoodově (na Manhattanu to asi ani jinak nejde) v Subway. Pobyli jsme tam asi hodinu a půl, protože nás chytlo fotit, jak dvojice předvádí nejrůznější emoce a situace - zájemci nechť se podívají na facebooku. Odpoledne jsme se šli projít do Central Parku, konečně jsem se tam dostal za světla. Je libo fotky?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
