Proč píši tento blog

"Co mi dává psaní blogu?" by mohlo být tématem na několikastránkovou esej a byla by rozhodně jednodušší než patnáctistránková písemná práce na psychologii, na které v těchto dnech pracuji. Nebojte, budu stručnější:

1. Poskytuje mi možnost informovat mé blízké okolí o mém pobytu. Na úkor méně osobní roviny (kterou naopak nabízí email, instant messengery atp.) informuje v kratším čase podrobněji více lidí, aniž by se zpráva musela opakovat.
2. Obsah může zaujmout i návštěvníky, s kterými bych jinak nebyl v kontaktu, a může být inspirací a zdrojem informací pro ty, kteří budou v podobné situaci.
3. Psaní blogu mi pomáhá prožívat věci podruhé. Přirozeně mě vede k rekapitulování a hodnocení. Zážitky, postřehy a dojmy se tak lépe ukotví.
4. K psaní deníku bych neměl motivaci, a přesto mi psaním blogu vzniká podobná vzpomínka (ač ne tak důvěrná, jako deníky bývají).
5. Většina článků je obrazem nějaké aktivity, a tak pohled na velkou část článků mi ukáže výsledky, což mě motivuje. Párkrát jsem váhal, zda do něčeho jít a vidina, jak o tom napíšu příspěvek, mě popohnala a také byla podpůrným motivačním prostředkem.
6. Během dne mám více "oči otevřené a uši nastražené", dívám se na věci trochu z nadhledu, více o nich přemýšlím a tvořím si na ně názor.
7. Částečná interaktivita v podobě komentářů poskytuje zpětnou vazbu a dělá z blogu nečistokrevné jednostranné médium.

Prostě je to efektivní.

Un fin de semana memorable

Je libo lekci španělštiny, přátelé? Říkáte si, že neumíte ani slovo španělsky? Nevadí, zkuste mrknout na můj domácí úkol psaný v neděli 19. října pozdě večer po návratu z New Yorku a uvidíte. Pokud budete chtít, velké části porozumíte...

El viernes pasado me levanté a las siete menos cuatro, hice ejercicio y desayuné en la cafetería. Yo no asistí a clase - nuestra profesora fue a California y yo fui a Nueva York con mi amigo para el fin de semana. Estudié cuando tomé el autobús. En Nueva York vi Times Square, Rockefeller Center y muchos otros monumentos, fui a la Catedral de San Patricio. Comí pizza en Little Italy. Las comidas son caras y los billetes también - gasté mucho dinero. Me acosté a las tres de la mañana.

Ayer, el sábado, me desperté muy tarde – a las doce. ¡No desayuné y yo almorcé a las cinco de la tarde! Por la tarde visité de lugares de interés, fui de compras y compré un suéter y di un paseo en Central Park. Regresé a cuarto a la una de la noche. Anoche yo navegué la Red, leí mis correos electrónicos y miré mis fotografías.

El domingo dormí ocho horas. Limpié el cuarto y salí. Fui en barco y visité la Estatua de la Libertad. Cuando fuimos a la universidad, yo no hice nada y me dormí. Por la noche hice mis tareas y escribí esta composición.

Veterans Day

Vítejte u dalšího vydání seriálu americké svátky. Jedenáctý listopad je Dnem válečných veteránů a nejdříve pod názvem Den příměří připomínal konec první světové války. V roce 1954 Kongres rozhodl, že bude oslavou všech, kteří kdy bojovali v ozbrojených konfliktech Spojených států.

Veterans Day je uznávaný jako federální i státní svátek ve všech státech. Naší školy se však dotkl jen několika balónky před hlavními budovami.

Náplň zimního trimestru

Často se mě z Česka někdo táže, jak se mi daří ve škole či co tu vlastně studuji. Když se ohlédnu za minulými příspěvky, je pravda, že jsem toho o studiu moc nenapsal.

Zatímco nyní ve škole prožívám zatím nejvíc challenging (pardon, ale neznám přesný český ekvivalent, tedy adjektivum od slova výzva) období, reflektovat ho budu spíše později. Teď bych rád zmínil, jaké předměty mě čekají příští trimestr, neboť jsme si je právě zapisovali.

1. počítačový kurz Vývoj rozsáhlého software (Large-Scale Software Development)
2. ekonomický kurz Úvod do finanční analýzy (Introduction to Financial Analysis)
3. MBA kurz Dosahování obchodní hodnoty z informačních technologií (Achieving Business Value from Information Technology) - Překlad zní strašně - dokážete to někdo lépe? :-) Jinak předmět s hodně zajímavým syllabem a švýcarským profesorem.

Všechny tři mi budou uznány za ekvivalentní povinné předměty na FELu (Úvod do softwarového inženýrství, Finance podniku a Informační systémy), jak mi potvrdili jejich garanti. Po studiu jazyka, manažerského kurzu a psychologie tu budu moct získat obrázek i o tom, jak se tu učí informatika a ekonomie.

Šachy na ledě

Dnes se školní klub curlingu rozhodl - letos poprvé - vyvinout aktivitu. Ikdyž jsme se sešli jen tři, vyjeli jsme do místní "curlingárny". Pat s Paulem už to hráli loni, takže trenérku, která nám byla k dispozici, jsem měl sám pro sebe.

Pro začátek není potřeba žádné speciální vybavení - místo speciálních curlingových bot postačí zapůjčený klouzavý návlek (na levé chodidlo). Vzhledem k tomu, že i XL návlek se mi nepodařilo natáhnout na mou botu, musel jsem si vystačit s takovou plackou, která klouže po ledě, ale bota na ní drží. Nejtěžší je to, co je zároveň nejdůležitější - totiž technika počátečního skluzu (s následným puštěním kamene), učil jsem se i základy míření. Samotné metání je jednoduché, i když je těžké odhadnout kdy zametat a kdy ne - ale o tom ta hra je.

Vzhledem k tomu, kolik nás bylo, jsme jen tak trénovali - jeden "házel" a dva zametali. Po Novém roce by se mělo začít chodit častěji a ve větším počtu - to už se budou moct hrát zápasy a začne vzrušující taktické soupeření.

Barevný tisk rodinných fotek - levně a spolehlivě

Další z řady zaručených návodů… Tentokráte, jak zařídit, aby vám profesorka chtěla vytisknout rodinné fotky, které si vyberete.

1. Buďte studenti Basic Spanish 1 u prof. Stacey Triplette.
2. Vydržte do páté lekce, až se bude probírat rodina.
3. Jednou vás profesorka zaúkoluje, ať si na příští hodinu přinesete fotografie členů své rodiny. Bude se totiž procvičovat sloveso parecerse, tedy podobat se. Kdo má fotky jen v elektronické podobě, může jí je poslat emailem.
4. Vyberte pár fotek, které se vám líbí, a pošlete je.
5. Na další hodině se postupně na plátně promítají fotky, ostatní hádají, čí to jsou příbuzní, v čem si jsou se studentem podobní. Užijte si "chvilky slávy" své sestry a rodičů a vyčkejte do konce hodiny, kdy za vámi profesorka přijde, předá vám vytištěné fotografie a ještě vám za to mnohokrát poděkuje.

5 otázek pro Paula

Jak jsem se stal malým

Otázky, kolik měřím a zda hraji basketbal, zůstávají top dotazy i v USA. Dokonce i ve Wal-Martu se mi několikrát stalo, že se jsem minul nějaké lidi, kteří se posléze otočily se slovy typu "oh my god, he's so tall". Předat odpověď na tu první otázku ze začátku vůbec nebylo jednoduché, když oni nemají ponětí o centimetrech a já to nevím ve stopách a palcích. Dřív než jsem se odhodlal to vypočítat, zeptali se m i v Health Services, když jsem byl konzultovat očkování do Mexika. A čistě se zájmu mě změřili, a tak už každému můžu s přehledem odpovědět "six six", neboli šest stop a šest palců, což je něco malinko pod dva metry.

Dnes večer jsem rozhodně nebyl ten vysoký. Na Union College zavítal Manute Bol, nejvyšší basketbalista, který kdy hrál v NBA (některé zdroje uvádějí, že Gheorghe Mureşan ho překonal). Přijel, aby vyprávěl svůj životní příběh, který je především o pomoci jeho rodné zemi, Súdánu.

Vlasy

Nečekejte recenzi slavného muzikálu - podíváme se na vlasy studentů Unionu. Zatímco v Česku jsem vnímal tendenci, že čím dál tím více kluků si nechává narůst dlouhé vlasy a holka, která má vlasy kratší než po bradu už není "divná", tak v USA je to jako ve slabikáři - holky dlouhé, kluci krátké. Dlouhé vlasy tu z kluků nemá takřka nikdo. A když už, tak je to Čech nebo Francouz. Hlavně v září tu byla vlna, kdy šlo spousta odvážlivců do hodně hodně krátka či úplně do hola a vůbec asi většina si vystačí s domácí mašinkou.

Já si na vzhledu svých vlasů příliš nepotrpím, ale jakmile mi dlouhá ofina začla lést do očí a přestával jsem vidět, začal jsem to řešit. A kde jinde než ve Wal-Martu. Kadeřnice odvedla precizní stříhací práci, za $14.95 jsem si ji taky zasloužil. Když jsem dorazil zpět na kampus, na večeři na mě čekali reakce typu "Ondra je ostříhaný, to ti dělal Lukáš?", "Stříhal jsi se sám?". Proč takové "děsivé" reakce? Inu, nabízí se několik vysvětlení...

A vítězem se stává...

Sedím se zhruba dalšími třemi desítkami studentů v jednom z Minerva domů. Spojuje nás natočení směrem k velké telivizi a sledování mnohohodinového programu na CNN - Election Night in America. Políčka na mapě padesátky států se postupně zabarvují - pokud v daném státě skončilo hlasování, tak z šedé na žlutou. A pokud se rozhodne, tak na modrou či červenou. (Mimochodem, technické zpracování "show" je velmi zajímavé - např. ve studiu živě promítli hologram člověka řečnícího v Chicagu.)

Když se podívám kolem sebe, tak můžu potvrdit, že mladý člověk na východu USA je typickým voličem Obamy. Někdo má tričko s Barackem, jiní se nechávají fotit s prsty do óčka, někdo přijde ke mně s notebookem, podívá se na mapu a prohlásí "Jestli tyhle tři šedá políčka zmodrají, hra skončila". A ani není třeba na tyto státy čekat - před pár momenty se dostavily výsledky z Kalifornie a CNN prezentuje titulek BARACK OBAMA ELECTED PRESIDENT.

On uklidil, já dopsal

Dnešek byl pro mě dvojitým svátkem.

Zaprvé si můj americký spolubydlící uklidil tak jako nikdy (asi mu nebudu muset kupovat vidle) a musím uznat, že to je poprvé, kdy jeho část pokoje ladí oku více než ta moje. Neznám jeho motivaci k tomuto činu, ale vsadil bych sto ku jedné, že za tím je nějaká holka. Jsem zvědav, jak dlouho mu to vydrží (myslím ten pořádek).

Zadruhé jsem dokončil osmnáctistránkovou práci na MBA kurz (no dobrá - povinné dvojité řádkování, počítám i titulní stránku, obsah a dvě stránky zdrojů..), takže dvě ze tří písemnných prací pro tento trimestr mám za sebou, před s sebou mám už jen tu nejtěžší. Psaní delších textů v angličtině je pro mě skutečně výzva a také dobrá příležitost pracovat na své psané angličtině. Obzvlášť, když tu existuje cosi jako Writing Center, pomáhající se školními pracemi. Přijdete tam, řeknete svůj "problém" a okamžitě se vás někdo ujme. Jakkoli dlouho a nadšeně s vámi prochází text, čte jej nahlas a společně opravujete chyby. Jsou ochotní a schopní pomoct nejen s gramatikou a pravopisem jako v mém případě, ale i s počátečními fázemi - konceptem, organizací myšlenek, stejně tak s formou či citacemi.

Má práce ja na téma Motivace dobrovolníků - koho by to zajímalo a nebojí se angličtiny, nechť se mi ozve, velmi rád text pošlu. Obsahuje i zkušenosti z našeho skautského střediska a rozhovor s šéfem amerických skautů ze zdejšího okresu.

"Čas šetřící denní světlo" skončil

Skončil týden, kdy jsem byl od Česka jen pět hodin. V USA se totiž přešlo z letního času až tuto neděli. Tedy abych byl přesný - letnímu času se tu říká daylight saving time.

Můj budík řízený z Frankfurtu se ze změny času za ten týden ještě nevzpamatoval, takže místo středoevropského času tam ukazuje, jak je uprostřed Ameriky. A nebo v Kazachstánu a Bangladéši - jak se to vezme. A ještě k tomu o pár minut špatně.

Karneval zvaný Halloween

Atmosféra Halloweenu se do amerického života promítala po několik týdnů, ale ten pravý den byl až vpátek. Hned ráno začátek a konec španělštiny byl o Halloweenu - naučili jsme se spoustu "užitečných" slovíček - třeba jak se řeknou všechna možná strašidla. V tu dobu už se začaly po kampusu objevovat různé kostýmy - nejrozšířenější byl jednoznačně duch alias kus bílé látky s dírami na oči.

Na Halloween mysleli i v jídelně, která byla vyzdobena i ozvučena do strašidelna, obsluha vítala v čarodejnických kloboucích. Podobná výzdoba je častá i na běžných verandách - dýně, pavučiny, bezhlaví panáci...

Halloween rozhodně nepůsobí vážně jako české svátky, na kampusu to byl spíš takový jeden velký tématický karneval. Já jsem večer do desíti pracoval v knihovně (mimochodem kombinace hezkého počasí a Halloweenu zapříčinala, že v ní bylo dohromady tak pět lidí), tak jsem se kostýmem nezabýval. Když jsem se poté prošel po kampusu a objevil na nějaké party, připadal jsem si podobně, jako když přijde někdo do tanečních v džínách. Ale vzhledem k tomu, že jsem s sebou po dlouhém dni měl narvaný batoh, deštník a bral jsem si i foťák, říkal jsem, že mám kostým turisty, a byl jsem za vodou.

5 otázek pro Fumiku