úterý 11. listopadu 2008

Náplň zimního trimestru

Často se mě z Česka někdo táže, jak se mi daří ve škole či co tu vlastně studuji. Když se ohlédnu za minulými příspěvky, je pravda, že jsem toho o studiu moc nenapsal.

Zatímco nyní ve škole prožívám zatím nejvíc challenging (pardon, ale neznám přesný český ekvivalent, tedy adjektivum od slova výzva) období, reflektovat ho budu spíše později. Teď bych rád zmínil, jaké předměty mě čekají příští trimestr, neboť jsme si je právě zapisovali.

  1. počítačový kurz Vývoj rozsáhlého software (Large-Scale Software Development)
  2. ekonomický kurz Úvod do finanční analýzy (Introduction to Financial Analysis)
  3. MBA kurz Dosahování obchodní hodnoty z informačních technologií (Achieving Business Value from Information Technology) - Překlad zní strašně - dokážete to někdo lépe? :-) Jinak předmět s hodně zajímavým syllabem a švýcarským profesorem.


Všechny tři mi budou uznány za ekvivalentní povinné předměty na FELu (Úvod do softwarového inženýrství, Finance podniku a Informační systémy), jak mi potvrdili jejich garanti. Po studiu jazyka, manažerského kurzu a psychologie tu budu moct získat obrázek i o tom, jak se tu učí informatika a ekonomie.

pondělí 10. listopadu 2008

Šachy na ledě

Dnes se školní klub curlingu rozhodl - letos poprvé - vyvinout aktivitu. Ikdyž jsme se sešli jen tři, vyjeli jsme do místní "curlingárny". Pat s Paulem už to hráli loni, takže trenérku, která nám byla k dispozici, jsem měl sám pro sebe.

Pro začátek není potřeba žádné speciální vybavení - místo speciálních curlingových bot postačí zapůjčený klouzavý návlek (na levé chodidlo). Vzhledem k tomu, že i XL návlek se mi nepodařilo natáhnout na mou botu, musel jsem si vystačit s takovou plackou, která klouže po ledě, ale bota na ní drží. Nejtěžší je to, co je zároveň nejdůležitější - totiž technika počátečního skluzu (s následným puštěním kamene), učil jsem se i základy míření. Samotné metání je jednoduché, i když je těžké odhadnout kdy zametat a kdy ne - ale o tom ta hra je.

Vzhledem k tomu, kolik nás bylo, jsme jen tak trénovali - jeden "házel" a dva zametali. Po Novém roce by se mělo začít chodit častěji a ve větším počtu - to už se budou moct hrát zápasy a začne vzrušující taktické soupeření.

neděle 9. listopadu 2008

Barevný tisk rodinných fotek - levně a spolehlivě

Další z řady zaručených návodů… Tentokráte, jak zařídit, aby vám profesorka chtěla vytisknout rodinné fotky, které si vyberete.

  1. Buďte studenti Basic Spanish 1 u prof. Stacey Triplette.
  2. Vydržte do páté lekce, až se bude probírat rodina.
  3. Jednou vás profesorka zaúkoluje, ať si na příští hodinu přinesete fotografie členů své rodiny. Bude se totiž procvičovat sloveso parecerse, tedy podobat se. Kdo má fotky jen v elektronické podobě, může jí je poslat emailem.
  4. Vyberte pár fotek, které se vám líbí, a pošlete je.
  5. Na další hodině se postupně na plátně promítají fotky, ostatní hádají, čí to jsou příbuzní, v čem si jsou se studentem podobní. Užijte si "chvilky slávy" své sestry a rodičů a vyčkejte do konce hodiny, kdy za vámi profesorka přijde, předá vám vytištěné fotografie a ještě vám za to mnohokrát poděkuje.

pátek 7. listopadu 2008

Jak jsem se stal malým

Otázky, kolik měřím a zda hraji basketbal, zůstávají top dotazy i v USA. Dokonce i ve Wal-Martu se mi několikrát stalo, že se jsem minul nějaké lidi, kteří se posléze otočily se slovy typu "oh my god, he's so tall". Předat odpověď na tu první otázku ze začátku vůbec nebylo jednoduché, když oni nemají ponětí o centimetrech a já to nevím ve stopách a palcích. Dřív než jsem se odhodlal to vypočítat, zeptali se m i v Health Services, když jsem byl konzultovat očkování do Mexika. A čistě se zájmu mě změřili, a tak už každému můžu s přehledem odpovědět "six six", neboli šest stop a šest palců, což je něco malinko pod dva metry.

Dnes večer jsem rozhodně nebyl ten vysoký. Na Union College zavítal Manute Bol, nejvyšší basketbalista, který kdy hrál v NBA (některé zdroje uvádějí, že Gheorghe Mureşan ho překonal). Přijel, aby vyprávěl svůj životní příběh, který je především o pomoci jeho rodné zemi, Súdánu.

čtvrtek 6. listopadu 2008

Vlasy

Nečekejte recenzi slavného muzikálu - podíváme se na vlasy studentů Unionu. Zatímco v Česku jsem vnímal tendenci, že čím dál tím více kluků si nechává narůst dlouhé vlasy a holka, která má vlasy kratší než po bradu už není "divná", tak v USA je to jako ve slabikáři - holky dlouhé, kluci krátké. Dlouhé vlasy tu z kluků nemá takřka nikdo. A když už, tak je to Čech nebo Francouz. Hlavně v září tu byla vlna, kdy šlo spousta odvážlivců do hodně hodně krátka či úplně do hola a vůbec asi většina si vystačí s domácí mašinkou.

Já si na vzhledu svých vlasů příliš nepotrpím, ale jakmile mi dlouhá ofina začla lést do očí a přestával jsem vidět, začal jsem to řešit. A kde jinde než ve Wal-Martu. Kadeřnice odvedla precizní stříhací práci, za $14.95 jsem si ji taky zasloužil. Když jsem dorazil zpět na kampus, na večeři na mě čekali reakce typu "Ondra je ostříhaný, to ti dělal Lukáš?", "Stříhal jsi se sám?". Proč takové "děsivé" reakce? Inu, nabízí se několik vysvětlení...

středa 5. listopadu 2008

A vítězem se stává...

Sedím se zhruba dalšími třemi desítkami studentů v jednom z Minerva domů. Spojuje nás natočení směrem k velké telivizi a sledování mnohohodinového programu na CNN - Election Night in America. Políčka na mapě padesátky států se postupně zabarvují - pokud v daném státě skončilo hlasování, tak z šedé na žlutou. A pokud se rozhodne, tak na modrou či červenou. (Mimochodem, technické zpracování "show" je velmi zajímavé - např. ve studiu živě promítli hologram člověka řečnícího v Chicagu.)

Když se podívám kolem sebe, tak můžu potvrdit, že mladý člověk na východu USA je typickým voličem Obamy. Někdo má tričko s Barackem, jiní se nechávají fotit s prsty do óčka, někdo přijde ke mně s notebookem, podívá se na mapu a prohlásí "Jestli tyhle tři šedá políčka zmodrají, hra skončila". A ani není třeba na tyto státy čekat - před pár momenty se dostavily výsledky z Kalifornie a CNN prezentuje titulek BARACK OBAMA ELECTED PRESIDENT.

úterý 4. listopadu 2008

On uklidil, já dopsal

Dnešek byl pro mě dvojitým svátkem.

Zaprvé si můj americký spolubydlící uklidil tak jako nikdy (asi mu nebudu muset kupovat vidle) a musím uznat, že to je poprvé, kdy jeho část pokoje ladí oku více než ta moje. Neznám jeho motivaci k tomuto činu, ale vsadil bych sto ku jedné, že za tím je nějaká holka. Jsem zvědav, jak dlouho mu to vydrží (myslím ten pořádek).

Zadruhé jsem dokončil osmnáctistránkovou práci na MBA kurz (no dobrá - povinné dvojité řádkování, počítám i titulní stránku, obsah a dvě stránky zdrojů..), takže dvě ze tří písemnných prací pro tento trimestr mám za sebou, před s sebou mám už jen tu nejtěžší. Psaní delších textů v angličtině je pro mě skutečně výzva a také dobrá příležitost pracovat na své psané angličtině. Obzvlášť, když tu existuje cosi jako Writing Center, pomáhající se školními pracemi. Přijdete tam, řeknete svůj "problém" a okamžitě se vás někdo ujme. Jakkoli dlouho a nadšeně s vámi prochází text, čte jej nahlas a společně opravujete chyby. Jsou ochotní a schopní pomoct nejen s gramatikou a pravopisem jako v mém případě, ale i s počátečními fázemi - konceptem, organizací myšlenek, stejně tak s formou či citacemi.

Má práce ja na téma Motivace dobrovolníků - koho by to zajímalo a nebojí se angličtiny, nechť se mi ozve, velmi rád text pošlu. Obsahuje i zkušenosti z našeho skautského střediska a rozhovor s šéfem amerických skautů ze zdejšího okresu.

pondělí 3. listopadu 2008

"Čas šetřící denní světlo" skončil

Skončil týden, kdy jsem byl od Česka jen pět hodin. V USA se totiž přešlo z letního času až tuto neděli. Tedy abych byl přesný - letnímu času se tu říká daylight saving time.

Můj budík řízený z Frankfurtu se ze změny času za ten týden ještě nevzpamatoval, takže místo středoevropského času tam ukazuje, jak je uprostřed Ameriky. A nebo v Kazachstánu a Bangladéši - jak se to vezme. A ještě k tomu o pár minut špatně.

neděle 2. listopadu 2008

Karneval zvaný Halloween

Atmosféra Halloweenu se do amerického života promítala po několik týdnů, ale ten pravý den byl až vpátek. Hned ráno začátek a konec španělštiny byl o Halloweenu - naučili jsme se spoustu "užitečných" slovíček - třeba jak se řeknou všechna možná strašidla. V tu dobu už se začaly po kampusu objevovat různé kostýmy - nejrozšířenější byl jednoznačně duch alias kus bílé látky s dírami na oči.

Na Halloween mysleli i v jídelně, která byla vyzdobena i ozvučena do strašidelna, obsluha vítala v čarodejnických kloboucích. Podobná výzdoba je častá i na běžných verandách - dýně, pavučiny, bezhlaví panáci...

Halloween rozhodně nepůsobí vážně jako české svátky, na kampusu to byl spíš takový jeden velký tématický karneval. Já jsem večer do desíti pracoval v knihovně (mimochodem kombinace hezkého počasí a Halloweenu zapříčinala, že v ní bylo dohromady tak pět lidí), tak jsem se kostýmem nezabýval. Když jsem se poté prošel po kampusu a objevil na nějaké party, připadal jsem si podobně, jako když přijde někdo do tanečních v džínách. Ale vzhledem k tomu, že jsem s sebou po dlouhém dni měl narvaný batoh, deštník a bral jsem si i foťák, říkal jsem, že mám kostým turisty, a byl jsem za vodou.

pátek 31. října 2008

Kolik stojí očkování

Mexico se pomalu blíží a po zakoupení letenek je třeba podnikat další kroky. Dnes jsem si byl nechat dát dvě očkování - kolik taková legrace stojí?

  1. Nový pacient - $66
  2. První aplikace -$ 17
  3. Druhá aplikace - $13
  4. Vakcína proti Hepatitidě A -$ 60
  5. Vakcína proti břišnímu tyfu -$ 57
    Celkem - $213

Některé položky mi dávají větší smysl, některé menší.

čtvrtek 30. října 2008

Počasí minulé i současné

Zažili jsme tu dny nádherného počasí i vedra, silný vítr, bouřky, deště, dusna, ale sněžilo až tento týden :-) Vedra počátkem září mi tu přišla jiná, než jaké znám ze střední Evropy - mnohem "těžší", že jsem místním docela porozuměl, že si to tu nedokážou představit bez klimatizace. Chladné dny obsahující déšť a vítr jsou také působivé, ale to pravé jistě přijde s větší nadílkou sněhu. Od 1. září se tu teploty pohybovaly v rozmezí 25 - 89°F, což je nějakých -4 až 32 stupňů Celsia.

Vzhledem k tomu, že se počasí relativně hodně mění, každé ráno je takové malé překvapení. Tím spíš, když nevidím ven (můj americký spolubydlící fandí sklopeným žaluziím a okno je u jeho postele) a když je naše místnost silně klimatizována. Pak se jako proaktivní řešení nabízí se ráno podívat na internetové počasí, které bývá překvapivě přesné - a vždycky je zajímavé si přečíst online, jak je tři metry vedle mě za oknem.

A ještě jedna poznámka: Zatímco v ČR ve vedru lidé inklinují k chlazeným nápojům a v zimě k horkým, tady studené preferují v lětě i v zimě. To, že je venku pod Celsiovou nulou ještě neznamená, že neuslyšíte to zvučné sypání ledu do 2/3 kelímku a následné dolití jedním z více než desítky sladkých nápojů.

středa 29. října 2008

Boston - část druhá

Harvardský kampus není tak jasně ohraničený jako Union College, více se mísí s vlastním městem, i proto je o poznání živější. Chvíli mi trvalo, než jsem našel to pravé místo, kde se nechat vyfotit. Je jím socha před University Hall. Podstavec nese nápis "John Harvard founder 1638", i když univerzita byla založena o dva roky dříve, Harvard nebyl jejím zakladatelem, ale jen dárcem majetku, a zpodobněný muž je student z doby 150 let po Harvardově smrti. Kdo se chce nechat se sochou vyfotit, musí většinout několik minut vyčkat, než se uvolní, a překousnout minidav převážně asijských návštěvníků, který na něj v jeden moment upře pohled.

M.I.T. je od Harvardu zhruba půl hodiny svižné chůze. Cestou mě zarazila česká vlajka ve výloze jedné restaurace. Byla zavřená, tak jsem se šel zvědavě informovat do sousední vinárny. Prý se kolemjdoucí Češi často ptají, ale prý se jedná o "náhodnou dekoraci". Brzy jsem zahlédl budovu s nápisem Massachusettes Institue of Technology a také průvodcem zmiňovanou architektonicky zajímavou posluchárnu Kresge Auditorium. Ani jsem moc nevěřil, že by šlo jít dovnitř, ale stejně jsem zkusil otevřít dveře - a rázem jsem byl v předsálí. Nikde nikdo kromě dvou čínských turistek a i ty se brzy vypařily. Zkusil jsem šáhnout i na kliku dalších dveří - otevřeno. Tak trochu s pocitem, že každou chvíli spustím někde alarm, jsem zkusil otevřít i poslední dveře, čímž se mi naskytl pohled do nasvícené ale prázdné moderní posluchárny. Na FELu se zamyká každá třída, na M.I.T. jsou dveře do místnosti s varhanami a sedačkami s deseticentimetrovým polstrováním otevřeny i o víkendu.

Během návratu směr centrum Bostonu jsem potkal Kate z Anglie a Vojtu, prošli jsme dlouhou, ale pěknou Commonwealth Avenue a relativně velkým parkem Boston Common, nedaleko od místa srazu. A pak už zas jen crazy jízda zpět...