pondělí 16. února 2009
Jason Mraz
Já jsem dal před koncertem přednost dalšímu výletu do New Yorku, ale podle lístkové mánie, která prodej doprovázela, usuzuji, že je tady docela populární. Tikety se "šmelily" i po vyprodání, někteří si byli ochotni připlatit.
Pokud na vás Jasonovo příjmení působí tak trochu česky, máte boda. Má ho po československém dědečkovi.
neděle 15. února 2009
The First Station in the Nation
sobota 14. února 2009
Problém s antimalariky aneb získej zdarma tričko z Ameriky!
Nakonec jsme se pro jistotu rozhodli, že si je pořídíme. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od jiných států Karibiku Mexiko není tak rizikové a nejeli jsme tam večery a rána trávit v džungli a měli jsme s sebou připraveni vysoce účinný repelent, jsme si řekli, že riskneme méně spolehlivou koupi léků přes internet. I za 40 dolarů plus 32 za urychlené poštovné to vyšlo několikanásobně levněji než v kamenné lékárně.
Složením jsou tablety stejné (Chloroquine Phosphate), ale ty v lékárnách jsou "značkové" a platíte tam za jejich marketing atp. Podobně jako když si koupíte William & Delvin džíny pod značkou Freeway. Objednali (= zaplatili) a čekali.
Jenže - když tablety nedorazily ve slíbeném čase ani do našeho odletu, rozjel se následující kolotoč:
- Já: O tablety už nemám zájem, chci zpět peníze.
- Oni: Můžeme vám je zdarma přeposlat do Mexika.
- Já: Nebudeme na jednom místě, chci zpět peníze.
- Oni: Vyjasníme situaci a ozveme se.
- Oni: Za 2-3 dny by zásilka měla dorazit.
- Já: Nedorazila mi v čase, který jsem si zaplatil, už ji nechci, chci zpět peníze.
- Oni: Až bude objednávka poslána zpět, vrátíme vám peníze.
- Oni: Zásilka byla doručena. (Zatímco jsme byli v Mexiku)
- Já: Co mám udělat, když chci poslat zpět zásilku na účet příjemce?
- Oni: Dle našich pravidel nebereme objednávky zpět. Měl jste ji odmítnout, pak bychom vám vrátili peníze. Teď s tím nemůžeme nic dělat, když zásilka byla doručena.
- Já: Neměl jsem možnost odmítnout zásilku. Nesplnili jste sjednané podmínky o čase doručení. Slíbili jste mi, že mi vrátíte peníze, až bude dobírka poslána zpět. Proto ji chci poslat lék zpět a vrátit peníze.
- Oni: Měl jste dobírku odmítnout, ne ji přijmout. Jen v tom případě bychom vám vrátili peníze. Není naše vina, že se pod příjem někdo podepsal. Zásilka byla doručena a doručené zásillky nebereme zpět.
Problém je v tom, že jsem neměl možnost zásilku odmítnout. Když mi ji na kampusové poště předávali, byla už školou dávno přijatá. Prášky jsou firmou Bayer vyrobené v Indii - odkud také přišly. Na celním prohlášení je zaškrtnuto dar a jako jméno a plná adresa příjemce "Ondrej USA" - asi jsem tu tedy jediný. Chápu, že lék není knížka a že ho nechtějí přijmout zpět (i když bůhví, jaké jsou tu na to zákony). Ale - co kdyby uvnitř nic nebylo? Jak to budu reklamovat? Navíc mi zásilka nepřišla do 9 dnů, jak jsem si připlatil.
Tak, teď už snad máte všechny indicie. Co byste dělali na mém místě? Napadá vás nějaké řešení, jak z nich dostat aspoň tu cenu poštovného? Kdo přijde z nápadem, který povede k tomu, že mi vrátí aspoň část peněz, má u mě tričko z Ameriky!
pátek 13. února 2009
All you can sníst (6.)
čtvrtek 12. února 2009
Large-Scale Software Development
Bylo tu přání napsat něco bližšího o předmětech, které tu studuji, tak začnu Large-Scale Software Development, což by se dalo přeložit asi jako Vývoj rozsáhlého software.
Oficiální popis předmětu:
Strategies for the systematic design, implementation, and testing of large software systems. Design notations, tools, and techniques. Design patterns and implementation idioms. Implementation, debugging, and testing. Includes team and individual software development projects.
Střípky:
- Hlavní důraz je kladen na čtyři projekty - dva individuální a dva týmové.
- Jak se rozhoduje mezi dvěma týmy, kdo bude mít tři a kdo čtyři členy? Pákou.
- Část hodnocení tvoří také prezentace vybraného návrhového vzoru ostatním -naše dvojice už má za sebou.
- Zkouška má váhu 25%.
- Bilance holek ve třídě se blíží FELu (3 z 22).
- Jeden z hlavních přínosů vidím v obohacení "softwarové angličtiny".
- Předmět mi bude uznán na FELu za Úvod do softwarového inženýrství.
- Jedna z povinných knih je klasikou v literatuře o návrhu software. Na čtveřici autorů se běžně odkazuje GoF či Gang of Four. Když mi přišla levnější mezinárodní verze, docela jsem se lekl - obálka a předmluva jsou v čínštině.
středa 11. února 2009
Jsme v polovině, co vám tu chybí?
Nejlepší čas se zeptat publika na zpětnou vazbu. A ať jsme konstruktivní, tak vám dám nějaké vodítko: Co vám tu chybí? Jsou nějaká témata, která by vás zajímala, ale ještě o nich nebyla zmínka? Nějaké otázky, na něž mohou blogové příspěvky odpovědět? (Čtenáři v USA naopak můžou mít nějaký nápad/doporučení, co tu prostě musí zaznít.)
Jelikož blog z části píšu i pro vás, milé čtenáře, tak k vašim nápadům třeba i vezmu ohled.
Díky.
úterý 10. února 2009
Ledové lezení
Vyjížděli jsme už v půl sedmé, cesta do Keene Valley (v Adirondacks, nedaleko Lace Placid) zabrala asi dvě hodiny. Nabrali jsme vybavení a instruktora a hurá k dvacetimetrovým skalám. Absolvovali jsme krátkou instruktáž - jak pracovat s cepínem, jak zakopávat mačky, jak postupovat, jak bezpečně jistit nebo jak komunikovat (příkazy On belay-Belay-Climbing-Climb, Slack, Tension, Ice, Off belay).
A pak? Nechám mluvit fotky...
Pokud budete mít také někdy tu příležitost a aspoň trochu chuť, neváhejte ani chvíli. Byl to opravdu skvělý zážitek, i když nás fyzicky vyčerpal. Jednou když jsem jistil Zdeňka a on si nahoře dával přestávku, volal jsem: "Bolí tě ruce?" "Všechno," odpověděl. A vystihl to.
pondělí 9. února 2009
Maus
Maus je příběh Vladka Spiegelmana, Žida, který přežil holocaust a jeho syna, kreslíře, který se snaží vyrovnat s otcem, jeho hrozivým příběhem i dějinami jako takovými. Forma zpracování je komics - nacisté jsou zobrazeni jako kočky, Židé jako myši. (zdroj)
Opravdu výjimečné... Pokud se nerozhodnete ji číst každý den kousek jako já, věřím že ji přečtete na jeden nádech.
Mají ji v Luxoru (i na Amazonu), stejně jako v knihovnách !
neděle 8. února 2009
Latinskoamerická noc
Pár fotek od Petra Diviše:
sobota 7. února 2009
борщ
Využil jsem přátelské atmosféry a s Charlesem (tím profesorem) jsem se dohodl, že si mě pravděpodobně vezme pod křídla na příští trimestr a budeme mít spolu ruštinu jako independent study (tj. něco mezi samostudiuem a výukou jeden na jednoho, počítá se jako jeden normální předmět).
pátek 6. února 2009
Psychoexperimenty
Katedra motivuje jednak penězi (většinou za půlhodinové dávají $4, za hodinové $8), ale někteří si tam chodí pro kredit. Příští týden mě čeká jeden devadesátiminutový "Stimulations and Performance", kam máme přijít pohodlně oblečeni a v teniskách, protože v průběhu bude nějaké cvičení nebo pohybová hra.
Některé pokusy jsou zajímavé - občas s překvapivým koncem (většinou vás prostě nějak ošálí). Někdy jsou bohaté na slovní zásobu. V jedné studii jsme zaškrtávali, jak se cítíme, a tolik adjektiv-emocí jsem snad pohromadě ještě neviděl.
čtvrtek 5. února 2009
All you can sníst (5.)
středa 4. února 2009
Díky, Tee-pee
Podobný příspěvek mám v plánu napsat skoro od samotného začátku psaní tohoto blogu, ale chtěl jsem si počkat, až trochu naroste návštěvnost, ať to má nějakou váhu.Chtěl bych poděkovat Tee-peemu (nepřezdívkou Pavel Trojánek) za jeho nekonečnou pomoc s mým pobytem za oceánem. Od přijímacího řízení přes kontakty na jeho známé, vybavení, všeobecnou podporu, rady pro život na Unionu po cestovatelské tipy... Ani nevím, jestli si uvědomuje, kolik času ho všechny ty emaily, Skypy, setkání, icq a gmail chaty musely stát. Opravdu si toho vážím.
Mimochodem, Tee-pee má dneska narozeniny, tak mu tímto přeji VŠE NEJLEPŠÍ a úspěšnou cestu do Grazu !
úterý 3. února 2009
Poprvé na běžkách
Po pár začátečnických trasách vč. té k zamrzlému jezeru (které zrovna nebylo zamrzlé natolik, aby se dalo i na něj) jsme se vrhli na více obtížné. Bylo příjemné, že jsme byli skupinka 4-5 lidí než se plácat v "davu" několika desítek lidí, a tak jsme si mohli dobře regulovat tempo. Prostě skoro taková rodinná atmosféra. Projeli jsme skoro všechny ne nejobtížnější trasy, některé i vícekrát, a "naběhali" 22 km.
V centru areálu (taková chatka s půjčovnou vybavení, společenskou místností atp.) bylo také moc dobře. Hřála nejen kamna, ale i přátelská atmosféra - Například jedna holka si zasteskla, že si nevzala rukavice a bude ji zima na ruce, a obratem ji jeden cizí pán nabídl své druhé - zbrusu nové high-tech. Neznali se a pán jen ukázal, kde má svůj batoh, kam je může odpoledne vrátit.
Na cestě zpět jsme zahlédli mraky jelenů a zastavili se na večeři v PizzaHut. Zrovna jsem Ala a Debbie přesvědčoval, že se v Americe více navazují rozhovory i mezi lidmi, kteří se neznají, a tak mi docela pomohl jeden pán, který se mě hned po vstupu otázal "How tall are you?". Číšnici jsem překvapil, když jsem k pití chtěl něco na zahřátí - čaj nebo čokoládu. To nevedou a kafe jsem nechtěl, tak jsem si dal vodu a - jako obvykle zapomněl říct bez ledu…
Běžkovací sobota byla tady asi pro mě zatím jedním z nejlepších dnů vůbec, ale ještě teď (ne)cítím stehna a třísla a chodím tak, jako bych si každý krok pečlivě rozmýšlel.





