Union College Webcam

Brzy zveřejním fotky, které vám dovolí nahlédnout na krásy našeho kampusu. Pokud to ale nemůžete vydržet a chcete vidět, jak to u nás vypadá právě teď, možná vás zaujme Union College Webcam.

Club Expo

Union College je bohatá na možnosti trávení volného času - jednou z nich jsou studentské kluby, které se v pátek prezentovali na Club Expo. Kvůli dešti se vše odehrávalo pod obrovským stanem, pod kterým by šlo postavit několik táborů. Jeden ze spolehlivých způsobů, jak na přehlídku přemístit pozornost amerických studnetů bylo přesunout tam večeři.

Klubů je mnoho desítek - daly by se uskupit do několika kategorií -akademické, kulturní, politické, mediální, umělecké, duchovní, společenské a sportovní.

Zapsal jsem se do španělského, ekonomického, podnikatelského, biologického, novinářského, výletního, lyžařského klubu, dále také do tanečních, školních novin, Virtual U, bowlingu, Červeného kříže nebo golfu, curlingu a frisbee (a možná jsem si teď nevzpomněl na všechny).

Zdá se vám to šílené? Výhodou klubů je, že nemají žádné požadavky na účast. Nic neplatíte (jen v některých případech jednorázové poplatky), sami si volíte míru zapojení - můžete se zúčastnit na 100% nebo se jen jednou přijít podívat. Tak proč neokusit od každého trochu...

ICQ i za hranicemi? Spíš ne.

Někdy jsem slyšel, že Češi jsou na poli instant messengerů (neboli "kecálků", chcete-li) celkem exotičtí tím, že preferují ICQ. Podobné indicie se dostane skoro každému, kdo chce navázat okamžitou internetovou komunikaci s nějakým cizincem (schválně - kolik zahraničních kontaktů máte na ICQ?).

Neplánované potvrzení této hypotézy se mi dostalo, když jsem inicioval vytvoření seznamu kontaktů mezinárodních studentů studujících tento rok na Union College. Jednoduchý internetový formulář vyplnilo 44 lidiček, tři čtvrtiny se rozhodlo vyplnit Skype nebo MSN. Kolonku ICQ vyplnilo 9 lidí: všech 8 Čechů a Harry z Německa jakožto statistická odchylka.

Poster Sale

Studentské aktivity (Student Activities, jednorázové mimoškolní akce) jsou docela "pestré. Proč jen jedny uvozovky? Protože to myslím s ironií i bez ní. Na jednu stranu pestré opravdu jsou, na druhou stranu pokud už nemají v názvu lunch nebo BBQ, tak se většinou jinde stejně píše něco o jídle zdarma. Zaujala mě dnešní akce, která se okolo jídla netočila. "Potřebujete si vyzdobit pokoj?" lákal výprodej nejrůznějších druhů plakátů. A že o ně byl zájem.

Jak o tom přemýšlím, umístění okolo vchodu do nejfrekventovanější budovy s několika stravovacími zařízeními asi nebude náhoda.

Děkuji ti, veverko

Když jsem se dnes za slunečného ale relativně chladného dopoledne procházel po kampusu s cílem si dojít vyřešit problém s přihlášením do jednoho online systému, skočila mi do cesty veverka. Většinou je nestíhám vyfotit, ale tahle byla tak blízko, na cestě, daleko od stromu, na který by mohla vyběhnout, dobře nasvícená a ještě se tak ochočeně tvářila, že se na mě ještě chvíli bude koukat. Pozastavil jsem se, rozepnul batoh a šmátral po foťáku. Nenašmátral.

Mezitím, co jsem obracel batoh vzhůru nohama, si veverka rozmyslela mou společnost. A foťák v žádné z kaps prostě nebyl. Možnost, že jsem si ho s sebou nebral byla podvědomě ihned zamítnuta, protože jsem s ním už dneska fotil. Přijde mi, že kdyby se mi něco podobného stalo v Čechách, budu se s přístrojem pomalu loučit. Tady jsem se rozmýšlel, kde je větší pravděpodobnost, že ho najdu. Zvážil jsem, jestli nemám jít rovnou za Ztrátami a nálezy, ale blíže to bylo do bufetu, kde jsem asi tři čtvrtě hodiny předtím byl s Honzou. Přišel jsem tam a nemusel jsem ho nijak hledat - ležel na stole, u kterého jsme seděli. Tak viditelně, že jsem ho tam snad ani takto nemohl nechat - asi mi spadl na zem a někdo ho zvedl. Všude okolo bylo rušno, všechny stoly okolo obsazené, pouzdro s foťákem musela zahlédnout řada lidí.

Beztácové úterky

Když jsem dnes šel na oběd, marně jsem hledal tác do té doby, než jsem si všimnul plakátku Trayless Tuesdays, který mě informoval: Když studenti použijí talíře bez tácu, množství odpadu se sníží o jednu unci na tác (28 g?). Výzkumy ukazují, že když se tácy odstraní ze stravovacích zařízení, méně se plýtvá jídlem, je spotřebováno méně energie a snižuje to spotřebu vody a čistících prostředků.

Nicméně úterky v naší jídelně asi nikdy nebudou stoprocentně beztácové - tácy tam stejně byly a museli jsme je použít. Bez nich totiž nejde poslat špinavé talíře do zařízení, které je odebírá.

Zítra začínáme

Dneska (v pondělí) jsme si potvrdili zápis předmětů - čeká mě začátečnická španělština, která je tu prý vyučována na velmi dobré úrovni a jeden trimestr stačí k tomu, aby se člověk domluvil o zimních prázdninách v Mexicu, dále pak psychologie paměti a učení (předmět, který sice sahá mimo obor mého studia, ale hrozně se na něj těším) a konečně Managing People & Teams in Organizations, jeden z nabízených MBA kurzů.

Tři předměty jsou nejen minimem, ale zároveň jakýmsi standardem. Může se to zdá býti málo a když nakouknete do rozvrhu, bude vám připadat dosti prázdný. Je to dáno odlišným stylem studia, kde těžiště práce je rozloženo do celého studijního období a nikoli jen do zkouškového, jak to často u nás bývá, a chození na všechny hodiny je tu samozřejmostí stejně jako dělání spousty domácích úkolů. Však uvidím sám, zítra začínáme.

Čerství lidé

V sobotu a neděli začal kampus ožívat, protože v průběhu víkendu přijížděli studenti prvního ročníku , tzv. freshmen. Z aut přeplněných věcmi vystupovali nervózní prváci a jejich ještě nervóznější rodiče. Pro "freshmany" byl v neděli večer připraven zábavný program v podobě sedmi atrakcí - sami jsme si vyzkoušeli nafukovací překážkovou dráhu, kasino a možnost se nechat automatem vyfotit v šesti různých pózách.

Vítáme a informujeme mezinárodní studenty

Čtvrtek a pátek byl ve znamení tzv. Orientation, tedy jakéhosi úvodu a seznámení pro mezinárodní studenty. Většinu tvořily kratší bloky, kdy přišel zástupce (většinou šéf) nějaké sekce (od stravování přes bezpečnost po poradenství a studentský handbook), rozdal informační brožuru, poinformoval nás a většinou zmínil i nějakou narážku na "czech guys" - dozvídáme se, že předchozím generacím českých studentů na Union College se podařilo vybudovat silné jméno.

Měli jsme první příležitosti se poznat s několika desítkami dalších mezinárodních studentů, k čemuž nám pomohla zejména večeře s hostitelskými rodinami (kdo chce, může se nechat "adoptovat" jednou rodinkou a lépe přičichnout k americkému životnímu stylu), formální večeře s prezidentem školy a jeho ženou. Co z celého orientation programu však mělo největší časovou dotaci? Autobusový výlet do Wal-martu.

Pár fotek naleznete ve fotogalerii, kvalitní snímky z prezidentské večeře pak hledejte hlavně u Petra na czechdude.com

"If you need any help, just ask"

Nejednou jsem dostal otázku stylu "A co Američani - už tě štvou?" . Neštvou. Když mi přijde něco zvláštní (a není toho málo), nenadávám - spíš se směju a užívám si odlišností.

Nerad bych Američany házel do jednoho pytle, obzvlášť , když jsem s nimi v kontaktu jen pár dnů. Je ale jedna velmi pozitivní charakteristika, u které mě to lehce začíná svádět. Nazval bych ji "nepodmíněné nabídky pomoci". Co tím myslím?

1. Z Albany do Schenectady nás vezla Brooke, supervizorka z knihovny. Druhý den po příjezdu mi psala email - velmi mile poděkovala za lázeňské oplatky a poprosila nás, ať ji dáme vědět, kdybychom měli jakoukoli otázku či bychom něco potřebovali.
2. Když jsme se byli první den podívat do kampusového obchodu se vším možným, strávili jsme tam asi půl hodiny povídáním si s paní za pultem. Kromě všeobecné pomoci nás pobídla, ať si za ní přijdeme popovídat kdykoli se nám bude stýskat a že nám ráda s čímkoli pomůže.
3. S Jaridem, svým spolubydlícím, jsme toho ještě moc nenamluvili, protože se na pokoji skoro nevidíme. Ale už jsem od něj slyšel, že když budu potřebovat jakoukoli pomoc, mám se na něj obrátit.
4. Když Rose (jedna profesorka, na kterou jsem měl kontakt od Tee-peeho) během telefonického hovoru zjistila, že mě čeká i psychologický předmět, nabídla mi, že má doma spoustu knih o psychologii, které si můžu zapůjčit. A samozřejmě - ať zavolám, kdybych cokoli potřeboval.
5. Ve čtvrtek večer jsme se účastnili večeře s hostitelskými rodinami. Beth Smith, s kterou jsem seděl u stolu, nám na kus papíru napsala kontakt a dodala: Kdykoli budete cokoli potřebovat, ozvěte se, rádi vám pomůžeme.
6. Když jsme si šli zařizovat účet do Bank of America pár minut před zavírací dobou, byli jsme přivítáni pozváním na sušenky a džus. Proces zřízení končil tím, že nám paní nabídla jakoukoli pomoc, obzvlášť, pokud bychom sháněli nějaké vybavení pokoje. Když se Honza zmínil, že mu na pokoji chybí lednička, hned vytáčela číslo někoho, kdo ji na internetu nabízel za 20 dolarů.

Podobná snaha pomáhat je cítit v jídelně, na ulici nebo třeba v bazénu. Už teď mám pocit, že tento jejich postoj je něco, co mi za rok v Čechách bude chybět.

Budík, dolar, pivo, adresa

1. Jednou z mála věcí, která mi byla doporučena si vzít s sebou, byl budík. Často se na něj zapomene a proč si ho zde zbytečně kupovat. Samozřejmě jsem si ho vzal. Škoda jen, že svůj radiem řízený budík neumím přeprogramovat, aby chytal signál odjinud než z Frankfurtu. Takže se celý rok bez problému můžu dívat, kolik hodin je v ČR, a vstávat budu na mobila.
2. Dolar má zvláštní bankovky a mince. Bankovky vypadají jak vytištěné z domácí tiskárny a všechny mají stejný rozměr. Mince na sobě zpravidla nemají čísla, takže hodnotu je třeba luštit z mininápisů, a vyžijí si i v jednocentech. Různě vypadající dolarové mince stále přinášejí překvapení i těm za pultem. Už chápu, proč všichni platí kartou.
3. Ochutnal jsem něco-jako-pivo Budweiser. Je zajímavé, že točené chutná ještě hnusněji než lahvové a i v hospodě ho dají do kelímku. Angličan se mě hned se vší vážností zeptal "Is that a coke?"
4. Dostal jsem přidělené číslo schránky, čímž jsem se stal poštovně dostupným. Adresa by mohla vypadat nějak takto:
   
   Ondrej Kubera (mailbox: 2212)
   Union College
   807 Union Street
   Schenectady, NY 12308
   USA

Na bowlingu

Když jsem hrál minulý týden bowling v Praze, byly k dispozici tři dráhy, speciální boty nebyly třeba, platilo se za dráhu a hodinu a trefovali jsme se do deseti kuželek.

Když jsem hrál včera bowling ve Schenectady, dostali jsme jednu ze čtyřiceti drah, půjčení bot stálo dva dolary, platilo se za hru a za člověka. A kuželek tu bylo také deset.

Balíček první pomoci

Co je důležité na úvod pobytu studenta ve Spojených státech?

• sáček čipsů
• 2 malé lahvičky vody
• kartáček a pasta
• balíček papírových kapesníků
• kondicionér
• mýdlo
• propiska
• deodorant
• mléčná čokoláda
• mentolové bonbony
• žiletka
• tužka
• ořezávátko
• zvýrazňovač
• dvě čokoládové sušenky
• dvě ovesné tyčinky
• tyčinky se sýrem
• přivítací pozdrav
• antistresová mačkací hvězdice
  

…a to vše v roztomilém modrém košíčku. Alespoň tak vypadá dárková pozornost na přivítanou pro každého mezinárodního studenta, který přijede na Union College.

Z Prahy do Schenectady za 16 hodin

Překonán Atlantik, romantický film, jehož jméno jsem raději nepostřehl, dva zvláštní pokrmy, nadprůměrný průměrný věk letušek, neposedné (řvoucí a kopající) děti v letadle, imigrační úředník, půlhodinové čekání celého vlaku, až ambulance odveze paní z nádraží do nemocnice, šestihodinový časový posun, klimatizace pěti dopravních prostředků, setkání s americkým spolubydlícím,
23 hodin bdění.

A také odolání nabídce ČSA alternativního pozdějšího letu (důvod: moc registrovaných lidí na málo míst) - s AirFrance přes Paříž a bonifikací 600 EUR.

Pár snímků z cesty naleznete ve fotogalerii.