Ondřej Kubera v USA

Konec je konec a naopak

2009-08-04T23:50:00.002+02:00

Jsem zpátky před louží. Téměř roční americká etapa skončila. Teď si jdu odpočinout od blogování a těšit se z komunikace naživo. Kdo ví, třeba se tu ještě někdy potkáme.

Přeji vám, ať se vám podaří chytit se podobných příležitostí.

"Následovat své sny stojí někdy mnoho, ale nenásledovat je stojí vždycky více." Conway Stone

O čem jsem (ne)napsal

2009-08-03T00:47:00.002+02:00

Těch jedenáct měsíců v USA bylo bohatých (a ještě skoro celý den bude) a přicházelo strašně moc podnětů, o kterých mě tu bavilo psát. I drobnosti, detaily, které normálně nestojí za řeč, mě přišlo zajímavé sdílet - už jen protože tu bylo všechno aspoň trochu jiné. Stylem jeden příspěvek denně se mi sem nepodařilo vměstnat vše, o čem jsem chtěl napsat. Napravím to jedním shrnutím. Připraveni na informačně nejhustší článek na tomto blogu?

(Ne)napsal jsem o tom,

jak využila můj výškový potenciál na svém domě šéfka cateringu
jak jsem si tu rozuměl spíše s lidmi 30+ než 20-
jak profesor ruštiny hrál návštěvu z Ruska a my mu dělali prohlídku kampusu v ruštině
jak jsme si objednali pizzu online
jak jsem se chtěl zapojit do podnikatelské soutěže o 1700 dolarů a ona se nekonala
jak jsme vyplňovali a posílali daňové přiznání
jak někdo prodává na craigslistu kradené iPody a netají se tím
jak se tu hodně používá hlasová schránka (voice mail)
jak těžké je získat srozumitelné a přesné informace o clech
jak tu množství mléka může být vyjádřeno min. ve čtyřech různých jednotkách
jak se mi připravoval RoveL na dálku
jaké jsem dostal známky
jaká hlavní jídla na nás čekala v jídelnách
jak jsem se o některých amerických událostech dozvěděl od českých známých
jakou pozornost mezi letními projekty vzbudil Second Life
jak jsem si zahrál videohry - infantilní i jednu špičkovou detailní špionskou
jaké aplikace na iPod Touch jsou lidi schopné vymyslet
jak se střílelo nedaleko kampusu
jak po mě z Wall Street Journal vymáhali peníze za noviny, které mi nepřišly
jak vypadá město Schenectady
jaká část ruské gramatiky je pro Američany nejsložitější a Čech ji pochopí během pár vteřin
jak mnozí profesoři přistupovali k studentům velmi individuálně
jak jsem se naučil azbuku s písankou
jak mnoho tu je restaurací nabízející mezinárodní kuchyni a jak dobře jsme se najedli v jedné rodinné italské
jak vypadaly pokoje, v kterých jsem bydlel
jak jsem byl v kontaktu s domovem
jak využíval můj spolubydlící žehlící prkno
jak fungují a vypadají školní noviny
jak jsem na jaře chodil poctivě do posilovny, než jsem onemocněl
jak jsem se vyrovnával s kulturním šokem
jaký je rozdíl mezi nurse, nurse practitioner a physician
jaké slevy na mě čekaly v Crossgates při jarním nakupování
jak se kampus neustále upravuje
jak jsou učebnice robustní, plné obrázků, shrnutí a věnují dostatek prostoru motivaci ke studiu
jak jsem se zúčastnil semináře o Mathematice a byl oslněn, co všechno tento program umí
jaký smysl má Language House, kde jsme bydleli, jak to tam vypadalo a kdo tam všechno bydlel
jak mi v jeden čas mnoho lidí nezávisle na sobě řeklo, že vypadám jako Harry Potter
jak se liší dopravní značky
jak vypadal můj běžný den a jak se změnil můj režim
jak se staví na kampusu nová budova
jak pen a pan se nevyslovuje stejně
jak byla v knihovně party s tombolou
jaké slevy nachystal bookstore na některé oblečení
jak na horror night nepřišli ti, co slíbili
jak se v knihovně nachází tajná místnost PBK, kterou doprovází řada mysteriózna
jak jsem v cateringu sloužil prezidentovi
jakými způsoby jsme propichovali desítky balonků po německém karnevalu
jak a proč psát blog každý den

Summer Research - tak trochu jiná brigáda

2009-08-02T08:32:00.001+02:00

Důvod, proč jsem tu až do srpna místo do června, a téměř nic jsem o něm nenapsal. Dovolte mi to tedy nyní trochu shrnout.

Můj a dalších devět projektů (i např. Honzův) byly trochu výjimečné tím, že se nutně nejednalo o výzkumy. Byly hrazené z CPATH grantů National Science Foundation, které mají za cíl podpořit využití počítačů v nepočítačových oborech, zejména humanitních.

O mém advisoru (profesoru, šéfovi, vedoucímu katedry Ekonomie) jsem tu už psal. Společně jsme pracovali na projektu s názvem Computation of Dynamic Models in Economics. Zní to dost hrůzostrašně, že? Computation protože cílem bylo využití výpočetního software. Dynamic Models popisují systémy, které v sobě mají prvek času. Economics protože celý projekt slouží k přípravě rozšířeného předmětu Quantitative Economics, který bude na Union College vyučován příští jaro.

Cože bylo mají prací? Studoval jsem matiku diferenčních rovnic a dynamické optimalizace z knížek z MIT a Cambridge, řešil příklady v Mathematice a MATLABu, porovnával software, psal manuály a programoval v MATLABu složitější dynamický model. Na jedné straně jsem byl profesorův pomocník, na druhé spíše student jako pokusný králík. Dával jsem mu zpětnou vazbu k učebnicím, vysvětlováním látky si vlastně zkoušel přednášku a vůbec si udělal obrázek, co za typ práce budou studenti schopni udělat.

Abych trochu přiblížil, o čem ty dynamické problémy jsou, použiju Stevův oblíbený příklad. Představte si jezero a v něm ryby. Vaší hlavní starostí je, kolik ryb chytit každým rokem. Ryby jsou obnovitelným zdrojem, tzn. necháme-li nějaké ryby v jezeře, máme více ryb v budoucnu.Nebudu vás zatěžovat tou matikou, ale při snaze o řešení byste došli k tomu, že pro optimální rozhodnutí potřebujete znát počet chycených ryb pro všechny budoucí časy. Což při neomezeném časovém horizontu bez počítače těžko spočítáte. Způsob řešení těchto a podobných problémů se říká dynamické programování. Podobné modely nacházejí praktické uplatnění třeba v řízení zásob nebo investic. Tato oblast mě zaujala především tím, že spojuje matematiku, ekonomii a management. Jen jedna znalost nestačí, je potřeba více pilířů.

Toť snad stačí. Kdyby někdo chtěl vědět víc, pošlu mu prezentaci, kterou jsme předváděli ve středu na symposiu, nebo třicetistránkovou závěrečnou zprávu, kterou jsem před pár hodinami dokončil. Pokud nebude mít Steve nějaké připomínky, tak hotovo.

Big and Tall

2009-08-01T04:23:00.001+02:00

Už delší dobu jsem sháněl džíny. Dvoje jsem tu ke konci pobytu vyhodil, protože byly natolik zničené, že by je nemělo cenu tahat zpět. Sháněl jsem už třeba v San Franciscu přímo ve velkém obchodu Levi's, ale ani tam neměli na mě délku v nějakém přijatelném stylu (kde jinde by měli mít?). V Macy's v Crossgates jsem také nepochodil. Do hledání jsem zapojil asi čtyři zaměstnance včetně nějaké manažerky. Nutno říct, že byly celkem neschopní - jeden našel v počítači, že je mají, druhá šla hledat, třetí řekla, že ne, a čtvrtá přišla a řekla, ať si je objednám po internetu. Dopadlo to tak, že když jsem se po půlhodině šel jedné té paní ptát na plavky, tak se upřímně divila, že tam po tom všem ještě stále jsem.

V JCPenney to nebylo o moc lepší. Slečna mezi džíny mě poslala do sekce s nadměrnými velikostmi "Big and Tall". Odsud mě pán poslal zpátky mezi džíny. Prohlédaval jsem tedy obě místa a nenašel nic. Ta sekce "Big and Tall" mě ale docela pobavila. Nechápu druhou část názvu, když pro vysoké tam neměli vůbec nic. Zato "Big" sedí, protože džínů s pasem přes 50 tam měli mraky.

Úspěšný jsem byl až dneska, když jsem poprosil Brooke o pomoc. Zajeli jsme do Sears v jednom nákupním centru, kde už jsem dobře nakupoval s Debbie. A mohl jsem si dokonce i vybírat.

Bramboráky podruhé

2009-07-31T05:52:00.001+02:00

Bramboráky podruhé, tentokrát kuchtěno s Honzou u Brooke z knihovny. Dělali jsme je pro šest lidí a zbylo jich tolik, že si Brooke myslela, že je budou jíst celý týden (jak jsme se ale později dozvěděli, nevydrželi tak dlouho :-).

(Foto: Jan Špidlen)

Jako na Floridě

2009-07-30T06:25:00.001+02:00

Na Floridu jsem se nedostal, ale jako bychom tam byli... Tedy alespoň počasím. Vedro, vlhko, déšť. Vlhkost vzduchu se blíží 100%, tedy stavu, kdy se mokré prádlo samo neusuší. Asi všichni, co nosí brýle, znají pocit, jaké to je, když ze zimy vejdou dovnitř do vytopené místnosti. Dnes se mi poprvé zamlžily brýle po výstupu z auta ven.

Koncert Coldplay

2009-07-29T03:06:00.001+02:00

Další takovou akcí (kterou nám zorganizoval Residential Life) byl pondělní koncert britské skupiny Coldplay:

Nikde jsem se nedočetl, kolik tam bylo lidí. Ale odhadl bych (plus minus) fakt hodně.
Jednou z předkapel byli Elbow z Manchesteru.
Měl jsem tam jeden z nejdražších a nejhnusnějších hamburgerů. Divná placka (netroufám si říct z čeho) uprostřed rozmočeného pokusu o housku. Pak jsem se dozvěděl, že na lístek můžu dostat zadarmo hotdog, hranolky a kolu. Ne o moc lepší.
Potkal jsem se tam z Collinem, kterého znám z cateringu. Byla s ním také Lenka z ČR - vaří spolu na nějakém táboře. Lenka se chystá v srpnu cestovat po USA, tak jsem ji dával nějaké rady.
Líbila se mi interakce s publikem. Co takhle mexické vlny pomocí svítících mobilů?
SPAC je areál, který z části tvoří hala (včetně balkónu) a zbytek lidí si program užívá z venkovního trávníku. Měli jsme docela slušný výhled - na kapelu i všechna plátna. Dvakrát vyšli z haly ven a hráli na předpřipravených minipódiích uprostřed publika. To jsme byli fakt blízko.Byla to skvělá show - světelné efekty..., technika zmůže divy. Při písničce Yellow se vyrojily desítky velkých žlutých balónků a publikum si je posílalo mezi sebou.

Paintball

2009-07-28T06:10:00.001+02:00

Kancelář Residential Life, co nás (studenty) má přes léto na starost, zorganizovala takhle ke konci pár akcí. Zapsal jsem se skoro na všechny, a tak jsme včera v deseti lidech vyrazili na paintball. Bylo to poprvé, co jsem to hrál, a docela zážitek. Jen jsem skoro nic neviděl. Maska, kterou jsem dostal, byla extrémně poškrábaná. Podařilo se mi pod ní dostat brýle - když ale po nich teče pot, tak je to ale asi tak stejně hloupé jako bez nich. Personál na mě neudělal dvakrát dobrý dojem - když zbraň přestala střílet, přítomný asistent si s tím neviděl rady a poslal mě do hlavní budovy. Tam na mě čtyři zaměstnanci koukali s kuřecími křidýlky a nikdo se neměl k tomu se zbraní něco dělat. Když se toho jeden ujal, všechny kuličky vysypal - i do těch křidýlek.

Celkově je painball ale skvělé adrenalinové odreagování, kde trefa většinou bolí jak rána tenisákem, a možná si odnesete domů pár suvenýrů v podobě malých kulatých modřin na těle.

Poslední týden

2009-07-27T03:07:00.000+02:00

Jako by každý týden utíkal o něco rychleji než ten předchozí. "Včera" jsem si říkal, že zbývají dva a dnes už pomalu vstupuji do toho posledního. Těším se domů, ale spousta mi toho bude chybět. Jestli máte pocit, že jsem tu za necelý rok nenapsal o něčem, o čem jsem napsat měl, nebo prostě máte nějaké přání, co byste se chtěli dozvědět, teď je asi poslední šance mi to říct. Díky!

Tři bydlení

2009-07-26T03:06:00.001+02:00

Za rok jsem tu vystřídal tři bydlení. Na podzim College Park Hall, v zimě a na jaře Language House B, v létě West. Tady jsou hezky pohromadě:

www.craigslist.org

2009-07-25T04:06:00.001+02:00

Craigslist.org je adresa, kterou by si měl zapamatovat každý, kdo jede na delší dobu do USA. Jednoduše řečeno je to takový online bazar - kdokoli může napsat inzerát nabízející/poptávající cokoli. V čem spočívá jeho síla oproti např. e-bay.com? Zejména v tom, že je orientován lokálně. Zboží vyhledáváte ve svém regionu a pak se s danou osobou nejspíše budete chtít setkat, posoudíte lépe důvěryhodnost a většinou je lepší předmět vidět předem na vlastní oči, než si ho nechat poslat.

Přes rok jsme na Craigslistu nic moc nekupovali, ale teď ke konci jsme ho využili. S Honzou jsme si takhle výhodně koupili Macbooky. Vždy je to ale samozřejmě risk. Chlápek, od kterého jsem chtěl počítač koupit, působil po telefonu velmi sympaticky. Pak mě ale trochu zaskočilo, když dvakrát odložil schůzku, aniž by mi to dal vědět. Když to konečně vyšlo, nechal jsem lehce čekat já jeho (i tak trochu záměrně, ať je to fér). Když jsme se s ním bavili (u Dodge Durango), pro zvýšení důvěryhodnosti nám pověděl něco o sobě (majitel firmy), ukázal kreditky a já jsem pochopil, proč dopoledne neřešil čas setkání. Asi je zvyklý, že se všechno točí kolem něj. Ukázal nám i týdenní výplatní pásku, aby nás přesvědčil, že nemá zájem nás okrást. Bylo na ní 7500 dolarů.

Večeře u profesora, judaismus a puky

2009-07-24T06:56:00.002+02:00

Přátelský vztah profesor-student je jedna z věcí, které mi budou na FELu chybět. Megan, profesorka na psychologii, mi přinesla na půjčení svou učebnici, aniž bych se jí o to prosil - prostě zaregistrovala, že jí ještě nemám. Prof. Otto si dá záležet na pozdravu v posilovně. Stacey, španělštinářka, by si zase ráda povídala o cestování po Kalifornii. Charles na ruštinu pozdraví rusky i česky. Na té přátelskosti se mi líbí, že má daleko ke kamarádíčkování, které by mohlo zavánět protekcí. Oni jsou totiž přátelští ke všem.

Znova jsem o tom přemýšlel, když mě včera pozval Steve domů na večeři. Steve je šéf katedry ekonomie a můj advisor na summer research. Je dalším příkladem kombinace neuvěřitelné přátelskosti a profesionality. Na návštěvu jsem se moc těšil. I proto, že rodina je židovská, tak že poznám zase něco nového.

Působilo to u nich moc kulturně, příjemně. Zabodovali u mě, když mi limonádu nalili se slovy "omlouváme se, ale nemáme led, v tomhle jsme trochu víc evropští". Bylo zajímavé vidět profesora, jak se chová k dětem (cca 6-11 let). Líbilo se mi, jakým způsobem mezi s sebou komunikují a všichni se vzájemně respektují. Nejmladší Rachel teď jde do první třídy a Emily (studentka také na návštěvě) se jí zeptala, jestli už umí číst. Odpovědí nám bylo, že anglicky čte už od čtyř, hebrejsky od tří. U večeře jsme vyzvídali více o košer jídlu. Prý nemají problém s nakupováním třeba v PriceChopperu, protože většina košer potravin je označena u v kroužku.

V jednu chvíli mi řekla Stevova manželka: "Ondřeji, musíme ti něco ukázat." Vešel jsem do místnosti, kde byl velký karton, na něm spousta obrázků a odstavců a nápis Czech Republic. To mladší syn (ve spolupráci s rodiči) dělal projekt do školy, kdy měli zpracovat nástěnku o nějaké zemi. Samozřejmě jsem se hned zeptal, proč si vybrali právě Českou republiku. Důvodem byl hlavně Kafka a vazba prarodičů k židovské Praze. "A taky tohle," přiběhl školák a ukázal mi puk s velkým logem Union College a nápisem na boku: MADE IN CZECH REPUBLIC.

Monster Trucks

2009-07-23T02:07:00.000+02:00

Jestli jsem se někdy chytnul na televizní reklamu, pak to bylo nedávno, když jsme zhlédli shot o monster trucks. Hned jsme si řekli, že pokud bude cena přijatelná, tak jedeme. Tak se i stalo a vyrazili jsme na výlet za další americkou zábavou. Ještě než se dostanu dál, tak bych zmínil jeden postřeh o cílenosti reklamy. Petr měl puštěnou reklamu televizi na nějakém celostátním kanále, ale reklamy byly lokální. Na cestě se z autorádia ozývala reklama na konkrétní obchod Chevrolet. Právě jsme kolem něj projížděli.

A teď k těm monster trucks:

Sociologicky velmi zajímavé - chodí na to všichni - bohatí i chudí, i malé děti a překvapivě hodně žen.
Občas dost hlučné - rodiče dětem zacpávají uši.
Velká akce, na kterou přijíždějí mraky lidí. Po skončení jsme čekali asi hodinu, než jsme se dostali z parkoviště.
Celá show měla dvě části - jednak rychlostní závody a jednak free-style.
Aby si monster trucks odpočinuly a program se strochu natáhl, předváděla se i normální auta. Občas také pěkně skákala.
Když jsme se vraceli z přestávky, zahlédli jsme přes tribuny nějaké záblesky. To byly plameny šlehající z rychloauta.
Bylo to třetí - poslední - opakování této show, takže se vše o trochu méně šetřilo.
Nejlepší byl samozřejmě free-style. Dva vozy skončily na boku, jeden na střeše.
Pár fotek a hlavně video (od Petra Smejkala):

Dvě filmová doporučení

2009-07-22T08:30:00.001+02:00

Poslední dobou jsme tu zhlédli spoustu filmů. Nebudu si tu hrát na filmovou databázi a každý nějak hodnotit, ale dva kousky se mezi nimi vyjímali a rád bych je tu vyzdvihl. Z nových filmů podle mě patří k těm nejlepším. Hotel Rwanda by byl hodně dobrý, i kdyby to nebyla realita. Jenže ona je. Gran Torino je skvělý počit Clinta Eastwooda, kde má podobně jako např. v Million Dollar Baby na svědomí režii, produkci, hudbu - i hlavní roli.

Klid před bouří

2009-07-21T05:05:00.001+02:00

Počasí tu v těchto dnech máme asi vcelku podobné tomu v ČR. Dost teplo a do toho občas nějaká bouřka. Nedávno dokonce zaplavila sklep jedné z budov na kampusu.

Když jsem jednou utíkal před slejvákem domů, stihl jsem ještě vyfotit Nott Memorial:

Saratoga Springs. A krávy velké jako kráva.

2009-07-20T04:13:00.002+02:00

Kdysi, na jednom lednovém setkání s Horizons, jsem se potkal s Ryanem - asi třicetiletým chlapíkem. Pár minut jsme si tam povídali. Říkal, že občas o sobotách hrajou florbal, tak že by mě mohl někdy vyzvednout, kdybych si chtěl taky zahrát. Bohužel to dopadlo tak, že když hráli, tak já jsem nemohl, a když jsem mohl, tak nehráli. Nedávno jsme se spojili a říkal, že musíme něco podniknout, než odjedu. "Ty jsi tady už jen dva tři týdny, vyber si, co chceš. Nechám to na tobě," napsal mi.

Navrhl jsem, že bychom se mohli podívat do městečka Saratoga Springs. Slyšel jsem, že je docela pěkné a navíc nedaleko odtud probíhala tento týden nějaká pouťová akce. Nápad se mu líbil a hrozně se divil, že jsem za celý rok nebyl v Saratoze. Později jsem mu ten "posměch" drobně oplatil, když jsem zjistil, že za celý svůj dosavadní život nebyl v Bostonu.

A v sobotu odpoledne jsme vyrazili. Cestou autem jsme si perfektně pokecali, Ryan pracuje ve zdravotní pojišťovně, a tak mi například vysvětlil, co tu dělá zdravotnické služby tak nákladné. V Saratoga Springs jsme se podívali nejprve do pěkného parku (Congress Park). Na hlavní třídě (Broadway) byly k nepřehlédnutí koňské sochy - obarvené styly různých umělců. To mi vybalo vzpomínky na výstavu CowParade v Praze před pěti lety. Něco podobného.

Také jsme zajeli omrknout Skidmore College - školu počtem studentů podobného rozsahu jako Union College. Je zajímavé, jak je obklopena zelení - na americké poměry bych řekl "uprostřed lesa".

Pak jsme vyrazili do Ballston Spa na Saratoga County Fair. Akce trvala skoro celý týden a očividně o ní byl zájem - přijížděly davy lidí... Protože parkoviště se rychle zaplnila, místní lidé nabízeli za pět až deset dolarů své zahrady. Shodou náhod je Ryan také jeden z místních a tak jsme žádné parkovné neplatili . Saratoga County Fair je zčásti pouť, zčásti zemědělský veletrh/přehlídka. Takže jsme si například zastříleli ze vzduchovky, viděli spoustu zvířat (ty krávy byly fakt velké) a ochutnali jablka v polevě a pouťovou klasiku - fried dough (takový sladký langoš) - obojí bylo moc dobré.

Celé odpoledne jsem si fakt užil. I výlet s člověkem, kterého téměř neznáte, může být super.

FOTKY

21 oborů, 120 studentů

2009-07-19T03:58:00.001+02:00

Léto tady trávíme summer researchem a já tady o tom ještě téměř nic neřekl. Tak dneska uděláme první krok tím, že vás odkážu na zprávu na webu Unionu. Popisují v ní projekty čtyř studentů, aby poukázaly na pestrost oborů. A nebo se můžete mrknout na kompletní seznam všech studentů, co toto léto dělají summer research. Najdete nás tam?

Salátové saláty

2009-07-18T03:05:00.001+02:00

Dlouho jsem tu nenapsal nic o jídle a napadla mě jedna zmínka k salátům. Překvapilo mě, že v Americe dávají téměř do jakéhokoli zeleninového salátu salát jako základ. Nechápu proč - nevěřím tomu, že by pro ně byla zelenina drahá a snažili se to zeleným salátem nastavovat. A to jak doma, tak v jídelnách či na různých akcích. Třeba v jídelně párkrát připravili Greek Salad. Na vrchu sice bylo nějaké rajčátko, okurka, oliva a sýr balkánského typu, ale základ (dvě třetiny) byl salát. Kdyby to ti Řekové viděli...

Návštěva dětského tábora

2009-07-17T04:44:00.003+02:00

Před čtrnácti dny se mě Al zeptal, jestli se s ním nechci jet na večer podívat na tábor, kde Debbie každý z šesti týdenních turnusů vyváří okolo 80 dětem. Neváhal jsem. Po dvou hodinách jsem byl pln dojmů:

Děti jsou rozděleny na skupiny (nejmladší kluci, nejmladší holky, starší kluci atp.). Každou skupinu má na starost jeden starší (cca 18 let) a jeden mladší (cca 14 let) counselor (=rádce). Skupina se jmenuje podle křestního jména staršího rádce.
Každý den večer je táborák - zpívá se, předvádějí se scénky...
Ubytovací zóna je rozdělena na dvě části - holky nesmějí na klučičí, kluci na holčičí.
Klouboky (Vlajky...) jsou zjevně oblíbené dětmi po celém světě. Zde pod názvem Capture the Flag. Když byste slyšeli ten mohutný jásot, když se po večeři dozvěděli, že je to na programu.
Bylo mi ukázáno, co děti vyrábějí při ručních pracích. Každý týden dělají nějaký praktický výtvor, který si pak mohou odnést domů. Tento týden už měli předpřipravené (nařezané) součástky na poličku a během týdne ji montovali. Jak řekl Al: "Dan nechce, aby si děti vyráběli věci, které jim zůstanou ležet na poličce. Chce, aby si udělali poličku."
Debbie mě také provedla svým královstvím - kuchyní. Překvapilo mě, jaký systém v tom měli, všude pořádek, všechno označené... Ale jinak to asi nejde, když se vaří pro tolik dětí. Navíc Debbie má na vaření jen jednu pomocnici. Také hygienické požadavky jsou zde určitě přísnější - ještě jsem třeba neviděl na našich táborech nikoho kontrolovat teploměrem jídlo před podáváním. Tady je to norma.
I pro strávníky tam měli táborová pravidla. Tak například lokty nesmí být na stole, během jídla by se nemělo chodit na záchod a všechno na stole se posílá ve směru hodinových ručiček. Každý večer se vyhlašuje kázeň při společných jídlech a vítězná družinka dostane putovního dřevěného psa.
Při vší striktnosti, pravidlech atp. mě překvapilo, že nikomu nevadí, když děti moknou. Pláštěnky nikdo neřeší a i dětem to bylo očividně fuk.
Po večeři se zpívá. Ty písničky o Bohu patrně neustále opakují, protože je děti perfektně umí. A milují je.
U stolu jsem seděl i s Danem, který již třináctým rokem táboru šéfuje. U večeře ke mně vedl extrémně dlouhý monolog o Bohu a kritiku evoluce.
Děti občas vyloví v řece malé raky a přijdou s nimi za Debbie, aby jim je uvařila. Haha, řekl jsem si - rošťáci. Netušil jsem, že jim je Debbie vždycky ohřeje a vážně je děti jedí.

Více: web tábora, pár mých fotek.

Kanadské štěstí

2009-07-16T06:38:00.002+02:00

Škoda, že to budou mít naši následníci dražší a složitější, pokud se také rozhodnout si udělat výlet do Kanady. Protože např. kanadská strana Niagárských vodopádů nebo Montreal stály zato vidět. Měli jsme štěstí, že jsme tu byli zrovna v té krátké bezvízové pauze.

SkyEurope, drž se!

2009-07-15T06:39:00.001+02:00

Prakticky celý rok jsem tu žil s nějakým cestováním před nosem - na podzim jsme plánovali a kupovali letenky do Mexika, v zimě jsem se těšil do Kalifornie a spol., o jarním semestru pak na výlet po městech na východě. Teď se samozřejmě těším na "výlet" do Česka. A aby mi to cestování nechybělo, tak jsem si koupil zářijovou letenku do Itálie - a uvidím se po dvou letech s jednou kamarádkou z Neapole. Už se těším na pravou pizzu. Využil jsem velkých slev u SkyEurope, které byly do neděle. Cena byla natolik příznivá, že jsem to risknul a doufám, že s tím bankrotem ještě pár měsíců počkají.

Ztráta iluzí?

2009-07-14T07:19:00.002+02:00

Kdysi jsem si v bufetu zapomněl foťák a skoro po hodině ho tam zase našel. Ne vždy je to taková idylka. Např. Honza si nechal v laboratoři přes noc pracovní dvd a usb flashku a druhý den ráno tam nebylo ani jedno. Taifovi před týdnem ukradli kolo. Dost se toho děje ale i přímo na našem patře. Michelle zmizela obrovská taška (zavazadlo). A - dneska Donaldovi od vedle z pokoje někdo ukradl notebook. Je to docela záhada, protože jak on tak Taif byli uvnitř. Oba si šli zrovna na chvíli lehnout, zloděj měl kolem půl deváté dost velké štěstí. A nebál se vzít s sebou i adaptér. Nikdo tady tomu moc nemůže uvěřit.

Kvalita za lepší cenu

2009-07-13T07:25:00.002+02:00

Pěkně se nám to tu krátí a je nejvyšší čas… nakupovat. Snad všichni chceme využít potenciálu americké nabídky a nízkých cen. U internetového nakupování to chce mít dostatečnou časovou rezervu. Včera jsme s Honzou vyrazili do nákupního centra Crossgates (městským autobusem o víkendu je to jen pro ty s nejpevnějšími nervy). Koukli jsme se ještě po nějakém oblečení, elektro doplňkách, já se nechal ostříhat a hlavně jsme si koupili pořádná zavazadla, do kterých se budeme snažit namačkat ty mraky věcí, co jsme tu za ten rok nashromáždili. Kufry Samsonite patří k věcem, které v ČR patří k finančně nedostupnému luxusu, ale v USA jsou mnohem levnější, takže jsme si je mohli dovolit. Podobně je to třeba s švýcarskými noži Victorinox - skoro se tu rozpoutala victorinoxová horečka, pět si nás koupilo aspoň jeden nůž, někteří i více. Např. nůž za 450 Kč u nás stojí 750 Kč. A to nemluvím o oblečení či elektronice.

Baseball

2009-07-12T07:01:00.000+02:00

S Petrem a Honzou jsme rozhodli přijmout pozvání na akci s Horizons a zhlédnout baseballový zápas mezi Valley Cats a Oneonta Tigers. Moc nechápu, jak to někoho může bavit se na to dívat přes tři hodiny. Akce zas tak moc nebylo. I tak to byl zajímavý zážitek - vč. komerčních přestávek, během kterých jezdili obrovští "králíci" na motokárách a házeli trička mezi fanoušky. Největší adrenalin je ale pocit, že na vás kdykoli může přiletět míček. Sedíte sice mimo výseč, ale občas to ulítne a skončí v publiku. A jednou ne zas tak daleko od nás. Celý večer byl zakončen ohňostrojem - docela podobným tomu před týdnem.

FOTKY

(Nechat si) Organizovat čas

2009-07-11T08:07:00.002+02:00

Pracovat můžete v jakoukoli hodinu.
Nikdo vám nehlídá počet odpracovaných hodin.
Nikdo nad vámi nestojí a neříká, abyste něco dělali.
Můžete pracovat odkudkoli.

Takové vlastnosti má momentálně z většiny času můj summer research. A pak není vůbec jednoduché se opravdu odhodlat k pracovnímu nasazení. Navíc - profesor, s kterým spolupracuji, je ještě stále na dvoutýdenní dovolené.

Letmo jsem se o tom zmínil v komunikaci s mentorem. Odpověděl:

"Organizing your time to complete your summer research is a key part of the challenge. Good luck. Remember, those that can organize their time can grow into organizing time for others. Those that need others to tell them when to do everything will likely always be in that situation. Good luck!"

Docela mě to motivovalo. A vidím výsledky.

National Czech & Slovak Museum & Library

2009-07-10T06:33:00.002+02:00

Jednou mě mile překvapila Debbie ("host máma"): Dala mi tři pohledy. Na jednom z nich byl Václav Havel spolu s Billem Clintonem a Michalem Kováčem. Mávají při dedikaci National Czech & Slovak Museum & Library v Cedar Rapids, Iowa. Al s Debbie se tam byli podívat při jarní dovolené. Předtím jsem vůbec nevěděl, že něco takového ve Státech existuje. Je milé, že se takto někde zajímají o naši historii a kulturu. Stát Iowa bohužel loni zasáhly ničivé povodně, tak je muzeum zavřeno . Otevřena je dočasná kolekce na jiném místě.

Případné zájemce odkazuju přímo na stránky muzea, kde se dozvíte plno dalších informací. Aktuální newsletter, zprávy z médií, fotky z povodní a e-shop se zajímavou nabídkou.

Upírské filmy

2009-07-09T05:23:00.001+02:00

Během dvou týdnů jsme zhlédli řadu filmů a mezi nimi i dva upírské. První (švédská tvorba) se jmenuje Låt den rätte komma in (v angličtině Let the Right One In). Druhý (americký) nese název Stmívání (Twilight). Oba dva jsou z loňského roku.

Ten první by byl dobrý, kdyby nebyl tak zdlouhavě pomalý. Ten druhý by byl dobrý, kdyby tam aspoň někomu přišel divný makeup a zírání hlavního hrdiny. A kdyby nekončil "americky".

No, asi se budu muset zeptat Charlese na nějaká doporučení.

Večeře u Lily

2009-07-08T01:58:00.000+02:00

Ještě tu mám jednu fotku od Lily. Začátkem května pozvala na večeři horní patro Language House B, kde dva trimestry bydlela. Pak se přestěhovala do domu jednoho profesora, který odjel na pár měsíců do Itálie a chtěl, aby se jim někdo staral nejen o dům, ale i diabetickou kočku. Mimo jiné na nás čekal samozřejmě výtečný boršč.

Zleva Petr (můj spolubydlící v zimním trimestru a teď na léto), já, Wendy, Lily, Stas (manžel Lily):

Studenti ruštiny

2009-07-07T16:44:00.002+02:00

Lily mi včera poslala fotky, které vyfotila během ruštiny v průběhu semestru:

Kompletní sestava při hodině ruštiny - i s profesorem Charlesem:

Na laborce jsme se málokdy sešli všichni. Na druhé fotce je i Lily:

Každoúterní Ruský stůl - i s hosty:

Den nezávislosti - část druhá

2009-07-06T04:11:00.001+02:00

…ale pokračoval pozváním na ohňostroj do Clifton Parku. Kromě Brooke a její dcery Elisabeth se k nám přidal ještě jejich známý Steve se synem. Vyfasoval jsem na chvíli americkou vlajku - prý, abych si připadal jako ve filmu. Když jsem ji nesl a projíždějící auta přátelsky troubila, Steve poznamenal: "Vidíš, teď jsi s každým kamarád." Také mě vyfotil před domem svých rodičů, který byl postaven jen pár let po roku, kdy byla vyhlášena nezávislost.

Fotky z Dne nezávislosti

Den nezávislosti - část první

2009-07-05T07:22:00.003+02:00

Independence Day, klasický americký svátek - vidíte a slyšíte o něm opakovaně ve filmech a najednou hups a jste "v něm". Brooke (nejhodnější knihovnice na světě) mě pozvala na večeři k nim domů, a tak jsem měl příležitost poznat více členů této sympatické rodiny - manžel, děti, rodiče Brooke, teta… A taky psi - černý maxipes Hamish a hyperaktivní Pablo, o kterém si teď nejsem jist, zda je jejich, nebo byl jen na návštěvě.

Když jsem pomáhal v kuchyni s přípravou salátu, zjistil jsem, jaké všechny vychytávky tam mají - odpeckovávač třešní, formička na hamburgery… ale největší vynález je odstraňovač vody z umytého salátu. Taháte za šňůru, která to celé roztočí a voda se dostane skrz síto pryč do vnější nádoby.

Docela mě překvapili, když mi k pití nabídli mimo jiné Staropramen. Jídlo bylo vynikající - jak grilované obrovské vepřové kotlety, tak následných dezertů z domácích plodů.

Moc příjemný večer, který však ještě nekončil...

Road trip movie

2009-07-04T04:29:00.001+02:00

Po dlouhých bojích s programy na editaci videa se mi konečně podařilo dokončit video z našeho cestování po západu USA. Kvalita obrazu z kamery je špatná, ale o tom jsem tu už psal. Koukat se na to ale dá. Film je dlouhý necelých 25 minut a video po trošce komprese má kolem 450 MB. Máte-li někdo zájem náš road trip movie zhlédnout, ozvěte se, pošlu emailem odkaz ke stažení.

Kluci v akci

2009-07-03T06:56:00.002+02:00

Přes léto nefungují jídelny, což má za následek mobilizaci našich kuchařských schopností.

Snídáme většinou cereálie s mlékem, večeříme pečivo a na obědy jsme vymysleli geniální systém. Každý den vaří jeden člověk pro šest lidí. Šetří to čas - přípravou oběda se zabývá každý jen jednou týdně. Šetří to peníze - v supermarketech se stejně prodává všechno ve velkém, takže pro jednoho leckdy musíte koupit totéž množství jako pro šest lidí. A navíc - motivuje to k přípravě pořádných jídel (tzn. nejen těstoviny s kečupem).

Dost střídáme brambory, těstoviny, rýži - což je super odpočinek od mastných příloh, které se do nás rok hustily. Měli jsme např. bramborovou kaši (opravdovou) s párkem, výborné kuře a po tom, co Petr včera udělal výtečné bramboráky, se mi trošku přestalo stýskat po české kuchyni. Já jsem dneska dělal kuřecí řízky:

Networking

2009-07-02T06:53:00.002+02:00

Je zajímavé, jak důležitý je v Americe networking - ve smyslu budování a udržování kontaktů (vztahů). Networking, in the words of Andrea Nierenberg (author of Nonstop Networking and a personal networking consultant, is "the process of developing and maintaining quality relationships that enrich your life and empower you to achieve your goals."

V rámci mentorského programu nám byl networking dvakrát navržen k diskuzi.
Union Graduate College pořádala v květnu MBA Networking Happy Hour s 22 zástupci 12 společností působících převážně v okolí. Cíl? Rozšíření sítě profesních kontaktů.
Tomáš, který je tu druhým rokem, a teď si hledal (úspěšně) práci, nám potvrdil, jak je důležitý networking a to, že vás někdo doporučí.
Významu networkingu nasvědčuje i popularita komunitních serverů typu Facebook, LinkedIn či MySpace.

Networking, networking, networking.

Doporučuji zhlédnout následující krátké video:

Fotky ze západu - doplnění 2.

2009-07-01T03:56:00.000+02:00

Je libo ještě jednou zavzpomínat na březnodubnové cestování po západě USA? Dáša s Davidem, s kterými jsme pár dní cestovali, zveřejnili fotky z národních parků. Jsou vážně nádherné. Mimo jiné tam narazíte na společnou fotku v Bryce Canyonu, snímky z letu nad Grand Canyonem a teploměr z mrazivého rána.

Megabus

2009-06-30T07:57:00.002+02:00

Co se týče cestování po východu, tak si zaslouží stručnou zmínku a doporučení Megabus - nízkonákladový autobusový dopravce, kterého jsme opakovaně využili. Z Albany do New Yorku jsem jel za $1, z New Yorku do Filadelfie stál jeden lístek $2,50, Washington, DC - New York za $5 atp. To byly ceny při placení docela dlouho dopředu. Průběžně se zvyšují a někteří cestující platí víc a někteří méně - podobně jako v případě letenek. Megabus nejezdí všude, takže na spojení Filadelfie - Washington, DC jsme museli platit drahému Greyhoundu.

Nevidím přesně do politiky Megabusu, jak si může dovolit být tak levný, ale některé aspekty jsou zjevné. Např. si lístky můžete koupit jen online, takže neplatí žádné kanceláře a tolik lidí. Lístky si sami vytisknete. Tedy "lístky" - stačí prezentovat kód, který může být třeba opsaný na kousku papíru. V těch méně obsazených spojích ani nekontrolovali, zda ty čísla rezervace opravdu odpovídají. Neplatí drahý marketing, protože není třeba - služba je tak levná, že to lidé rozšíří sami. Dále šetří tím, že neplatí rozsáhlá nádraží, kde by čekaly autobusy. Autobusy nečekají dlouho, ale přijíždí načas. Na Penn Station v New Yorku má Megabus rezervován kus silnice a chodníku, odkud odjíždí všechny jejich autobusy. Běhá tam jeden černoch a řve na lidi, jak mají tvořit fronty. Pak se vždycky jedna fronta čapne a nacpe do autobusu. V neděli odpoledne a večer to tam vypadalo kouzelně.

Vyzkoušel jsem šest spojů a nemůžu si stěžovat. Spoždění jsme měli jen jednou díky zasekanému New Yorku v pátek odpoledne. Jinak vždycky bylo na palubě wi-fi, někdy i zásuvky. Moderní, pohodlné autobusy. Také je výhoda, že si můžete rezervaci bez problémů změnit na jakýkoli jiný spoj (a případný rozdíl doplatit). Zatím tedy mohu jen doporučit.

JFK -> Union College? Skoro jako New York -> Praha

2009-06-29T08:42:00.001+02:00

New York - Philadelphia - Washington, D.C. - New York - Boston - New York

Eastern trip skončil a člověk by skoro nevěřil, že z letiště JFK na kampus Union College to nemusí trvat o moc kratší dobu než letadlem do Prahy. No, dobře - z JFK jsem nejel vlakem (LIRR), ale metrem, na Penn Station jsem na autobus čekal asi dvě hodiny… a nízkonákladovým autobusem skončil v Albany. Až na cestě tam jsem zjistil, že autobus z vlakového nádraží do centra Albany v neděli nejezdí. Není to daleko, ale je to přes řeku a most je součástí šílené spleti silnic, kterou ani nevím, zda se dá projít pěšky.

Zkusil jsem se slušně nepřímo zeptat jednoho páru, který zrovna odjížděl, zda by mě nemohli vzít kousek s sebou. Oni mi ještě slušněji dali najevo, že od toho jsou taxíky. To mi potvrdilo, že stopování a tak podobně se tu moc nenosí. Mezitím jsem se na nádraží potkal s dalšími lidmi z autobusu a jedna ženská iniciativně zavolala taxi, protože tam kupodivu žádné nestálo. Čekali jsme vážně dlouho. Mezitím přijely taxíky Capitaland, ale my jsme čekali na ty objednané. Když nekonečně dlouho nic nepřijíždělo, nastoupili jsme do těch městských. Už to vypadalo, že jedeme, když v tom tam přišel šéf a pohádal se s řidičem. Prý ho nezajímají "bus people", že mu za chvíli vlak přiveze pár set lidí. Takže jsme si zase vystoupili.

Mezitím jsem tam potkal jednoho Inda jménem Rahul, který měl také namířeno do Schenectady, takže jsme byli dva, co měli namířeno na autobus Albany-Schenectady. Slečna po telefonu objednala taxi od jiné společnosti. To opravdu za chvíli přijelo, tak jsme naskákali a jeli. Zeptal jsem se řidiče, zda na zastávce, odkud nám jede bus, může být do sedmi minut. Prý jo a cestou mě přesvědčoval, že nás může vzít až do Schenectady. Říkal něco o slevě, srovnával s konkurencí… Působil dost nesympaticky a proč platit desítky dolarů za taxi, když nám jede autobus za dolar a půl. Na autobusové nádraží to stihl, ale s cenou to dost přehnal - byl to jen kousíček. Prostě si ji vycucal z prstu a těžil z toho, že spěcháme. My jsme se vážně báli, abychom fakt stihli ten autobus, ale doteď trochu lituju, že jsem si aspoň neřekl o účet a nechal ho páchat tyhle zlodějiny. No, vizitku mám ještě schovanou, tak třeba o jeho firmě napíšu pravdu do nějakého místního fóra.

Aspoň jsem si dobře popovídal s Rahulem, šli jsme spolu ze zastávky na kampus (bydlí nedaleko) a slíbil mi slevu v Taj Mahal - indické restauraci, kde pracuje. Dorazil jsem do nového bydlení, zapnul počítač a pomalu šel kontrolovat přílet letadla do Prahy...

Boston - část třetí

2009-06-28T00:35:00.001+02:00

O Bostonu už tady bylo…

Minulý víkend byl tedy do určité míry opakováním (např. Freedom Trail, Boston Common, Quincy Market…), ale přesto se našly nějaké novinky.

Ubytování jsme měli společně s Honzou a večer jsme se potkali i se Sarah, Beatriz, Thomasem a Clarissou.
Mile mě překvapila večerní a noční atmosféra města. Žije to tam a působí to příjemně.
Na večeři jsme zašli do restaurace, které kralovala ženská, která mi vybavila vzpomínky z Utahu. Nebylo to tak šílené jako tenkrát, ale stejně byla prdlá. Jídlo ale bylo skvělé, slušné porce a bonusová chilli paprička byla asi to nejpálivější, co jsem kdy měl (rozbrečelo mě to a zahýbalo to se mnou více než salsy v Mexiku).
Nechali jsme se vyvézt do 50. patra Prudential Tower (2. nejvyšší budova v Bostonu).
Hlouběji jsme prozkoumali kampus M.I.T.
Když to nevyšlo ve Filadelfii, dal jsem si cheese steak v Quincy Market. A cheesecake taky.

Washington, D.C.

2009-06-27T08:08:00.003+02:00

"V D.C. jsem byla rok a moc se mi tam líbilo."

"Je to ošklivý město, vůbec tam nejezdi."

O Washingtonu, D.C. jsem dopředu slyšel celou škálu názorů od těch, co jej navštívili. Někdo byl nadšen, jiný zklamán. Takže jsem opět nasadil spíše nižší očekávání a ve výsledku byl mile překvapen.

Hostel, který jsme měli rezervovaný, sliboval spoj z nádraží zdarma. Když jsem jim volal, kde nás vyzvednou, slečna mi řekla, že si mám vzít taxíka. Tak jsem jí říkal, že na webu se chlubili dopravou zdarma, a ona odpověděla, že nám taxíka zaplatí (nebo dají příspěvek), když si schováme účtenku. Při výstupu z nádražního areálu se naši pozornost snažil upoutat jeden taxikář a lákal nás bůhvíkam, takže jsme mu s úsměvem odvětili, že si vezmeme taxi, které tu čeká. Taxikář z Pakistánu byl slušný, i když málem přejel lidi na přechodu, kteří se tam na chvíli zastavili. Jak jsme jeli, tak nám říkal, jaké části města jsou bezpečné a které ne - když jsme hned viděli jedno zatýkání, věřili jsme mu.
Hostel byl slušný, i když s lehce neprofesionálním personálem. Důležitá byla bezpečná lokalita - plná barů a fastfoodů.
Po příjezdu jsem si konečně změřil teplotu, teploměr potvrdil horečku a já započal dvoudenní léčení se, kdy jsem se téměř nehnul z postele. Naštěstí se to pak vylepšilo, že jsme aspoň jednou mohli vyrazit do centra.
Nedaleko od hostelu se očividně něco natáčelo. Nejen že všude možně byly desítky lidí s vysílačkami, ale na mostě stála kolona filmových kamiónů.
To nejzajímavější v centru města je naštěstí všechno hezky pohromadě, takže jsme toho během párhodinové procházky zmákli docela dost. Více na fotkách.
Metrem jsme jezdili naštěstí na druhé straně červené linky a o pár dní dřív, než se stala ta nehoda. Jinak je zajímavé, jaká je v metro zastávkách tma.
Vzhledem k tomu, že blízko centra je letiště, letadla tam lítají neuvěřitelně nízko. Docela podívaná. Do toho tad nad námi furt kroužila helikoptéra.
Občas vás dost okouzlí něco, co průvodce či mapa nezmiňuje. Když se trochu setmělo a my mířili k Bílému domu, zdálo se nám, že vedle něco zablikalo. Rázem jsme zjistili, že se nám to nezdá a že park je plný stovek a stovek světlušek. Miniohňostroj.
Celkově na mě udělalo centrum Washingtonu, DC docela příjemný dojem - čisté a klidné. Trochu víc odpočinkové oproti crazy New Yorku.

FOTKY

Philadelphia

2009-06-26T05:07:00.002+02:00

Ve Filadelfii (místní ji zřídka nazvou jinak než Philly) jsme strávili jen jednu noc. Spali jsme v Apple Hostels, kde kromě toho, že je všechno zelené, se chlubí, jak moc jsou přátelští. Je pravda, že celkem byli. Zaujalo mě například, že do hromadných pokojů nabízí zdarma špunty do uší.

Večer jsme se vydali nasávat noční atmosféru města a také okusit tradiční Philly cheese steak.Všude už ale měli pozavíráno a druhý den, když jsme ho všude potkávali, jsem na něj neměl pomyšlení, protože mě zase chytla nějaká viróza.

Mezi nejznámější památky patří bezesporu Síň nezávislosti (kde byla podepsána Deklarace nezávislosti a později i Ústava) a také proslulý Zvon svobody. Do Síně nezávislosti jsme se bohužel nedostali, protože tam je potřeba mít lístek z návštěvnického centra. Neměli jsme ho rezervovaný dopředu a když jsme tam přišli, tak nejdřívější vstup byl až na odpoledne, kdy už jsme dávno chtěli být na cestě do Washingtonu.

Níže snímek historické pošty, odkud jsme posílali pohledy, a Zvonu svobody (v pozadí Síň nezávislosti).

Snění v NY aneb případ pro psychologa?

2009-06-25T03:24:00.000+02:00

Následující příspěvek jsem měl možná poslat psychologovi, ale pak jsem si řekl, že se mezi čtenáři může najít někdo znalý, kdo bude mít nějaké chytré vysvětlení.

Jednu pozdní noc v New Yorku se mi zdály dost divné sny. Asi bych to ani neměl nazývat sny, protože to bylo ještě dřív, než jsem usnul. Byl jsem plně při vědomí, i když už dost unavený. Byly to spíše takové nereálné představy, které vyskakovaly, když jsem se díval kolem sebe. Snažil jsem se argumentovat - no, to si jen tak vymýšlím, aby byla legrace (když nespím, tak si přeci můžu sám určit, na co budu myslet). Normálně by mě ale takové asociace nenapadly ani kdybych chtěl a v tu noc to všechno přicházelo úplně samo. Když jsem chtěl i když jsem nechtěl.

Nestalo/nestává se někomu z vás něco podobného? Nemá tento typ snění/představ odborný název?

A teď to hlavní - představy, které se mi vyvolaly. Naštěstí jsem si je poznamenal:

Ninja bagety - našikmo seříznuté bagety, z kterých kouká salám, sýr a zelenina tak, aby vytvořili zuby jako u nebezpečných disků. Lítají všude možně, samozřejmě.
Kolem nás je bazén - s vodou jak z počítačové hry. Po okraji bazénu jsou vyskládány obří plátky okurky.
Soška dalajlámy klepe na záda.
Lustr se začíná nafukovat a vyplňovat prostor místnosti.
Všude lítají curlingové kameny - na každém je velký plátek olivy.
Pohled na newyorské mrakodrapy, jak pěkně skáčou. Nebe je ale nízko, takže se odráží.
Otočím se ke zdi a vidím tam medvěda - s nakloněnou hlavou a mírumilovně koukajícího.

NYC: Další postřehy

2009-06-24T05:56:00.000+02:00

V NY jsem už párkrát byl, ale ještě jsem nevyzkoušel žlutého taxíka, zde naprosto běžný způsob dopravy. To se muselo napravit. Ideální příležitost se naskytla, když jsme unavení pozdě večer přejeli metrem o pár zastávek a nazpátek bychom museli na jiný lístek (nebyl tam průchod). Moc mě lákalo si zkusit, zda opravdu stačí nakročit do ulice a zamávat. Stačí.
Výhled na mrakodrapy ve dne je pěkný, noční New York z Rockefellerova centra ale také stojí zato.
Myslel jsem si, že najít dobrý supermarket na Manhattanu je úkol pro bohy, ale byli jsme mile překvapeni. Už si nepamatuji název, ale ten výběr salámů, sýrů za přijatelné ceny... To jsme zírali.
Pokud byste hledali ubytování v NY a byla pro vás důležitá cena, dostupnost k centru, čistota a bezpečnost lokality (to je kritérium, které z Evropy neznáme), pak můžeme doporučit West Side YMCA hned vedle dolní části Central Parku.
Když byste se v New Yorku nudili, mám pro vás zábavu, kterou jsme nestihli. Spočívá v počítání X. Za X si dosaďte 1) Lidé s iPody - většinou je poznáte podle bílých sluchátek. 2) Dlouhé limuzíny. 3) Starbucks. Schválně čeho napočítáte nejvíc (taxíky jsem ze hry vynechal, to by vše ostatní bylo bez šance).

Pár fotek z víkendu v NY

NYC: M&M'S

2009-06-23T04:29:00.001+02:00

Doufám, že jste si odpočinuli od tohoto blogu, zatímco jsem se vydal na desetidenní poznávání měst východu. Taková dovolená po škole před summer researchem. Nebudu se opakovat se zajímavostmi z New Yorku, které jsem tu už popisoval, tak snad se mi podaří vypíchnout nějakou novinku.

U Times Square jsme zahlédli několikrát pár lidí s taštičkami M&M's, známé americké "lentilkárny". Už jsem slyšel dřív, že na Times Square je velký obchod M&M's a jedna paní nás tam nasměrovala.

Je skoro neuvěřitelné, co všechno může mít na sobě lentilkový potisk či být jiným způsobem v M&M's verzi. Pár minut jsme se obchodem procházeli a stále neviděli jedinou opravdovou lentilku. Mají je totiž v originálních obrovských nádobách, kde si jich můžete nabrat a koupit kila. Mléčná čokoláda, arašídy, arašídové máslo, mandle… Všechny barvy i jejich kombinace - třeba mix newyorských taxíků.

V obchodě jsme vyfotili i sebe:

Sbohem, cateringu

2009-06-12T05:01:00.002+02:00

Poslední dny jsem se kvůli škole a virózám do cateringu moc nedostal, ale včera jsem se tam byl rozloučit. Po celou dobu, co jsem tam pracoval, tam na mě byli hrozně moc hodní a doufám, že se s nimi ještě v průběhu léta uvidím. Kromě malé láhve ferneta jsem jim dal fotku z Death Valley, která je jedním z důkazů, jak mě práce v cateringu obohatila do života. Vickey (šéfka) se hned zeptala, jestli si ji mohou vyvěsit na stěnu.

Good luck with the scouts!

2009-06-11T06:12:00.002+02:00

Na marketing jsme jako semestrální práci měli napsat report k nějaké společnosti (co kapitola v knížce, to jeden odstavec) a připravit si k tomu pětiminutovou prezentaci. Na začátku semestru dal profesor pár tipů na firmy - většinou s nimi byl nějak spjat a byly ze státu New York. Řekl ale, že můžeme přijít i s vlastními návrhy.

Tak jsem se ho zeptal, jestli ta organizace může být nezisková. Řekl, že jo. Zeptal jsem se, jestli může být neamerická. Odpověděl, že určitě. Tak jsem si vybral Junák.

Minulý týden se odevzdávalo a prezentovalo. Na celém projektu (no, ono to opravdu nebylo nic velkého) jsem (jako řada kolegů) začal pracovat večer před tím. O kvalitu reportu jsem se moc nebál - on není typ člověka, který by se v tom moc rýpal. Přemýšlel jsem tak spíš o té prezentaci. Asi těžko budu mít lepší vlastní mluvený projev než Američani, musím vyniknout jinak. Ale jak? Trochu jsem o tom přemýšlel a dopadlo to takhle:

Těžil jsem z toho, že své téma perfektně znám. Jiní "svou" společnost "studovali" pár hodin, já pár let. To mi dalo tu výhodu, že aniž bych se vytvořenou powerpointovou prezentaci nějak učil, byl jsem schopen o tom mluvit.
Představoval jsem si, jak ostatní cpou do prezentací odstavce nudného textu. Konkuroval jsem spoustou poutavých barevných obrázků.
Na začátku prezentace jsem rozzářil tváře tím, že jsem si nasadil oranžový skautský šátek.
Na konci jsem nechal kolovat nálepky, které naše středisko dává dětem na náborech. Hned jsem jim na rovinu řekl, že tomu nebudou rozumět, ale to jim nevadilo. Snad každý si jednu vzal. Trochu "problém" byl u jedné slečny, která nedávala chvíli pozor u následující prezentace, protože si listovala celým balíčkem, aby si za velkého úsměvu vybrala ten nejlepší obrázek dinosauřího komiksu.

Když jsem se dneska odcházel po odevzdání písemky, tak na mě profesor ještě zvolal "Good luck with the scouts!".

CRM v praxi

2009-06-10T01:52:00.002+02:00

Kdysi dávno mě tu napadlo, že by mohlo být fajn, kdybychom si jako Češi na Unionu nechali vytisknout speciální trička, a tak jsem se pídil, kolik by to mohlo stát. Dopředu hlásím, že to později nějak vyšumělo, žádná trička nejsou, ale to teď není důležité.

4.11.2008 jsem kontaktoval jednu newyorskou firmu. Ozvala se mi Kathy a druhý den zaslala nějaký cenový nástřel.

Protože jsem obratem neodpověděl, 7.11. se ozvala:

Hi Ondrej,

I am checking in to see if you are still interested in ordering the t-shirts that we talked about? Please let me know. Thanks

Kathy

Odpověděl jsem ji, že to proberu s ostatními a že připravíme grafický návrh, pokud budeme mít zájem.

19.11. napsala:

Hi Ondrej,

I thought I would check in and see if you have decided on the t-shirts yet? Please let me know. Thanks again

Kathy

V odpovědi jsem se mj. zmínil, že teď všichni mizíme pryč na winter break.

Obratem (20.11.) odpověděla:

Hi Ondrej,

finals and breaks... wow I miss college... I was just checking in,,, Thanks for getting back to me.. have a great holiday break.

Kathy

7. 1. 2009

Hi Ondrej,

I hope your vacation was nice. I am checking in on the quote I gave you for the t-shirts? Please let me know what you want to do. Thanks again.

Kathy

Docela zajímavý Customer Relationship Management.

Minerva Fellows - po studiu do Číny, Ugandy, Kambodži?

2009-06-09T23:55:00.002+02:00

V cateringu se mnou bridgádničila řada studentů, ale buď to byli děti šéfů, nebo ti, co za to nedostávají zaplaceno, protože to dělají jako prospěšnou práci za trest. Ale bylo pár výjimek. Jednou z nich byl Ned. Dost jsme si toho u práce napovídali a mile mě překvapilo, že tomu scházela ta povrchnost, která u jiných běžných rozhovorů nechybí. Jednou jsem se ho zeptal, jaké má plány na léto. Čekal jsem odpověď podobnou těm, které jsem se dozvídal od ostatních Američanů - "nothing special", "go home", "hang out with friends" atp. Ned se nadechl a s naprostým klidem a úsměvěm odpověděl, že jede na devět měsíců do Kambodži.

Union spouští už druhý ročník programu Minerva Fellows, kdy se skupinka pár čerstvě graduovaných studentů rozjede po světě do rozvojových zemí, kde budou dělat prospěšnou práci (ubytování, stravu atp. mají hrazeno). Po devíti měsících se vrátí a stráví jeden měsíc sdílením zážitků a postřehů s ostatními studenty, aby se efekt jejich dobrovolničení ještě znásobil.

Někteří jedou ve dvojici na jedno místo, ale Ned bude sám. A co že bude dělat? Rozjede opravnu motorek.

Přehled loňských a letošních Minerva Fellows

Jiná okna

2009-06-08T05:47:00.000+02:00

Nadčasově a jednoduše: Mají tu jiná okna. Zatímco v Česku máme okna na pantech, která otvíráme jako dveře nebo vyklápíme, ta v USA (a nejen tu samozřejmě) žádné panty nemají a šoupe se s nimi. Pár příkladů.

Six Flags - (nejen) horské dráhy

2009-06-07T04:30:00.002+02:00

Kdysi mi Tee-pee přeposlal nabídku, že jedna známá z Albany pořádá výlet do zábavního parku - s výraznou slevou na vstupné. Zeptal jsem se ostatních Čechů, skoro všichni byli pro, ale neměli jsme jak se tam dostat. Navrhl jsem Petrovi Smejkalovi, který chodil na schůzky mezinárodního klubu, aby se poptal, jestli by se to nedalo udělat jako školní akce. On se toho iniciativně ujal a byl úspěšný. Projekt pro třicítku účastníků byl schválen a podařilo se mu na vstup a autobus získat finanční podporu z více zdrojů, a tak výlet přišel na každého na pouhých sedm dolarů (jídlo a poplatek za skřínky v parku nepočítaje).

Těžko říct, kde s vlastním výletem začít. Vezměme to od toho méně zajímavého:

Park Six Flags New England, do kterého jsme zavítali, je součástí - jak už název napovídá - jednoho z největšího řetězců na světě - Six Flags. Musím říct, že na společnosti mě zaujal velmi silný marketing. Například - na všech atrakcích do vás neustále hučejí hlášky typu "More flags, more fun". Když vám větu "Have a six flags day" řekl i prodejce nápojů, to není jen tak. Efekt jsem pozoroval po návratu, když lidé začali nahrávat své fotky a aktualizovat statusy na facebooku. Ani jednou jsem se nesetkal s tím, že mi někdo někam napsal "theme park". Všechno je Six Flags.
V parku výdaje (a výdělky na druhé straně) nekončí zaplacením lístku. Vnášení vlastního jídla a pití je chytře zakázáno a kontrolováno. Nabídka občerstvení bohatá - a drahá. Zapůjčení skříňky stojí až 19 dolarů. Na drahé pití jsme vyzráli nejdříve vodou z kohoutku a pak zakoupením bezedné lahve. Drahá jako pes, ale když ji můžete pak neustále doplňovat a sdílíte to ve čtyřech lidech...

A nyní k atrakcím aneb snaha popsat nepopsatelný zážitek:

Six Flags New England je známý především díky horské dráze Bizarro, dříve nazívané Superman. Ta totiž poslední tři roky obsazuje první příčku v žebříčku nejlepších ocelových horských drach vůbec. Výška 63 metrů, délka 1,6 km, sklon až 72°, rychlost až 124 km/h, efekty mlhy a šlehajících plamenů… To se musí zažít.
Na Bizarro jsme šli jako první. U vstupu měl jeden zaměstnanec dvě velká dřevěná pravítka, kterými kontrolovali horní a dolní výškové limity. Z dálky jsme netušil, zda to horní překračuji nebo ne. Děsila mě představa, že bych tam nemohl jít, tak jsem kolem toho přešel radši trochu vzdáleně a přikrčeně. Pak jsem si přečetl, že dvě dráhy měly limity 76 palců (ta druhá 78) - což obojí překračuji. Měl jsem štěstí, protože třeba Petra Koukala (návštěva z Milwaukee) na Bizarro nepustili a to jsme zhruba stejně vysocí.
Asi bych dokázal o každé dráze a jiných atrakcích mluvit věčnost, ale pokusím se to trochu zestručnit. Jednou máte kolejnice nad hlavou a jste pomalu častěji vzhůru nohama. Na klasické dřevěné dráze spočívá adrenalin v tom, že máte pocit, že to prohýbající se prkna nevydrží a každou chvíli se konstrukce rozpadne. Jindy jedete kus pozpátku (a vzhůru nohama samozřejmě). Na obrovské 360° houpačce s názvem Catapult si říkáte ještě stokrát více, zda vás dobře připevnili… Rychlý vodopádový sjezd do vody (s velkým žbluňknutím a cáknutím samozřejmě) je klasika - bohužel nejel hned za námi další vůz, aby nás to neohodilo ještě jednou na mostě, jak je plánováno. Na divoké řece jedete oblečeni v osmi lidech na kruhovém člunu - ten je nevyzpytatelný a tak je celkem loterie, koho smočí vodopády. Volný pád je volný pád, těžko říct, zda výstřel nahoru stejnou rychlostí není ještě zajímavější.
Součástí areálu je i Hurricane Harbor, tedy jakýsi vodní svět. Mnoho tobogánů bylo zavřeno - asi kvůli počasí, ale Typhoon nás nadchl. Jedete ve dvou nebo třech lidech na člunu, dolů svištíte, až to občas skočí a nahoru jedete ještě rychleji, protože vás chytí pojízdný pás. Rychlé. Bomba.
Zdeněk měl dobrý nápad najít na youtube videa z atrakcí. Uvádím odkazy na většinu z těch, které jsme vyzkoušeli (doporučuji hlavně první polovinu): Catapult, Flashback, Bizarro, Mind Eraser, Scream, Batman, Thunderbolt, Shipwreck Falls.

Plus pár fotek je v galerii.

Konec výuky a rozprava o (in)dependent study

2009-06-06T02:02:00.001+02:00

Dnes jsem řekl sbohem výuce na Unionu, třísemestrové vyučování jsem zakončil hodinou ruštiny, na které nám v závěru Charles opět zahrál píseň Если у вас нету тëти. Příští týden jsou zkoušky, v pondělí odpoledne mám z ruštiny, ve středu večer z marketingu.

Dnes jsem také odevzdal všechny papery na svou independent study. A u té bych se dnes rád dlouze zastavil. Jako téma jsem si zvolil E-Business, aby mi to na FELu uznali za Elektronické obchodování a logistiku či prostě jako povinně volitelný předmět. Formu independent study jsem zvolil jednak proto, že se tady na škole daná problematika neučí jako samostatný předmět a jednak, že mi to nebude brát tolik času. Snad všechny zkušenosti ostatních, co jsem si předtím vyslechl, nasvědčovaly, že independent study jsou úplně v pohodě a student si tam většinou sám určí obsah, formu i objem práce. Jak se později ukázalo, asi jsem byl výjimkou.

V průběhu spolupráce s mojí profesorkou jsem zjistil, že máme naprosto jiná očekávání. Já se chtěl naučit co nejvíc o e-businessu, ona vyžadovala velmi formální písemné práce a brala to jako jediný prostředek mého studia. Nikde ale není stanoveno, že to tak má s independent study být.

Snažil jsem se s tím něco dělat - např. jsem ji navrhl, zda si místo jednoho paperu nemůžu připravit ústní prezentaci. Jsem přesvědčen, že to by mi co do obsahu dalo víc. Nepřistoupila na to, což pro mě bylo zklamání, protože věřím, že většina jiných profesorů by vyšla mnohem víc vstříc.

A tak jsem se prokousával nudnými profesionálními články a snažil se plodit krátké "dokonalé" research papery. Není to jako sednout a napsat. Stojí to dlouhé hodiny pročítání, analyzování, těžkého přemýšlení, formulování… Kontrola probíhala tím způsobem, že jeden den jsem ji to poslal a druhý den jsme se sešli. Vždycky měla mraky připomínek. Ty jsem se kromě práce na dalším paperu snažil implementovat - a připomínková spoušť se opakovala. Nepamatuju si, že by mě pochválila. Snad jen jednou stylem "Sice jste tady konečně udělal ABC, ale chybí XYZ...". Také mi vadilo, že při druhé revizi nacházela i chyby v částech, které jsem neměnil a při prvním prozkoumání podle ní byly v pořádku. O nějakém odškrtávání požadavků se mi mohlo zdát - tohle byl nekonečný boj za ideálním researchem.

Asi ji nemohu vytýkat požadavky, jaké na mě měla. Myslím, že měla pravdu a že ví perfektně, jak má vypadat skvělý research paper. Já jsem si ale studium o e-business představoval jinak. Nemám nejmenší tušení, co z toho dostanu, ale snad už je to za mnou a že s koncem trimestru končí i nekonečné opravování.

Nelituji. Poučil jsem se, získal další lekci do života. Co bolí, to sílí.

Trochu málo příliš mnoho

2009-06-05T06:14:00.000+02:00

Čtyři různá vyjádření míry? Omyl! Včera jsem se při poslechu prezentace jedné spolužačky přesvědčil, že je možné je spojit všechny dohromady. Až budete chtít někdy anglicky vyjádřit české "trochu moc", nebojte se prohlásit, že je něco little bit too much...

50 lidí se učí o upírech

2009-06-04T05:40:00.000+02:00

Myslel jsem si, že to má Charles hrozně jednoduché, když má jen 6 studentů ruštiny. Pak jsem ale zjistil, že učí ještě jeden předmět, kde má studentů padesát, což je skoro nejvíc ze všech předmětů vůbec. To na něm ale není to nejzajímavější. S Honzou jsme se divili, když Charles přinesl do knihovny pro studenty hordu filmů typu Dracula. Pak jsme zjistili, že je to na předmět o upírech. Zde je jeho popis:

MLT 260. The Vampire as Other in East European and American Culture. We will discuss the present distribution of the East European peoples, their prehistory, and their relation to other peoples of Europe and Asia. We will also survey their early culture, including pagan, animistic, and dualistic religious beliefs, and Christianization. Our focus will be the myth of the vampire, which has had enduring power not only in Eastern European folk belief but also in American popular culture right up to the present day.

Montreal - část druhá

2009-06-03T05:02:00.002+02:00

Jedním z tradičních pokrmů oblasti Quebec je tzv. poutine - hranolky s omáčkou a sýrem, někdy i kousky masa. Vyzkoušel jsem hned dvakrát a dobrý, chutná to trochu jako guláš.
Auta mají spzky jen vzadu.
V Montrealu jsou hezčí holky než v Americe. Tečka.
Ne všude (ale někde ano) nám fungovali americké i evropské platební karty.
Na některých světelných křižovatkách chybí semafory pro chodce - řídíte se tím stejným jako auta. Semafory pro auta se také různí - mají v rozmezí 3-6 světel.
Montreal je rájem pro cyklisty, všude jsou cyklostezky, stojany k zaparkování, na mnoha místech si můžete půjčit kolo.
Město vidí sebe samo trochu pootočeně - kompasem tu jsou řeka a hory. Kdo nezná jejich konvenci, nechá se lehce zmást. Např. East End je ve skutečnosti na severu.
Oficiálním jazykem je francouzština, zhruba ve 20% domácností se mluví anglicky, většina lidí je schopná komunikovat oběma jazyky. No, umět takhle "jednoduše" dva světové jazyky, to nezní špatně.

Více fotek

Montreal - část první

2009-06-02T05:57:00.001+02:00

O sobotním výletu do Montrealu mým oblíbeným stylem - v bodech:

Po jednodenních výletech do Montrealu či na Niagárské vodopády - obojí je vzdálené kolem 4 hodin od Schenectady, mi všechno připadá tak trochu blíže. Jednodenní výlety do Berlína, Bratislavy či Vídně (které jsou od Prahy podobně daleko) si ale stále neumím moc představit.
Připojil se k nám Petr Koukal, spolužák z FELu, co byl na rok v Milwaukee a teď cestuje. Tím, že byl na škole jen s jednou Češkou a moc se s ní nesetkával, tak byl teď docela na větvi z mluvení česky po dlouhé době.
Při prohlídce historické části města (vedené profesorem francouzštiny) nám dost pršelo, takže tam jsme téměř nefotili.
Místy je město vícepatrové. Aneb - třicet kilometrů podzemních chodeb, obchodů… nemá každé město.
Pohledy na město z výšky jsme měli tři. Ten první byl z Mount Royal, kopce, který dal městu současné jméno. Jako všude na světě, tak i tam jsme potkali cizí Čechy, a tak jsme tam měli největší zastoupení.
Druhý pohled byl z Olympic Tower, která je součástí olympijského stadionu a je nejvyšší nakloněnou věží na světě. Nahoru se jede lanovkou.
Třetí pohled se naskytl z Clock Tower. Uvnitř bylo hezky vidět do hodinového stroje.
Obyvatelé asi rádi běhají. Na všech kopcích a věžích jsme potkávali řadu lidí, co vybíhali schody a to opakovaně. Občas nás předběhli i důchodci.

Pokračování a fotky zítra.

ReUnion

2009-06-01T05:10:00.001+02:00

Škola si hodně cení svých absolventů a jednou ročně pořádá tzv. ReUnion víkendy, kam jsou všichni zváni. Očekává se tak 1500 návštěvníků a tím víkendem byl právě tento.

V pátek v cateringu jsem zahlédl, že je na víkend spousta zakázek na různá jídla, často s odhadovanou účastí 300 lidí, tak to mi došlo, že nejde o nic malého. Víkend je plný setkávání a taky přednášek významných alumni (jak se tu říká absolventům) - jako např. prezident Warner Bros či scénárista populárního kresleného seriálu Family Guy. Sobotní večer zpestřil mohutný ohňostroj. Snad se z něj brzy objeví nějaké fotky.

Zatímco kampus žil ReUnionem, někteří z nás prožívali jeden z nejlepších víkendů někde jinde. V sobotu v Kanadě a v neděli na horských dráhách, skluzavkách, katapultech … O tom někdy příště.

Telefonáty do knihovny aneb datová hranice

2009-05-31T07:19:00.001+02:00

Když pracujeme na desku v knihovně v pátek nebo v sobotu večer, jsme tu sami, bez supervizorů. To (mimo jiné) přináší na starost zvedání telefonů. Docela dobrá příležitost na procvičování angličtiny, po telefonu je to přeci jen o stupeň obtížnější než tváří v tvář. Posledně to byl třeba dialog s pánem, co má na svém kontě nezaplacené pokuty za 520 dolarů, ale většinou to jsou velmi stručné telefonáty, ve kterých se dotyční ptají, dokdy máme ten den otevřeno.

Nejzajímavější telefonický rozhovor měl kdysi Honza. Volala mu jedna paní, co si chtěla povídat o věznicích, co má USA v Iráku. O pár týdnu volala znova (měla štěstí, že vyhmátla zase Honzu) a ptala se, co je International date line. Honza to rychle vyhledal na wikipedii a přečetl ji první odstavec do telefonu. Ona si to poslechla a řekla, že už volala do 8 knihoven a že my jsme první, kteří to byli schopní zodpovědět a že udělal great job.

5 otázek pro Camilu

2009-05-30T03:01:00.002+02:00

Interview Nainy s Camilou končí pro letošní školní rok rozhovorový řetězec mezinárodních studentů. Jsem zvědav, zda na podzim po mně někdo převezme štafetu v bičování a bude se pokračovat.

RoveL a Vaše šance

2009-05-29T02:15:00.004+02:00

Než jsem odletěl do Ameriky, odprostil jsem se od veškerých skautských zodpovědností - předal jsem vedení kmene a v zastupování vůdce střediska jsem se na rok nechal zastoupit. Rozhodl jsem se vzít na starost jedinou věc a to realizaci projektu z instruktorské lesní školy. Byl jsem k tomu od začátku dost motivovaný a navíc jsem měl takové tušení, že to místo mě nikdo jiný neudělá.

Ten projekt se slušně rozjel, má místo, čas, koncepci a dobře rozjetou náplň a nyní je třeba dát patřičně najevo, že bude - a to nejen vůdcům roverských kmenů, pro které je určen. První vlnu online propagace jsme se rozhodli udělat formou soutěže, do které se může zapojit každý - neklademe žádné podmínky na věkovou skupinu či funkce, dokonce ani nikde netvrdíme, že dotyčný musí být skaut. I když je v době psaní těchto řádků článek s informacemi k soutěži druhý nejčtenější na hlavní stránce Rovernetu, zatím se nikdo neodhodlal udělat ten malý krok a poslat email nebo MMSku. Tím lépe pro vás. Vy to víte a můžete toho využít ve svůj prospěch. Neváhejte tedy proměnit pět minut svého času ve velkou šanci vyhrát atraktivní knížku s věnováním autora. Proč ženy muže (ne)chápou? Jak sbalit ženu?

Миленький ты мой

2009-05-28T07:35:00.001+02:00

Že můj profesor ruštiny rád a dobře zpívá a hraje na kytaru už jsem tu několikrát naznačoval, ale ještě jsem se myslím nezmiňoval, že svůj um párkrát využil při výuce jazyka a několikrát jsme ve třídě zpívali. No, s ním je to trochu jiný level, když to srovnám se zpíváním s našimi němčinářkami na gymplu.

Tu následující píseň jsme zpívali dneska. Je to alá "taková panenka", tedy ideálně se po sloce střídají holky a kluci (k tomu jsme měli docela dobré předpoklady, když jsme ve třídě tři a tři). Existuje více různých variant této písně, ta níže je asi nejpodobnější té "naší". Přízvuk můžete nacvičit s trochou odlišnou variantou na youtube.

Миленький ты мой

Возьми меня с собой

Там в краю далёком

буду тебе женой

Милая моя,

Взял бы я тебя

Но там в краю далёком

есть у меня жена.

Миленький ты мой

Возьми меня с собой

Там в краю далёком

буду тебе сестрой

Милая моя,

Взял бы я тебя

Но там в краю далёком

есть у меня сестра.

Миленький ты мой

Возьми меня с собой

Там в краю далёком

буду тебе чужой

Милая моя,

Взял бы я тебя

Но там в краю далёком

чужая ты мне не нужна.

Odpoledne u host family

2009-05-27T00:55:00.000+02:00

V neděli jsem se po dlouhé době zase setkal se svou hostitelskou rodinou. Pozvali mě na oběd a já měl první příležitost okusit doma dělané hamburgery (náš pokus nepočítám) - k tomu bramborový salát, zelenina a plněná vajíčka. Jako dezert se servíroval "crazy" čokoládový koláč s vanilkovou polevou. Crazy prý proto, že je v něm ocet - nebyl ale cítit. Jinak to chutnalo dost podobně našemu perníku.

Po venkovním obědě jsme se přesunuli dovnitř a vrhli se na prezentace fotek. Al byl totiž na dva týdny služebně v Plzni a podíval se i do Prahy. No, když jsem viděl všechny ty věžičky a červené střechy, tak se mi po Praze trochu zastesklo. Krom toho, že mi Al z Plzně poslal pohled, tak mi přivezl jako pozornost Studentskou pečeť. Zatímco paradoxně Al se chlubil snímky z Čech, já jsem ukazoval snímky z Ameriky, totiž z našeho západního putování.

Moc příjemně strávené odpoledne.

Memorial Day

2009-05-26T04:24:00.000+02:00

Dnešní (pondělní) Memorial Day je další z řady oficiálních federálních svátků, kdy se nepracuje a nechodí do školy… ale Union to vůbec nezajímá.

Zajímalo by mě, jestli by se na této škole učilo i na Díkuvzdání nebo Vánoce, kdyby v tu dobu nebyl winter break. No, když si vzpomenu na práci v knihovně na Štědrý den, tak mám možná odpověď.

Springfest

2009-05-25T03:54:00.001+02:00

Asi největší kulturní událostí roku na Unionu je Springfest (i když o míře kulturnosti by se dalo diskutovat). Je to takový menší hudební festival, kdy všichni zůstávají na kampusu a dokonce se vydávají nařízení, kolik návštěvníků může mít student na pokoji.

Fakt to tu prožívali - a to už pár dní dopředu. Stačilo nastražit ucho do jakékoli konverzace a dříve nebo později jste museli slyšet: SPRINGFEST!

V sobotu to začlo snad kolem jedné ale trvalo hodiny, než se stovky přihlížející dočkaly živých kapel, do té doby jim nevadilo poslouchat hudbu z playbacku. Dokonce jeden zpěvák, ač přítomen, jen něco povídal a jeho hudba zněla reprodukovaně. Později se přeci jen dočkali a nějaké kapely na pódiu skákali, ale asi bych musel být Američan, abych z nich byl taky na větvi. Aspoň se kolem třetí otevřelo obří BBQ (fakt hodně jídla), tak jsem se po dlouhé době zase nacpal hamburgery.

Vzhledem k tomu, že alkohol je na veřejnosti zakázán, tak campus safety u vstupu pečlivě kontrolovala, zda si do areálu nikdo nic nepřináší. Prohlíželi i mojí minibrašničku na foťák (mimochodem, s vybitými baterkami). Divím se, že se nedívali i dovnitř foťáku - co kdyby tam byla nějaká malá lahvička. Protože studenti rádi schovávají tvrdý alkohol do lahví od minerálky, tak ty byly také zakázány a voda pro žíznivce byla k dispozici erární.

Springfest měl pro mě také tu výhodu, že nikdo nechodil do knihovny. Měl jsem totiž i sobotní šichtu 17-22 hod. a za celou dobu jsem obsluhoval jen jednoho člověka. To byl Zdeněk, který si šel půjčit nějaké filmy.

(Foto: Jan Špidlen)

All you can sníst (10.)

2009-05-24T02:22:00.001+02:00

Jestli má jídelna West něco, co nemá Upperclass, pak jsou to pizzy. Teda "pizzy". Jestli si americkou pizzu představujete jako tu, co jste měli naposled v pizzerii, okamžitě na to zapomeňte. Americká pizza je jiné jídlo než pizza italská - tlustší a mastnější. Párkrát jsem je dělal v cateringu. Bylo to fakt jednoduché, o nějakém zpracování těsta jsem si mohl nechat zdát. Vyndat korpus, napatlat speciální rajčatovou omáčkou na pizzu (z obrovské plechovky), posypat mozzarellou (koupenou už nastrouhanou samozřejmě), trošku parmazánu a pizza je připravena k pečení. Tedy ta nejobyčejnější - pro ty "složitější" je třeba přidat papriky, žampiony či paprikáš.

V jídelně je vždy na výběr ze tří - sýrové (tzn. bez ničeho), s paprikášem a pak spešl, co se obměňují - brokolicová, s plesnivým sýrem, kuřetem… A ty jsou někdy dobré.

Humans vs. Zombies

2009-05-23T02:21:00.001+02:00

Je pondělí ráno a někteří po kampusu pobíhají se zeleným šátkem na ruce a obrovskou barevnou zbraní, co vypadá jako na vodu. Někde se skrývá jeden, co tu pásku má žlutou. To je zombie a ve velké hře Humans vs. Zombies, do které se zapojila více než stovka studentů, se snaží dotykem zabít zelené humans. Ti mohou na 15 minut zombíka omráčit střelbou z Nerfu nebo trefou zauzlované ponožky. Mrtvý člověk se stává zombie a pokud do 36 hodin nedostane dalšího člověka, vypadává. Nehraje se např. v jídelnách, učebnách nebo na pokojích. Občas docela zajímavé pozorovat, obzvlášť ze začátku týdne, kdy spousta lidí tvořila vtipné bojové formace.

Pětidenní boj končí za tři a půl hoďky a takové je momentální skóre:

Resistance: 19 Humans

Horde: 37 Zombies

Deceased: 54 Starved

5 otázek pro Nainu

2009-05-22T05:19:00.002+02:00

iPod dotek

2009-05-21T04:41:00.002+02:00

Když jsem v Česku viděl žebříčky nejsilnějších IT firem, moc jsem nerozuměl, co tak vysoko dělá Apple - setkal jsem se tehdá jen s asi třemi uživateli Macu a na tramvaji viděl reklamu na ukouslé jablko. V USA jsem pochopil. Tady na škole mezi studenty bych poměr PC : Mac tipoval tak jedna ku jedné a najít někoho, kdo nemá iPod, by mohl být úkol za trest.

Zajímalo mě, co na jablíčkových produktech všichni vidí, tak jsem si řekl, že si prožiju zkušenost s něčím takovým a koupil jsem si iPod Touch. To je více méně ochuzený iPhone, vynález roku 2007 podle časopisu TIME. Na rozdíl od iPhonu mu samozřejmě chybí "telefon", dále hlavně GPS nebo foťák. Jinak to má skoro shodné vlastnosti, takže kromě přehrávače hudby, podcastů, filmů či fotek může sloužit jako malý kapesní počítač.

Apple produkty nevynikají tím, že by vyhrávaly tabulkové souhrny technických charakteristik. Je to o něčem jiném. O nových nápadech, jež zvyšují požitek uživatele. A asi i o nějakém kouzlu navíc.

Nebudu se rozepisovat o tom, co iPod touch umí, to si můžete přečíst jinde, nebo omrknout video níže.

Mimochodem, pokud se podíváte aspoň na kus, pak určitě napište, co říkáte na rétorické dovednosti slečny průvodkyně.

A méně důležité věci někdy bývají zajímavější - níže je reklama chlubící se novým rozměrem mobilních her. Takže např. auta neovládáte tlačítkem 4 a 6, ale jednoduše zacházíte s přístrojem jako s volantem.

iPod je bezesporu hračička. Můžete s ním surfovat po netu, dívat se na filmy, číst knížky, využít jej jako diář (např. synchronizovaný s Outlookem) nebo třeba skypovat s přáteli. Nebo cokoli jiného, co si vyberete z nabídky desítek tisíců aplikací. Ale o tom možná někdy příště...

Cimrman ve Schenectady

2009-05-20T06:32:00.000+02:00

Jedním ze způsobů, jak tu pečuji o svou češtinu, je poslech Cimrmana (díky, Káťo!). Pár dnů jsem se tím snažil vyplnit mezičasy jako přesuny po kampusu, posilovna atp. Dal jsem zatím 5 her a dost jsem si to užil. Nejvíc tehdy (opakovaně), když jsem si kráčel po kampusu a rozesmál na nechápavé kolemjdoucí.

Viral Prescription

2009-05-19T06:10:00.002+02:00

Když tu doktor dojde k závěru, že máte virózu, má vyhráno. Nemusí se moc namáhat s vymýšlením, co vám poradit - jednoduše vytáhne oboustranně potištěný papír s názvem "Viral Prescription" vydaný New York State Department of Health a tam zaškrtá, co se vás týká. Případně doplní informace ke konkrétnímu léku či počet dnů, dokdy by se stav měl zlepšit.

"Zlepšeníangličtinychtiví" se můžou mrknout na ten formulář - třeba objeví řadu nových slovíček. Jak se řekne kloktat a co znamená soothe či drowsiness?

Dva a půl dne "absolutního odpočinku"

2009-05-18T05:00:00.001+02:00

Jaké byly tvé nejhorší dny pobytu na Unionu? "15.-16.5." odpověděl bych bez váhání a doufám, že je už nic nepřekoná.

Nevím, jak jsem tu virózu chytil, ale takovou bolest hlavy jsem v životě snad ještě neměl (nevím, ale asi bych si pamatoval) a horečky se stoupaly až k 39,6°C (to dodávám, že já jsem typ, co na sobě pozná už 36,9°C). Virózová "noční můra" mě budila nejdéle každou hodinu a jediné, po čem se mi na chvilku ulevilo, byla studená sprcha a následné zpocení. Podařilo se mi ztratit chuť k jídlu (což se v mém případě taky nestává často) a tak jsem se krmil jen ovocem a suchými cereáliemi před ibuprofeny. Ležet bylo krajně nepříjemné a jakákoli jiná poloha bolela ještě víc, tak jediné čím jsem byl schopen si krátit čas, byl seriál HIMYM, takže jsem dokončil čtvrtou řadu - tedy až na ten zítřejší (poslední) díl.

Nemůžu nezmínit skvělý servis, jakého se mi od lidí kolem dostalo - jeden vezme šichtu v knihovně, druhý přinese široké spektrum ovoce z jídelny a třetí uvaří zeleninovou polévku. Psychopodpora přicházela i nadálku.

I když si tak trochu furt připadám jako přejetý parní válcem, věřím, že to nejhorší mám za sebou a po nějakou dobu bude zas bude jenom líp.

4000 x 100

2009-05-16T03:00:00.002+02:00

Jak upozornit na konflikt v Dárfúru? Čtyřmi tisíci vlaječek. 1 vlaječka = 100 mrtvých.

5 otázek pro Sujanu

2009-05-15T03:49:00.002+02:00

Řetěz rozhovorů mezinárodních studentů se nám u někoho zasekl, ale s Paulem jsme to znovu rozdýchali. Tentokráte Sujana z Nepálu:

Trávníková stavebnice

2009-05-14T07:54:00.001+02:00

Jak se na kampusu upravuje trávník? Hezky pás po pásu:

Common lunch hour

2009-05-13T08:56:00.000+02:00

Když jsem si v září v emailu o nějaké akci či setkání přečetl, že se koná během common lunch hour, vážně jsem nechápal, jaký čas se tím myslí. "Společná hodina oběda" - to by mohlo být od dvanácti do jedné. Nebo od půl jedné? A trvá ta hodina vůbec hodinu? Nevím, jak jinde, ale na Unionu začíná common lunch hour v "kulatých" 12:50 a končí v ještě kulatějších 13:50. V tuto dobu nikdo nemá výuku, takže jídelny jsou přeplněné. To, že nikdo nemá hodinu, je asi právě důvodem, proč se v tento čas toho tolik děje. Prostě se nikdo nemůže vymluvit, že má školu. Každopádně toto spojení tu má asi nějaký magický význam, protože i když je na pozvánce napsán přesný čas 12:50pm, téměř nikdy nechybí v závorce alespoň "Common Hr".

Setkali jste se také někdy s takto pevnou společnou hodinou oběda?

CzechTourism - brožurky o ČR zdarma

2009-05-12T07:29:00.000+02:00

Sháněli jste někdy informační/propagační materiály o České republice? Třeba když jste byli na na nějaké interkulturní akci v zahraničí a měli či chtěli naší zemi prezentovat?

My jsme chtěli nějaké brožury pro český stolek na mezinárodním festivalu, tak jsem oslovil CzechTourism. Česky si se mnou psaly a telefonovaly slečny nebo paní s hezkými českými jmény - Kristyna Milde a Lucia Bekeska. Materiály v angličtině velmi ochotně nabízejí zdarma, hradili jsme jen poštovné. Dorazily brožurky různého obsahu i formy - od české kuchyně, přes Prahu, hrady a zámky až k průvodci ve formátu půllitru s pivem.

CzechTourism má zahraniční zastoupení v mnoha zemích po celém světě. Mrkněte se, třeba se vám také budou jednou hodit.

Cheesecake, klenot mezi americkými dezerty

2009-05-11T06:38:00.002+02:00

Cookies, Muffins, Brownies, … Typického amerického sladkého pečiva jsem se stále nepřejedl. I když se mi stýská po české bábovce, perníku, koláčích, buchtách, štrůdlu…, po některých amerických dezertech bych se také utloukl. Přidal se k nim cheesecake. Vynikající mají i v jednom kampusovém bufetu. Po tom, co ho paní z obsluhy moc vychvalovala, zásadně si jej objednávám frází "May I have one piece of the best cheesecake in the world, please?".

A jelikož čte tento blog řada schopných kuchařek (a taky Kyslík, který v přípravě cheesecake nemá konkurenci), těším se, že ho někdo z vás zkusíte vyrobit! Receptů je spousta. Limit však máte jen do 3. srpna, protože pak se vracím a někdo by mě mohl podezírat, že chci ochutnat.

Howe Caverns

2009-05-10T07:52:00.000+02:00

Howe Caverns je velká jeskyně tři čtvrtě hodiny od Schenectady, o které jste už možná slyšeli a ani o tom nevíte.How I Met Your Mother, druhá série, třináctý díl, krátce po čase 13:00. Marshall se snaží přesvědčit Lily, že jsou tím pravým místem pro jejich líbánky.

Výlet s biologickým klubem zní skoro stejně romanticky. Kombinace brzkého srazu (v sobotu v 8:30 po pátečních pařbách na Unionu?) a faktu, že se dopředu neplatila žádná záloha, ale způsobila, že nás jela ani ne polovina přihlášených.

Do jeskyně se jede 30 vteřin výtahem, chodí se po chodníku lepším než v pražských ulicích, vše je uměle docela pěkně nasvíceno. Kousek jsme se svezli i lodičkou. Na chvíli nám paní průvodkyně zhasla a říkám vám - absolutní tma. Tím také již zmíněný Marshall lákal Lily: Jedna jeskyně je tak tmavá, že ani nepoznáš, že tam jsi.

Pár fotek naleznete - však víte kde.

Nejvíce obohacující emaily, jaké jsem kdy dostal?

2009-05-09T03:25:00.008+02:00

Někdy koncem listopadu mi přišel od šéfky Computer Science Department hromadný email, že Union College je členem MentorNetu, který nabízí studentům několikaměsíční emailový kontakt s mentorem z oblasti, která je zajímá. Prý "It's a quick process, and the benefits can be substantial." Byl jsem k tomu trochu skeptický, ale nakonec jsem si řekl, že za zkoušku nic nedám - obzvlášť, když je to pro nás zdarma. Dnes jsem za toto rozhodnutí neskutečně rád.

"Even if you decide to change your mind later, pointing your studies at a career that excites you is great. Consider yourself lucky."

Celá akce začla registrací na stránkách projektu. Musel jsem podrobně vyplnit řadu údajů o sobě a mých preferencích, na základě kterých mi bude nabídnut mentor. Vybíral jsem si obor, věk a zkušenosti mentora, oblast, ve které chci pomoci (zda třeba spíše školní záležitosti, budování sebevědomí nebo oblast kariéry) a nebo taky zda upřednostňuji pedagoga nebo více člověka z praxe atd. Mentor mi byl navržen, já souhlasil a komunikace mohla začít.

"Any kind of leadership activity can help get a career started well. Your scouting experience sounds like a perfect activity to give you good experience and the right mindset to start a career."

Brzy jsem se svým novým mentorem naladil na stejnou vlnu. Jim pracuje ve velké potravinářské firmě (roční obrat 10 miliard, 6000 zaměstnanců), kde jako vice-prezident šéfuje vývoji a návrhu veškerých aplikací. Když jsme se trochu poznali, začli jsme se zabývat cílemi a očekáváními. Ačkoli jsem jich měl asi pět, ve finále se podařily formulovat do jednoho: To discover what my future career might be and if this vision suggests any changes in what I am doing now.

"The weekly plan, based on your mission statement, is a good way of planning. You have a habit that I see very rarely. I believe it is a good habit. I hope you keep doing this as you move further into your life."

Pustili jsme se do práce, Jim se mě hodně ptal na studium, zájmy atp. a na oplátku posílal své zkušenosti, shrnul 4 klíčové oblasti a role práce v IT a diskutovali jsme, jakým směrem bych se mohl ubírat.

"The reason I asked about any other activities was to see if you were doing something that might help feed your career. I think you are."

Když jsem si chtěl o nějaké roli udělat bližší obrázek, poslal mi na ukázku reálné případy z praxe. Získal jsem spoustu zpětné vazby, jakou mi ještě nikdo nikdy nedal. Těžko vyjmenovat vše, co jsme spolu probrali - zaobírali jsme se i mimopracovními aktivitami či si navzájem poslali pozdrav z jarních prázdnin.

"Let me say that, based on our email conversations, you have impressed me as an organized and thinking person. Your emails have been well-written. I think it would be good for you to write your resume in a way that highlights this. It is a strength for you!"

Od MentorNetu přijde každý týden jeden návrh či doporučení, čím se v konverzaci zabývat k maximálnímu užitku všech. Je na účastnících, zda se to rozhodnout následovat či nikoli. Teď jsme se pustili do tvorby životopisu, a tak dostal jsem přípomínky od člověka, který ví, co platí na IT managery a personalisty… A ještě jsme neskončili.

"I've found that enjoying the role is the most important element of a successful career. People can work though money issues if they enjoy their work. People can work through a bad supervisor if they really enjoy their work. You get my point. Even if you decide to change your mind later, pointing your studies at a career that excites you is great. Consider yourself lucky."

Mentorský program u nás nabízí třeba ČVUT. Trochu jiná káva, intenzivnější (osobní schůzky…), ale o to větší přínos lze očekávat.

"As far as protégés go, you seem to be started down the right path. Enjoying your studies. Excited about a particular career. Involved in varied activities including some that are building leadership skills. From what you are saying, you should start your career well. Congratulations!"

Porozhlédněte se, jestli na vás také nečíhá podobná příležitost. Můžou to být jedny z nejvíce obohacujících emailů, jaké jste kdy dostali.

Díky, paní referentko

2009-05-08T06:48:00.001+02:00

Že by se o stupínek zlepšil přístup Pedagogického oddělení na FELu? Nevím. Ale jeden pozitivní postřeh mám.

V lednu jsem emailem žádal svou referentku o prodloužení statusu zahraničního studenta i na další semestr. Po tom, co se v byrokratické komunikaci na ČVUTu dá všechno zažít, jsem na milou a rychlou odezvu nebyl připraven.

Žádat mě o to nemusíte, zápisy začínají až příští týden :-), spolehněte se. Užijte si Ameriky, přeji pěkný pobyt.

Podruhé jsem ji kontaktoval asi před dvěma týdny v souvislosti s předběžnými zápisy do zimního semestru. Některé věci nefungovaly, na něco jsem se chtěl zeptat. Odpověď opět přišla hned v 9 hodin ráno. A opět se smajlíkem.

(…)

>> Děkuji a srdečně Vás zdravím

Já Vás také - V.D. :-)

Doufám, že takhle snadno tam půjde všechno i osobně, až se vrátím.

Jeho Svatost 14. dalajlama

2009-05-07T07:34:00.003+02:00

"Happiness is not something ready made. It comes from your own actions." Dalai Lama

Když jsem si v sobotu přečetl emailovou nabídku z mého Minerva housu, nevěřil jsem. Dalajláma ve středu v Albany? Co by dělal ve městě malém jak Hradec Králové. A i kdyby jo, dávno by se to už prokřiklo. Okamžitě jsem zapojil brášku googla a stále tak trochu nevěřícně zíral na stránky Palace Theatre, že je to fakt pravda. Obratem jsem odpověděl, že mám o lístek zájem. Wold a Blue House nabízeli pouhých 7 + 7 tiketů za poloviční cenu. Posléze jsem se dozvěděl, že jsem z těch čtrnácti šťastně urval úplně poslední. V úterý jsme šli zaplatit lístky na diskuzi s profesorkou filozofie na téma "What Makes Tibetan Buddhism Different?". Linda Patrik mluvila skvěle - srozumitelně, jasně, objektivně, zajímavě. Vůbec si rád poslechnu o různých náboženstvích, dokud mě nikdo nepřesvědčuje a do ničeho netlačí. A tohle byl přesně ten případ, kdy mě to bavilo. To, že ona sama je buddhistka, jsme se dozvěděli až na konci.

Na středeční výlet jsme byli vyzváni, ať si nebereme s sebou žádné telefony, foťáky, iPody…, bezpečnostní opatření jsou prý vysoká. Také jsme tam kvůli tomu měli být o hodinu dřív. Fronta byla neskutečně dlouhá, ale s americkým fair play stylem pro fronty šla hodně rychle.

Dalajláma byl přivítán písní zahranou živou kapelou a doprovázenou slideshow. Úvodní slovo měly zakladatelky pořádající organizce The World Ethical Foundations Consortium a starosta města Albany. Dalajlámova přednáška nesla název Compassionate Ethics in Difficult Times. Dotkl se v ní i např. otevřenosti k jiným náboženstvím či ekonomické krize. Následovaly odpovědi na otázky (kladené na papírky před začátkem programu), dostalo se jen asi na tři, tak třeba někdy příště. Mluví anglicky, někdy se poradí s překladatelem, občas mu však nebylo moc rozumět. Každopádně neztrácí svůj smysl pro humor. Američan by určitě řekl "He is a cool guy". Jak nám dopředu řekla prof. Patrik: "Bude se vám to líbit. Dalajláma je typ člověka, kterého byste chtěli mít za svého hodného strýčka."

Račte zhlédnout zpravodajské video.

Fotky ze západu - doplnění

2009-05-06T07:41:00.000+02:00

Ta Kalifornie (a spol.) mě ne a ne opustit aneb ještě jsem tu neodkazoval na Zdeňkovu (Fotky > West Coast Trip) a Čerwovu doplněnou fotogalerii. Pokochejte se vy, co jste se ještě nekochali, a na Čerwovo rajče se brzy vraťte, neb tam ještě přibydou nějaká panoramata.

Welcome back to Union

2009-05-05T09:01:00.001+02:00

A aby těch videí nebylo málo, odkazuji ještě na jedno - tedy pokud se chcete podívat na náš kampus zase z trochu jiného úhlu. Je to propagační video zaměřené na alumni, absolventy. Ano, studenti, kteří se na college vrací (hlásí se k ní, podporují ji…), tu jsou pro školu opravdu cenným pokladem.

Záznam z tanečního koncertu

2009-05-04T06:11:00.003+02:00

Vzpomínáte, jak jsem si tu v březnu pochvaloval pestrý zimní taneční koncert? Jacob dal většinu záznamu na Youtube. Nejde to se s vámi nepodělit - níže reprezentativní ukázka, ty vícekulturychtivé odkazuji i na ostatní videa. Nezapomeňte si pustit zvuk!

7 doporučení pro návštěvu Albany

2009-05-03T07:07:00.004+02:00

Že se do Albany nikdy nedostanete a že to tedy nemá cenu číst? Ale jděte, nikdy nevíte…:

Abyste z Albany nebyli zklamaní, doporučuji mít pro návštěvu nulová, ideálně negativní očekávání. Pak se vám to bude líbit - odzkoušeno, funguje to.
Může se stát, že budete v Albany zrovna na Národní astronomický den. To se asi taky budete chtít mrknout do planétaria, kde je speciální program. Třeba budete mít větší štěstí než my a nebude přesunut, protože se v planetáriu rozbila klimatizace.
Albany je malé město a 80% zajímavého je na nebo okolo Empire State Plaza. Když budete mít štěstí, budou vás na dudy hudebně doprovázet policisté a záchranáři. Na náměstíčku vás nejvíce zaujme The Egg, architektonický kousek nevšedního tvaru, který v sobě skrývá dvě divadla. Asi jen slepý by přehlédl Corning Tower, nejvyšší mrakodrap ve státu New York mimo New York City. Protože vás bude lákat pohled na město, budete se chtít dostat dovnitř, ale ještě nebudete vědět kudy. Zkusíte tedy místo zajít do muzea státu New York, ale tam vám to taky nepůjde. Ani nezkoušejte brát za únikové východy, které jsou každých pět metrů. Vážně, nemá to cenu, zvenku ani jeden neotevřete. Ale třeba vás napadne se vžít do kůže Američana a dojde vám, že ten musí přijet autem a sejdete schody na úroveň ulice, čímž získáte přístup jak do muzea tak do mrakodrapu.
Hm, muzeum, jak ho jen popsat. Je to takové muzeum XXX, kde za XXX si můžete dosadit skoro všechno, od obrazů po vycpaná zvířata. Nejzajímavější byla expozice věnovaná útokům 11. září.
V Erastus Corning Tower po vás budou chtít doklad totožnosti, tak s sebou radši mějte pas, protože s občankou nebo řidičákem si nebudou vědět rady. V sobotu tam možná budete sami, příp. s jednou rodinkou. Připravte se, že ve výtahu do 42. patra vám možná zalehnout uši. Výhodou je, že v muzeu nebo v mrakodrapu se neplatí vstupné, takže vás výlet vyjde dost levně.
Po všem tom chodění si budete chtít někam sednout. Když budete mít hezky jako my, pak to bude určitě ve Washington Parku, parku od designéra Central Parku. A když tam zavítáte okolo Tulip Festivalu, uvidíte spoustu různých nádherných tulipanů. Krása.
Prohlédněte si fotogalerii.

Steinmetz Symposium

2009-05-02T03:31:00.001+02:00

Předmět: Zítra není hodina - Steinmetz Symposium

Zítra odpadá hodina ruského jazyka.

Předmět: Čtvrtek 12-3

Jako všichni také jedu dřív domů, tak jestli by za mě mohl vzít někdo směnu. Díky.

Tyto a podobné emaily poukazovaly, že se v pátek něco děje. Neučilo se. Důvodem však nebyl státní svátek (1. Žádný v ten den není. 2. Svátek práce tu je až v září), ale Steinmetz Symposium. Každoroční oslava studentského výzkumu dává studentům příležitost se prezentovat, na jakých projektech pracují. Steinmetz Symposium je celodenní přehlídkou nejen ústních a plakátových prezentací studentského výzkumu, ale i výtvarného umění, tance nebo hudby. V neděli pak následuje mimo jiné Prize Day, kde jsou vybrání a odměněni ti nejlepší. Na školních stránkách je již teď pár fotek.

Pálení čarodejnic

2009-05-01T09:12:00.002+02:00

Pálit čarodejnice se dá kdekoli - i za Language Housem B. Vyrobila se čarodejnice, připravil se oheň na grilu, počkalo se, až se zmírní déšť a mohlo se jet. Až když jsme si ohně užili, objevilo se auto Campus Safety. Jeden z projíždějící posádky je totiž i hasič a na takovéhle věci má doslova čuch. Prý se bál o nás v dřevěném domě, tak se mu ulevilo. Oheň v grilu za deště sice nebyl nějak extra nebezpečný, ale je to zakázané, takže jsme ho museli zlikvidovat.

Mimochodem, líbil se mi jejich profesionální milý přístup - žádné hudrání, vyhrožování, papírování. Prostě to společně vyřešíme, aby bylo po problému.

Užijte si první máj, já Svátek práce oslavím devíti hodinami v práci.

(Foto: Paul-Etienne Coisne)

2:1, 2:4, 0:3, 1:3

2009-04-30T08:44:00.002+02:00

…je naše bilance ve fotbale. Jako mezinárodní studenti jsme se s jedním týmem zapojili do tzv. intramurals, takového přátelského turnaje. Dnes jsme skončili (nikam nepostupujeme). I když jsme tři ze čtyř zápasů prohráli, byl to super zážitek. Na to, že se tým hodně obměňoval, vůbec jsme netrénovali a někdo to několik let nehrál, jsme byli celkem rovnocennými soupeři. Možná právě tou mezinárodní pestrostí - Česko, Německo, Ghana, Ukrajina, Bolívie, Irák, Svazijsko a další… Dnes se dokonce zapojila i Clarissa a bylo poznat, že jako Brazilka to má v krvi.

Na fotce níže kouzlí Thomas z Německa (v modrém), hlavní opora našeho týmu.

(Foto: Petr Diviš)

Closing Ceremony

2009-04-29T07:56:00.003+02:00

Závěrečný kulturní večer byl spolu s international festivalem stěžejními programy mezinárodního týdne. Nechyběla následující představení:

bojová umění - Kendó, karate
tanec - asijský, chilský i moderní
hudba - pianistka, bubny, jazzová kapela
zpěv - Kalinka v podání Charlese (profesor ruštiny), čínská píseň studentů čínštiny (na playback)
vyhlášení sedmi nejlepších obrázků ve fotosoutěži
oblečení - přehlídka japonských oděvů

Večerem prováděl a zároveň ho ozvučoval a osvětloval Lukáš. Ve vedlejším sále následovala večeře - s bohatým zastoupením mezinárodní kuchyně.

(Foto: Petr Diviš)

JFK - HEL - PRG

2009-04-28T06:38:00.000+02:00

Někdy jsem se chtěl podívat do Skandinávie, ale nečekal jsem, že to přijde už ráno 4. srpna. No dobře, bude to jen 45 minut, které budu mít na přestup v Helsinkách. Po všech minulých strastiplných zážitcích s kupováním letenek (chtěl jsem o nich psát, ale budu si šetřit nervy) šlo tohle nějak hladce a rezervační systém mi nekladl žádné zábrany. Takže se povedlo ulovit let o pět tisíc levnější než s ČSA, které jinak vedou pro začátek srpna na dráze New York - Praha. Po zaplacení a doručení potvrzení o platbě mi časem jen tak přišel email, že letenka má mládežnický tarif a že musí vidět nějaký doklad, kde bude moje jméno a datum narození. Fotku ISIC karty jsem emailem posílal poprvé.

Nemáte někdo zkušenost s Finnair, ať vím, co mě čeká?

Shrnutí týdne mezinárodní kultury

2009-04-27T06:25:00.003+02:00

Jednou jsem tu otevřel téma International Culture Week, tak se sluší a patří k tomu vrátit. Bohužel jsem se díky škole a práci nemohl zúčastnit všech akcí, ale některé jsem stihl.

Opening Ceremony - viz minule
Food and Traditions - Spousta jídla a diskuze s paní profesorkou.
How to Conquer Europe - Lukášova prezentace a přiblížení Evropy. Po půl hodině jsem musel běžet na večerní školu, ale stihl jsem ochutnat knedlíky s omáčkou a masem made by Willy z cateringu.
Importance of Second Language - nemohl jsem se zúčastnit, ale diskuze se prý povedla
South Asian Night - Pro mě celkem zklamání. Žádná kultura či prezentace, pouze jídlo a i to bylo hned fuč. Aspoň tam měla stánek Sujana z Nepálu a její rýžová kaše s oříšky byla vynikající!
International Festival and Study Abroad Fair - Povedené, každá země měla svůj stůl, kde se prezentovala. Více prozradí fotky - vč. našich gulášových příprav.
Closing Ceremony - O vydařeném kulturním večeru se zmíním v samostatném článku.
Around The World - Každý Minerva House jako jeden kontinent. Obešel jsem dva a neměl jsem pocit, že by tyto party výrazně vybočovaly z průměrných amerických. Vazby na světadíly mě asi také minuly.

Měl jsem trochu větší očekávání od těch akcí, které byl letos novinkou. Nicméně festival a kulturční večer se vydařili a celý přípravný tým si určitě zaslouží velkou poklonu. Hlavně Lukáš, který to měl celé pod palcem.

Ze zimy rovnou do léta?

2009-04-26T02:47:00.001+02:00

Aprílového počasí jsme tu od září měli dost, ale nejaprílovější je přeci jen asi v dubnu. Zatímco před 14 dny bylo na nule a my se balili do zimních bund, tak dneska udeřilo třicetistupňové vedro. A protože to vyšlo hezky na sobotu a brzy se to má srazit zpátky na jarnější teploty, všichni si sluníčka užívali, co to šlo. Ne nadarmo se velkému trávníku (na obrázku) říká West Beach.

Auto na čestné slovo

2009-04-25T06:22:00.000+02:00

Amerika je plná drobných vynálezů, s kterými ne že by se nedalo v Evropě setkat, ale prostě nejsou tak rozšířené. Jako příklad mě napadá již zmiňovaný hand sanitizer nebo třeba držák nedojedeného banánu, který jsme viděli kdysi v Price Chopperu. You can enjoy half now, and half later.

Naposledy jsem se s poslední vychytávkou setkal, když jsem pomáhal Diane donést nějaké věci k autu. Čekal jsem, kdy zmáčkne dálkový klíč, aby vůz otevřela, ale ono nic. Prišla k předním dveřím a chvíli vyťukávala na tlačítcích kód. Celkem jsem zíral, auto na heslo jsem předtím neviděl a ona mezitím radostně zvolala: "Nemusím s sebou nosit klíč!"

Dobrý český film na DVD s anglickými titulkami

2009-04-24T08:16:00.001+02:00

Jedním tradičním typem akce pořádaných Language House B je promítání filmů, zpravidla pocházejících ze země jako někteří obyvatelé domu. Vzhledem k početnému českému zastoupení se tak chystá pouštění Up and Down (Horem pádem), který měli v městské knihovně. Rádi bychom v tom pak pokračovali a bylo nám nabídnuto proplacení dvou filmů, které pak můžeme nechat školní knihovně. Máte nějaký dobrý tip? Výběr českých filmů na DVD s anglickými titulkami je omezený, jako jeden nás napadlo I served the King of England (Obsluhoval jsem anglického krále). DVD musí být v českém znění s možností anglických titulek, výhodou je přítomnost na Amazonu s možností poštovného zdarma (Eligible for FREE Super Saver Shipping). Díky.

Kocour Žoryk

2009-04-23T04:25:00.001+02:00

Když v domě bydleli Lily se Stasem, měli tu kočku. Tedy kocoura, který chudák také cestoval až z Ruska. Říkají mu Žoryk, což je prý jako George, takže jsme na něj občas volali Jiříku. Byla s ním strašná legrace, tak chytrou kočku jsem ještě neviděl. Spíš než jak zvíře se choval jako malé dítě a podle toho, co Lily vyprávěla, s ním mají opravdu spoustu zážitků. S Petrem jsme ho asi dvakrát dostali na povel, když tu nebyli o víkendu a je to mistr schovávač. Jednou někam zmizel a my ho nemohli najít ani tam, kde být nemohl. Prohledali jsme vše a už se začli trochu bát, kam utekl. Pak na nás vykoukl pod postelí u Wendy v pokoji - vychytrale totiž dokázal přebíhat z místa na místo, jak jsme je kontrolovali. Nejvíc roztomilé mi přišlo, do jakých póz často ulehl, následující koláž ukazuje některé z nich:

Cena zdravotní péče v USA

2009-04-22T05:55:00.000+02:00

Pamatujete si, jak jsem tady psal v prosinci o návštěvě doktora? Vůbec nic vážného, asi týden mi bylo blbě a chtěl jsem se dát do pucu před odletem do ČR. Děsila mě představa, že cenných 10 dnů doma strávím v posteli, tak jsem si řekl, že se pro jistotu nechám někde poslechnout. Jenže zdravotní služby na kampusu byly přes prázdniny zavřené, takže nezbývala jiná možnost než zamířit na pohotovost do nemocnice. Když jsem tenkrát popisoval detaily, ještě nebylo jasné, kolik ta celá sranda stojí. Trvalo pár měsíců, než dorazily veškeré účty a všechno se vyřídilo, ale nyní se už vše vyvrbilo.

Nuže, nechme mluvit čísla:

ELLIS HOSPITAL

DIAGNOSTIC LAB/XRAY $272

OUTPATIENT HOSPITAL $370

DOCTOR HOSP VISIT $125

SCHENECTADY RADIOLOG

DIAGNOSTIC LAB/XRAY $27

THE NEW YORK PUBLIC

NYS SURCHARGE $59.05

Takže např. cca 3 minuty doktora za 125 dolarů, práce laboratorního pracovníka, který si prohlédne snímky, za 59 babek. Sečteno a podtrženo, celková cena mé malé návštěvy je $853,05. Naše pojištění nabízí úlevy na některé poplatky a jinak vyžaduje 20% spoluúčast. Ve výsledku po mě chtěli tedy $126,43 (naštěstí je tu osoba, která to zaplatila za mne). Nepochybuji, že hrubé převody na koruny zvládnete sami. Ještě stále vám přijde hodně 60 Kč, které byste za odpovídající služby zaplatili u nás?

Začíná International Culture Week

2009-04-21T09:11:00.003+02:00

Pondělkem vypukl International Culture Week. V minulosti byl na Unionu jednou v roce mezinárodní jeden den, letos se organizace ujal Lukáš Jančok a rozhodl se "zmezinárodnit" celý týden. S týmem připravili následující řetězec akcí:

Opening Ceremony
Food and Traditions
How to Conquer Europe
Importance of Second Language
South Asian Night
International Festival and Study Abroad Fair
Closing Ceremony
Around The World

Opening Ceremony, na kterou se přišel podívat i prezident, otevřela fotografickou výstavu soutěže World Culture Through My Eyes. Do užšího výběru 102 fotek mi postoupily tyto dvě:

Лебединое oзеро

2009-04-20T01:41:00.001+02:00

Nejslavnější balet? Možná právě Labutí jezero. Po lednovém muzikálu přišla druhá příležitost zavítat do divadla Proctors. Charles (profesor ruštiny) koupil několik lístků na představení Ruského národního baletu. Během prvního aktu jsem trochu poklimbával, Čajkovského hudba byla mírně uspávající. Když se to ale přehouplo do druhého aktu, perfektně mě probudila nejen osoba kašlající hlasitě na celý sál, ale hlavně taneční kousky osmnáctky labutí. Když se k tomu přidalo nadpozemské umění kašpárka, v kombinaci s hudbou to nabralo ty správné grády. Jak možná víte, existuje mnoho verzí, jak Labutí jezero končí. My jsme měli samozřejmě ten romantický happy-end.

Po skončení představení ještě byla dobrovolná beseda s choreografem. Rusky mluvícímu vtipálkovi se párkrát podařilo dostat překladatele do úzkých. Dozvěděli jsme se, kolik měsíců vše nacvičují a že toto je už 106. (nebo 160.?) americké město, kde s tímto účinkují, takže prý zná USA mnohem lépe než většina lidí v hledišti. Poděkoval všem, kteří vzali na hru své děti, prý je to nejlepší způsob, jak předávat kulturní bohatsví dalším generacím. Poslední dotaz byl z úst malé holčičky. Ptala se, jestli by taky mohla být balerína. Choreograf odpověděl , že jasně, rozloučil se s publikem a za doprovodu tatínka ji vzal do zákulisí za baletkami.

Ještě něco aneb shrnutí jinýma očima

2009-04-19T06:17:00.001+02:00

Jsou události, o kterých by se dalo psát pořád, a vždycky by ještě něco zbylo. Jako např. náš road trip po západu USA. O co se cítí jedna z členek výpravy obohacena? Jak fungují národní parky a kempy? Doporučené aerolinky? Celkový dojem? Čtěte u Afro na blogu.

Questions About U...

2009-04-18T03:08:00.000+02:00

Ve školních novinách se pravidelně objevuje rubrika Questions About U..., ve které na položenou otázku odpovídají čtyři studenti (občas i někdo z řad zaměstnanců). Aby to někoho zajímalo, tak otázky se zpravidla týkají jídla (nebo sexu) - např.: Kafe ve Starbucks nebo Dunkin' Donuts?

Posledně otázka zněla "Co říkáte na Pondělí bez hovězího, která mají za cíl snížit 'školní' emise uhlíku způsobené stravováním o 12% ?"

Uvedu i volný překlad dvou odpovědí:

"Nelíbí se mi to, ale jeden den bez hovězího asi zas tak nevadí. Pro lidi ze sportovních týmů, kteří se snaží přibrat, to ale může být problém."
"Jasně, mně to nevadí - pokud tam je kuře nebo jiné alternativy."

Wal-Mart a jeho politika půjčování

2009-04-17T05:45:00.000+02:00

Možná víte, že Wal-Mart v USA má takovou politiku, že můžete zboží vrátit do 90 dnů od nákupu a peníze dostanete zpět. Samozřejmě to má pár omezení, že média s hudbou nebo software musí zůstat neotevřeny a na řadu věcí je ta doba zkrácená (GPS - 15 dnů, foťáky - 30 dnů). Každopádně když jsem slyšel, že to funguje spolehlivě, rozhodl jsem je prověřit "nákupem" videokamery pro výlet na západ. Dával jsem na ní dvakrát víc bacha, aby se jí nic nestalo. Natáčelo a vůbec manipulovalo se s ní pohodlně, ale kvalita obrazu je dost špatná a fakt s tím nejsem spokojen. Tak jsem měl aspoň nějaký důvod, který jsem mohl říci paní v Customer Service, když jsem ji skoro po měsíci šel vrátit. Sice zkontrolovali, že nechybí žádné části, ale nezajímalo je, zda vůbec funguje. Peníze na kartě jsem měl zpět za 2 dny, hotovost za pouzdro na kameru mi dali okamžitě. Takže z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jejich Return Policy opravdu platí.

Mimochodem, na videu se pracuje. Až se vzpamatuju z nevysvětlitelné chyby, kterou mi Sony Vegas Studio hází, a smířím se s tím, že kus práce budu muset dělat znovu, tak budu zase pokračovat.

Je libo živou rybku, Stevie?

2009-04-16T07:08:00.001+02:00

Představte si jednoho chlápka ze Skotska. Říkejme mu třeba Stevie. Máte? Prima. Stevie rád polyká věci. Hm, to děláme přeci všichni, když jíme. On ale nepolyká jen jídlo a vše rád i vrací zpět. Stevie si spolkne třeba kulečníkovou kouli nebo žárovku, přesvědčí vás, že v puse nic nemá a za chvíli to vychrchlá zpět. Sci-fi? Ne. Show Stevieho Starra na Union College, pátek 10.4.2009, před zraky mnoha desítek studentů.

Představte si tu nejkurióznější věc, co se vejde do pusy, a Stevie je ji schopen spolknout a pak dostat zpět ven. Kromě kulečníkové koule a žárovky to byla třeba menší rubikova kostka (kterou byl schopen pootočit), cukr (který z pusy vysypal suchý), magnety, prstýnky desítky slečen, deset dolarových mincí (které vracel po jednom, dvou, čtyřech, jak si publikum řeklo) či malý balonek (a jehlu, kterou ho v břiše prasknul). Nebo do sebe nastříkal butan a pak ho vydýchával a zapaloval - mezitím samozřejmě přesvědčil, že ho nemá v puse. A co když se spolkne mýdlo a voda? No jasně, vylezou bubliny. Když Stevie spolkne prstýnek, zámeček a klíček, vrátí se prstýnek zamčený v zámku. To si říkáte, jestli vás Stevie trochu nebalamutí a jestli není spíše takový malý copperfield. Možná jo, možná ne. Když byl v Japonsku, tak ho při show prověřovali rentgenem. I když by však byl tak trochu iluzionista, na jeho polykacích schopnostech asi něco bude.

Vrcholem večera však bylo polykání živých rybek. Živé se i vrátily. A protože nebyly jeho, ale kupovala je pro akci Union College, a už je nepotřebovali, Julie si je vzala a Zdeněk je má teď na pokoji.

Dost slov, bavte se nad následující ukázkou: